icewind
komentáře u knih
Kdy umírá vojevůdce
Miroslav Ivanov
Takové téma a tak málo komentářů....tak jeden přidám. Po vstřebání díla o Žižkovi od p. Čorneje nastala ideální chvíle pro prodloužení husitské jízdy a pro naplnění pořekadla, že nejen každá chvíle, ale i kniha má svůj čas. A že ten čas utekl naprosto fantasticky což se tedy dá říct v podstatě o všech autorových knížkách zaměřených zejména na historické pátrání. I sám Žižka by se jistě divil v jakých souvislostech a na jaká místa se jeho pravděpodobné ostatky všude dostaly :) Tolik práce, tolik pátrání, tolik hypotéz....věřím výsledkům, věřím, že slovo pravděpodobné lze v této souvislosti vypustit a zároveň mi přijde až neuvěřitelné, že to tak opravdu je. A pochopil jsem kdy vojevůdce neumírá.....
Jan Žižka
Petr Čornej
Mordyjé, toť ale kniha! Dalo mi to zabrat jako křižákům pohyb v bahně u Sudoměře....moje první komplexnější setkání s husitskou historií, vyzbrojen znalostmi z Vávrových filmů a Oprásků sčeskí historje jsa při četbě u vytržení jak pravověrný katolík při Husově bohoslužbě. Naprosto famózní záležitost, měl jsem obavy jak se to vzhledem k rozsahu a spousty historických a dobových odboček včetně množství postav bude číst, ale obavy se rychle rozplynuly. Začal se objevovat poměrně plastický obraz zatuchlých středověkých uliček, obchodních cest a lesů plných lapků a desperátů, politické a církevní pletichy, atmosféra bojů, očekávání, zarputilé víry ale i totální destrukce a pach spáleného masa....a mezitím postava člověka, který musel mít neuvěřitelné charisma, který byl v mnoha směrech brutálnější než byla sama brutalita jeho doby a který tolik ovlivnil historii své doby i tu následující......
Historie podaná v podobě, která prostě baví a ať už si o husitství a Žižkovi myslí každý cokoliv, tohle zkrátka stojí za to.
Mnichovský komplex
Jan Tesař
Nejspíš jsem měl podstatně větší očekávání než čeho se mi poté dostalo....celé to na mě působí dojmem, že je to jakási interpretace událostí z čistě subjektivního pohledu autora, která nemá nějakou zásadní oporu ve faktografii, zdrojích...Celé je to završeno jakýmsi kouzlem nechtěného přidáním dalších autorových prací, které časově předcházely hlavnímu tématu a kde autor zastává poměrně diametrálně odlišné postoje než ke kterým po dalších 20 letech došel....
Navíc stylizace textu je poměrně těžkopádná, protkaná různými filozofickými odbočkami a zejména vlastními myšlenkovými konstrukcemi. Takže hodně opatrně s tímhle....beru to jako takový svérázný alternativní pohled na historické události, nic víc, nic míň.
Zvon zrady
P. E. Caquet
Je skoro paradox, že takováhle záležitost vyšla z dílny britského autora....kniha tak zaručuje potřebný odstup, který ovšem nic neubírá na schopnosti interpretovat ony události takovým způsobem, že to doslova zhltnete. A emoce těch dnů, zejména to odhodlání a poté obrovské zklamání, které prostoupilo celou společnost, jsou zde zachyceny naprosto fantasticky.....
Za strašidly na hrady a zámky
Petr David
Parádní zdroj inspirace jak si rozšířit obzory, poznání a nachozené kilometry. Opět doplněno nějakým příběhem nebo pověstí ke každému místu včetně praktických informací kam, kde, kdy, jak apod. Mám tyhle průvodce prostě rád :)
50 výletů do historie
Petr David
Výborný pomocník pro plánování výletů včetně příběhu nebo pověsti, které se k dané lokalitě vážou. Přitom některá zde uvedená místa mám relativně za rohem a dostal jsem se tam až díky tomuto průvodci, trasy některých výletů pro mě byly dosud vůbec neznámé....cíl je samozřejmě postupně projít všechny :)
Povídky o vlasti
Dmitry Glukhovsky
Některé věci a souvislosti i při veškeré snaze může fakt nejspíš pochopit jen Rus :) Ale celkově jo i když jsem pointu některých povídek úplně nepobral tak ty ostatní kde si troufám tvrdit, že jsem se chytal to celkem vynahradily. Motivy se tedy opakují, vodka, prezident, jednosměrný bílý telefon, korupce všude kam se podíváš.....Nejvíc mě asi pobavil příběh s výletem do Paříže, tam to teda sedlo perfektně :) A mihlo se tam i metro, takže vlastně spokojenost.
Moje vlast!: Proč jsem byl neonacistou
Christian Ernst Weißgerber
Takhle by to možná vypadalo kdyby Adolf měl tu možnost napsat jakési poučení ze svého krizového vývoje, takový Mein Kampf naruby, místy teda vskutku těžkopádné blábolení zabalené do filozoficko-politologického obalu. Vůbec jsem nepobral co vlastně bylo tak fascinujícího setkávat se ve skupině podobně tlachajících neonazi typů.....a tím víc nechápu co fascinujícího bylo na tom původním nazi modelu, který byl zejména ohledně žvanění tedy mocnou inspirací. Jsem z tého knihy spíš zmaten a četlo se to teda fakt blbě......
Deník morového roku
Daniel Defoe
Dočteno trochu se sebezapřením, čím více ke konci, tím více to byla celkem vysilovka na soustředění. Styl vyprávění mi čím dál více neseděl a některé věty jsem si musel přečíst i několikrát než mi došlo co tím (nejspíš) chtěl autor sdělit.... Ale svoji vypovídací hodnotu to má, ten popis starého Londýna, přístup tehdejších institucí, chování lidí, v něčem se to moc od dnešní doby nelišilo. Nadšení tedy nesdílím a to jsem se fakt těšil, ale kousal jsem to fakt těžce....
Na dostřel
Taylor Adams
Obyčejní lidé v mezní situaci....tak jako chápu, že mezní situace dovede s člověkem udělat ledasco, ovšem tohle....navíc s každým krokem, co krokem, další stránkou se to nabalovalo tak, až tu máme uskakování před střelou a podobné atrakce. Mno..ovšem v zemi neomezených možností a nevyčerpatelné zásoby všemožných pošuků, kteří ovládnou okres s drobnou dopomocí dvou nejspíš incestních bratranců, je možné asi fakt všechno, včetně toho, že když se rozmůže takový nešvar a zmizí během nějaké doby taková spousta lidí, tak se na to co? Nepřijde..... Vážně se tenhle příběh fakt brát nedá, ale číst se to dá :)
Deník šílenství
Veronika Saforková
Musím říct, že mě ten příběh chytnul, pravda - pasáže s konverzací s panem M. tedy můžou místy působit až neuvěřitelně zacykleně skoro až otravně, je to pořád dokola, ale kdo neprožil vztah na dálku tak asi těžko pochopí....takže...chápu :) Navíc v kombinaci s takovým rozpoložením duše a těla věřím tomu, že to takhle prostě probíhalo. Ono celkově pustit na veřejnost podobné věci a události, které má autorka za sebou to chce pořádný kus odvahy, ta hranice kdy alkohol už není jen příležitost si něco dopřát, ale nutnost nebo vyloženě posedlost může být asi skutečně hodně tenká a vůbec si to "běžně" fungující člověk nedovede ani představit....U těch opakovaných pasáží o úžasné rodině....chápu to, v krizových situacích je to kolikrát to poslední na co se dá ještě upnout a nemusí se jednat "jen" o problémy s alkoholem. Je dobré si podobné věci občas uvědomit, takže rozhodně tahle knížka nevyšla zbytečně. Veronice nezbývá než popřát hodně sil aby svůj celoživotní boj úspěšně vyhrála :) A musím se ještě zmínit, že mě hodně bavil zvolený font písma u pasáží z deníku nebo i nadpisů jednotlivých kapitol, navíc knížka i krásně voněla včetně z mého pohledu moc pěkně udělaného přebalu, mám takové drobnosti rád :)
První láska, poslední pomazání
Ian McEwan
To s čím se v povídkách čtenář setká se klidně mohlo přihodit jak v r. 1975 tak v r. 2021....to je možná to co by mělo vyvolat něco jako znepokojení. Najdeme i zárodek pozdější Betonové zahrady.....Zaujala mě věta v doslovu vydání z r. 2017 "Dětství je v našem bezpečném světě také pro leckoho jediným obdobím života, kdy zakusí skutečný živočišný strach", jestli to je i částečně klíč k tomu lépe pochopit postavy a okolnosti jednotlivých povídek...tak či onak, řekl bych, že tohle je kniha, na kterou rozhodně nezapomenete ať už budete mít pocity jakékoliv.
Muž proti okupaci: Portrét štábního kapitána Václava Morávka
Vilém Čermák
Po letech jsem přečetl znovu v rámci "trojčetby" spolu s M+B+M a průvodcem Tři králové. Je škoda, že je tato kniha tak málo zastoupena v četnosti přečtených, přitom ten příběh je naprosto fascinující, stejně jako příběhy dalších více či méně známých hrdinů odboje v rámci protektorátu....Výborně zpracováno včetně rekonstrukce pravděpodobného průběhu posledních okamžiků života V. Morávka. Pokud vás podobné téma aspoň trochu zajímá, neváhejte, tohle opravdu stojí za to.
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Jak to jen správně pojmenovat...nejspíš nadšení s výhradami. Téma je podle mě natolik silné a pro naši historii naprosto zásadní, že považuji za výborný počin spojit osudy všech tří hlavních aktérů do románové formy ovšem místy pro mě z toho vyčuhuje až velká inspirace zejména popisnými fakty např. z Průvodce Tři králové od J. Padevěta. Těch doslovných odkazů někdy skoro až identicky podaných je tam prostě moc. Na druhou stranu forma toho jakým způsobem mezi sebou postavy mluví, popis jejich duševního i fyzického rozpoložení - někdy až beznaděje pod tíhou všech událostí a okolností, to se dle mého hodně povedlo. Stejně tak vykreslení ponuré atmosféry protektorátní Prahy kde si nikdo před nikým a ničím nemůže být jistý.....Z toho co jsem zatím od autora četl (Hranice, Cestou a trochu úlet Nikam) je tohle rozhodně nejlepší kousek. I přes zmíněné výhrady, velké díky za takové zpracování.
Tři králové
Jiří Padevět
No co dodat, precizní jako vždy.....měl jsem po ruce při čtení knihy M+B+M, výborný doplněk pro ještě větší přiblížení už až tak neuvěřitelného příběhu....
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Ne se vším co autor prezentuje resp. hlavně s některými návrhy řešení bych souhlasil, ale to je naprosto v pořádku. Smysl této knihy vidím v tom, že o některých věcech, kde jsem měl a mám celkem vyhraněný názor, se dá přemýšlet i jinak. Hodně mě zaujala kapitola o vzdělávání, práci na průzkumech veřejného mínění a jejich interpretaci, vnímání toho co je nazýváno populismem....celkově hodnotím velice kladně. K některým tématům bych si s chutí přečetl od autora ještě více detailnější zpracování a rozpracování nastíněných problémů, jejich řešení a zejména provázanosti v rámci celé společnosti.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Podle mě snad nejde hodnotit jestli jsou lepší první samotáři ze Šumavy nebo tenhle nebesky nazvaný díl....obě knížky k sobě prostě patří, jsou provázané stejně jako příběhy všech samotářů byť je každý z nich naprosto rozdílný. Z mého pohledu tentokrát možná méně šílenosti, více smíření, méně hledání, více nalezení sebe sama.....každopádně opět neuvěřitelný zážitek nad tím jakým způsobem se dá v dnešní době existovat a najít v tom pocit naplnění, štěstí, klidu.....A fotky opět naprosto fantastické, snad se ještě o něco více povedlo zachytit to, co tahle sorta lidí ve svém způsobu života hledá i když to je spíše můj čistě subjektivní dojem z právě dočtené knihy. Fakt to stojí za to.
Soudné sestry
Terry Pratchett
K tomuto dílu není moc co dodat...naprosto neodolatelná partička čarodějek, neméně dalších více či ještě méně důležitých postav a přemnozí jiní efektové, skoro by se chtělo říct, že příběh působí napsaný až s trpasličí lehkostí :)
Muž, který stál v cestě
Ivan Fíla
Rok 68 jsem nezažil, nemusel jsem řešit ani nátlak spojený s normalizací, při snaze pochopit co se tehdy dělo (a netýká se to jen těchto událostí) jsem se snad naučil neodsuzovat a ubírám se spíš směrem motivace jednotlivých postav...proč, čemu věřili, co za to. Tady se těch motivů dá u všech postav najít mnohem a mnohem víc, jednání p. Kriegla se v kontextu doby zdá až nepřirozené, tak odlišné od všech ostatních "soudruhů"....Příběh určitě strhující je, nicméně opět jsem si v souvislosti (nejen) s ideologií komunismu vzpomněl na úvod z knihy S. Zweiga - Svědomí proti násilí, která vyšla poprvé už v r. 1936:
"Každá nová ideologie vždycky vytváří zde na světě zprvu nový idealismus. Neboť každý, kdo daruje lidem novou iluzi jednoty a čistoty, dobývá z nich zprvu nejposvátnější síly: jejich obětavost, jejich nadšení. Miliony jsou jako v očarování ochotny poddat se, dát se oplodnit a třeba i znásilnit, a čím víc takový zvěstovatel a slibovatel od nich požaduje, tím víc mu propadají. Co ještě včera bylo jejich největším blahem, jejich volnost, toho se pro něho ochotně vzdávají, aby se tím bezbrannější nechávaly vést, a ono staré tacitovské "ruere in servitium", "řítit se do otroctví", se naplňuje vždy znovu a znovu, když se v ohnivém opojení solidárnosti národy dobrovolně vrhají do otroctví a ještě velebí důtky, kterými je bijí."
Jak moc musel někdo věřit myšlenkám komunismu i když musel vidět jak "svobodně" byly tyto myšlenky prosazovány, jak moc se musel zklamat a kolik v sobě musel najít vnitřní síly aby nezradil sám sebe....to je co se mi honí hlavou.
Labyrint záhad
Arnošt Vašíček
Je to takové oddechové no, možná někteří min. nadzvednou obočí, ale nazval bych to Ludvík Souček light, hodně light :) Z mého pohledu to byla spíše inspirace pro tipy na výlet na místa, která jsou spojená s nějakou místní pověstí, legendou, záhadou případně jakoukoliv jinou nesrovnalostí přiživovanou během staletí různým výkladem. Pravda o něčem jsem měl potuchy jen mlhavě, takže vcelku příjemné obohacení a kupříkladu prezentovanou story ohledně příchodu praotce Čecha jsem se dozvěděl snad poprvé. Takže Čapek s tím robotem nejspíš první nebyl :-)
