icewind
komentáře u knih

K tomuto dílu není moc co dodat...naprosto neodolatelná partička čarodějek, neméně dalších více či ještě méně důležitých postav a přemnozí jiní efektové, skoro by se chtělo říct, že příběh působí napsaný až s trpasličí lehkostí :)


Rok 68 jsem nezažil, nemusel jsem řešit ani nátlak spojený s normalizací, při snaze pochopit co se tehdy dělo (a netýká se to jen těchto událostí) jsem se snad naučil neodsuzovat a ubírám se spíš směrem motivace jednotlivých postav...proč, čemu věřili, co za to. Tady se těch motivů dá u všech postav najít mnohem a mnohem víc, jednání p. Kriegla se v kontextu doby zdá až nepřirozené, tak odlišné od všech ostatních "soudruhů"....Příběh určitě strhující je, nicméně opět jsem si v souvislosti (nejen) s ideologií komunismu vzpomněl na úvod z knihy S. Zweiga - Svědomí proti násilí, která vyšla poprvé už v r. 1936:
"Každá nová ideologie vždycky vytváří zde na světě zprvu nový idealismus. Neboť každý, kdo daruje lidem novou iluzi jednoty a čistoty, dobývá z nich zprvu nejposvátnější síly: jejich obětavost, jejich nadšení. Miliony jsou jako v očarování ochotny poddat se, dát se oplodnit a třeba i znásilnit, a čím víc takový zvěstovatel a slibovatel od nich požaduje, tím víc mu propadají. Co ještě včera bylo jejich největším blahem, jejich volnost, toho se pro něho ochotně vzdávají, aby se tím bezbrannější nechávaly vést, a ono staré tacitovské "ruere in servitium", "řítit se do otroctví", se naplňuje vždy znovu a znovu, když se v ohnivém opojení solidárnosti národy dobrovolně vrhají do otroctví a ještě velebí důtky, kterými je bijí."
Jak moc musel někdo věřit myšlenkám komunismu i když musel vidět jak "svobodně" byly tyto myšlenky prosazovány, jak moc se musel zklamat a kolik v sobě musel najít vnitřní síly aby nezradil sám sebe....to je co se mi honí hlavou.


Je to takové oddechové no, možná někteří min. nadzvednou obočí, ale nazval bych to Ludvík Souček light, hodně light :) Z mého pohledu to byla spíše inspirace pro tipy na výlet na místa, která jsou spojená s nějakou místní pověstí, legendou, záhadou případně jakoukoliv jinou nesrovnalostí přiživovanou během staletí různým výkladem. Pravda o něčem jsem měl potuchy jen mlhavě, takže vcelku příjemné obohacení a kupříkladu prezentovanou story ohledně příchodu praotce Čecha jsem se dozvěděl snad poprvé. Takže Čapek s tím robotem nejspíš první nebyl :-)


Posbírané informace a často jen kusé útržky ze všech možných zdrojů, zejména "různých internetových stránek". Někdy se dozvíme o nějakém neznámém jménu, že se někdo někde smrtelně zranil nebo jen boural. Kolikrát se v různých kapitolách opakují celé odstavce, různé apely více či méně morálního charakteru. V souvislosti s úmrtími některých sportovců se objeví naprosto nepodložená spekulace s odkazem na příp. doping, zato Armstrong, i když už v době psaní knihy se dopingová aféra rozjela, je "v současnosti vzorem člověka, který dokonale a elegantně ovládá bicykl a psychicky zvládá ohromný kolotoč popularity vedle sebe. Lépe to snad už v této fázi vývoje světové cyklistiky a sportu vůbec ani není možné".
Trochu zmatená a nesourodá kniha, dobré možná k připomenutí některých známějších událostí z historie.


Divná knížka o divných lidech v ještě divnějším prostředí....po přečtení mi dalo velkou práci vybrat aspoň jednu postavu, o které by se dalo beze zbytku říct, že mi byla sympatická, žádná taková tam totiž není. A nejsem si teda vůbec jistý, že se mi to u některé knížky dosud stalo, takže ano, v tomto ohledu je to příběh opravdu temně originální. Zkusím ještě i TV seriál, protože jsem zvědav jestli se podobná sbírka bizarností a mešuge typů podařila dostat i tam. Navíc celkově mi ten příběh přišel takový nějaký plytký, nedodělaný, jakoby autorka už nevěděla kudykam a soustředila se hlavně na detaily ubližovaní a některé dějové linky nebo i podivnosti při vyšetřování případu prostě opomenula....fakt divné čtení. Neumím si moc představit, že Zmizelá a Temné kouty, kde jsem naopak zatím viděl jen filmové zpracování je napsáno podobným stylem. Tentokrát mé očekávání bohužel nebylo naplněno....

Už během četby mě napadlo, že při mé další návštěvě Drážďan bude můj pohled na město zase o něco pestřejší snad i osobnější a jsem si skoro jistý na co si určitě vzpomenu při stoupání po schodech na Brühlovu terasu....Celým vyprávěním si vine jemná melancholická linka, vzpomínky se místy opakují, přeskakují, překrývají - někdy snad i bortí, stejně jako zdi města, jehož osud se v únoru 1945 navždy změnil a stejně tak změnil i osudy a život mnoha dalších lidí. Příběh několika z nich, podaný formou, která mě osobně až nečekaně zasáhla.


Neurazí ani nenadchne, začátek je dle mého podstatně slibnější než když se poté příběh začne postupně rozmotávat....i když rozmotávat, ono je to spíše naopak, zápletky a dějové kombinace se vrší jedna přes druhou, takže vše vypadá čím dál tím víc méně uvěřitelně. Ovšem zalíbení v překombinovaném ději s rádoby nečekanou pointou není nic neobvyklého, stejně jako téma únosu dětí. Takže dalo se to, ale nějak nemám moc důvodů příp. sáhnout od autorky po něčem dalším.


Čas od času sáhnu po něčem co je úplně mimo moji obvyklou četbu, někdy to vyjde, někdy ne. V tomto případě se musím přiklonit k té první variantě, pokud pominu místy totální vršení všemožných i nemožných vyznání vzájemných milostných citů (což asi patří k žánru předpokládám :), tak najvíc na mě asi udělalo dojem vylíčení blízkosti smrti a toho co jsme v životě nestihli, nemohli stihnout o co možná přišli a jak se s tím najednou srovnat. Od prvních stránek se příběh vine cestou blížícího se konce a musím přiznat, že čím méně času hlavní hrdince zbývalo, tím více to na mě působilo...rozhodně mi to nepřišlo jako tuctový příběh, název trochu klame, čtení jsem si užil a přišel trochu na jiné myšlenky. A to je asi to hlavní.


Temné, depresivní, zlomek naděje se objeví jen v několika okamžicích, které ale zase rychle pominou....je dobré mít ty okamžiky stále na paměti, aby je nepohltilo to co o ně dnes a denně usiluje, je jedno jestli tomu budeme říkat crimestop, doublethink nebo třeba korektnost.....


Ten dotek je skoro hmatatelný....vložené krátké příběhy opět předpokládají od čtenáře buď znalost jmen a událostí příp. ho chytrým způsobem navedou k tomu si některé okolnosti zjistit, ostatně s tím jsme se už setkali např. v knize Sny a sekyry včetně citací z dobového tisku. Zde je vše doplněno autentickými reprodukcemi....pro ty, kteří tomuto tématu propadli už dávno přínos nebude v nějakých nových informacích, ale právě v tom propojení krátkých příběhů co se asi tak mohlo některých akterům honit hlavou v kontextu s dobovými reáliemi a úředními materiály německé okupační moci. V tom je kniha poměrně unikátní. Pouze mi trochu vrtá hlavou proč je na stranách 168 a 240 stejný přepis Böhmeho zprávy o likvidaci Lidic....zda v tom druhém případě vzhledem k časové posloupnosti neměl být spíše materiál týkající se Ležáků...


Tak tohle bych nečekal....spousta postřehů, citací a vnímání souvislostí, které korespondují i s mým pohledem na události dříve či nedávno proběhlé a v odkazech na zdroje velká část literatury, která dosud čeká nedotčena v mé knihotéce, mám co dohánět a zároveň i na co se těšit.
"Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti."


Baví to, prostě to stále baví i s těmi až do hloubky zaťatými absurdními vtípky a přirovnáními. Tohle je to co mě vždy spolehlivě překlene přes období kdy by člověk nejradši do všeho praštil...JAU...nebo si jen tak chce o něco prodloužit čím dál tím kratší zimní den. Nechce se mi nic citovat, nic z děje vypíchnout...JAU...tohle dobrudružsví si každý musí projít sám za sebe. Ale přece jen - u mě tentokrát zabodovalo Zavazadlo :) Ooook? Jo, jasně taky....PROSÍM? No samozřejmě, jak bych mohl zapomenout...Jo a taky opět fantastická obálka a brilantní překlad, tady to jistě bude bez námitek, že....nikdo nic? No proto :)


O průběh španělské chřipky jsem se začal zajímat teprve v souvislosti s koronavirem, předtím jsem věděl asi tak to, že něco takového proběhlo. Přiznám se, že nastíněný dopad pandemie kupříkladu na průběh I. světové války mě tedy překvapil, dosud jsem s takovým přímočarým podáním nikde nesetkal, v historických publikacích, které jsem měl dosud možnost pročíst v této souvislosti povětšinou není ani zmínka.....Stejně tak je pro mě nová interpretace vzniku některých známých uměleckých děl právě v kontextu těchto událostí. Rozhodně zajímavé čtení, autorka to pojala rovněž hodně globálně až rozmáchle, takže v událostech skáčeme z jednoho konce světa na druhý což je někdy spíše na škodu věci. Škoda odfláklé korektury, někdy to opravdu bije do očí....odpočinkové čtení to rozhodně není, ale i přes jisté nedostatky stojí za to.


U všech šedivých vousů i vlasů starého Ódina, to byla ale jízda! :) Bjornova příběhová linka nám zraje jako víno (samozřejmě barvy červené) a sám jsem zvědav kam to chce autor posunout v dalších dílech, které se mi zatím nedostaly do ruky. Komplexnost a provázanost různých mysticko, nábožensko, archeo, mimo i nemimozemských skutečných i konspiračních témat se podařila mistrně vybalancovat, o rozšířených obzorech mých skromných vědomostí ani nemluvě....jo...a těším se na tu další ohlášenou budoucí návštěvu, snad budu zrovna doma :)


Nazval bych to spíš jako příběhová esej nebo rozprava o kyber rizicích. Postavy působí jako diskutující se svými vyhraněnými názory nejen ohledně možností a nástrah virtuálního světa, ale i toho skutečného, takže se sem vejde i tématika migrace, terorismu, globalizace včetně přesahu do našeho lokálního dění a otázky jak moc je nutno vlézt Číňaňům do zadnice než se zjistí, že i ta je jeden velký fake :) Bavilo mě to, příběhová zápletka včetně rozuzlení sice trochu přitažená za vlasy, ale zde považuji za podstatnější obsah nad formou a to se dle mého docela povedlo.


Vskutku neotřelé setkání, ovšem co mě překvapilo asi nejvíc byl v každém rozhovoru až hmatatelný přesah do filozofických myšlenek a zároveň touha po něčem nehmatatelném a neuchopitelném....občas jsem měl pravda i pocit, že to zešílení se místy i celkem začalo dařit :) Ovšem v dnešní době našeho "běžněcivilizačního" šílenství je tahle kniha něco jako duševní klystýr, některé myšlenky, které zde padly mě nenásilně přinutily se jen tak lehce rozjímavě zamyslet za čím vším, že se to vlastně ženeme....Sice u svého způsobu života zůstanu, ale na setkání do divočiny se určitě zase někdy rád vypravím i díky výborným fotkám p. Šibíka.


Ech....ke knihám p. Součka jsem se evidentně dostal s hodně velkým zpožděním a abych to hodnotil ve stylu, že v době vydání to byla nejspíš pecka, to asi opravdu ne. Nicméně z textu jednoznačně vyplývá autorova oddanost tématu, to rozhodně popřít nelze, ovšem valná většina věcí, o kterých je zde zmínka už je dnešním pohledem úplně někde jinde a stejně jako v předchozím Tušení jsem se místy v tom zápalu pro věc a hromadění a vyvracení argumentů současně, jaksi ztrácel. A frekventované slovo marxismus mi tedy obzvlášť lezlo na nervy.....Ale i tak, vzhledem k tomu, že jde stále o témata, která mě zajímají, beru to jako svébytný pohled na věc ze svébytné doby.


Někdy stojí za to přečíst si knihu z r. 2009 o událostech z r. 1989 abych se v r. 2020 zase tolik nedivil tomu, proč jsou si současní i bývalí komunisti tak jisti v kramflecích. Dílo nabízí bravurní popis událostí z té druhé strany, které na náměstích a všeobecně v sametové euforii nebyly tolik vidět a místy působí jako neotřelý politický thriller kde největším trestem při zradě rodiny bylo neobdržení funkce :) Moje nadšení se dostavilo ze dvou důvodů, jednak ze znamenitého zpracování přehledu té naší lokální hry o trůny vycházejících z dostupných audiovizuálních materiálů a citací přímých aktérů a druhak mě četba doslova přenesla o 30 let zpět kdy jsem tyto události vnímal jako počínající pubertální fracek a - co si budeme povídat - největší napětí bylo kolem toho, zda kvůli generální stávce odpadne vyučování nebo ne. Čekal jsem, že tohle bude dobré, ovšem očekávání bylo mnohonásobně překročeno. Nezbývá než doporučit...ať už s pomlčkou nebo bez.


Měl jsem k dispozici jako audioknihu, které zrovna moc nevyhledávám, nedokážu se při poslechu na děj správně soustředit ovšem tohle byla asi nějaká vyjímka....nejspíš kombinace někdy až neuvěřitelně dobrodružného děje, úcty a respektu, který chovám k lidem, kteří byli ochotni opakovaně vsadit svůj život v loterii boje proti zlu a nesvobodě a podání četby hlasem p. Ornesta, způsobila, že jsem tenhle příběh během dvou dnů s velkou chutí doslova zhltnul. Nemám moc co dodat, snad jen dodatečně poděkovat za to, co p. Fajtl a jiní pro naši zem udělali.


Přísně vědecká publikace, která vyžaduje velkou dávku soustředění, ale téma je tak zajímavé, že mezní užitek četby dalece převyšuje investovanou energii :) Další přívlastek, který této knize sluší, je nadčasovost - závěry shrnuté v poslední kapitole s pohledem na tehdejší současnou situaci (kniha vyšla v r. 1988) naprosto sedí na to co jsme mohli nebo můžeme aktuálně pozorovat kolem sebe. Chtěl jsem vypíchnout pár citací, ale neudělám to, tato velice komplexní kniha si rozhodně zaslouží aby se k jejímu poselství propracoval každý sám za sebe.
