hystericwidow komentáře u knih

Ze začátku jsem byla nadšená. Čím víc ale zákony přibývaly, tím menší mé nadšení bylo. Druhou půli knihy jsem už vyloženě protrpěla a nedokázala se soustředit na text. Což je asi chyba mé těkavé mysli, ale dobrá kniha ji přece musí zkrotit! :D Kdyby autor zákony osekal na polovinu, udělal by líp. Přišlo mi, že se v průběhu knihy už jenom opakoval a některé zákony se navíc navzájem popíraly. Z těch posledních kapitol si už fakt nepamatuju vůbec nic.

Ke kritice "nemorálního" obsahu knihy: Samozřejmě, že zákony nejsou v realitě úplně aplikovatelné, je to spíš taková zajímavá sonda do hlubin lidského chování. V tomto směru 48 zákonům - jako milovník Machiavelliho - nemám co vytknout. Přesto mi přijde hype kolem knihy (i díky sociálním sítím) hodně nafouklý, ale třeba je to překladem.

My faves: č. 11 (Snaž se, aby na tobě lidé byli závislí), č. 16 (Zvyš si respekt a uznání svou nepřítomností), č. 21 (Nachytej hlupáka na hlupáka - tvař se hloupěji než tvůj terč) a č. 22 (Využívej taktiku kapitulace: obrať slabou stránku v moc).

1 12.04.2023

To je opravdu neuvěřitelné ten náš český absurdistán. Za podobné názory by si autor v USA nebo jiných vyspělých zemích už ani neškrtl. Tady svou nenávist k ženám dokonce vecpe do knížky, kterou mu někdo reálně vydá. NEUVĚŘITELNÉ.

Vítej, milá dívko, v pubertě. Nyní započíná tvá cesta, na jejímž konci naplníš svůj jediný životní úděl - porodíš dítě. To jest tvůj jediný úkol, proto jsi na této planetě. Nebudeš to mít jednoduché, tvůj těžký osud ženy předznamená již první menstruace. O té ale v žádném případě s nikým (kromě matky a lékaře) nemluv. Na všechny se usmívej, pilně plň úlohu milé dcery a důsledné žačky, a všechny udržuj při vědomí, že nic jako pravidelné měsíční krvácení se všemi jeho těžkostmi nemáš. Ani kamarádky-spolutrpitelky to nemusí vědět. Ještě vulgárnější a nehoráznější než mluvit o své menstruaci je v těchto dnech tančit! O dalších "kratochvílích" mládeže se snad netřeba rozepisovat. Pokud začneš se sexuálním životem příliš brzy, ať už v rámci samostudia, skončíš narušená a jen velice těžko si poté najdeš spolehlivého partnera pro život! Proč by ses vůbec chtěla sexuálně poznávat? Copak chceš svému pozdějšímu příteli dát jenom poloviční panenství? Kdo by o takovou nemorální podvodnici stál? Uchovávej si svou čistotu pro toho jediného prince na bílém koni. Nezapomínej, že hlavním úkolem pohlavního styku je zplodit dítě. O kondomech a antikoncepci ti říkat nebudeme, ještě by ses pak přestala bát nechtěného těhotenství a pohlavních nemocí a střídala to. A taky to moc nepřeháněj se sportem. Narodila ses proto, abys byla matka, ne člověk radující se ze života, který si bezstarostně poskakuje na hřišti (raději připomene klidně po stopadesáté, proto ženy jsou hloupé, víš jak). Když už nosíš podprsenku, vkus velí bílou, bez vtíravých příkras. S kamarády se nelíbej (FUJ!) a nekuř s nimi z jedné cigarety (ODPORNÉ!). A buď hlavně za všech okolností na všechny příjemná. Pak už nebude tolik vadit, že jsi třeba hnusná, a nějakej blb, se kterým budeš moci splnit svou jedinou životní funkci, se zajisté chytne. V kostce: Buď žena, nekurvi se a roď, nazdar!

RIP všechny starší generace žen, které byly podle tohohle manuálu vychovávány. Já jsem naštěstí vyrostla v uvolněné atmosféře bez předsudků, proto můžu na plnou hubu tuto knihu ohodnotit slovy: Komoušská pi*ovina. (A Hynie podle mě hrál světce jen navenek a ve skutečnosti po večerech prznil dospívající chlapce.)

Nedočteno. Jedná se o druh knihy, která si vyžaduje druh soustředění, kterým můj mozek bohužel neoplývá. Ale myslím, že jsem o nic moc nepřišla, protože autor stejně furt dokola omílá jedno a to samé. V době svého vzniku to možná bylo revoluční, ale pokud už máte v podobném stylu toho víc načteného, absolutně nic nového vám to nepřinese. Ještě malá osobní poznámka: Četla jsem výtisk z knihovny, ve kterém byly vepsány vlastní poznatky tužkou a většina textu byla podtržena (patrně nějakým INTELIGENTEM), což mě taky dost odvádělo od čtení. Pokud skutečně existují čtenáři, kterým přijde v pohodě popsat takhle CIZÍ MAJETEK, prosím, odstřelte se! Děkuji.

3 10.10.2020

Tak hlavně je tam podle mě chyba hned na obálce. Nějak tam postrádám jméno spoluautorky aka Kateřiny Blažkové. Jak ironické, že je to právě tato paní, která ho na to skutečné dno dostala.

Murakami umí psát. Hm. Ale to je asi tak všechno.

2 26.04.2020

Jako pěkný, ale furt je to prostě jen "instagramová poezie"... A ta by mě možná štvala o něco míň, kdyby se jí dneska nevěnoval každej druhej rádoby "umělec" na IG. To, že si pod sebe napíšeš pár hlubokomyslných vět, z tebe opravdu básníka či velkého umělce nedělá. (A to teď ani nevztahuji na autorku, ale obecně na celý tento "literární žánr"; autorka vlastně zastupuje tu míň pofidérní menšinu.)

1 10.04.2020

Tohle opravdu není biografie, je to jenom sborník textů z wikipedie a bulváru doplněný o detailní recenze alb. Okej, budiž, ale proč mám pocit, že si s tím autor nedal absolutně žádnou práci a je to jenom takové dojení kozy, dokud z ní ještě něco kape? (V případě Amy bohužel - dokud je ještě živá.) I životopis napsaný takovým stylem se dá přece udělat mnohem kvalitněji. Ne, opravdu mě nebaví číst x odstavců o podrobné kariéře nějaké vedlejší postavy z Amyina příběhu, už vůbec ne, pokud k tomu autor pravděpodobně použil ctr+c ctrl+v. Stejně tak mě nezajímá, co všechno za obchody a podniky najdete v místě, odkud Amy pochází. Je cool, že si autor dal aspoň nějakou práci a jejím rodištěm se projel, ale jako fakt to musí čtenáři servírovat stylem "najdete tam trafiku, pekárnu, obchod s oblečením, židovského doktora, květinářství bla bla bla" ? WTF. Na nejednom místě jsem taky měla pocit silného déjà vu..., wait, to nebylo déjà vu, ale autor fakt opakuje již jednou napsané. Proč? Proč si nemám myslet, že tady prostě jenom někdo narychlo něco spíchal a vůbec nehleděl na kvalitu? Citace z bulváru jsou možná zajímavé, ale do kontextu knihy se daly zařadit rozumněji, tak, aby čtenář neměl pocit, že čte jenom výčet toho, co kde Amy řekla. O tom, že i tady se autor opakuje, ani nemluvě. Je opravdu nutné napsat ten stejný výrok podruhé jen v jiném podání z jiného webu? Překombinovaný text dokázal Johnstone zkrotit jen na místech, kde se pustil do recenzování alb. Jde vidět, že hudební kritika je pravděpodobně jeho doménou, a měl by se jí držet. Namísto těchto katastrofálních pokusů vytvořit biografii...

Po přečtení se nemůžu rozhodnout, jestli má Do vody hodně podivný příběh, nebo jenom hodně originální... I když obojí se vlastně nevylučuje. Stejně tak podivné byly některé postavy a jejich chování. Nevím. I když to odsýpalo rychle a četlo se to dobře, často jsem prostě udiveně zvedala obočí a říkala si: WTF? Přijde mi, že Hawkins tentokrát tak moc kombinovala, až překombinovala. Druhá Dívka ve vlaku se holt nekoná. Přesto zdejší nízké hodnocení nechápu. Když odmyslím slabší příběh, po vypravěčské stránce je to opět krasojízda. Obecně nechápu, co mají uživatelé zdejší databáze proti této spisovatelce. Jiným se tu mají modrat profily, ne jedné z technicky nejobratnějších autorek současnosti!

4 28.02.2018

Přiznám se, že od téhle knížky jsem čekala asi něco jiného... Během několikaměsíční četby jsem už ale zapomněla, co to bylo. :) Je pravda, že by se ta knížka dala hodně osekat; autor se často opakuje a jeho schopnost "okecávat" i úplné banality, je neuvěřitelná... Což myslím vlastně jako lichotku. Přesto bych musela být sama proti sobě, kdybych jí dala menší než plné hodnocení. Za tímhle dílem vidím kus obrovské práce, pro kterou mám - jako člověk, který sám píše - jen to největší uznání a obdiv. Jasně, je to "jenom" odborná literatura. Napsána je ale s precizností velkých beletristických děl, kterým se ostatně dorovnává i tím kvantem textu. O její užitečnosti a praktičnosti pro freelancery nemluvě.

3 28.02.2018

V autorovi sice třímá potenciál, ale aby se přiblížil onomu "Kingovi a Hitchcockovi", jak senzačně hlásá obálka knihy, je před ním ještě spousta práce. Hlavně bych mákla na uvěřitelnosti děje. Třeba - ženská hrdinka má tolik příležitostí utéct, a pose*e to dokonce i při té poslední, protože se chce jakože mstít nebo co? Tak určitě. Pokud se už autor podobných "plot twistů" nemůže vyvarovat, měl by před čtenářem více rozebrat hrdinovu osobnost, aby se tomu dalo věřit. Konec byl už vyloženě špatný vtip. Netvrdím, že dobro musí vždy vítězit na zlem, ale tohle spisovatel nezvládl. Fail na desátou.

5 28.02.2018

(SPOILER) Vysoké celkové hodnocení vůbec neodpovídá realitě. Jestli se Collins něco podařilo, tak potom velké finále zdárně doku*vit. Pardon. "Velké finále". O formě psaní ani tak nemluvím. Collins píše úměrně standardu young adult a možná tento standard i převyšuje. Asi mi vždy jenom vadila ich-forma, ale to je detail. Co mi na třetích Hunger Games tolik vadí je zkrátka zpackaný příběh plný nesmyslností, zbytečného vraždění (ano, je to jakože drsná dystopie, ale přece i zabíjení svých postav může být prezentováno s určitou úrovní), nedotažeností a úplně nejhoršího ukončení. Ohledně děje mi během čtení vrtaly hlavou kupříkladu tyto myšlenky: !SPOILER! Ani skupina zkušených lidí nemohla několik měsíců vymyslet vhodnou strategii na dobytí Orlího hnízda. Hornický buran na to ale samozřejmě přijde v minutě! Coin usilovala Katniss o život. Proč jí tedy po vítězství nad Kapitolem zase jako nejlepší kamarádka povolí zabít Snowa? Peetovo "zázračné uzdravení" mi také přišlo dost nerealistické. A jak, sakra, mohla autorka nechat osudy většiny důležitých postav na konci vyšumět jen tak do ztracena? Co se kupříkladu stalo s mou oblíbenou Johannou? A co Hurikán!? Jako já chápu, že si na konci musela Katniss vybrat a všichni jsme si tak nějak podvědomě přáli, aby to byl Peeta, ale rozloučit se s Hurikánem jenom takhle, jakože skoro nijak!? A taková láska to prý měla být... !KONEC SPOILERU! Zklamání zkrátka veliké. A momentálních 84%? ANI NÁHODOU!

Celkem zklamání, čekala jsem asi něco jiného... Hlavně jsem si myslela, že mi kniha skutečně poradí, jak proti Odporu bojovat. Mám ale takový dojem, že jenom modlit se k Múzám nepomůže :-/ Na to jak je knížka malá a stručná, stejně jsem se nejednou přistihla, že se do čtení musím nutit a některé odstavce jsem musela číst i dvakrát, jak jsem v nich ztrácela pozornost.

8 09.11.2017

Jedna z těch knížek
Které mě nutí přemýšlet
Proč se na to jako spisovatel vlastně nevykašlu
Nenapíšu pod sebe prostě jenom čtyři povrchní věty
A budu pak jakože velký umělec a básník

Nejste v motivačních příručkách žádní nováčci? Tak pak vám tahle kniha jenom zrekapituluje něco z už stokrát čteného, zase s jiným osobním příběhem. Jednohubka na hodinu volna. Ale graficky je to fakt nádhera.

21.09.2017

Jenom takové lehké nakousnutí problematiky. Místy vlastně celkem otravné čtení. Nevím. Představovala jsem si tu knížku trochu jinak. (btw shodou okolností jsem ji četla krátce po sebevraždě Chestera Benningtona. Takže pro všechny ty popírače, zlehčovatele a jiné ignoranty - mírním se ve výrazech - by to mělo být naopak povinné čtivo.)

2 21.09.2017

Tak tohle mě opravdu bavilo! Vůbec není špatný, když si King z mysteriózních příběhů občas odskočí k detektivkám. A poslední věta byla taková vtipná třešinka na dortu :D Po konci jsem si říkala, že tenhle příběh si zaslouží pokračování, a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že to byl první díl z trilogie. Těším se tedy na další! (btw během čtení byl Brady v mojí hlavě jasný Elliot Alderson. Sorry, Elliote.)

4 20.09.2017

Kocábovou je v módě hejtovat, ale nemůžu si pomoct; i když prostě píše o úplných, ehm, blbostech, její styl psaní mě hodně baví. A to mě čeští autoři jinak nezajímají.

1 02.07.2017

Zatím nejslabší věc, kterou jsem od autora četla... Což o to, i zde Steinbeck ukazuje, že je mistr vypravěč. O něco, respektive o hodně slabší byl už příběh, točící se kolem spirituální linie. Když čtete Steinbecka, a máte pocit, jako byste četli spíš Stephena Kinga, je to celkem wtf...

1 25.04.2017

Teoreticky bych to po částech možná i dočetla a mohla bych to nějak ohodnotit. Přišlo by mi to ale trochu pokrytecké... Zatímco v některých kapitolách jsem hltala každé slovo, jinde jsem tím proudem myšlenek jenom plula bez jakéhokoliv intelektuálního pochopení. A když většinu knížky takhle (ne)pročtete, asi opravdu není na místě hodnotit. Stejně tak jsem prozatím vzdala četbu. Vím, že jsem se tak připravila o spoustu dalších silných myšlenek, ale zase nejsem příznivcem čtení podobajícího se vytrvalostnímu běhu.
(A jasně, my všichni, co jsme to vzdali, si můžeme sypat popel na hlavu, jak nedozrálí ještě jsme. On byl ale Nietzsche prostě megalomanský magor a je naprosto v pořádku ho občas nechápat ;))