hystericwidow komentáře u knih

Tak jsem konečně měla tu čest setkat se poprvé se Sylvií Plath. A překvapilo mě, že ve skutečnosti nebyla natolik ponurou depresivní figurkou, jako velmi mladou ambiciózní ženou, která si plnými doušky brala z bohatosti života. Tragický závěr všichni známe... Knížka může být poučnou pro další píšící autory, protože se tu spisovatelka hlavně vyznává ze svého namáhavého tvůrčího zápasu. Zatímco Plath nyní bereme jako významnou a talentovanou literátku, ve své době se v podstatě zmítala mezi jednou tvůrčí krizí za druhou, pochybovala o svém psaní a hlavně - setkávala se převážně s řadou odmítnutí ze strany vydavatelů. Jednoduché čtení nicméně nečekejte. I z tohoto důvodu u mě Plath na poli autobiografické tvorby nevede. Její text je pro mou nebásnickou duši zkrátka až moc poetický, což ovšem nijak nesnižuje jeho hodnotu.

5 16.08.2014

Výborné preludium k Schulzově Kamenu a bolesti!

1 13.07.2014

Tak i já můžu říct, že jsem našla knihu svého života. Po jejím přečtení jsem se ještě dlouho vzpamatovávala a neměla sílu se pouštět do něčeho jiného. Co by ostatně mohlo dosáhnout její velikosti? Měla jsem dojem, že všechno, co jsem potřebovala v životě přečíst a pak zemřít, jsem už přečetla. Brzká Schulzova smrt a pouhý fragment druhého dílu trilogie je pro českou literaturu nevyčíslitelná a bolestivá ztráta...

8 13.07.2014

Asi se vyplatí pořídit si spíše originál. Český překlad trpí občasnou doslovností a neobratným převodem z angličtiny.

2 13.07.2014

Věřím, že ve třicátých letech minulého století mohla být kniha bestsellerem. V dnešní době, kdy byly o duševním rozvoji napsány stovky a stovky dalších (a hodnotnějších) publikací, je už ale absolutně postradatelná. Některé pasáže jsou vlastně až úsměvné, třeba když autorka odsuzuje jako jakousi prokrastinaci a osobní selhání, když se někdo pokouší zalíbit všem a chová se k nim přátelsky, stejně jako je ostudným nadměrně navštěvovat divadlo či plést. A opovažte se žádat své kolegy o vykonaní určité práce zdvořile! Víte, jak moc jste jim tím protivní? Chápu, že jiná doba rovná se i trochu odlišné názory, ale historické umístění už Brande neomlouvá, že si po většinu času knížky protiřečí. Jednou čtenáře nabadá k pozitivnímu myšlení, pak opět tvrdí, že pozitivně myslet teda opravdu nemáme. Vyzdvihuje představy, ale ten, kdo sní, je už blázen. A zatímco většina příruček radí sugesci a takové ty motivační věty "To zvládnu.", "Všechno dobře dopadne." (což mezi námi opravdu blábol není), autorka opět před takovým chováním odrazuje. Což je asi největší WTF čtení, protože nezní náhodou podtitul knihy, jednejte, jako byste nikdy neměli selhat!? A co jiného tedy má člověk provozovat, když tuhle sugestivní sebedůvěru ani omylem!?... No po přečtení jsem zkrátka těžce zmatená, co nám tím básník chtěl vůbec říct. Nebudu odsuzovat ženu, která se narodila v úplně jiných společenských sférách, nicméně čtenáři 21. století radím: Nebrat, absolutní ztráta času.

2 01.07.2014

Něco pro nadšené genealogy, kteří chtějí vědět, jak jejich předkové žili. Tedy i pro mě.

30.06.2014

Podivná postavička jest Kocábová. Ale přesně podle mého vkusu, navrch i s citacemi z mé hudební bible, Mansonova "Holy Wood", a upomínkou na Columbine.

30.06.2014

Tolik negativních hodnocení mě docela udivuje... Je pravda, že jsem knížku četla v předávné době, kdy "sem ještě nebyla punk", každopádně nadchla mě natolik, že jsem ji četla dokoce dvakrát. Takže za sebe plný počet ponechávám.

30.06.2014

Tak dlouho jsem na Godota čekala... A když jsem se dočkala, mé nadšení vyprchalo do ztracena. Neupírám knížce její historickou hodnotu. Chápu, co se jejím příběhem pokoušel Beckett čtenářstvu sdělit. U mě se ale výsledek zkrátka minul účinkem.

2 30.06.2014

Mé první setkání s Mistrem .)

1 24.06.2014

Kdysi jsem se hecla, že si to teda přečtu k matuře, no hned po dvou stránkách jsem to zase odložila. Vrátila jsem se k tomu asi po třech letech a zjistila jsem, že je to vlastně hotový majstrštyk. Ne tedy, že by se mi to dneska četlo líp, ale prostě už chápu v čem vězí dokonalost tohoto díla. Komenskému se podařilo přesně vystihnout marné snažení jeho doby, které skvěle reflektuje i dnešní dobu, a vlastně úplně celé lidské dějiny. Po všech stránkách je to brilantní satira a myslím, že Komenský si tenkrát možná ani neuvědomoval, jak moc vtipný je. Stejně se nemůžu ubránit názoru, že je to vlastně (paradoxně) jedna z největších depek, které jsem kdy četla. Když totiž jeho Poutník nenalezne klid ani po smrti... To je přece úděsná představa, že člověk celý život trpí, a ani pak se nedočká žádného vykoupení. Druhá část "Ráj srdce" je už problematičtější a pro člověka nevěřícího asi úplně ztrácí hodnotu. I já se musím přiznat, že jsem ji docela odflákla (respektive nedočetla...) I tato část má však v sobě značnou pravdu, a nemusí být nutně křesťanská - klid a štěstí nakonec najde člověk vždycky jenom v sobě samém.

5 24.06.2014

Příběh docela zajímavý, ale styl psaní... WTF!? Takhle jsem možná psala já ve dvanácti. Utěšuju se tím, že to takhle snad zpackala překladatelka než samotná autorka.

1 24.06.2014

Poprvé jsem četla v pátnacti, ale plně jsem tohle mistrovské dílo ocenila až o šest let později. Vedla Hlavy XXII ta nejbrilantněji napsaná satira! U scény Dixonovy přednášky umírám smíchy pokaždé, když ji čtu.

2 24.06.2014

Hype roku 2012! Tahle kniha není nijak výjimečná, tohle je prostě průměrně napsaný román, ve kterém však Green vytáhl na čtenáře největší triumf - láska dvou na smrt nemocných lidí, co je víc? Není to úplně blbá knížka, ale toho povyku kolem ní... Naprosto zbytečně. Plus překlad opravdu není nejlepší. Jestli jsem se měla smát, tak jsem se teda moc nesmála, a často jsem narážela na textové pasáže, které mi ani nijak nedávaly smysl. Pro mě zkrátka strašné zklamání...

5 24.06.2014

Nenáročná a čtivá novelka, možná místy víc slušný horor než sci-fi. Styl jejího napsaní je opravdu jednoduchý, takřka bez nulové umělecké hodnoty, nicméně je jasné, že u "Pikniku u cesty" jde především o originální a skutečně poutavý příběh. A nejednou vás z něho zamrazí v zádech.

4 24.06.2014

Poučná knížka. Pro běžného smrtelníka psána bohužel až moc akademickým stylem, takže je její čtení čirým utrpením :(

1 24.06.2014