i.love.books@ komentáře u knih
Pane bože! Tahle knížka je úžasná a překvapující! Nenávidím Tamlina! Všechno se změnilo...
Dokonalé. První knížka u které když jsem dočetla, řekla jsem si, že si ji prostě musím přečíst znovu a to hned!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Miluju Jojo Moyesovou. Krasojezdkyně se mi líbila
Na přebalu této knihy se píše: ,,Nejvtipnější smutný příběh". Je to pravda, příběh je o bolesti tj. o životě, ale je i plný černého humoru. Přečetla jsem tuto knihu a zamilovala jsem se do ní, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela. V knize Císařský neduh stojí: ,,Bolest se dožaduje procítění". To Hazel s Gusem zažili. V knize se píše, že vše (viz deprese, rakovina) je vedlejší účinek umírání- hmmm... je to zajímavá myšlenka, na kterou se váže příběh o lásce, smrti a bolesti. Smekám před autorem...
Začnu tím, že anotace není uplně správná:,, Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče."- Eadlyn příběh svých rodičů vůbec ale vůbec nezná, neví o Marlee, neví vůbec nic...
Je to stejně DOKONALÁ kniha jako předchozí díly. Eadlyn je na začátku knihy lehce namyšlená, ale co všichni čekáte- od rozené princezny. Její chování se však v průběhu knihy velmi pozitivně změní a začínam ji mít moc ráda. Kileho miluju od první chvíle. Mám ráda Hanriho i Erika.
NEVIDRŽÍM ČEKAT NA DALŠÍ DÍL!!!!! a ta postava které nakonci hrozí smrt PROSTĚ NESMÍ UMŘÍT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Krásná kniha- poznali jsme i vedlejší postavy zamilovala jsem si Marnu i Ginger.
Dokonalá kniha. Stejně tak i celá trilogie. Nevěděla jsem koho mám radši jestli Kopana nebo Kaidana... Nakonec pro mě vyhrál Kaidan.
Kniha se mi velmi líbila, před autorkou smekám zaj její styl psaní. Možná to trošku připomínalo Selekce, ale mělo to i svůj vlastní příběh. Království rozdělené krvý... dobrý nápad a krásná kniha všem moc doporučuji
Jedna z nejlepších dystopických knížek.
POZOR SPOILERY:
Ale ten Alex... Pane bože!!!!
Knížka mě upřímně nebavila. Vždyť se to pořád opakovalo, kdyby nebyla hlavní hrdinka tak sobecká, tak vše skončí dobře hned na poprvé
** jsou za to, že je to dobrá spisovatelka jen jí zdřejmně došly nápady. :-(
Je možná lepší než první díl. A Adam mě při čtení neustále štval
Miluji knihy, ale tato dokonalá kniha mi po druhá stránce přirostla k srdci jako málokterá. Když pročítám komentáře mám slzy v očích, jelikož si celý úžasný příběh přehrávám v hlavě (vlastně v srdci) znovu. Vidím pohublou Sophii s tmavými kruhy pod očima, ztrápenou Hélène, Mimi, Auréliena, Jeana a Édith s očima bez záblesku štěstí a mám sto chutí vstoupit do příběhu a dát Mimi a Édith ty nejkrásnější panenky pod sluncem a hromadu jídla, Jeanovi a Aurélienovi, kus kuřete, Sophii Édouarda, Hélène jejího milovaného manžela a další hromadu jídla pro celou rodinu a Liliane dát zpět její život a její milovanou Édith....
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!!
Wow!!!! Tato kniha mě hodně překvapila, Nastya mi byla od začátku velmi sympatická, stejně tak i Josh. O "Sluníčku" se zezačátku nedalo nic moc dozvědět a to se mi líbilo. Na začátku jsem věděla jen, že Nastya si prožila něco zlého. O Emilii padla na začátku knihy jen jedna zmínka a to v 5. kapitole: Pomyslím na perleťové knoflíky a bílé háčkované sukně a napadá mě, co si asi oblékla Emilia, kdyby ještě žila.
Myslela jsem, že mluví o nějaké své kamarádce. Postupně jsme odhalovali Nastyino tajemství o tom, že byla slavná pianistka, co se jí stalo, ale ani na okamžik by mě nenapadlo, že se jmenuje Emilia. Je pravda, že jsem nad jejím jménem chvilku uvažovala, a to ve 3. kapitole kdy o sobě měla říct 3 věci a jedna z nich měla být lež a ona si v hlavě poskládala, co by řekla (kdyby mluvila): Jmenuji se Nastya Kashnikovová. Byla jsem geniální klavíristický talent, který nemá v úvodu do hudební nauky co dělat. Před dvěma a půl lety mě zavraždili. Řešte.
To, že by byla lež, že ji před dvěma a půl lety zavraždili mi přišlo jak moc očividné, aby to byla lež, to že byla klavíristka, mi přišlo dost pravděpodobné, jelikož v prologu se píše, že jí někdo něco udělal s rukou a tím jí sebral její já. Pak zbývalo už jen to jméno a tak jsem o tom chvíli přemýšlela, ale nakonec jsem přistoupila na to, že lež je, že byla zavražděna, i když mi to přišlo velmi okaté...
Poté přišla na řadu podivností přezdívka, kterou ji říkal otec: Mili, snažila jsem se najít nějaké vysvětlení, proč zrovna Mili, ale Emilia mi na mysl opět nepřišla...
Pravda mi přišla pod nos, až když přišli na scénu zprávy o zatčení Adiana Richtera. Úplnou pravdu se však dozvíte až v poslední větě…
Tato kniha bude v mé mysli na věky, jako vzpomínka na to, že ani smrt vás nemůže úplně změnit, vždy ve vás zůstane něco, co k vám neodmyslitelně patří, Emilia nikdy nebyla jen Nastyou, ale byla stále někde v zkrytu duše Emiliou, odpustila (jestli se tomu dá tak říkat) i člověku, který ji zničil život, ale zároveň jí ukázal tu nejúžasnější věc: Joshovu garáž...
15.3.2016 Veronika Vondráčková.