ikorka komentáře u knih
V den kdy jsem knihu dočetla tak na ČT art dávali film. Náhoda? Nemyslím si. Měla jsem tak jedinečnou možnost porovnat dílo s filmem ve kterém si Remarque sám zahrál(to jsem zjistila až pak). Před rokem a půl jsem dočetla Na západní frontě klid a byla jsem nadšená. Pohlcená. Okamžitě jsem sáhla po tomto kousku, ale rychle jsem ho zase odložila neboť mi přišlo, že čtu úplně totožnou knihu a došlo mi, že bych se tak mohla ochudit o patřičný wow efekt a rozhodla jsem se o odstup. Dobře jsem udělala. Nebyla jsem sice už tak nadšená, ale i tak je to kniha, která je právem považovaná za nehynoucí klasiku.
Skvělé čtení. Některé věty jsem měla chuť si zatrhnout jakožto hluboké myšlenky o existenci svědomí a bytí(a to se velmi málokdy stane). Následně na to jsem shlédla film o Dorianovi s Colinem Firthem a musím říct, že i ten se mi moc líbil. Kniha sampzřejmě o kousek víc, ale to už tak bývá. Palec nahoru Oscaru Wildeovi.
Dočteno. Velice zajimavý pohled na císařovnu jako matku a na matku jako císařovnu. Tehdejší styly výchovy určitě nekorespondují s náhledy na rodičovství v tomto tisíciletí a občas mi připadala dosti despotická, manipulativní a svéhlavá. Ale když si uvědomím, že se v tom všem cvrkotu musela velice rychle smířit s umírajícím potomstvem, dospívajícím potomstvem a nově narozeným potomstvem, kalkulovat, vést válku, vysokou politiku, rozhodovat se strategicky, prezentovat se u Dvora a k tomu být neustále těhotná. Fuuu, to až moc velké sousto na jednu osobu a proto se jí dá trocha té tvrdohlavosti odpustit.
No tak to se moc nepovedlo. Chtělo by to pořádnou korekci textu a autorka je sice zapálená do historie, ale kovaná spisovatelka to moc není. V předmluvě píše o tom jak je tato kniha svědectvím jejího rodu a chce vyprávět příběh jednoho z 27 českých pánů, který je jejím předkem, ale dostává se k jeho životu až na str.97 z celkových cca 120. Autorka shrnuje fakta, která se stala do každé kapitoly zvlášt. Neustále se opakuje, skáče v čase a omýlá stále to samé dokola. V půlce knihy už mi to začalo dost vadit a nudit. No nic, snaha byla.
Na tuto knihu musí člověk dozrát. Mnohokrát jsem po ní sáhla a mnohokrát jsem ji opět odložila s tím, že ještě není čas, ale ve skrytu duše jsem se mic těšila až si ji jednou celou přečtu. Číst totiž něco jako Quo Vadis mě naplňovalo pocitem dospělosti a vyzrálosti, protože takové hluboké knihy s takovým vznešeným jménem čtou přeci jen dospělí lidé. A já jsem teď dospělá. Dočetla jsem a jsem na sebe pyšná. Kniha byla velmi kontrastní, ale nezasáhla mě tak moc jako třeba Na západaní frontě klid. Kazdopádně je v TOP žebříčku určitě zaslouženě.
"Přečteno" jako audiokniha a Vilma Cibulková tomu dodala ten správný punc díky kterému se do mě příběh zavrtal ještě hlouběji než jíný.
Na tuto knížku jsem narazila jako inspiraci pro čtenářskou výzvu 2023. Mému téměř 4letému synovi se tato kniha moc líbí a čteme ji stále stále a stále dokola.
Na horory moc nejsem, ale Kingovy příběhy jsou velmi profláknuté a tento kousek znám hlavně z TV. Resp. vím, že existuje filmová verze a že jde o klauna, který nějakým způsobem terorizuje malé městečko někde v Americe. Knihu bych četla ještě dnes a do kabelky se moc nevleze abych ji mohla vytahnout třeba v MHD. E-knihám neholduju a tak často sahám po audio verzích. Tak jsem učinila i v tomto případě. Příběh se místy táhl, někdy jsem se ztrácela v postavách, ale pak to dostalo spád a bylo mi vždy líto, když jsem musela nahrávku zastavit. Těšila jsem se na pokračování. Před spaním jsem to však raději neposlouchala, měla bych pak ošklivé sny.
Některé pasáže se mi zdály poněkud stereotypní a trochu jsem se ztrácela kdo proti komu a proč pletichaří. Naštěstí autorka do děje občas hodila spoiler z předchozích dílů a zase jsem se mohla ukotvit v ději. Teď mě čeká 5.díl od kterého očekávám stejnou úroveň jako doposud. 6. a 7. v knihovně zatím nemám, ale věřím, že je časem seženu.
Válka s mloky to není, ale i tak je to velmi působivé dílo. Čte se to celkem snadno a rychle.
Tříletý syn ji miluje a zná ji nazpamět včetně dopravních značek. V knize je pár překlepů a trocha drobných chyb, ale dá se to odpustit. Kdybychom to nemuseli číst pořád dokola a dokola a dokola, možná bychom si toho s manželem ani nevšimli.
Naprosto geniální a nadčasové dílo. V kontextu s dnešní dobou dostává Válka s mloky o notný kus vetší rozměr. Párkrát jsem musela přestat číst a podumat nad velikostí myšlenek pana Čapka. Pojem Válka s mloky jsem znala z hodin Literatury, ale nikdy jsem knihu nečetla. Narazila jsem na ni na netu, když jsem v dlouhé chvíli hledala něco zdarma online k přečtení a uznala jsem sama v sobě, že už jsem velká holka a jako velká holka můžu číst velké věci. Dobře jsem udělala. Za mě 5 hvězd.
Všechno podstatné už bylo v těch mnoha komentářích pode mnou napsáno. Ta nevinná brutalita, prožitek toho zlého i toho mála dobrého a popis okolností byl tak strhující, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout a hltala ji stránku po stránce až do 2 do rána. Pak jsem samozřejmě nemohla usnout, protože ten příběh ve vás zůstane. Tím spíš jak ukrajinsky aktuální to je..
3.díl je za mnou a těším se na 4. i na 5. a až seženu 6. a 7. tak se budu těšit i na ty. Jakože vždy když dočtu další díl této ságy, musím si odpočinout a přečíst něco menšího neboť takové velkolepé dílo si chci vychutnat postupně a nepřeletět to jen tak hrk frk. A na část s ó velkým Caesarem se těším hodně moc.
Každý ví jak to s Pompejema dopadne a konec mi připadal trochu jako z Titanicu. Boj za lásku navzdory všem a všemu kde nevadí ani láva, padající pemza a kamení. Líbilo se mi zasazení do konkrétního času a úryvky z odborné literatury. Podruhé už to do ruky asi nevezmu, ale četlo se mi to dobře. 4*
Druhý díl byl snad lepší než první. Tak hurá na třetí :-).
Vod Huga mám ráda snad vše. Od Chrámu matky Boží přes Muže, který se směje až po tuto krásnou knihu. Oproti ostatním celkem krátká, ale překvapivá a strhující. Mám pro tohoto autora zkrátka slabost :-).
Již při přečtení první kapitoly jsem pocítila změny hlavně ve svém chování vůči synovi. V hlavě jsem měla poslední dny chaos a o některých mých reakcích vůči němu jsem věděla, že jsou špatně. Jenže jak to změnit? Kde začít? Čeho se chytit? Jak to uchopit? Jak ho uklidnit, když bojuji hlavně sama se sebou? Tato kniha mi byla pomocnou berličkou k uspořádání myšlenek. Narazila jsem na ni náhodou a nedám na ni dopustit. Styl a obsah byl tím, co jsem potřebovala, sedl mi a děkuji za ni. Nabídla jsem ji i jiné mamince, která mi nazrcadlila samu sebe ještě asi před 14ti dny. Unavená, zoufalá a nešťastná z plačícího syna. Přečetla si první stránky a vrátila mi ji s tím, že je to na ni moc odborné. Nevadí, snad si najde jinou cestu/knihu, která jí pomůže tak jako mě. A proto ji doporučuji všem, kteří změnu chtějí a jsou připraveni otevřít oči. Jako průvodce k uvědomění si toho, co máme před sebou, jen to nevidíme je to ideální.
Od této autorky jsem zvládla jako první Ptáky v trní a to už je nějaký ten pátek. Pak jsem v antikvariátu narazila na Morganův úděl, který mi pak dlouho ležel v knihovně a když jsem ho nakonec přečetla, připustila jsem si, že autorčin styl mi zkrátka sedí (ano, mnozí namítají, že některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé a kdyby tam nebyly, nic by se nestalo avšak to je právě to ONO!, co tomu dodává NĚCO :-)) a tak jsem začala pátrat po dalších jejích počinech a narazila jsem na tuto sérii. Ooo ano, dobře jsem udělala. Právě jsem dočetla a okamžitě sahám po 2. dílu. Taky proto, že už si pamatuju jména postav a jejich osudy. To mi ze startu činilo trochu potíže, vyznat se v těch předlouhých a opakujících se jménech ( Caesar měl syna Caesara a ten také zplodil Caesara, no kdo se v tom má vyznat :-D). Jakmile jsem si však vytvořila rozpoznávací systém, příběh krásně plynul. Chci dát všechny díly ačkoliv to, vzhledem k (ne)dostupnosti těchto knih, bude věc přímo nesnadná. Snad se mi poštěstí.
Příběh muže ze kterého se díky obrovskému štěstí v obrovském neštěstí stal úplně jiný člověk. Zrod pravého Richarda Morgna byl tvrdý a dlouhý, ale krásný i když jeho neustálá dokonalost mi občas kazila některé dojmy. Dalo se zkrátit to věčné řezání borovic, broušení pil či bouře na moři, kdy po té nejhorší, co kdy zažil, přišla další ještě horší a pak ještě horší než ta předešlá a pak přišla úplně ta nejhorší, na příběhu by to ničemu neuškodilo. Moje prvotina od autorky byli Ptáci v trní, které jsem zfilmované neviděla a tak když jsem v antikvariátu narazila na tento počin, věděla jsem už částečně do čeho jdu neb autorčin styl psaní mi sednul. Morgan se povedl a jsem si jistá, že přelouskám i její pověstné Masters of Rome na které se chystám.