ijcro komentáře u knih
Na příběhu je neúžasnější odvaha a sveřepost, s jakou se cestovatelé vydávají za svým nejistým cílem podle nejasných indicií napříč světem. Samozřejmě, že je vede prozřetelnost, jako každé dítě odhodlané prokousat se těmi stovkami stran textu, plných popisů dobových reálií skoro zaniklého světa. :) Doporučuji odhodlaným prokousat se sto padesáti osmi tisíci slovy.
Musím potvrdit, je to humor minulosti, zakletý někde v osmdesátkách :(
Tuhle knížku jsem miloval, a několikrát si ji v knihovně vypůjčil. Je to knížka pro děti ve správném věku, ovšem dneska jsou reálie poněkud posunuté, cynické a svým způsobem i bizarní. Ale jo, vzpomíná se na ni pěkně, pro nostalgity možná už jen na zamáčknutí slzy :) ale doporučit bych si ji už asi nedovolil.
Příběh je veden klikatě jako pylové zrnko na kapce vody, sem tam s mírně infantilními dialogy a v dobových kulisách tak trochu Belle Époque...
Čtenáře může zmást, že Sanders není úplně tím nejostřejším nožem v šuplíku, i když je uveden v anotaci.
Každopádně příběh má dva antagonistické, poměrně dobře prokreslené protihráče, ale o tom druhém se dozvíme ryzí pravdu až skoro v polovině knížky. A trocha nezbytné exotiky v příměsi, něco mírné lovestory, ale hlavně hodně hrátek "kdo s koho" v honbě za příslibem nezměrného bohatství. A nakonec poněkud neočekávaný závěr (možná s podvědomě implementovaným happyendem), ale pohádka to zrovna není, jasný pane.
Možná je děj předvídatelný, možná naivní, ale zachoval si jistou noblesu (bez dnešních, detailně popisovaných, naturálních brutalit, zvráceností a sériových vražd), a je vzdáleně podobný příběhům třeba Arsène Lupina...
Dal jsem příběhu šanci a nejsem zklamám :)
Ellroy umí předložit čtenáři opravdu americky velkou porci textu.
Název knihy je tak trochu zavádějící, bulvár tam sice nějaký je (jako třeba Hush-Hush), ale mnohem víc je tam fiktivních přepisů odposlechnutých rozhovorů (což je mimochodem tedy zvláštní, když voyeurská Hooverova administrativa – FBI – měla pod palcem téměř všechna "politicky" zajímavá místa, napojená na telefonní linku. A skoro všichni o těchto praktikách FBI věděli a přesto často dělali, že je jim to jedno...).
Ellroy se pokouší nahlédnout na události před atentátem na Kennedyho jako na spiknutí rozezlené mafie, která přišla o zisky z kasin na Kubě a hlavně z prodeje pašovaného heroinu, a to za tichého dozoru právě Hooverovy FBI, která neudělala nic, ale nenaznačuje ani náhodou, kdo nakonec opravdu držel v ruce odstřelovací pušku...
Zvláštní se může zdát, a to mě zaujalo, vypuštění Marilyn Monroe z děje, ze vztahu k bratrům Kennedyovým, kdy se stala jen klamným cílem a zůstal tak nevyužit i potenciál jejího předčasného skonu. Možná právě proto mohl Ellroy rozšířit paletu osob, podílejících se na vydírání jiných mocných o další výrazné postavy.
Děj se rozpadá do tří linií, které jsou v podstatě drženy až do posledních stránek, ve směsi fiktivních a reálných osob na pozadí historických faktů, předcházejícím Dallasu.
Příběh samotný, rozložený do několika let, se točí kolem tří chamtivých agentů (jsou to spíš bezskrupulózní vyděrači, zloději a vrazi), kteří svým jednáním dotvářeli prostředí pro atentát jako takový (ten ale v knize není), který sice má proběhnout podle jejich instrukcí, ale provede ho někdo úplně jiný, v jiném městě a za jiných podmínek.
I dnes si po tolika letech můžeme položit otázku, kdo za atentátem stál a jaké pohnutky vedly k tragédii: Osamocený střelec Lee Harvey Oswald, nastrčený jako obětní beránek? Mafie, přeskupující si svoje priority? Kubánci, zklamaní Kennedyovým přístupem k Castrovi? Anebo ho zastřelili vlastní lidi z ochranky, ať už omylem nebo záměrně, a snažili se pak s podporou FBI co nejvíce detailů rozmlžit? Možná měl v atentátu prsty i tehdejší vicepresident Lyndon B. Johnson, který se už-už tetelil na úřad, jen aby mohl otevřít do Bílého domu dveře vojenskoprůmyslovému komplexu a tím i pořádně roztočit válečná kola ve Vietnamu? Kdo ví…
Doporučuji číst Ellroyův příběh pečlivě, neboť, jak říkají Francouzi, nejen ďábel se skrývá v detailu.
Příběh jsem znal ze starých sešitů, okousaných od myší a notně ohmataných nesčetným zástupem dychtivých čtenářů. Karavana v edici přinesla zásadní dílko pěkně na hromádce (a nechyběly tam žádné sežrané odstavce), na kterou jsem se jako už poněkud odrostlejší dítě opravdu těšil. Už tehdejšíma očima mi přišly výkony a schopnosi onoho muže "z Neznáma" v lepenici příběhů docela podezřelé. Ale vem to nešť, v tehdejší době a tehdejšíma očima se zdálo být všechno trošičku jiné.
Dneska bych řekl, že byl lepší eskamotér než Houdini, nápaditějčí než Copperfield a s xichtem uměl hýbat líp než Jim Carrey. Jo, a byl geniálněší než Hercule Poirot s tou svou naleštěnou šedou kůrou mozkovou.
Po těch letech zůstalo v mysli jen něco nostalgie steampunku a rozčarování z naivně neomylné geniality, vetknuté do jediné osobnosti drzého exhibicionisty.
Poměrně rozvleklá novela, která by se vešla do kratší povídky, pokud by se autor sem tam nezakecal. Televizní inscenace z r. 1973 z textu vydestilovala to podstatné v duchu doby a stvořila dílo lepší než originál, a to nejen díky skvělým hercům zvučných jmen (P. Kostka, J. Marvan, J. Štěpničková, R. Merunková, V. Postránecký, T. Fischerová, F. Němec, F. Vicena, E. Žemla, B. Prokoš, J. Lábus). Seriál TV Prima z r. 2017 jsem neviděl, takže nemohu posoudit, jak moc se zpronevěřil předloze.
Každopádně ocenuji Erbenův pokus o jistý druh bezčasí (byť v reálsoc kulisách).
Krásné pohádky jako vzpomínka na dětství. Ale moje děti už mají v pohádkách kapku maglajs a plete se jim to s datlem Woody, Simpsonovými a Pokemony... inu, je jiná, mobilní doba, na jeden klik a nejvýše jeden odstavec, který se vejde na displej mobilu.
K této knize jsem se vrátil po dlouhých létech, abych zjistil, že opravdu, ale opravdu nic neztratila ze svého půvabu. Je psaná velmi přívětivým jazykem, kde opravdu smutné události rodinné anebo osobní jsou až příliš laskavě zaobaleny a čtenáři předloženy formou, která neukazuje jak těžký život určitých vrstev společnosti tehdejší doby byl. Přečtení této knihy vzpomínek může být inspirací pro každého ať už k drobnému zastavení v každodenním spěchu a ohlédnutí se, nebo třeba vyprovokuje k návštěvě naučné stezky v Hrusicích a Ladova památníku... Kdybych mohl, ještě jednu hvězdu přidám :)
No, někdy jsem měl chuť podat Benovi lopatu, aby si ten hrob vykopal hlubší nebo aby Kate na tu lopatu posadil... Já bych jí tedy aspoň přetáhnul.
Do Rosamunde Pilcher má ještě Kathryn daleko.
Příběh sám je takové zvláštní blouznění v dlouhých odstavcích, určené inteligentním chaotům s nutkáním dočíst každý další, relativně dlouhý odstavec.
Svým způsobem je to dost obtížný text, jak už jsme u Nesvadby zvyklí a dost poplatný tehdejšímu vidění světa. Na svou dobu to vyšlo v úctyhodném nákladu padesáti tisíc výtisků, takže se toho povaluje po antikvariátech určitě ještě hodně.
Nevím jestli bych to doporučil dnešnímu čtenáři, nečetlo se mi to dobře tehdy a dneska o nic líp. :/
(SPOILER) Kniha tak trochu klame názvem, kukátko je spíš jen mnohovrstevným sklíčkem z pryskyřice, vzdáleně podobné jantaru (aby byl vidět Prach). Stejně jako kniha. Ovšem těch vrstev má kniha víc. Poměrně kompaktní příběh předchozích dvou dílů rozšlehala do mnoha linií, které se ke konci zase tak úplně nespojily. Z esoterického pohledu by to mohlo být v pořádku, tragédie je všem bytostem vlastní. Ovšem z logiky věci jsou některé úvahy, důsledky i počínání aktérů až nelogické (záleží na tom, jakýma očima na slepenec příběhů pohlížíme) a v určitých okamžicích naprosto nevěrohodné (Lyřiny rodiče?). Vůbec se mi zdá, že v tomto dílu byly některé charaktery posunuty do roviny, které nekorespondují s předchozím vývojem postav.
Lyra je prostě umanutá Lyra a Will je divoký Will. Občas pronášejí moudra, která ne úplně šikují k mladším náctiletým a svým způsobem jsou odsouzeni k samotě. Ale budiž, v záblesku první lásky je to asi v pořádku.
To, co bylo v předchozích dílech lehce pominutelné a pořád se dalo poznat, kde je nahoře a kde dole zde vystupuje rušivě. Jsou to kulisy světů! V některých okamžicích se mi zdálo, jako by mezi světy nebyla jen okna, ale doslova celé řeky (vzdušné i vodní), kterými lze proplout doslova kamkoliv, třeba i do nicoty nebo do říše stínů a zase zpět. Pronikání démonů s každým novým otevřeným oknem ještě mohu pochopit, zvlášť otevírala-li se pouze jedinečným nožem, ale průchody pro celé armády? Prolnutí světů bez oken? Tady autor kulisy dost ohnul. A nebeská mechanika měla taky nějaké svoje podivné zákonitosti, vypadala spíš jak scénář pro komiks (už jen scéna anděla, topícího kněze v řece, je bizár sám) neb jen andělé umí cestovat mezi světy bez oken. A myšlenka prolnutí světů byla tím vlastně úplně opuštěna. Dokonce to na mě v jistých okamžicích dělalo dojem, že se autor vzhlédl ve steampunku a využil jej třeba v popisu vzducholodí nebo válečných strojů.
Pullman chtěl chytit do jedné dlaně hodně much a díky tomu příběh vyznívá jako nedopovězená, nedokončená bajka, která vlastně končí s nadějí, ale spíše smutně. Od určitého okamžiku jsem dokonce čekal, asi jako všichni, že si ve finále Lyra a Will vymění své daemony
Text samotný je čtivý, jen trochu rozhozený jak listy salátu. Váhám pouze s doporučením.
Výborné čtení plné úniků, tajných chodeb a průchodů, a skvělé hry dvou protagonistů, které zase takovým protivenstvím ani není; je to spíš kultivované škádlení starých známých v pokračujících dětinských hrách v kulisách Belle Époque. Doporučuji
Fritz Steuben vytvořil velmi syrový a při tom realistický obraz doby, ve které se formovaly Spojené státy a tento obraz je ještě dokreslen Vraštilovými, dřevorytu podobnými ilustracemi. Podle mého je to nejlépe propracovaný díl, který popisuje Tekumsehův raný vývoj v kruhu nejbližších přátel, ukazuje vnitřní rozpory v etniku a zároveň i nepřekonatelnou touhu bílých osadníku Kentucky po jejich půdě. Zvláštní důraz autora je kladen i na vyloženě záporné a zapšklé postavy (Kožený ret). Dávám plus, je to víc než poučné čtení na pozadí historických faktů.
Přemoudřelý Aronnax skoro na té ponorce zmagořil, čemuž se není možno ani divit, když ji vedl druhý magor, v němž se ušlechtilost snoubí se šílenstvím a nekonečnou touhou po odplatě celému lidstvu. Krátké akční scény prokládané nekonečnými popisy, poučkami a vysvětlováními (chápu, neměli wikipedii) nudily a dneska bych je určitě přeskakoval.
No, možná je dobře, že se toto pokusil pan Neff převyprávět, zestručnit a přiblížit dnešnímu čtenáři. Jako dítě jsem ji, vedle Robura (mimochodem, to byl taky pěknej trotl), doslova hltal... ale to mi bylo dvanáct, třináct... Doporučuji sic s výhradou.
Knížku jsem dostal kdysi za vysvědčení, na kterém nebylo k oslavování vůbec nic. Ale knížka byla fajn čtení na prázdniny. Ještě párkrát jsem se k ní vrátil, zvlášť když jsem dostal i druhý díl. Jo, to mě štvalo, proč nemohli v Olympii vydat oba díly naráz. A s obrázky Gustava Kruma fakt super!
Příběh sám začíná zajímavě. Základní zápletkou je zvědavost a záměna osob, aspoň z počátku. Dneska se mi zdá příběh trochu úsměvný, jednoduchý a Mayovsky předvídatelný, je to tím, že jsem ho četl mnohokrát a dívám se na něj už jinýma očima, než když mi bylo dvanáct či třináct a hltal jsem ho po odstavcích poprvé.
Série z Gran Chaca je podle mého názoru o dost lepší než ostatní Mayovy příběhy z prérií. Není to úplně bezduché a samoúčelné dobrodružství, i když se hlavní hrdina může jevit tak jako velmi zvláštní turista, cestující po pampách až někam do suchého Gran Chaca. Ač skoro superman a nadaný věšteckými schopnostmi, je vykreslen reálněji (chová se už jako starší, zkušenější muž po čtyřicítce), i když stále jako dobrotivý lidumil s IQ 200, kterému občas vypadne kolečko (to je ale určitě daň za velkodušnost), který je ochoten ztrestat tvrdým úderem každou zlotřilost (a je až s podivem, jak to mohli někteří jedinci přežít bez zlomeniny čelistí anebo spodiny lebeční), případně nechat uspat zloducha ranou do hlavy, což bylo o dost ošklivý otřes mozku. Nezbytný exhibicionismus obstarávali jiní, ale to na čtivosti nic neubírá, dokonce se dostane i na nějaké soudobé reálie a na trochu místopisu.
Vím, že to vyšlo ještě pod jiným názvem a více dílech a možná i v jiném překladu, ale ona verse se mi do ruky nedostala.
Myslím si, že tenhle díl je ze všech asi nejlepší a nejvyváženější. Harry se už nechová úplně jak ten imbecil ve filmu a rozsahem je až neuvěřitelně dietní při tak spletitém ději. Četl jsem neoficiální překlad fanouškovské komunity už někdy v srpnu 2005 před oficiálním českým vydáním a ač nerad musím připustit, že oficiální překlad je mnohem lepší (především v terminologii vzhledem k předchozím dílům). Dávám velké plus!
V příbězích umí autoři bravurně popsat pařížské podsvětí začátku dvacátého století a není to jenom hororový krvák. Fantomasovy zločiny jsou psychopaticky promyšlené, kruté (vraždění vitriolem, rukavice z kůže oběti, využití nejnovějších soudobých technických prostředků) a brutálně provedené. Detailní popis společenského bahna i života smetánky kontrastuje s motivací různých aktérů, Juva, Fandora (je vysvětleno, jak ke jménu přišel) či Helene, zde Fantomasovy dcery...
Za mě supr!
Film(y) si vzal(y) z příběhů jen jména a zločinnou osobnost, a posunul(y) ji do jiné doby. Fantomas z filmu je prostě jen zločinec konající zločiny, příchozí odnikud, a směřující nikam v rádoby humorných kulisách světa šedesátých let, stojící na brilantním hereckém výkonu Louise Germaina Davida de Funèse de Galarzay.
Je to skvělá, zábavná knížka, které v naší době kapku ublížilo, že jsme ji měli jako povinnou četbu ve škole. Teprve po letech jsem se dokázal přinutit znovu ji přečíst. Doporučuji
Příběh je podobný jiným, akčními aktéry, zlejším zlem.
Policajtka mě dost štvala, asi jsem se nedokázal oprostit od svého prostinkého pohledu na svět a vidět ji jako komplikovanou osobnost, bojující se svými démonky.
Nečte se to sice špatně, jen... některé pasáže se mi nezdály úplně vyvážené a závěr žádnou emocí netrhnul :(
S hodnocením je to tak půl na půl a nejsem si jist, jesli bych ji doporučil, každému nesedne.
Nicméně podle ohlasů má evidentně skvělý marketing a extrémně dobrou reklamu.