iceVS komentáře u knih
Eva Turnová mě prostě baví. I když jsme zjevně každá jiná, líbí se mi její pohled na svět.
Tentokrát mě hodně pobavily její hrátky s češtinou.
Nové slovo připoslanost nebo věta "Velká matka se vyžvejkne pozdějš" mě dost rozsekaly.
Jenže to se nedá reprodukovat, to se musí přečíst :-D
Přiznám se, trošku zklamání.
Chtěla jsem číst o Leni Riefenstahlové, ale přišlo mi, že tahle kniha o ní není. Že je použité jen její jméno, aby kniha zaujala a prorazila, ale Leni samotná je tam jen jako jakási stafáž. Celkově to není špatný román o období těsně před druhou válkou, o probíhajících olympijských hrách, o politické situaci. Ale Leni tam bylo skutečně minimum, jen tolik, aby se dala propašovat do názvu. Je to asi první kniha z Metafory, která je pro mě zklamáním.
Čekala jsem trochu něco jiného, to se přiznávám. Přesto mě román naprosto pohltil. Takhle nějak si představuju očistec...
Je to úžasný, strhující, fascinující, nulový děj, pocity, snovost, lidská bída, válka, špína, nejnižší pudy.
Trošku mám pocit, jako kdybych z té knihy měla mozek v mixéru.
Nehezkou vizitkou bylo několik překlepů. A bohužel i věta: "Na věšáku měl viset kabát."
Nemůžu jinak než plný počet.
Dost často jdu proti proudu a tady se to potvrzuje. Mě osobně tenhle díl zatím bavil nejvíc z celé série. Jednoznačně proto, že tam není neustále řešen problém jiných náboženství, jiných pohledů na svět, nenávist z víry. Tady je to čirý zločin a mamon.
A kupodivu ano, potkala jsem se asi s šesti gramatickými prohřešky, což mě překvapilo, v předchozích dílech jsem si ničeho podobného nevšimla.
Jediný, co mě dost rozčiluje - napříč celou sérií - je fráze, že poté, co byl dotyčný zasažen kulkou, tak na jeho hrudi rozkvetl rudý květ. Tahle poetika tedy vážně ne.
Těším se na další díl.
Fakt že jo :-)
Začátek knihy mi opět dal zabrat. Ale spíš to bylo těmi předvánočními povinnostmi. Pak jsem hodila rohlíčky za hlavu a začetla se a super.
Opět musím konstatovat, že děj a postavy mimo evropskou civilizaci (dobrá, tak i Ameriku ještě beru) jsou zcela můj čtenářský komfort. Čím to, že ve zbytku světa mají lidé potřebu se tak mastit ve jménu Alláha?
Kniha mě velmi bavila ve fázi, kdy se setkali lidé z Rubiconu s lidmi z Combine, to byla náramná zápletka. Nebo to zničené Bugatti Veyron...
Takže jdu i do dalšího dílu :-)
Už dlouho jsem měla podezření, že je se mnou něco jinak... A hele - já jsem vlastně seberealizovaná... :-) dobrý vědět :-)
A protože jsem tedy seberealizovaná (a tudíž je mi šumák, co si o mně kdo myslí), klidně můžu říct, že se mi knížka líbila a bavila mě. Je to čtení pro laiky i pro ty, co mají o psychologii nějaké povědomí.
Členění do kraťoučkých kapitolek je super, vložené infoboxy čtení zpestří. Mrzí mě jen to, že jsem po knize nesáhla už dřív.
Absolutně skvělé. Moc mě bavilo spojení doby před sto lety a dnešní hovorový jazyk, včetně dnešního myšlení. Chvílemi jsem se smála nahlas, třeba situace při zpovědi byla fakt náramně vydařená. U téhle knihy člověk lituje, že je to taková jednohubka, kterou navíc musí zhltnout na posezení.
Musím říct, že Jiří Raichl mě fakt baví.
Že jsem se nedozvěděla nic nového o Burešovi mě ani tak nebolí...
Ovšem panu Randákovi nelze upřít jistou jasnozřivost ohledně vrbětické kauzy, o Mynářovi, Nejedlém, o diplomatickém pasu, o neschopnosti prezidenta vládnout...
Kniha vyšla v roce 2018 a o 3 roky později člověk jen zírá.
A já konečně vím, jaký rozdíl je mezi rozvědkou a kontrarozvědkou :-)
A dokonce to už dokážu i vysvětlit :-)
Krásná obálka, krásná čeština, slibný název - mimochodem, fakt se nedozvíte, proč právě Hladový Paul...
Jinak prostě jen POPIS... Popis toho, co kdo dělá, toho, co si kdo myslí, nebetyčná nuda k uzoufání. Mám docela ráda knihy o ničem, ale tahle mezi ně nepatří. Tohle totiž bylo takové brutální pseudointelektuálno. Autor se snažil oslnit pár encyklopedickými informacemi, postavy byly podobného ražení a zbytek byly - slovy klasika - plky, plky, plky...
Měla jsem dát na instinkt, varovala mě už druhá věta. Následujících padesát stránek jsem se přes ní nedokázala přenést... "Leonarda vychovávala jen matka a nesnáze s tím spojené skrývala pod rouškou veselosti. Jeho otec tragicky zemřel při porodu."
Zemřel při porodu? To jako vážně? Jasně, že chápu, ale stejně... :-D
Kniha je podrobná a obsáhlá. Důkladně ukazuje naprostou provázanost všeho se vším (mluvím o těle, samozřejmě). Ovšem umím si ji představit spíš jako skvělou učebnici. Běžný čtenář bude odrazen množstvím informací a pro změnu v problematice orientovaný čtenář musí mít místy nutně pocit stálého opakování.
Však on si každý vybere to, co potřebuje...
Jen mě iritovala opakovaná záměna živelní X živelná.
Příběh mě příliš neoslovil, přesto jsem knihu dočetla. Chladný a samolibý muž, zabývající se jen sám sebou, pak dlooooouho nic a poté zbytek rodiny.
Nenadchl mě ani styl psaní, dlouhé, květnaté a rozkošatělé věty s nulovým sdělením. A zápletka byla taky taková jalová.
No, žádná sláva, žádné nadšení.
Vlastně nevím, zda je to fikce či zda má příběh reálné pozadí, ale musím říct, že mě kniha bavila. A že můj svět a život je vlastně růžovej.
A že mě kniha bavila, na tom určitě mají velký podíl překladatelé, protože tohle byla příjemná, pestrá a bohatá čeština. Obsahující výrazy, které jsem už dlouho neviděla. Spousta knih v poslední době připomíná doslova strojové překlady, tady jsem se opravdu kochala.
Procházky po hřbitovech miluju a spousta mých schůzek se odehrávala právě tam. Díky autorovi budu koukat po náhrobcích ještě pozorněji.
A taky budu vědět, že v téhle ulítlosti nejsem sama :-)
Nenápadná knížečka - a přitom naprosto kouzelná a vynikající.
Břitký humor a naivně/otrlý pohled na svět mladinké Hany působí na moje centrum smíchu jako rozbuška. Moc mě to bavilo a bylo mi líto, že příběh v nejlepším končil. Strašně jsem chtěla vědět jak to bylo dál. A ten závěrečný románek s jedním z Nejmocnějších byl bezvadný.
Autorův styl psaní je skvělý, úderný, rychlý. Bum, prásk, vymalováno - a ještě se smějete. Jen škoda, že i v téhle opravdové perle korektura nebyla z nejlepších. Takový základní věci...
Závěrečná kapitola o osudu autora byl dost krutý návrat na zem.
Celkový dojem - jedna z nejlepších letošních knih, byť vůbec netuším, jak působí na mladší ročníky, které nezažily všemocnost Strany.
Autobiografická kniha známé nizozemské žurnalistky a spisovatelky, která jako šestiletá byla deportovaná do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Tam strávila rok a půl, přišla o rodinu, přežila jen ona a její mladší sestra. Vzpomínky a traumata jí pronásledují celý život. I přesto je tato kniha plná velmi nečekaných zážitků, touze po bohatství a hmotném zajištění. Čtenáře nemůže nenapadnout myšlenka – Jak by asi žila a jaká by vlastně byla Anne Franková, kdyby přežila…?
Joker nemůže existovat bez Batmana a Batman bez Jokera... Kniha pro fanoušky, ale i pro milovníky komiksové historie. V tomhle směru je naprosto skvělá, navíc jsou před každou částí knihy – těch je celkem pět – historický úvod o tom, jak se Joker vyvíjel, jaké byly mezníky v daných obdobích a jací tvůrci na něm pracovali. Kniha je dokonale graficky zpracována a bezpochyby musí potěšit každého fandu tohoto žánru.
Mám ráda příběhy, které se opravdu staly. Kniha byla velmi poutavá a líbila se mi.
Tento román se odehrává na anglickém venkově v roce 1940, nedaleko Dunkirku, kde proběhla bitva o Francii.
Kniha je poskládána z dopisů a deníkových záznamů mnoha osob a přes zdánlivě velký počet zúčastněných je z příběhu plynulá a pestrá dějová mozaika. Mnohem víc půvabnější právě různým pohledem jednotlivých osob na zdánlivě stejnou věc.
V této knize najdete všechno. Lásku, drama, válku, špiony, novorozence zaměněné kvůli dědictví, touhu dětí i dospělých to vše ve zdraví přežít. Jedna z mála knih, kdy byste rádi ještě četli dál, ale ono už není co.
Jak si nechat zkazit den...
Přečetla jsem si zajímavý článek o neotřelé vile a chtěla jsem vědět víc o architektovi. Sáhla jsem po první knize a namísto zajímavého životopisu jsem četla zpracování soudního spisu o nechutném úchylném starci. Četla jsem fakta, o kterých jsem nechtěla mít ani tušení. Autor víceméně nezmínil zásadní fakt, že v době kdy byl Loos obviněn, byl také rozveden, tudíž sám, tudíž potřebný. Loosova obhajoba byla tak do očí bijící, že mě na pochybách nenechala. Lákat k sobě malé holčičky, koupat je, malovat s roztaženýma nohama a říct neuvědomil jsem si... To fakt ne.
Kniha je zpracovaná důkladně, ale chvílemi jsem se nemohla rozhodnout, jestli je to důkladnost nebo rochnění si v nechutnostech. Shrnutí - vím, co jsem vědět nechtěla, tak snad mě to napříště uchrání od slepého obdivu k lidem, kteří v životě něco dokázali.
Brabenec, no... :-)
Mě maximálně baví jeho myšlenkové pochody, nedokončené věty, myšlenky rozutíkané po světě i zásvětí.
Jen ten font... vypadalo to krásně, jak barva, tak i neotřelé písmo, ale přiznám se, že jsem si připadala jako slabikující prvňáček, oči si nezvykly ani ke konci knížky...
No aspoň jsem to četla dýl :-)