icewind komentáře u knih
Barvu kouzel jsem poprvé četl asi před...no....prostě hodně dávno a stále je to knížka, která rozhodně nikomu nic nedaruje zadarmo, některé pasáže jsem si musel i tentokrát dát několikrát po sobě, ale jinak mě tahla zběsilá jízda prostě baví. I když pravda někdy to opravdu připomíná výbuchy syrové magie v koncentrované podobě někde na úplném počátku ....ted pardon....na úplném Okraji :-)
Koncept příběhu mi dost připomínal např. Chatrč od W. P. Younga (tragédie v rodině, hledání smyslu všeho, prozření, naděje, smíření, duchovno, nic se nestane jen tak....), ovšem takhle přímočaře to na mě prostě nefunguje. Z minuty na minutu se z bezďáka o kterém devět let nikdo nic neví, stane hrdina dne s full memory flashback restore a s velkou pomocí jakéhosi pseudoindiánského terapeuta upgraduje svoji povahu Big Bastard na Big Altruist. Pro mě další kniha kde jsem si asi do poloviny celkem lebedil než se to ve finále doslova utopilo v srdceryvném lepidle narovnaných vztahů. Za mě promarněná šance s přepáleným startem, kde na konci nějak došly síly. Škoda.
Odkaz na tuto knihu jsem objevil v knížce HHhH Laurenta Bineta a přiznám se, že do té doby jsem o Jiřím Weilovi v žádné souvislosti nečetl a moc mě těšilo, že jsem tuto mezeru ve svém čtenářském životě vyplnil. Popis atmosféry protektorátu, strachu, chvilkové naděje a v druhé chvíli brutální beznaděje, touhy žít a zároveň vědomí, že život nejspíš vezme rychlý konec.....to je zde podáno mistrovským způsobem. Jedinou výtku bych asi měl k tomu, že přesto že jedním z témat je v knize atentát na Heydricha, tak západní odboj a západní spojenci obecně v podstatně neexistují....veškeré naděje na ukončení války a porážku Německa se upínají pouze na východ. Což je ovšem vzhledem k datu původního vydání knihy nejspíš pochopitelné.....
Možná by příběhu tentokrát více slušelo kdyby se ve finále ukázalo, že hlavní hrdinka bylo opravdu duševně vyšinutá s pokřiveným vnímáním reality :-) Takhle vše spělo k celkem odhadnutelnému konci ovšem i přesto mě kniha dokázala vtáhnout do děje což v dnešní záplavě podobných titulů považuji za úspěch. Odpověď na otázku jak je možné aby se nechala inteligentní, samostatná a v práci úspěšná bytost takhle lehce zmanipulovat nemusí hledat všichni ti, kteří aspoň částečně něco podobného zažili buď na sobě nebo ve svém okolí......bohužel stává se to.
Vzhledem k tomu, že hradní pán bude ještě nějaký čas ovlivňovat dění je tahle knížka skvělým studijním materiálem pro ty co chtějí pochopit kde jsou pravděpodobné kořeny toho co se děje na Hradě a nejen tam. Miloše Zemana můžete nenávidět, můžete ho nekriticky obdivovat a nebo s pomocí této knihy aspoň změnit "zarámování" obrazu s příběhem, který rozhodně nelze považovat za tuctový.
Si tak ček řekne si něco přečtu jo, určo přečtu, určo jo, něco vo lasičkách, určo, to jo, vo lasičkách a von tam laskavej Terry, jo určo jo, laskavej, to von určo je laskavej, Terry, takový nóbl čtení to je, to jo, to je, určo, určo je, vo lasičkách a vo vztazích, to ček potřebuje, určo, určo jo a to je dobrý, to je, to určo je....jako rolka s hranatým párkem, jo určo, určo jo, s hranatým, jo jo jo jo, určo jo....
Občas jsem bojoval s tím uvěřit postavám, že by takhle někdo mohl v reálu mluvit, myslet, jednat...... na přesdržku byla jak hlavní hrdinka tak zejména i její kokoko kamarádka :-) Děj neurazil, ale název celkem sedí, kniha mým životem prolétla opravdu tak nějak beze stopy....
V Dánsku jsem byl jako neturista v r. 1992 při výměnném školním pobytu v rodinách, tehdy mi nejvíc hygge přišlo přivítání na radnici a hostesky co nám 16 letým smradům roznášeli na tácech cigarety Prince a doutníky i se štípačkou na špičky, neuběhla chvíle a přes vznášející se dým nebylo vidět jak náš učitelský doprovod jde pomalu a jistě do kolen.... Aktuálně jsem pochopil, že je nejvíc hygge se cpát masem, dortama a vůbec sladkostma čím hutnější tím lepší ...a hlavně si na to posvítit dyzajnovou lampou vedle vázy s měděnýma proužkama (pokud ji teda seženete) za nehorázné nehygge peníze a pálit svíčky jak na zádušní mši......Nu, tohle byl tak trochu můj čtenářský omyl....
Pane jo, asi začnu preventivně vyřazovat cokoliv s nálepkou "světový bestseller", protože tohle byla max. tak "světová slátanina". Ale abych jen nehaněl - rozjezd byl celkem v pohodě, ovšem od chvíle kdy zádumčivý herr komisár alles klár začne mít podezření, že ne vše bude tak jak to vypadá a možná ještě jinak, se věci začaly lehce zamotávat až vůči ději byl dort od pejska s kočičkou pouze laciná jednohubka. Tohle fakt ne, postavy chvíli působily jak po lobotomii a jejich duševní úvahy byly tak na úrovní soap opery, která vznikla po šíleném večírku jaderných fyziků kde se vesele drtilo jádro. Nemá telefon...má telefon...kde ho mohl vzít...jak se to dozvěděl...ty kreaturo tys to na mě zosnoval! Zavolejme policii! To rozhodně ne! Šmarja.....upřímně řečeno název další knihy paní autorky "Někdo cizí v domě" mě docela děsí a pokud se bude děj odehrávat v městě s větším počtem obyvatel, bude na zápletky jistě zaděláno. Dvě hvězdy s přivřenýma očima dávám za slibný rozjezd, který mě bavil a za vykreslení situace se zmizením dítěte, kterou bych rozhodně nikdy zažit nechtěl. Zbytek je tak trochu nechtěná tragikomedie, film snad podle toho nevznikne.....