iiiccc komentáře u knih
Také nerozumím negativnímu hodnocení. Je pravda, že na začátku je to takové prazvláštní a ta Baltazaří mluva dělá trochu problémy. Ale jednoho chlapce, naprostého nečtenáře, si získala příběhem i svérázným humorem. Teď pracuje na druhém díle, který prokládá už i jinými knížkami. A to je to nejdůležitější.
Jeden bohatý a osamělý pán zemře a své jmění odkáže jediným příbuzným, které zná - rodině své sestry. Právník, který řeší jeho poslední vůli vypátrá poslední přeživší, a to sice neteř Lean. Ta pracuje jako obyčejná stenotypistka. Lean se po získání renty rozhodne svou práci opustit, aby v jedné vesnici v Malajsku postavila studnu. A proč? ........ všude je plno příběhů o těžkých životech v zajateckých táborech, ale nikdo nikdy nemluví o životech těch zajatců, kteří se do táborů nikdy nedostali.
Brett si jen tak proplouvá životem. Vše co potřebuje, dostane naservírované a se zbytkem si hlavu příliš neláme. To se změní, když náhle zemře její matka a Brett nezíská takové dědictví, s jakým počítala. Postupně ale získá něco jiného, něco mnohem důležitějšího. Víru v sama sebe a smysl života. Kniha začíná jako příběh o tom, jak ukřivděná ženská kňouráním ke štěstí přišla, ale vyvine se v příběh vyrovnané ženy, která si své štěstí zasloužila a je si toho vědoma.
Na knihu jsem narazila ještě na střední škole během návštěvy knihovny za účelem získání povinné literatury. Mezi šedí klasiky mě její barva okouzlila, a pravě proto jsem čekala plytký dámský román. Životy tří kamarádek mě natolik pohltily, že jsem dokonce na jeden den zatáhla školu, abych si o nich mohla číst (a to jsem opravdu nikdy nezatahovala :D).
Ke knize jsem se dostala až na jaře 2020, protože se mi do ní příliš nechtělo... Rozhodně jsem ale nedostala nic z toho, co jsem očekávala. Čekala jsem popisné pasáže jakéhosi zvláštního "čarování" s malými výlety do období komunismu, kdy budou postavy plakat nad tím, jak k nim tento režim přistupoval a že ony byly pouze vlečeny v proudu a vlastně za nic nemůžou. Samozřejmě s občasným proložením nějaké pikantnosti z jejich života. Omyl! Děj knihy mi naprosto vyrazil dech!
Zprvu nešťastná a nevyrovnaná Dora se snaží pomocí objasňování minulosti shodit tíhu viny, kterou nese za zmar své rodiny. Během pátrání je Dora čím dál více zraňována novými skutečnostmi a zároveň se z ní stává silná žena. Jsou tam archivy StB, je tam 2. světová válka, je tam tajemno a spousta bolesti. A je to tak nenásilně a snad i objektivně napsáno, že se to čtenáři skutečně dostane do krve a něco to v něm zanechá.
Jednoduchá angličtina a krátké texty doplněné o zkoušku porozumění. Příběh to moc nemá, ale děti si alespoň procvičí výslovnost.
Bolestný příběh několika žen, které spojuje více než jen pokrevní pouto. Luisa, Leonora, Sofie, Theodora, Dora, Nanette a muž, který zamíchal jejich osudy - Anton. Dobré téma, které je dobře zpracované. Jen mi to přišlo takové strohé, ráda bych si přečetla o osudu každé té postavy zvlášť. Je ale pravda, že se jedná o německou literaturu, ta v takovémhle stylu bývá napsaná.
Dobře převyprávěný klasický příběh pro malé děti s krásnými Disney ilustracemi. Výborné pro začínající nebo pomalejší čtenáře.
Tohle mělo všechno. Detektivní zápletka, dávné tajemství, opuštěná budova, provázanost postav a ta mysteriózní linka! Navíc to bylo celé napsané velmi čtivě a ukončení kapitol vybízelo k dalšímu čtení. Knihu jsem nemohla odložit a řadím jí mezi své oblíbené.
Na tuhle knihu jsem slyšela neskutečně pozitivní ohlasy, ale podle anotace jsem si říkala "A to proč jako?". Chtěla jsem to teda zjistit a pustila jsem se do čtení. Opravdu mě to bavilo, akorát jsem si při čtení říkala, že co mě to na tom tak baví. No prostě.... asi se z podobného druhu literatury stane moje guilty pleasure.
Nuda. Nezajímavá zápletka, nepříjemné postavy, únavné dialogy a rozuzlení o ničem.
Shrnula bych to jako příběh o cestě za štěstím. Z části je to oddechovka, z části je to síla. Jeden rok v životě Marie vhání čtenáři do očí slzy štěstí, smutku, zoufalství a i ty od smíchu. Zápletky a jejich vyústění jsou sice silná klišé, ale prostředí loděnice vytvořilo kouzelně romantickou a nostalgickou atmosféru. Příjemné čtení.
Tohle není tolik o příběhu jako o pocitech. O pocitech bolesti, štěstí, odvahy, strachu, odpuštění a zmatku. Ty pocity jsou navíc tak silné a opravdové, že není možné je interpretovat. To je třeba zažít.
Dobrý sci-fi příběh napsaný velmi zajímavým stylem vhodný i pro někoho, kdo není vyloženě čtenář a začne se brzo nudit. S napětím jsem očekávala nejen to, jak se bude příběh vyvíjet, ale i v jakém grafickém provedení ta další etapa bude. 600 stran přečteno za 3 dny a těším se na další díl.
Nedivím se, že dnešní děti neumějí číst. Nečtou totiž z tohohle slabikáře ;)
Některé pohádky byly oblíbenějšího, některé méně. Svého času jsem se dokázala převyprávět všechny.
Když mi bylo asi 6 let, přinesla mi maminka tuhle knížku, která patřila mezi vyřazené svazky ze staré školní knihovny, kde pracovala. Měla pravdu, že tohle ještě to sběru nepatřilo. Přečetla jsem to několikrát a patřila mezi moje oblíbené.
Průměrné holčičkovské čtení. "Pure devadesátky"