iiiccc komentáře u knih
Jedna z prvních knih, kterou jsem přečetla sama. Jako dospělá musím hodnotit, že je to opravdu krásně napsané a ty ilustrace! Tuto knihu jednou předám svým dětem a vy, kdo ji máte doma, rozhodně ji neposílejte pryč.
Co to jako bylo? V porovnání se zbylou tvorbou autora lze konstatovat, že tady je nějaký problém. Ale to tu teď neřešíme, všichni máme něco. Nulový děj, špatně čtivé, zvláštní téma.
Tohle tak strašně moc bolelo. Je fascinující, čím si někteří lidé prošli a nebo procházejí, a přitom stále dokáží pokračovat ve svém životě. Všechny osoby vystupující v knize byly neuvěřitelně silné. Nicméně v tomto výjimečném případě doporučuji i filmové zpracování, ve kterém je víc Philomeny.
Naprosto fascinující popis přírody v kontextu příběhu, který se jeví až jako nadpřirozený (stejně jako sama příroda). Samotné rozuzlení příběhu je docela předvídatelné a rozhodně není nadpřirozené. Zároveň mi ukončení přišlo příliš zbrklé a triviální. Ale atmosféru to má, to ano.
Líbí se mi titulek "Léto, které nikdy neskončilo", protože v životě každého člověka je období, které není vůbec uzavřené a dořešené, ač nemusí působit takovou bolest jako postavám této knihy. Příběh mě bavil, retrospektivní náhledy byly dobré a probouzely touhu číst dál. Rozuzlení také stálo za to. Zklamalo mě až to, co bylo poté - rychlé ukončení a nic.
Já jsem to vůbec nepochopila. Takže předpokládám, že za pár let bude tato kniha patřit mezi nejvýznamnější literární díla.
Jako občasný příspěvek na blogu, to opravdu muselo být úspěšné. Ovšem koncentrace do jedné knihy je podle mě nešťastná, protože přibližně v půlce mi autorčiny příhody a pohledy na ně začaly připadat spíše smutné než vtipné. Přesto chválím to, že část výtěžku z prodeje této knihy pomohla potřebným a snad správně předpokládám, že to bylo její hlavní myšlenkou.
Knihu bych charakterizovala takto: jaro, pátek večer a chalupa.
Moje reakce na prvních pár stránek byla silně negativní. Pak mě to chytlo. Bylo to vtipné a mělo to spád. Určitě doporučuji někomu, komu už hraní si na sofistikovanou literární autoritu leze na mozek.
Hlavní postava je nespokojená a znuděná blbka, co není schopná dát si do pořádku život a svým chováním táhá lidi kolem sebe do stejné žumpy, ve které se sama plácá. Takových žen existuje! Netřeba o nich číst.
Velice atraktivní prostředí panoptika bizarností. Ve své době byly tyto instituce hojně vyhledávanou zábavou a účinkující zde "bavili" diváky dobrovolně nebo z donucení, stejně jako v této knize. Samotný příběh je obdivuhodnou směsí odvahy, lásky, vytrvalosti a životní energie, kterou disponuje každá z postav příběhu, jestliže se člověk dokáže dívat jejíma očima.
Téma sice klišé, ale zpracováno bylo skvěle.
Příběh dospělé ženy chovající se dětinsky, která není schopná nepříjemné věci dotáhnout do konce. Výsledkem tohoto přístupu jsou naprosto zbytečné komplikace provázející celý příběh, který působí jako kdyby autorka samotnou postavou Milly pohrdala a jejím jediným cílem bylo ji ještě víc ponížit. Nejslabší dílo této spisovatelky.
Podmanivě okouzlující atmosféra. Ale o čem to vlastně bylo? Pro jednoho o ničem, pro druhého o všem.
Autorka si v etapě života, kterou popisuje tato kniha, vytrpěla své. Se závěrečným shrnutím, že psychická nemoc je stigma, kterého není možné se zbavit, souhlasím. Ale mě kniha nebavila. Nerada se utápím v přemítání kdo, co, kdy, kde, jak a proč něco udělal a já to teď kvůli tomu mám těžký.
Přečteno v 1. třídě. Jediná knížka, kterou jsem kdy četla pouze kvůli tomu, že jsem se totálně zbláznila do těch obrázků! Přečteno 6x a jenom prohlíženo asi dalších 200 hodin.
Při čtení mi bylo trapně za autorku.
Na knihu jsem se těšila. A byla jsem zklamaná. Komu se líbil 1. díl, měl by se téhle knize vyhnout, protože mu to akorát zkazí pohled na celý příběh. Tak jako mně.
S postavami jsem prožívala sílu jejich rozhodnutí, obětování i bolest a konečně pochopila jakou sílu má pro člověka i pouhý záblesk naděje.