icewind
komentáře u knih
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Tohle není jen netradiční zobrazení holokaustu jako takového, ale i reflexe toho co všechno tyhle události spáchaly na duši a mysli těch co přežili a jak se následně vyrovnávali s údělem přeživších včetně dopadu na jejich nejbližší pokud jim tedy ovšem nějací zbyli.... souhlasím s pohledem v nedávném komentáři Grohlinky - obě hlavní postavy mi místy docela slušně lezly na nervy, ale dle mého to takhle mělo být podáno, je to cílený záměr. Vladek mi tedy nějak neimponoval ani svým jednáním před tím než doba a poměry naprosto zešílely a jeho reakce i v pozdním věku kdy při cestě partnerka jeho syna vzala do auta stopaře "švarcera" byla snad otázkou nebo povzdechem nad tím jestli lidstvo není odsouzeno k tomu aby se některé věci opakovaly pořád a pořád dokola..... na druhou stranu i přes ten "nanervylezmus" tak motiv takové náklonnosti a citu k někomu (Vladek a Anja a jejich shledání po válce), to byl další silný moment tohoto příběhu a možná i částečná odpověď na to kde hledat sílu jak zvládnout i naprosto nemyslitelné situace.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Za mě spokojenost, přál jsem si tedy hodně vědět jak se děj odvíjel i po (na můj vkus) trochu razantně utnutém konci, ale možná o to větší důvod k přemýšlení než mít všechno dovysvětlené....horor asi ne nebo na mě ta psaná podoba hororů tak neúčinkuje, ale příběh mě docela pohltil a ani dost velkorysý počet stránek mi nějak nevadil. Líbil se mi i styl jakým autorka popisuje změny nálad v přírodě i duši postav, včetně asi oblíbených přívlastků, které se opakují přeci jen trochu častěji - křepce běhat apod. :)
Při čtení se mi vybavily i asociace na filmy k tématu různých rituálů a obřadů (Slunovrat, Rituál, Apostle....), navíc Orlické hory mám poměrně blízko a tak nějak blízké mi od začátku přišlo i rozpoložení hlavního hrdiny, zkrátka rozhodně jsem nesáhnul vedle a těším se s čím přijde autorka příště.
Nevítaný host
Shari Lapena
Tohle moje třetí setkání s autorkou bohužel opět mírně převážilo celkové hodnocení spíše směrem dolů, nebyla to z mého pohledu taková motanina jako "Manželé odvedle", ale zase na druhou stranu "Někdo cizí v domě" mi sednul o něco více.....tohle mi přišlo spíše jako recyklace Agathy Christie s trochu usprintovaným koncem. Atmosféra (doslova) zapadlého hotelu přitom rozhodně špatná nebyla, ale to rozuzlení resp. motiv a vůbec vyjasnění vzorce uvažování a postupu onoho tajemného pachatele včetně té jako bonusové vraždy nevraždy.....mám jaksi rozporuplné pocity asi jako když při poměrně kvalitním sexu ve finále neočekávaně rupne guma..... mno, pravda, že příběh celkem svižně ubíhal a dám šanci i dalšímu příběhu.
Za Reinharda Heydricha - Po Reinhardu Heydrichovi
Zlatica Zudová-Lešková
Do knihy přispělo spoustu mých oblíbených autorů, takže jsem se hodně těšil a moje očekávání bylo nadmíru naplněno. Předpokládám, že po této knize sáhnou vesměs čtenáři, kteří už mají k tématu přeci jen něco načteno a pro mě osobně je rozdělení vnímání pohledu na události před a po působení Heydricha v protektorátu hodně povedené. Jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké, ale dalo by se říci o to hutnější a nabízejí z mého pohledu dost podnětů k zamyšlení při pohledu na události zasazené do kontextů přesahujících vlastní historický rámec tohoto úseku dějin spojených nejen s nástupem Heydricha a následným atentátem, ale i pohledem na vnímání těchto událostí v onom "druhém životě".
Listopád
Alena Mornštajnová
Chtěl jsem ten příběh v sobě nechat doznít, usadit, vstřebat...ale nejde to. Ta tíha, která deformuje v totalitních režimech životy a osudy lidí na několik generací dopředu, se na mě doslova vyvalila a obklopila mě vrstvou šedi, temnoty, beznaděje a ztráty iluzí s třepotavým mihnutím naděje, že přece jen snad nic takového nemůže trvat věčně....Pocity trochu podobné jako u 1984, možná trochu víc..... v jednom komentáři byla uvedena myšlenka v tom smyslu, že jaké krutosti na lidských životech páchá totalitní režim, ví přeci každý. No pokud to ví opravdu každý, tak mě zaráží kolik lidí se stále nestydí svými sympatiemi k podobným totalitním režimům a kolik stesku se stále ozývá po době před r. 1989 jako celku nebo po některých "vymoženostech" socialismu.....no děkuju pěkně. Ale zřejmě tahle sorta lidí čte trochu jinou literaturu, než je tohle. Z které je mi sice smutno, ale o to víc si pak vážím toho, co je a co žijeme i se všemi chybami a nedostatky.
Smrt na kůru
Dalibor Vácha
No je to přesně jak už tady v komentářích padlo.... ten konec znáte, víte jak to skončí, ale stejně....nepřestává mě udivovat ta odvaha běžných lidí, které nikdo na to co by se jim mohlo dít a stát nepřipravoval, nikdo jim žádné rozkazy k tomu aby pomáhali nedával, nikdo jim neříkal, že jejich povinností je obětovat i život a neskládali žádnou přísahu, přesto spousta, vlastně většina z nich obětovala naprosto všechno. V porovnání s některými, kteří na tohle všechno připravováni byli a když přišlo na věc, tak svůj život doslova prodali výměnou za všechno ostatní čemu dosud nejspíš i věřili...... strašná doba, o to víc je potřeba připomínat a vážit si těch, kteří tu odvahu v sobě nejen našli, ale dokázali si ji uchovat až do poslední chvíle. Strhující knížka.
Ještě jeden maraton
Luboš Brabec
Tohle bylo hodně příjemné šimrání běžecké duše, mému vztahu k běhání je v podstatě všechno v této knize tak moc blízko a i styl, kterým autor píše je pro mě příjemný stejně jako povedený dlouhý víkendový běh :) Už i Můj dlouhý běh mi sednul, ale to čemu je věnovaná pozornost tady je mi prostě ještě mnohem blíž než z hlediska představivosti přeci jen hůře uchopitelný Spartathlon a podobné ultra. Těch několik večerů ve společnosti těchto možná spíše zamyšlení a postřehů mi parádně vylepšilo náladu.
Běhej, dokud můžeš
René Kujan
Hodně interesantní příběh podaný poměrně syrovou literární formou, ostatně asi jako stejně syrové bývá podnebí na Islandu :) Vzdát to můžeš vždycky...to je nejspíš hlavní poselství co si po přečtení odnáším. Před takovým zarputilým běžeckým dobrodružstvím mi nezbývá než obdivně smeknout....
Běhání na doraz
Matthew Futterman
No musím souhlasit s komentářem níže, že opravdu nejde o skupinu žádných podprůměrných běžců, v tom případě by mě zajímalo do jaké běžecké kategorie bych se měl řadit já když tahle skupina by mi utekla ne o parník, ale o několik flotil :) Každopádně tohle mi udělalo radost, oddanost pro běh se vyloupne v podstatě z každé stránky i z drobných autorových vsuvek..... moc co dodat nemám, každý kdo běhá na jakékoliv úrovni si tady to svoje najde.
Můj dlouhý běh
Luboš Brabec
Když jsem začínal s během vždycky jsem si říkal kde je ta hranice kam až se dá doběhnout a říkám si to vlastně pořád....po přečtení této knihy odpověď neznám, ono to totiž vypadá, že hledat ji vůbec není potřeba, že žádná taková hranice vlastně ani není...Všechny ty fyzické projevy těchto náročných běhů, které Dan v knize popisuje působí naprosto autenticky, jako byste byli u toho a paradoxně možná dostanete i chuť si to zkusit taky.... samozřejmě s největší pravděpodobností v dosti odlišném tempu než o jakém se tady dočtete :) Hodně mě zaujala i pasáž, která odkazuje na knížku Born to run, ale celé komplet to prostě stojí za to, rozběhnout se po stránkách a pak svým tempem někde venku......
Pyramidy
Terry Pratchett
Pfff.....tohle tedy nebyl takříkajíc můj kýbl písku, přitom začátek s Cechem vrahů fakt dobrý, ale pak mě ten příběh tak nějak inhumoval. Přiznám se, že místy jsem nějak vůbec nestíhal resp. nechápal, ztrácel se nebo mi přišlo, že to psal někdo pod vlivem čehosi co právě přifrčelo přímo z nějaké Ankh-Morporské nálevny. Sem tam to zachránil největší matematik, ale to bylo nějak málo. Nu což, i tak vzhůru na další díl :)
Emil Běžec
Pavel Kosatík
Poslouchal jsem jako audio, resp. četbu na pokračování v podání Ivana Trojana, doplněnou autentickými nahrávkami největších závodů včetně několika pasáží vyprávění samotného Emila. Ale jak už bylo několikrát zmíněno, zhusta tyhle nahrávky nekorespondovaly časově s tím kdy se zrovna děj příběhu odehrával, několikrát jsem znejistěl jestli jsem náhodou neusnul a něco mi neuniklo :) Jinak sportovní část zná snad skoro každý a přesto si myslím, že znovu se vrátit do atmosféry zejména olympiády v Helsinkách má prostě svoje kouzlo a moc příjemně z toho mrazí i s takovým odstupem času....bohužel Emilova etapa života po r. 1968 na mě působí strašně smutně, stejně jako v knize Dnes trochu umřeme, je mi to líto jak s takovým člověkem a se spoustou dalších lidí režim zametl.
Born to Run: Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
Asi takhle.....s běháním jsem začal relativně nedávno, tenhle sport jsem přitom nesnášel už na základce a i při fotbale jsem se vždycky hrnul do branky abych nemusel moc běhat. Teď už si svůj život bez běhu neumím moc představit, stejně jako jsem dřív nechápal jak někdo může uběhnout v kuse 5 km nebo 10 natož půlmaraton nebo celý nebo ještě něco dalšího.....troufám si s určitou pokorou tvrdit, že teď už to chápu a tahle kniha mi v některých věcech potvrdila to, co jsem tak nějak začínal tušit. Že běh se může stát naprosto přirozeným pohybem stejně jako chůze, jen tu hlavu je někdy potřeba přesvědčit aby si to myslela taky :) Odvaha není v tom běhat rychle....kdo si běh zamiloval najde tady spoustu myšlenek, které dovedou vystihnout to, proč tenhle sport provozuje tolik lidí. Přiznám se, že na běhání bos jsem tedy asi nějak ještě úplně nedozrál a nejen při představě jak ťápnu někde bosou nohou na slimáka nebo nedejbože na něco ještě horšího :) Ale celkově mi tohle prostě sedlo.....nebo spíš čtení uteklo - snadně, lehce, rychle.....
Proč holocaust: Hitlerova vědecká mesianistická vražda
Jan Horník
Tak záchrana lidstva...přiznám se, že vysvětlení příčin a zejména motivů Hitlerova jednání a myšlení, které autor nabízí pro mě bylo hodně zneklidňujicí. Zejména když si pak přečtu Darwinovy teorie, kde najednou celé věty a pasáže vypadají, jako by je diktoval sám Hitler resp. si je později vypůjčil pro formulaci svého světonázoru..... Práci Darwina o Původu člověka jsem znal jen zběžně jako asi drtivá většina lidí a tohle srovnání mi přijde místy až neuvěřitelné - samozřejmě i v kontextu dalších opěrných bodů (rasa, árijci, severská pracovní teorie...). No byla to teda síla nebo vlastně je obzvlášť když snahu o záchranu lidstva nebo prosazení nějakého vyššího dobra nebo čehokoliv co je přece pro lidstvo dobré a jen hlupák to nechápe, je možné pozorovat v podstatě dnes a denně a ono když přijde na věc je asi jedno jestli se jedná o "ochranu" rasy, náboženství, zdraví, korektnosti...planety.... Pozoruhodná kniha, která čtenáři ovšem na klidu nepřidá a souhlasím s příspěvkem níže, že je rozhodně o čem přemýšlet.
Z křišťálové studánky
Josef Václav Sládek
Najednou se objevila, s věnováním od mámy k tehdejším šestým narozeninám.....nejdokonalejší stroj času :)
Jaroměř – Vyprávění o historii města
Pavel Mertlík
Nelze než souhlasit, není to úplně běžná a suchopárná historiografie, ale vše se dozvídáme formou rozhovoru dvou spřízněných duší včetně několika virtuálních výletů do vybraných historických období, které přibližují tehdejší reálný život místních obyvatel. Příjemné a zajímavé čtení (nejen) pro všechny, kteří aspoň na chvíli spojili svůj život s Jaroměří a okolím.
Ernettiho stroj
Roland Portiche
Tématicky je mi to hodně blízké, tady asi nemám co vytknout, kniha navíc vychází z reálných postav a samozřejmě předpokládá, že přistoupíte na fikci, kterou nabízí resp. jste v podobných záležitostech na stejné vlně. Brown to rozhodně není, Bond už tuplem ne, možná lehce Egeland, ale hodně lehce (svitky od Mrtvého moře).....nicméně na tom, že jsem se docela dobře bavil, pravda, někdy možná nechtěně, to vcelku nic nemění. Krátké kapitoly rychle navazují, o Ernettiho existenci a spekulacích o existenci tohoto stroje jsem dosud vůbec netušil, z fyzikální pohledu nemám co hodnotit, protože tomu prostě nerozumím :) Jako oddychovka na pohodu je to příjemná záležitost a na nic jiného si tenhle příběh snad ani nehraje, až na tu lehce úsměvnou anotaci, která byla ovšem podezřelá už sama o sobě :)
Berlín 1936
Oliver Hilmes
"Podivná kniha, skoro až nebezpečná..." zapsal by si možná do deníku Joseph Goebbels. Olympijská fasáda propagandy je zde zachycena ve všech pěti provázaných kruzích, na druhou stranu...přiznám se, že ta atmosféra co tuhle akci doprovázela byla nejspíš pro lidi co nechtěli vidět nebo prostě režimu podlehli naprosto fantastická. O to víc mrazí z kontrastu příběhů těch, kteří nejen viděli, ale měli i tu smůlu, že zároveň režim viděl je. Fascinující zachycení všech šestnácti dnů v knize s působivě zvolenou obálkou mě doslova pohltilo a zároveň donutilo k zamyšlení jak moc je provázaná oblast sportu, politiky, propagandy.....stejně jako ty olympijské kruhy.
’84
K.elkir (p)
Vítejte ve světě kde losos je ve skutečnosti treska a humr je krab a nad tím vším se vznáší silhueta Gustáva Husáka tančivše v rytmu staccatových veršů Ľubomíra Feldeka. K tomu podávaje strigy občerstvení v podobě plného plateau brambor s vajíčkem, halušek eventuálně československých výběrových zákusků. A nezapomeňte si pro hlubší zážitek připnout na zadek kovové kancelářské sponky! Cha, cha chaa, zahuhlal otec, dejte to přečíst tomu dítěti.
Vyskytnuvše se v budoucnu thema v čtenářské výzvě na knihu s největším počtem přechodníků, tohle je horký kandidát čemuž se snad vyrovná pouze četba Vinnetoua v originále. Nicméně k věci - některé situace mi opravdu připomněly kupříkladu to nekonečné čekání u televizních novin než přijde na řadu sportovní rubrika a stále se jen objevovala nekonečná řada příspěvků kdejakého okresního Pláteníka ze sjezdu lokálního významu. Stejně tak občanská výchova nebo dějepis v duchu výkladu socialistického školství, jinak tedy úplně nevím co bylo vlastně cílem tohoto příběhu nebo, že by i cesta měla být cíl? Záleží co si z toho vezmete, zda ty pocity nudy, šedi, toho, že se nic neděje, že jste možná zažili něco podobného nebo vás začne desgustovat někdy naprosto šílený slovosled s již zmíněným graciózních počtem různých přechodníků, slov psaných v podobě, které se už dávno nepoužívají nebo mají naprosto jiný význam a něco jako pokus o filozofický přesah v podobě úvah dvanáctiletého dítěte, které čte ve volných chvílích Schopenhauera. Možná budete při čtení potřebovat zachránit i vícekrát než jen třikrát :)
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Po dlouhé době a hlavně po tom kdy Manželé odvedle bylo pro mě dost velké zklamání jsem našel odvahu a vzal do ruky další kousek....tak jistý posun tu je, postavy už se nevyjadřují stylem jako když zkřížíte Oldřicha Nového s mileniálem, zápletka mi rozhodně nepřišla úplně pitomá i když originalitu aby jeden pohledal. Nicméně jako oddychovka je to naprosto v pohodě, konec mi teda přišel jaksi useknutý resp. ne úplně dokončený, působilo to na mě dojmem, že tam něco někde chybí nebo mi prostě tenhle styl zakončení jen nesednul, ale to je čistě věc názoru.....Chválím styl krátkých kapitol, to zase frčí docela rychle i včetně toho pocitu - ještě jednu, ještě jednu a fakt už poslední... :) Tak uvidíme, pokud bude mít každá další knížka z mého pohledu nějaký bodík navíc, může z toho nakonec pro mě být celkem příjemné překvapení.
