iceVS komentáře u knih

Možná jeden z těch méně povedených příběhů. Chyběla domácká atmosféra pařížské kriminálky. A Maigretova nejistota a nelibost z cizího prostředí jako by se přenášela i na mě. Oddechla jsem si, když případ dořešil a nasedl do letadla :-)

2 17.08.2019

Nostalgický příběh o platonickém a trochu naivním vztahu. Bylo jasné, že vrahem bude nejspíš ta nejméně pravděpodobná osoba. A málem se to tak mohlo stát, nebýt dvojitého obratu těsně před koncem. Život je prostě nevyzpytatelný :-)

2 17.08.2019

Čiré potěšení. A poděšení. Že tomu starému unavenému muži je dvaapadesát... :-)

2 15.08.2019

Neuvěřitelný, že ten příběh byl napsán v roce 1931. Zápletka je tak rafinovaná a reálná, že se děj může odehrávat i v současnosti. A příchod Maigreta na scénu je vskutku neodolatelný.
Jednu jedinou výhradu bych měla, všimla jsem si i v předchozí knize... Komisař pařížské kriminálky zvedne telefon a ohlásí se: "...tady Bezpečnost...", nebo po zatčení: "... to si řekneme na Bezpečnosti..." To mě fakt rozesmálo nahlas, je to ale jediná piha na kráse dokonalého jazykového zpracování. Staré knihy je radost číst, člověk v nich nenajde jediný překlep, natož pravopisnou chybu.

2 11.08.2019

Vrátila jsem se k ní po letech letoucích a zas to tam bylo. Setmělá deštivá Paříž, chlad rozlézající se po Zlatnickém nábřeží a pan Nejlepší detektiv na světě. Pro mě vždy v podání Jeana Gabina a ještě to všechno vidím černobíle :-D
Miluju kouzlo starých detektivek. Zkušenost, důvtip, nezbytná fajfka. Žádné mobily, žádná forenzní laboratoř a další výkřiky doby. I ty vraždy byly nějak víc poetičtější.
Ilustrace Jiřího Šalamouna hravost knihy skvěle doplňují.

2 11.08.2019

Hájíčkovo víkendový maratón... Mám pocit, že jsem těmi jeho postavičkami prorostlá, jsou mi nějak moc blízké a zavrtané do mozku :-)

2 04.08.2019

Laxnost, obětavost, bezmoc...

Černobyl = Pelyněk

Zjevení Janovo 8-9
...Když zazněla třetí polnice, spadla z nebe veliká hvězda sršící jako vržená pochodeň. Padla na třetinu řek a pramenů a zamořila třetinu vod svou jedovatou hořkostí; mnoho lidí v důsledku toho zemřelo. Ta hvězda byla nazvána Pelyněk...

Jak s tím naložit, nevím...

2 15.07.2019

Úchylárna střídá úchylárnu, aby to celé bylo završeno kolosální óbrúchylárnou. Psal to autor s psychiatrickou učebnicí v ruce nebo je to výplod čistě jeho mozku? Nedokážu pochopit, že je někdo schopen tohle sepsat a druzí jsou ochotni to chválit. Z mého pohledu jen proto, aby dokázali, že právě oni, na rozdíl od druhých, tomu "umění" a té "hluboké myšlence" porozuměli. Mně tenhle literární počin přišel odporný a zbytečný. A zmiňovaná gradace děje...? Je skutečně gradací, když nejdřív zmíníte, že máte postižení, za padesát stránek sdělíte, kdo za to podle vás mohl...? No mně to přijde dost laciný.

2 12.07.2019

Jedna kalamita stíhá druhou. Sice je ten kalamitní stav zhuštěn do pár dní i do pár stránek, ale smála jsem se nahlas. Ideální čtení na letní volno nebo když vás někdo naštve. Stoprocentní zlepšovač nálady, hned víte, že jsou na tom druzí podstatně hůř :-D

2 10.07.2019

Takový snový příběh stínových postav. Všiml si někdo, jak přesně koresponduje obálka knihy s obsahem samým? V podstatě je to příběh mé vrstevnice, jevila se mi trochu divná, jenže, v té době, abyste vynikli, utrhli se z té uniformní, strojové šedi, jste trochu divní být museli. Jinak - kaleidoskop je skutečně to správné slovo. Střípek reality, za ním další, kousek, kousíček a za chvíli je pryč, tak jako myšlenka. Znovu to asi číst nebudu, ale v podstatě zůstala příjemná zasněná nálada.

2 22.06.2019

Čekala jsem něco víc; umění, povznesení do vyšší literatury. Jenže se nekonalo. Oba protagonisté byli nemužní a nemožní. Jako pod vlivem omamných látek, každý příběh se nesl ve znamení jakéhosi omámení, halucinací, jednání v horečce. Dům bez pána, to byla pro mě fakt nuda, v podstatě jen pocity, trápení, beznaděj, nesmyslné jednání, navíc - nemůžu si pomoci - prostě sebestřednost každým pórem. Židovská otázka v třicátých letech. Říkala jsem si, oni tu řeší, jak prodat dům a co by tomu řekl zemřelý tatínek, přitom netuší, že za pár let zemřou v koncentráku... Přes tuhle myšlenku jsem se nemohla dostat.
Druhý příběh Půlnoční pacient, ten měl aspoň děj, jenže tak ukrutně neuvěřitelný, padesátá léta v Americe, studená válka, špioni východu i západu v jedné ordinaci a všichni jednoho nepotřebného a podivínského lékaře bez skrupulí zasvěcovali do svých akcí. Vlastně to bylo celé absolutně nesmyslné. Utěšuji si tím, že autor měl jistě vyšší myšlenku, třeba nezničme svět, věřme v sebe, neztraťme sebe sami, ale opět se ztratila v neustávajícím horečnatém a prapodivném jednání hlavního hrdiny i všech dalších vedlejších postav.
Co bylo úžasné, to byl jazyk, stavba vět, vyprávění příběhu. To ano. Ale děj mě zklamal, zjevně nejsem tak intelektuálně na výši, abych dala dalšího Hostovského...

2 09.06.2019

Ráda bych řekla, že teď je mi to trochu jasnější. Teoreticky... Relativně... ;-)

2 23.05.2019

K téhle knize se moc ráda vracím - i když jenom 35 let :-). Vše podstatné už ale napsali jiní přede mnou.

2 05.05.2019

Já se u téhle sbírky bavila. Je fajn se občas nebrat vážně.

2 18.04.2019

Seděla jsem v čekárně u zubaře, kolem mě pár lidí se zachmuřeným výrazem a všudypřítomné hrobové ticho. A já udělala tu chybu, že jsem z kabelky vyndala tuhle knížečku a s chutí se do ní začetla... A pak jsem prostě vyprskla počtvrté a nemohla se přestat smát - a skoro bych řekla, že do ordinace mě pozvali radši dřív než měli :-) Děkuji, paní Evo :-)

2 09.04.2019

Příjemné čtení, určené právě k té kávě :-). Je fajn, že si autorka na víc nehraje.

2 24.02.2019

Zajímavá kniha. Ač autora moc nemusím, nelze zpochybnit, že tato kniha je příjemný protipól běžné beletrie. Každé osobnosti je vyhrazeno pár stránek a nejsou to memoáry, jen pár vět o tom, co si dotyční myslí o stáří, nesmrtelnosti; o tom, co právě dělají. Přišlo mi trochu k zamyšlení, že žen je tam zastoupeno málo - přitom věk dožití žen je vyšší než u mužů. Jsme skromnější nebo pořád platí, že kariéru - a tudíž zajištění vlastní nesmrtelnosti - dělají hlavně muži...? :-)
Myslím, že tuto knihu ocení hlavně starší - anebo náročnější - čtenáři. A abych to trochu odlehčila - celých čtyřiačtyřicet let žiju v bludu. Věřila jsem, že maxipes Fík je bernardýn. A až v této knize jsem se dočetla, že je to jinak. Prostě - každý den se dozvíme něco nového, byť je to třeba naprosto životu nepotřebný detail.

2 27.12.2018

Jeho hudba mě minula, jeho verše mě oslovily...

2 05.11.2018

Mně se kniha líbí bez výhrad. Autorka je mi sympatická, tak jako i většina její komunity. Navíc má vazby k Českému ráji. Jedinou připomínku bych měla ke slovíčku tchýně - správně je to bez čárky, jenže to ví i málo našinců :-) čímž jsem si nejspíš odpověděla na to, zda její tchyně je má bývalá úžasná profesorka češtiny :-)

2 21.10.2018

Lákavá obálka, svěží téma, Litera za překladovou knihu... a stejně žádná sláva. To vám nejčko poudám

2 01.10.2018