icewind
komentáře u knih
Vytrvalost
Alex Hutchinson
Jak už bylo zmíněno v komentářích níže - pokud jste se dle mého nepropracovali aspoň k půlmaratonu a běh nepředstavuje něco víc než občasné pročištění hlavy, tohle vás tohle nejspíš moc nezaujme..... byť sám sebe považuju za hodně amatérského běžce tak kolikrát řeším přesně ty věci co autor popisuje - jak tu hlavu překecat aby si myslela, že není nic lepšího než kupříkladu tříhodinový běžecký blok v době kdy se venku povaluje rozbředlý sníh :) Některé pasáže mi sice přišly až moc nasáklé vědou, ale na druhou stranu mě i překvapilo jaké pokusy se v tomto směru odehrávaly a ještě určitě odehrávat budou...... nám hobíkům nicméně nezbyde asi nic jiného než ta vnitřní debata a motivační samomluva :)
30 dní touhy
Christine D’Abo
Nějak úplně nevím co k tomu napsat, jako průzkum žánru asi stačilo :))
Wim Hof – Ledový muž
Wim Hof
Kniha obsahuje více či méně nápadné příznaky budování kultu osobnosti, ale to mě asi ani tak nepřekvapilo. Zajímal jsem se spíše o práci s dechem jako takovým, nakládat se do ledu určitě v plánu nemám a producírovat se v kraťasech po Everestu rozhodně taky ne. Ale ten dech....to má rozhodně něco do sebe, už jen to, že tenhle nástroj nosíme pořád u sebe a některá dechová cvičení co jsem vyzkoušel měla pro mě až nečekané výsledky resp. poměrně okamžitý efekt. Pokud je podobným věcem člověk otevřený, rozhodně tohle za přečtení stojí.
Změň svůj dech a začnou se dít věci
Rostislav Václavek
U podobné literatury vždycky záleží jak k tomu kdo konkrétně přistupuje a co vlastně hledá. Nad dechem a jeho možnostmi jsem dosud takhle komplexně moc nepřemýšlel, takže mi to ukázalo cesty kde všude se dá s tímhle nástrojem, který je neustále k dispozici, pracovat. Možná bych nejdřív doporučil i nějakou přednášku R. Václavka než začít rovnou s četbou, jednak jeho projev je opravdu hodně originální a jako vstupní seznámení s tím o čem se pak píše mi to prostě přijde přirozenější. Obsah hodnotit nechci, to ať si přebere každý dám, ale jak už bylo i v některých komentářích uvedeno - tak vložené příběhy působily spíš jako rušivá samochvála, která jak víme zrovna úplně nevoní.....
Šťastný života běh
Miloš Škorpil
No jsou to opravdu zápisky, kdo už nějakou dobu běhá a táhne ho to k nějakým delším distancím tak si tam to svoje najde, ale opravdu se nejedná o nějakou ucelenou záležitost. Jak jsme byli na akci tady a támhle, kdo nás vezl, kdo zakufroval a všem díky a možná snad ten rozhovor na konci měl být spíš na začátku..... těžko to vlastně hodnotit, asi opravdu jako běh, někdy těžkopádný, někdy zlehka, spoustu toho asi dovede ocenit opravdu jen autor jak se ty situace odehrály a kdo kde co prohlásil..... za mě respekt k těm kilometrážím, ale co se týče nějaké knižní úrovně...no prostě zápisky :)
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Tak tohle bylo velkolepé, famózní, naprosto uchvacující..... hned by jeden chtěl aby za něj druhý napsal nějaké to doporučení a mohl se stát členem Noční hlídky :) Tak jak mi Pyramidy nesedly, tak tohle mě naprosto usadilo, pravda s přibývajícími díly je dost těžké srovnávat lepší x horší, což možná ani nemá smysl, protože jedno z kouzel Zeměplochy je podle mě v tom, že si každý najde svou oblíbenou dějovou větev či nějakého toho Odnože a všechny díly se i proto tak pěkně doplňujou....sedlo nesedlo je pak skoro jedno.
"Třeba to kouzlo vydrží. Třeba také ne. Ale řekněte, co je věčné?"
Krkonoše
Jan Hocek
Naprostá paráda, stejně jako publikace o Via Czechia, skoro nekonečná inspirace pro výlety, výšlapy, putování nebo ať už tomu říkáte jakkoliv....několik pro mě méně známých tras jsem už vyzkoušel a musím říct, že to byl skoro až dechberoucí zážitek když chytnete počasí tak akorát a otevřou se vám někdy až neskutečné výhledy. Tak ať to šlape :)
Její konec
Shari Lapena
Já nevím, to je jak na houpačce, co se zápletky týče přišlo mi to z mého pohledu zase o fous lepší než předchozí knížky, ale když se nad tím zamyslím.... velká část děje je zaměřena na přemítání postav o sobě samých, takže samozřejmě tu zásadní niterní myšlenku dostaneme k dispozici až ke konci byť je jasné, že se to musí té postavě honit v hlavě celou dobu. Přerody v jednání některých postav mi přišly až příliš nasilné, lusknutím prstu se začne najednou chovat a jednat zásadně jinak....co je moc to je moc. A ten konec zase jako kdyby se vyčerpal povolený počet stránek. Něco je tam úplně mimo - viz. komunikace s bankou nebo když si jedna z aktérek v parku pověsí na krk "fotoaparát" aby si mohla někoho fotit....v r. 2018, tak klika, že to nebyla taková ta roztahovací harmonika na třínožce s kouřícím bleskem. Čtení na dovolenou a na průplach hlavy úplně v pohodě, jen nevidím důvod proč se k tomu příp. vracet ještě jednou....
Morávkova zpověď aneb věřím v Boha a ve své pistole
Pavel Černý
Pořád se nemůžu ubránit dojmu, že činnost odboje za 2. sv. války se pro velkou část populace smrskla do podoby atentát, následně Lidice, Ležáky a pak povstání v květnu 45. Chci věřit, že tahle úžasná kniha pomůže překlopit tu většinu na druhou stranu, přitom tenhle příběh si v podstatě s ničím nezadá s některými profláklými smyšlenými špionážními romány, filmy a nebál bych se tvrdit, že strčí do kapsy Bonda i s jeho armádou bondgirls..... a hlavně, tohle byla sakra reálná postava a nejen ona. Ten tv seriál Tři králové jak psal kolega v předchozím příspěvku mi tam naskočil taky....
Oceňuji foto přílohu kde jsou příspěvky, které jsem dosud neviděl a zároveň i tak bohatý poznámkový aparát s mnoha detaily, které pro mě rovněž dosud nebyly úplně známé nebo jen z části. Zkrátka...velká poklona před tím jak bylo tohle téma zpracováno. Jediná drobná výtka - těch chyb v korektuře tam bylo přece jen docela dost, stejná slova za sebou, přehozený slovosled, někde i trochu pomotaná data v hlavním textu a v poznámkách, kde si to jaksi protiřečilo.....ale tohle bývá v poslední době tak nějak nedobrým zvykem u ne zrovna malé části knížek.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Nejspíš se zrodila hvězda v tom, jak čtenáře díky úžasnému způsobu práce s češtinou maximálně vtáhnout do děje. Přijde mi, že autorka oproti své první knížce ještě víc vybrousila svůj slovosled a navíc - žádná oblíbená slova už se v podstatě neopakují :) Kolikrát mě dostaly jen popisné pasáže a říkal jsem si, že něco takového jsem už hodně dlouho nikde neviděl. Přitom to není jen takové samoúčelné dokreslování, ale úplně to vystihuje momentální náladu a rozpoložení postav a děje, máte opravdu pocit, že vnímáte vítr, vedro, déšť.... Zároveň tam jsou úseky, u kterých mi ani fyzicky nebylo úplně dobře.....
Ta mysteriózní až duchařská linka mě taky nezklamala, tyhle příběhy mám rád a po Šepotech jsem se na tuhle věc hodně těšil a musím říct, že oprávněně.
Jediné, kde jsem měl nejdřív trošku problém se zorientovat bylo prolínání časových úseků pár dnů dopředu, pak pár dnů dozadu nicméně vše směřovalo k tomu, že právě takhle zvolený způsob vyprávění má svoje opodstatnění.
A potěšila i drobná spojovací linka s postavou ze Šepotů :) No už teď se nemůžu dočkat až se mi do ruky dostanou Tři Sekery.
Endurance - neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transatlantické expedice
Caroline Alexander
Bylo to tady zmíněno už hodněkrát, ale tenhle příběh je opravdu strhující a neuvěřitelný..... ti chlapi museli mít naprosto nekonečnou víru v sebe, svoje schopnosti a v to, že to zkrátka musí dopadnout dobře. Vůbec si neumím představit vydržet v těhle podmínkách byť jen z malé části to čím si musela projít tahle výprava. A bylo mi trapně když jsem si vzpomněl jak občas na nějaké pěší "výpravě" frflám, že zrovna není signál..... :)
Katova smrt
Laura Noll
Naprostá šílenost....přišlo mi, že tohle snad diktoval autorce přímo duch Ladislava Vaňka. Není moc výmyslů, mýtů a vyložených nesmyslů, které se během doby i kvůli působení L. Vaňka kolem atentátu vynořily, které by v tomto díle nenašly své místo. Snad jen zmínka o existenci filmu, který měl na místě atentátu natočit kdo jiný než - ano, Ladislav Vaněk, což ovšem bylo bohatě vynahrazeno příběhovou linkou s kapitánem Šedou. Podezřelá už byla anotace kdy Pannwitz ze všech sil pátrá aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Takže snad jen - ne, většina události v této knize se opravdu neodehrála tak jak je zde popsáno. Větší bizár už jsem dlouho nečetl, jestli vůbec.
Dovolím si ještě ocitovat z Pannwitzovy závěrečné zprávy z 25.9.1942 tak jak je uvedena v Edici historických dokumentů Sv.1 od V. Šustka:
"Nebyl to protektorát, kdo vyslal muže vraždit. Byl to osobně Beneš, který agenty ještě před odletem přijal, který nedopřál sluchu varovnému hlasu Čechů obávajících se strašlivých následků této vraždy a který po činu vrahům poděkoval. Své dva krajany, pokládané již ve vlasti za charakterově pochybné darmošlapy a ožralce, muže policejně hledané, vybral k tomu, aby zde zanechali krvavou vizitku jeho tak zvané vlády.
Pro Beneše a jeho okolí je příznačné, že k vraždění najali rasově a lidsky méněcenné subjekty....."
Nikdy
Ken Follett
Takovýto opus si asi zaslouží trochu podrobnější zhodnocení a ne jako když někdo někam hodí atomovku se slovy "se s tim smiř". Tudíž....kde je sakra Rusko? Tedy myšleno jako jedna z klíčových jaderných velmocí, pochybuji, že by v rámci takového konfliktu někdo v Moskvě pouze čučel z okna jestli už to náhodou neletí. Ostatně zemí disponujících jadernými zbraněmi je povícero a je dost možné, že místo atomového pokeru by se začalo hrát spíše cosi jako vole lehni.
Nicméně to jak všechny ty události více či méně nápadně spějí do finále je opravdu poměrně znepokojující, bohužel stejně tak jsou místy znepokojující patetické řeči a myšlenky paní prezidentky a love story v rámci tajných služeb, tahle milostná linka to byl docela úlet.....kupodivu ta druhá tokající větev (myšleno dějová) mi nijak zásadně nevadila, spíš naopak. Větev třetí zmíněna možná naštěstí lehce v náznacích, protože hlavně je potřeba rozlomit sušenku.
Celkově hodně politiky, což jsem očekával a problém s tím nemám, jádro čínských komunistů bylo stejně tvrdé jako jejich letitá saka a severokorejští ultras přispěli svou troškou do mlýna ohledně teorie, že pyro není zločin.
Zkrátka světové události, které nikdo zažít nechce, ale zároveň nikdo nezaručí, že se to nestane......
Tři cesty k smrti
Jaroslav Andrejs
Příběh podaný stylem, který chytne a nepustí. Podle mě se podařilo hodně dobře načrtnout motivaci jednání a uvažování jednotlivých postav včetně nasměrování Gerika na cestu, z které už není úniku....v tomto kontextu částečně zmíněn i Čurda. Vůbec popis konfidentských her se hodně povedl a chvíle kdy nejspíš i gestapo mělo (nejen) před Pechalem docela stažené půlky považuji za hodně věrohodně popsané..... vůbec neřeším co a jak proběhlo vzhledem k datu vydání knížky asi jinak, není to potřeba, příběh o hrdinství, zradě, pochybnostech, odvaze a pocitech v atmosféře naprostého strachu a všech těch restrikcí okolo, nějaké badatelské dovysvětlení vůbec nějak nepotřebuje.....
Víc než jen zápas: Fotbalová derby v Anglii
Miroslav Šifta
Absolutely magnificent :) Úplně mi naskočily vzpomínky na r. 96 kdy jsem na vlastní oči poprvé zažil jako to vypadá na Old Trafford, Anfield, staré Wembley...a teprve s odstupem času pochopil proč ta hospoda nedaleko stadionu Crystal Palace tak ztichla když jsem tam vkráčel v dresu Man United.... forma i obsah této knihy musí snad na každého fotbalem postiženého čtenáře působit jako světlo na poletující můry. Takových větších či menších drobností co jsem dosud nevěděl a to si myslím, že se zajímám o anglický fotbal poměrně dost, no evidentně ne tak jak jsem si myslel.... ty zápasy budu teď vidět zase v úplně jiné rovině a za to moc díky. Ten přesah fotbalu, kultury, společnosti je tady vystižen naprosto úžasně a asi jediná škoda u těch občasných překlepů, ale když ta knížka i tak krásně voní, tak se to dá snad odpustit.....
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Tohle přesně mám strašně rád, o cestování, o putování, z pohledu lidí co rozhodně nejsou "profi" turisti. V poslední době jsem si čím dál víc říkal, že potřebuju konečně nějaký příběh, který mě zase usadí na zadek a nedá mi abych hned ráno nemyslel na to, až si zase kousek přečtu....a tohle je přesně ono. Samotného mě baví sebrat ráno batoh a na celý den někde vypadnout a jen jít a jít, ale to je jen pidičást toho čím a kudy si prošli tihle dva. Po dočtení pořád přetrvává takový moc příjemný pocit, to co někdo považuje za fádní popis každodenních opakujících se věcí, je pro mě přesně to co tahle cesta má splňovat.....protože i cesta může být cíl. Nádhera.
Příběh lidského těla
Daniel E. Lieberman
Psáno tak aby tomu porozuměl i nevědec :) Hlavní myšlenku jsem si skromně přebral nějak ve smyslu, hlavně se nepřežírat a hýbat se, to se tedy ta evoluce nějak zacyklila, tohle nejspíš tuší i ten poslední dělník ve šroubárně aniž by kdy něco takového četl resp. aniž by kdy vůbec něco četl. Ale jo, ten pohled na evoluční vývoj a to jak člověku začaly postupně zpestřovat život různé podivné choroby dává tak nějak smysl a je to podáno opravdu čtivou formou. Nicméně zase...to, že prevence je důležitější než řešení následků to přece taky víme všichni :) Tudíž, převratné to není, zásadní nejspíš taky ne, ale za přečtení a více či méně lehké zamyšlení zejména nad svou životosprávou to určitě stojí.
Psychologie masových vrahů
Andrej Drbohlav
V mé knihovně čekala na svou příležitost už delší dobu a přiznám se, že hlavní důvod proč jsem právě teď po ní sáhnul byla stejně jako níže u "PaníLenky" právě událost v Praze na FF a otázka proč.... těch možných odpovědí je možné v této hutné knize nejen obsahem, ale i koncentrací čirého zla, najít opravdu dost. Každý ať si svůj názor udělá sám, o tom asi netřeba se rozepisovat. Něco jsem tušil zběžně, něco vůbec, je to opravdu neveselý výlet do temnoty, ale to hledání odpovědí proč se tohle děje je nejspíš i jednou z obran vůči tomu, že se to opravdu děje a není žádná jistota, že se to nemůže stát nikomu z nás, tudíž bohužel není od věci ani příp. návod jak se v těchto situacích chovat, co dělat a jak být pokud možno připraven na nemyslitelné....Zároveň kolikrát stejně jako mrazí z toho co jsou někteří schopni vymyslet a udělat, tak je až nepochopitelné jakým způsobem se naše "vyspělá" civilizace staví k tomu jak tyto jedince "potrestat", obzvlášť případ Breivika je v tomto smyslu naprostá šílenost, to si spíš řeknete kdo je v tomto případě tím více nemocným a vyšinutým.... mimochodem, zamyslel jsem si i sám nad sebou a tím, jak kolikrát zhltnu všechny ty filmy, dokumenty i knižní příběhy o těhle událostech, jak mě to taky svým způsobem fascinuje a to včetně Dextera...... no zkrátka neveselé a nelehké čtení, ale stojí rozhodně za to.
Jeden z nás
Shari Lapena
Strhující bylo zejména to, jak rychle se měnil počet podezřelých, počet toho co kdo vlastně viděl, co komu neřekl, komu dala nebo nedala a toho jak ještě rychleji se přeléval pešek ohledně hlavního podezřelého, s blížícím se koncem jsem měl obavy, že tento kvapík se přelije snad do každého odstavce :) A jaký bude další tah si už laskavý čtenář jistě domyslí sám....no nic, vypadá, že tohle je prostě autorčin standard. Na odreagování dobré, krátké kapitoly mám rád, ale nemůžu si pomoct, prostě průměr, nic co by mě mělo dostat do kolen a místy opět zbytečně přeplácané. Ale proč ne.
Říše musí zemřít
Michail Zygar
Takhle podanou historii jsem snad ještě nečetl, působilo to dojmem, že se věci opravdu dějí právě tady a teď, že vyjdete na ulici a tam bude pochodovat tlupa bolševiků nebo potkáte V.I. Lenina v paruce.... přiznám se, že na první dobrou jsem všechna ta jména a vztahy mezi nimi opravdu dokonale nepobral, ale to není problém autora, tohle zkrátka bylo Rusko. Období před r. 1917 v téhle zemi mi tedy říkalo pramálo, přijde mi to až neuvěřitelné co se tam všechno odehrálo..... a při úplně posledním odstavci mě docela zamrazilo....
"Rusko ke smíru s dějinami nedospělo, rány se nezahojily a potlačit komplexy se taky nepodařilo. Ruská historie je sama o sobě nemoc, která se ozývá na každém kroku. Jsme nakaženi vlastními dějinami - a já na tuhle chorobu nechci zemřít...."
