Hyacint komentáře u knih
Občas jsem měl pocit, že čtu 1984, bylo to smutné, a byla v tom i naděje. Jedna z těch knížek, kterou by ocenili asi i mnozí "sci-fi v žádném případě" čtenáři. Není psaná efektně, netahá se na tři díly, ale budete u ní a o ní přemýšlet.
Pro mě nejhorší z trilogie, přičemž první dva byly tak na 3 - 4 hvězdy. Rozdělit podivné děti a sledovat jen ústřední dvojici, to prostě nebyl dobrý nápad, a to i proto, že ti dva jsou prostě ze všech postav ty nejméně zajímavé. Zpočátku to ještě šlo, Ďáblův akr je fajn, stejně jako průvodce po něm, ale jak se to zvrhne v závěrečnou dlooooouhou bitvu, je to nuda. A konec připomíná zakončení Pána prstenů, kdy se ještě musí všechno "dořešit". A to jako proč?
Taky mi vadilo, jak už popsal Isew, že jdou děti z jednoho "smrtelného" nebezpečí do druhého, ale nic se nestane, a to nikomu, kromě jedné postavy, což je dost nevěrohodné, uvážíme-li, že bojují se skutečnými stvůrami... Sem tam šrám, ale jinak pohoda. Ale zase to není tak blbé jako film, většinou.
Příběh zajímavý, prostředí dokonalé, konec mě ovsem moc nevzal. Kdo je vrah vás napadne dřív, než detektiva a nakonec se všechno v dobré obrátí a hrdinům kyne růžová budoucnost, asi. Ale jak říkám, hlavně atmosféra vás dostane, i když autor si k vyřešení celé zápletky pomohl trochu neferově, o tom žádná.
Moje první setkání s Bondym, kterého jsem vždycky vnímal jako undergroundovou ikonu s temnými běsy v hlavě. A bylo to setkání zajímavé, donutilo mě sáhnout po dalším autorově dílku.
Napřed mě dostala atmosféra doby a místa, potom jednotlivé postavy. A nakonec, samozřejmě, nejdelší dialog v dějinách známého vesmíru, během kterého Bondy vysvětluje kousky ze své filosofie (patrně). No, nebyl jsem připraven, ale, ač buran, zvládl jsem to a nebylo to špatné. Jen depresivní, místy dlouhé, občas máte opravdu chuť si dělat poznámky, ale dobré.
Takřka v závěru se v ději stane taková lapálie, čímž je zmíněný dialog přerušen, aby se vzápětí znovu na něj navázalo. A konec je taky depka, takže, myslím, dobrá kniha.
A ten doslov! Skvělá věc a vůbec, chudák Bartleby.
Nejvíc se mi líbil Tápač, často se k němu vracím. Atmosféra, poetika, dostalo mě to. Další dvě novelky taky skvělé, ale Tápač je jen jeden. Prostě, jedině poezie.
To je tak Boží, že to lepší být nemůže. V dobách temna, na které dnes tak rádi vzpomínáme při odrhovačkách Michala Davida, to bylo sakra zářící světlo na konci tunelu. S kamarády jsme znali autorské medailonky nazpaměť a spoustu si toho pamatuju dodnes, i když kdo ví, jestli přesně. Vydláždili ráj a postavili na něm parkoviště...
Víceméně souhlas s komenty ostatních. Jen bych přidal osobní vzpomínku na to, jak jsme se po vydání knihy všichni dohadovali, kdo je to ve skutečnosti Doktor nebo Pilot, protože město, o kterém Zapletal píše, je malé, a všechno se tam rozkecá. Asi se k Běžcům brzy vrátím.
Když jsem to četl někdy na gymplu, říkal jsem si, že to je teda fakt bomba, a nic na tom nezměnil ani frustrující fakt, že v knize chybělo asi čtyřicet posledních stran. Tehdy pět hvězd. Teď jsem to přečetl znovu a je to pořád dobré, akorát mi hrozně, ale fakt hrozně lezl na nervy hlavní hrdina, s tím svým manipulátorstvím a pseudodemokracií a taky tím, že to je Francouz. Takové ty technické detaily typu "opravdu by to po výbuchu bomby vypadalo takhle" neřeším, ostatně Merle zjevně taky ne. Ovšem když o tom tak přemýšlím, nejvíc se mi stejně líbila část před výbuchem. Tak to mohlo pokračovat ještě několik set stran a byl bych happy. Potom je to takové nevyrovnané. Některé vztahy a zápletky jsou moc dobré, jiné jen nahozené, některé celkem neuvěřitelné.
Jen tak na okraj, několika přeživším vymřely celé rodiny, ale oni se tím nijak zvlášť nezabývají a spíše řeší, jestli je lepší o věcech hlasovat a koho zvolí za abbého. A ještě, čekal jsem, kdy někdo z hrdinů konečně zemře, a ono, spoiler, skutečně k úmrtí dojde, a myslím, že onoho nešťastníka odhadnete sami velmi brzy.
Ale celkově ano, a chápu, proč je z toho řada lidí nadšená.
Dobré, atmosférické, takové civilní, a přesto vás to vtáhne. O hlavní postavy máte strach a tu hnusnou planetu prožíváte s nimi.
Stará škola. Sevřený příběh, zajímavé myšlenky (jak málo stačí, aby se z civilizovaných lidí staly děti lesa?). Pár postav, ale máte je rádi, držíte jim palce a přiblížení prostředí planety je opravdu dokonalé. Tam byste žít nechtěli. Pro mě ještě lepší než Země je příliš daleko.
Nakonec jsem podlehl a přečetl si to. Říkal jsem si, za páně Kotletovou mediální image se skrývá nějaký zručný spisovatel, tak to třeba nebude zlé. No, nebylo. Bylo to jen nudné, zdlouhavé, bez postav, ke kterým bych mohl něco cítit. Bez uvěřitelného nebo aspoň zajímavého světa. Jeden sympatický odkaz na Renčínovy knížky mi fakt nestačil. Poslední třetinu jsem už dotlačil trochu na sílu, v očekávání nějakého zvratu/zajímavého vyústění/čehokoliv. No, moje blbost. Jo, a není to vtipné.
Na čtyři to asi není, ale stejně, dobrý pokus a nadšení pro oba (všechny) propojené žánry, to se musí nechat. Plus ty ilustrace, měl jsem pocit, že zase držím v ruce nějaký rodokaps Boba Hurikána.
Četl jsem už dávno, teď jsem nahlédl znovu, a přečtu podruhé. Podezřívám se, že jsem s třemi hvězdami podstřelil.
Znal jsem stejnojmennou magnetofonovou kazetu a pak jsem si přečetl tohle a okouzlilo mě to. Voni sou hodnej chlapec, Hašku... Myslím, že může zaujmout i toho, kdo Ypsilonku naživo nikdy neviděl. Jako třeba mě...
Napřed to přečetly jedním dechem moje děti, pak jsem to dal i já. Chápu, proč je to tak oblíbené, a jsem schopen vyrovnat se i s dlouhými oblékacími/kosmetickými/zkrášlujícími scénami, co ale nemůžu, to jsou ta kvanta mrtvých kolem hlavní hrdinky. Mnohé sama zabila, a z knih se nezdá, že by se jí to nějak extra dotklo. Je to prostě pořád takové čisté, syntetické a...pubertální. Takže, proč čtu něco, co sakra není pro mě?
No, 3 nebo 4 hvězdy, jak kdy. Cigára, pivo, dřevěné obložení a šíp v hlavě. A hlavně, kokain a kalhoty do zvonu. A ještě Bee Gees, takže vlastně asi hodně dobré. A naživo by to muselo být skvělé.
Pro mě zážitek. Autor si krásně hraje s jazykem, historií, i s hlavním hrdinou. Bavilo mě, jak jsou využity historické reálie a taky jsem si představoval, jak chutnají všechny ty pokrmy, které Durman během knížky spořádá. Je fakt, že "psychologie " hlavní postavy je trochu nejasná, komisařovy výlety mimo Prahu jsou v podstatě zbytečné a chápu, že milovníci tradiční detektivky si znechuceni koncem musí odplivnout. Ale já bych klidně četl dál, ještě více jídel, vypitého piva a mrtvých pošťáků!