icewind komentáře u knih
Ginny napořád na mě z knihovny průběžně vykukovala už od roku kdy kniha vyšla, ale z různých důvodů spojených zejména s pravidelnou reorganizací knihotéky jsem se k ní dostal až teď. Po přečtení musím říct, že mi konečně došlo kouzlo už tak kouzelně zpracovaného přebalu knihy včetně toho, co znamená ono napořád. Příběh místy působí neobyčejně křehce, kolikrát jsem si říkal co to holka zase vyvádíš, byť Ginny jednala pouze v souladu se svým smyslem pro správné fungování světa. A popis cesty, kterou Ginny ušla k tomu aby byla schopna dát najevo svou osobnost formou komunikace, kterou my "normální" považujeme za naprosto samozřejmou, to se tedy opravdu povedlo. Jdu si dát devět kuliček hroznového vína.
Dějiny lidstva i když avizované jako stručné asi úplně nejde vtěsnat na cca 500 stránek i když se nás autor snaží přesvědčit, že ano. A jde mu to dobře, místy dokonce zábavně, ovšem je nutno se míti na pozoru aby čtenář nepodlehl nabízené cestě a měl na zřeteli, že se jedná o cestu poskládanou dle myšlenek a domněnek autora byť postavenou na reálných - řekněme - kontrolních bodech vývoje lidstva. K zamyšlení za mě rozhodně dobré neřkuli i podnětné.
Že je zívání nakažlivé jsem zjistil už dávno a teď už konečně vím proč :) Ovšem dají se zde najít odpovědi i na podstatnější oblasti mezilidské komunikace a vnímání sebe sama, vše podáno příjemnou, srozumitelnou formou.
Bohužel jeden z případů kdy se do mé knihotéky dostala záležitost vybraná bez rozmyslu pouze podle názvu.....pro studium historie naprosto zbytečná věc, plná bezduchého tlachání, faktografických nesmyslů a primitivních sexuálních narážek. Ztráta času.
Přesně se mi vybavila chvíle kdy jsem se poprvé setkal s kreslenými příběhy Rychlých šípů a přečetl je na jeden zátah...a pak znovu a zase znovu.....některé komiksy v této knize jsem četl úplně poprvé, ale celkově to na mě působilo stejným účinkem a přeneslo mě to do doby kdy nebyla lepší zábava než lítat s klukama někde venku :) A spojení příběhů p. Foglara s kresbami Káji Saudka je pro mě prostě naprostá lahůdka.....
Vždycky mě zajímalo jak asi tyhle události vnímaly a prožívaly jednotlivé postavy se svým vlastním vnitřním člověčím strachem, odvahou, odhodláním, touhou po svobodě i snahou zachránit si život jakýmkoliv způsobem.....příběh Vladimíra Petřeka byť je podán černou linkou je hlavně protkaný neuvěřitelnou lidskou sounáležitostí, oddaností svému přesvědčení a obrovskou vnitřní sílou, kterou ani temnota nemá šanci pohltit.
Zpracování a podání příběhu je naprosto fantastické, strhující a nabité emocemi na každé stránce...už samotný pohled na obálku se zamyšleným Vladimírem mě donutil na hodnou chvíli podumat nad tím, co se mu v tu chvíli asi honí hlavou, jestli už vidí to co se stane nevyhnutelným a přesto stále věří, že vše má svůj pevný smysl.....
Díky Vladimíre i všem ostatním....nezapomeneme.
Hutné a místy ne úplně snadné čtivo - zejména s ohledem na množství prolínajících se postav, jejich vztahy, motivy, vzájemné intriky, averze apod. Ovšem pro toho kdo vytrvá nabídne neotřelý a ne úplně rozšířený pohled na záležitosti, které se tak osudově dotkly (nejen) naší země. U nás tolikrát zmiňovaný "zvon zrady" dost možná po vstřebání této knihy nebude mít až tak falešný zvuk jak je všeobecně rozšířeno v našem podvědomí, kontext a záběr souvislostí v této knize je velice podrobný a nabízí férovější a snad i spravedlivější obraz na snahy o zachování míru, který nejspíš stejně nebylo možné zachovat.....promíjím i drobné korektorské chyby, které mě už i při tak nelehkém čtení několikrát slušně zmátly :)
Pefrektňí, ael celou prafdu tam ztejňě nemúžem napcat.....naztala vizita huzita!
Ale bať....bylo to opravdu něco úplně jiného než drvoštěpova píseň. Moje cesta k příběhu obou lodí se neubírala severozápadním směrem, alébrž jako u mnoha dalších přes Simmonsův Terror, následný TV seriál a několik víceméně od sebe čerpajících zdrojů v rámci internetového pátrání. A pak přišlo tohle.....něco mnohem lepšího než československý ovčí sýr nebo příručka Jak kupovat mravence, podání příběhu, u kterého víte jak to dopadne, ale říkáte si co kdyby, co když někdo z nich......Když čtete v noci a kolem je ticho, možná zaslechnete praskání ledu a ovane vás nikdy neustávající studený vichr a najednou přemýšlíte nad tím kolik naděje se dá v sobě najít v situacích, které jsou nejspíš víc než beznadějné.
Knihu zdobí krásně zpracovaná obálka, celkový dojem místy jen drobně (možná pro někoho více) kazí trochu krkolomný překlad a sem tam něco uniklo i korektuře, nicméně už podruhé v souvislosti s těmito hrdiny pozvedám sklenku rumu a připíjím na jejich dobrodružství, které ani po více než 170 letech neztratilo nic ze svého kouzla.
Příčiny, následky, souvislosti, dopad na běžný život ať už v politické, sociální, kulturní oblasti, hledání odpovědí zda se vývoj mohl odvíjet jiným směrem - to vše v jednom balení a hlavně nesmírně čtivá a srozumitelná forma.
Úplné nadšení tedy sdílet nemůžu, rozvětvený styl autorova psaní často způsoboval to, že jsem se v některých pasážích hodně ztrácel. Na druhou stranu při kapitolách věnovaných např. pyramidám, megalitům a obřím sochám jsem zase docela rychle ožil....K dílům p. Součka se postupně dostávám až teď, takže i z tohoto pohledu zatím hodnotím velice střízlivě nehledě na to, že pohled na dost věcí o kterých autor píše, už je dalším zkoumáním dávno někde jinde. Ale někde stín stále zůstává....a to je asi to co mě na tom bavilo nejvíc.
Neprosto neuvěřitelná záležitost, co do uspořádání, preciznosti, doplňujících odkazů a poznámek....autor má můj neskonalý obdiv a vděk, že se do takového díla pustil. Sami si tak můžeme udělat obrázek nad způsoby uvažování a obecně nad postupy okupační moci.....ze strohé úředničiny, z které i tak čiší nadřazenost a dávající lidské životy na roveň prostých statistických údajů někdy až neuvěřitelně mrazí.....velice autenticky působí pro srovnání i poválečné výpovědi. Těším se na druhý svazek.
Hluboce lidský pohled očitého svědka absolutně nelidského šílenství....
Nemyslím si, že si knížka zaslouží někdy až přehnaně negativní hodnocení, já kupříkladu zase nechápu přehypované hodnocení jiných, podstatně věhlasnějších autorů, ale to je samozřejmě věc názoru. Za mě to vůbec nebylo špatné, děj ohraničený reality show v kombinaci s propuknutou epidemií čehosi.....což možná v dnešních dnech dává příběhu lehce mrazivý punc. Trochu mě jaksi zklamal konec, takhle to dopadnout tedy nemuselo, ale zkrátka někdo to rád temnější. Zásadní čtení vašeho života to určitě nebude, ale poctivé tři hvězdy a něco si to podle mě zaslouží úplně v pohodě. A hlavně ten virus....hm hm....
Depresivní záležitost, ale i o těchto událostech je dobré mít povědomí. Občas se může zdát, že případy jsou svým způsobem podobné, ale kombinace pohnutek jednotlivých pachatelů a jejich způsob "uvažování" a hlavně to čeho byli vůči druhým schopni.....to je vždy podoba svébytného zla. V dnešní prazvláštní době bych ocenil i to, že p. Šulc se otevřeně vyjádřuje i k otázce pseudohumanity společnosti vůči podobným kreaturám a pachatelům násilných činů obecně.
Mikropříběhy plné překvapení...fascinovala mě nejen autorova hra se slovy kdy některé věty byly vybroušeny tak, že jejich popisnost doslova fyzicky vystupovala z omezené plochy stránky, ale i zejména to jakým způsobem dokázal přinést kouzlo někdy zásadních historických událostí či vteřin, které jim bezprostředně předcházely, případně nástin rozpoložení postav těmito událostmi zasaženými, spojených se zdánlivou všedností daného okamžiku.....všedností, která při tušených souvislostech zamrazí víc než stohy historických odkazů. Citace z dobového tisku působí jako nějaké razítko s nápisem Znamení doby......Knížka, která mě naprosto uchvátila.
Pokusím se být v hodnocení shovívavější....ano, jde o vyprávění člověka, který přežil, který chtěl poslat své vyprávění dál - a zde narážím na svůj osobní pocit (a jak jsem četl další komentáře, nejsem sám) toho, že v jeho vyprávění nebylo s velkou pravděpodobností zmíněno všechno.....Románová forma a styl vyprávění celému příběhu dodaly patinu jakéhosi místa kde bylo vcelku běžné klábosit s dozorci, častovat je ironickými komentáři, dovolit si věci, které byly relativně bez povšimnutí přecházeny a ještě zbyla ve volných chvílích energie na intenzivní love story se vším všudy a ke všemu máte nehoráznou kliku a to ještě několikrát po sobě. Když tak nad tím přemýšlím, chtěl jsem být shovívavější, ale .....v České sodě se s tím taky nemazali, tudíž Árijec pere na 1940, ke každému balení plastový esesáček zdarma a večer přijde možná šéf na večeři......
Název je vševypovídající, zde by možná bylo na místě dodat - historie jaderné katastrofy rozebraná do posledního atomu....Vypíchnul bych propracované souvislosti ať už v rámci toho co katastrofě předcházelo, ale i následný vliv proběhlých událostí na rozpad tehdejšího Sovětského svazu. To co se stalo a proč se to stalo pochopí i naprostý fyzikální, chemický a termonukleární laik jako jsem já. Jediné co mě mrzí je, že jsem si nejdřív nepřečetl příběh v knize (včetně Modlitby za Černobyl) a nedočkavě zhltnul TV seriál....nicméně v plánu mám seriálové repete a tam se načerpané informace a osudy hlavních i méně hlavních postav budou určitě hodit.
Síla emoce historické události spočívá v síle vyprávění těch, kteří jí byli bezprostředně zasaženi. Zde konkrétně snad ani nezáleží na tom co dotyční zrovna v tu dobu nebo v době poté dělali, protože mrazí i z toho, že někteří prostě jen dál chtěli žít svůj život jako by se nic nestalo...Vyprávění, které může působit někdy zmatečně, chaoticky, nepochopitelně i neuchopitelně, dle mého vystihuje přesně to, jakým způsobem zodpovědní řešili katastrofu a nebezpečí, které vlastně na první pohled nebylo vidět....a dost možná předznamenává i to, jakým způsobem bychom reagovali my, pokud by něco podobného potkalo nás. Kronika budoucnosti.....