icewind komentáře u knih
Tenhle příběh mě nikdy neomrzí....četl jsem 2. vydání z r. 1982, vzhledem k tomuto roku kniha obsahuje pouze naprosté minimum potřebného ideologického dopingu a vzhledem k tomu jak totalitní režim nahlížel na západní odboj musela podle mě tato kniha působit trochu jako zjevení, atmosféra té doby vám doslova vleze pod kůži. Pokaždé mě to nutí zamýšlet se nad tím, jak by se člověk zachoval, co by udělal, mezi hrdinstvím, zbabělostí a prostým pudem zachránit život sobě a své rodině je někdy tak tenká hranice, že to až bere dech..... před četbou jsem si udělal výlet do Ležáků, i přesto, že tématu heydrichiády jsem propadnul už dávno, pokaždé se mi těžko hledají slova jak vyjádřit svoje pocity. Když jsem se dival na místo kde stál Švandův mlýn a kousek od něj na jámu starého lomu kam byli při razii nahnáni obyvatelé Ležáků před odvozem na smrt...... zajeďte si tam a vzpomeňte si na ně.
Anders mě dostal už v trilogii Game, Buzz, Bubble, takže tohle byla věc, na kterou jsem se hodně těšil. Jak se příběh odvíjel, připadal jsem si občas jako při hraní nějaké docela tuhé adventury, kde se dějové linky celkem slušně zamotávají až vám nakonec s rozřešením hádanky pomůže kamarád a vy si jen řeknete "vždyť jsem to měl celou dobu před očima....". Bavilo mě to, bavilo mě to hodně, podle mě se povedlo vykreslit rozpoložení a pohnutky postav tak až se z toho občas dělalo úzko a tomu kdo má děti tak možná ještě víc.....pár bodíků bych ubral za ne úplně originální zápletku, zejména v poslední době kdy jak by řekl klasik "rozmohl se nám tady takový nešvar" a místo třídních knih se jaksi začaly ztrácet děti, ovšem o to víc si užijete cestu po švédském venkově k jejímu rozuzlení. Fakt to stojí za to.
Příběhy Zeměplochy jsem kdysi začal číst na přeskáčku tak jak se mi jednotlivé knihy dostaly zrovna pod ruku. Po letech i vzhledem k tomu, že Mistr Terry už sám někde putuje želvím mnohovesmírem jsem se rozhodl vzít to pěkně po pořádku. Už to není taková zběsilá jízda jako první díl, tempo se lehce zvolnilo ovšem množství hlášek a narážek na všechno možné je stále více než nabobtnalé. Uvědomil jsem si ale, že mám moc rád ten styl kdy mi nad nějakou větou začne vrtat hlavou - sakra to už jsem někde četl a stačí nalistovat 10 stránek zpátky a opravdu. Drobná narážka vás později ve větším stylu doslova praští do očí až Vám spadnou ty ...no...proti-téže. Musím upravit hodnocení prvního dílu a předpokládám, že se mi to během dlouhé cesty po Zeměploše stane ještě několikrát....Ooook!
Obdivuji statečnost všech lidí, kteří parašutistům jakýmkoliv způsobem pomohli......
Bylo to tady zmíněno už hodněkrát, ale tenhle příběh je opravdu strhující a neuvěřitelný..... ti chlapi museli mít naprosto nekonečnou víru v sebe, svoje schopnosti a v to, že to zkrátka musí dopadnout dobře. Vůbec si neumím představit vydržet v těhle podmínkách byť jen z malé části to čím si musela projít tahle výprava. A bylo mi trapně když jsem si vzpomněl jak občas na nějaké pěší "výpravě" frflám, že zrovna není signál..... :)
Psáno tak aby tomu porozuměl i nevědec :) Hlavní myšlenku jsem si skromně přebral nějak ve smyslu, hlavně se nepřežírat a hýbat se, to se tedy ta evoluce nějak zacyklila, tohle nejspíš tuší i ten poslední dělník ve šroubárně aniž by kdy něco takového četl resp. aniž by kdy vůbec něco četl. Ale jo, ten pohled na evoluční vývoj a to jak člověku začaly postupně zpestřovat život různé podivné choroby dává tak nějak smysl a je to podáno opravdu čtivou formou. Nicméně zase...to, že prevence je důležitější než řešení následků to přece taky víme všichni :) Tudíž, převratné to není, zásadní nejspíš taky ne, ale za přečtení a více či méně lehké zamyšlení zejména nad svou životosprávou to určitě stojí.
Strhující bylo zejména to, jak rychle se měnil počet podezřelých, počet toho co kdo vlastně viděl, co komu neřekl, komu dala nebo nedala a toho jak ještě rychleji se přeléval pešek ohledně hlavního podezřelého, s blížícím se koncem jsem měl obavy, že tento kvapík se přelije snad do každého odstavce :) A jaký bude další tah si už laskavý čtenář jistě domyslí sám....no nic, vypadá, že tohle je prostě autorčin standard. Na odreagování dobré, krátké kapitoly mám rád, ale nemůžu si pomoct, prostě průměr, nic co by mě mělo dostat do kolen a místy opět zbytečně přeplácané. Ale proč ne.
Baví to, prostě to stále baví i s těmi až do hloubky zaťatými absurdními vtípky a přirovnáními. Tohle je to co mě vždy spolehlivě překlene přes období kdy by člověk nejradši do všeho praštil...JAU...nebo si jen tak chce o něco prodloužit čím dál tím kratší zimní den. Nechce se mi nic citovat, nic z děje vypíchnout...JAU...tohle dobrudružsví si každý musí projít sám za sebe. Ale přece jen - u mě tentokrát zabodovalo Zavazadlo :) Ooook? Jo, jasně taky....PROSÍM? No samozřejmě, jak bych mohl zapomenout...Jo a taky opět fantastická obálka a brilantní překlad, tady to jistě bude bez námitek, že....nikdo nic? No proto :)
Ech....ke knihám p. Součka jsem se evidentně dostal s hodně velkým zpožděním a abych to hodnotil ve stylu, že v době vydání to byla nejspíš pecka, to asi opravdu ne. Nicméně z textu jednoznačně vyplývá autorova oddanost tématu, to rozhodně popřít nelze, ovšem valná většina věcí, o kterých je zde zmínka už je dnešním pohledem úplně někde jinde a stejně jako v předchozím Tušení jsem se místy v tom zápalu pro věc a hromadění a vyvracení argumentů současně, jaksi ztrácel. A frekventované slovo marxismus mi tedy obzvlášť lezlo na nervy.....Ale i tak, vzhledem k tomu, že jde stále o témata, která mě zajímají, beru to jako svébytný pohled na věc ze svébytné doby.
Někdy stojí za to přečíst si knihu z r. 2009 o událostech z r. 1989 abych se v r. 2020 zase tolik nedivil tomu, proč jsou si současní i bývalí komunisti tak jisti v kramflecích. Dílo nabízí bravurní popis událostí z té druhé strany, které na náměstích a všeobecně v sametové euforii nebyly tolik vidět a místy působí jako neotřelý politický thriller kde největším trestem při zradě rodiny bylo neobdržení funkce :) Moje nadšení se dostavilo ze dvou důvodů, jednak ze znamenitého zpracování přehledu té naší lokální hry o trůny vycházejících z dostupných audiovizuálních materiálů a citací přímých aktérů a druhak mě četba doslova přenesla o 30 let zpět kdy jsem tyto události vnímal jako počínající pubertální fracek a - co si budeme povídat - největší napětí bylo kolem toho, zda kvůli generální stávce odpadne vyučování nebo ne. Čekal jsem, že tohle bude dobré, ovšem očekávání bylo mnohonásobně překročeno. Nezbývá než doporučit...ať už s pomlčkou nebo bez.
Bohužel jeden z případů kdy se do mé knihotéky dostala záležitost vybraná bez rozmyslu pouze podle názvu.....pro studium historie naprosto zbytečná věc, plná bezduchého tlachání, faktografických nesmyslů a primitivních sexuálních narážek. Ztráta času.
Úplné nadšení tedy sdílet nemůžu, rozvětvený styl autorova psaní často způsoboval to, že jsem se v některých pasážích hodně ztrácel. Na druhou stranu při kapitolách věnovaných např. pyramidám, megalitům a obřím sochám jsem zase docela rychle ožil....K dílům p. Součka se postupně dostávám až teď, takže i z tohoto pohledu zatím hodnotím velice střízlivě nehledě na to, že pohled na dost věcí o kterých autor píše, už je dalším zkoumáním dávno někde jinde. Ale někde stín stále zůstává....a to je asi to co mě na tom bavilo nejvíc.
Mikropříběhy plné překvapení...fascinovala mě nejen autorova hra se slovy kdy některé věty byly vybroušeny tak, že jejich popisnost doslova fyzicky vystupovala z omezené plochy stránky, ale i zejména to jakým způsobem dokázal přinést kouzlo někdy zásadních historických událostí či vteřin, které jim bezprostředně předcházely, případně nástin rozpoložení postav těmito událostmi zasaženými, spojených se zdánlivou všedností daného okamžiku.....všedností, která při tušených souvislostech zamrazí víc než stohy historických odkazů. Citace z dobového tisku působí jako nějaké razítko s nápisem Znamení doby......Knížka, která mě naprosto uchvátila.
Atmosféra beznaděje srovnatelná s Vítězným obloukem, ovšem čím více se Otto propadá ve svých beznadějných náladách, tím větší je i jeho vnitřní neklid, kolísání nálad, spletitější vnitřní monology.....rozpoložení duše působí nadmíru sugestivně a autenticky, motiv cestujícího dle mého symbolizuje celkově pocit ztráty domova, zázemí, přátel a země, která zavrhla část svých obyvatel, kteří za ni ještě nedávno byli ochotni položit život. Pomyslným vrcholem zoufalství může působit jak hlavní hrdina dojde k poznání - za to můžou oni, Židi, ti co vypadají jako Židi, jak by mi bylo nebýt jich a rychlé uvědomění si, že jsem vlastně sám jeden z nich. Sílu příběhu umocňuje i celkové vykreslení motivů a jednání různých představitelů společenských vrstev, které je ne vždy tak přímočaré jak by mělo být příp. jak by se nejspíš dalo očekávat a dá se někdy vycítit z jednání vedlejších postav příběhu i jistý vnitřní nesouhlas s tím, co se tehdy v Německu dělo, to "jen" doba si žádala zaujmout ty správné postoje.
Hodně nenáročná záležitost, nebál bych se snad ani použít slovo tuctová....moje druhá knížka od autora a nejspíš už jich víc nebude. Obecně mám nedůvěru k autorům co chrlí díla jistých žánrů jak z manufaktury a navíc podle toho co si pamatuji z knížky Šest let, tak mi to přijde, že v tomto případě si to pan Coben tak nějak vyzkoušel aby časem z osmi let udělal šest a pouze poupravil zápletku. Ano, zápletka....no strašná slátanina to byla, už tam chybělo pouze něco ve stylu Cimrmanů "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn". Bohužel nic takového se i přes nadějné záblesky na konci neobjevilo, tudíž zůstanu u podprůměrného hodnocení.
Hutný a ucelený příběh Ležáků a osudů lidí, kteří byli zejména ve východní části Čech zapojeni do odboje. Události těsně předcházjící tragédii včetně jejího průběhu jsou precizně zmapovány v podstatě po hodinách a minutách, část knihy je věnovaná i osudům Jiřího Potůčka resp. mapování pobytu během jeho posledních dnů včetně pohybu vysílačky Libuše. Hrdinství a odvaha lidí ochotných poskytnout pomocnou ruku na vás dýchne doslova z každé stránky. Příběh, který vezme za srdce...
Parádní kousek, ostatně jako celá edice Průvodce, používám jako doplněk při četbě v podstatě čehokoliv co se týká akce Heydrich nebo jen tak listuju....tohle je záležitost, která neskončí odškrtnutím do kategorie "přečteno".
Absolutely magnificent :) Úplně mi naskočily vzpomínky na r. 96 kdy jsem na vlastní oči poprvé zažil jako to vypadá na Old Trafford, Anfield, staré Wembley...a teprve s odstupem času pochopil proč ta hospoda nedaleko stadionu Crystal Palace tak ztichla když jsem tam vkráčel v dresu Man United.... forma i obsah této knihy musí snad na každého fotbalem postiženého čtenáře působit jako světlo na poletující můry. Takových větších či menších drobností co jsem dosud nevěděl a to si myslím, že se zajímám o anglický fotbal poměrně dost, no evidentně ne tak jak jsem si myslel.... ty zápasy budu teď vidět zase v úplně jiné rovině a za to moc díky. Ten přesah fotbalu, kultury, společnosti je tady vystižen naprosto úžasně a asi jediná škoda u těch občasných překlepů, ale když ta knížka i tak krásně voní, tak se to dá snad odpustit.....
V mé knihovně čekala na svou příležitost už delší dobu a přiznám se, že hlavní důvod proč jsem právě teď po ní sáhnul byla stejně jako níže u "PaníLenky" právě událost v Praze na FF a otázka proč.... těch možných odpovědí je možné v této hutné knize nejen obsahem, ale i koncentrací čirého zla, najít opravdu dost. Každý ať si svůj názor udělá sám, o tom asi netřeba se rozepisovat. Něco jsem tušil zběžně, něco vůbec, je to opravdu neveselý výlet do temnoty, ale to hledání odpovědí proč se tohle děje je nejspíš i jednou z obran vůči tomu, že se to opravdu děje a není žádná jistota, že se to nemůže stát nikomu z nás, tudíž bohužel není od věci ani příp. návod jak se v těchto situacích chovat, co dělat a jak být pokud možno připraven na nemyslitelné....Zároveň kolikrát stejně jako mrazí z toho co jsou někteří schopni vymyslet a udělat, tak je až nepochopitelné jakým způsobem se naše "vyspělá" civilizace staví k tomu jak tyto jedince "potrestat", obzvlášť případ Breivika je v tomto smyslu naprostá šílenost, to si spíš řeknete kdo je v tomto případě tím více nemocným a vyšinutým.... mimochodem, zamyslel jsem si i sám nad sebou a tím, jak kolikrát zhltnu všechny ty filmy, dokumenty i knižní příběhy o těhle událostech, jak mě to taky svým způsobem fascinuje a to včetně Dextera...... no zkrátka neveselé a nelehké čtení, ale stojí rozhodně za to.
Pfff.....tohle tedy nebyl takříkajíc můj kýbl písku, přitom začátek s Cechem vrahů fakt dobrý, ale pak mě ten příběh tak nějak inhumoval. Přiznám se, že místy jsem nějak vůbec nestíhal resp. nechápal, ztrácel se nebo mi přišlo, že to psal někdo pod vlivem čehosi co právě přifrčelo přímo z nějaké Ankh-Morporské nálevny. Sem tam to zachránil největší matematik, ale to bylo nějak málo. Nu což, i tak vzhůru na další díl :)