iluliacross komentáře u knih
Za mě velice čtivá kniha, u které jsem se pobavila a doslova ji zhltla jako jednohubku. Tři příběhy jsou provázány neviditelnou nitkou, o které čtenář moc dobře ví. Nové téma mě přivedlo na nové myšlenky a umožnilo mi vytvořit si zcela nový pohled. Kniha je jakousi mozaikou, postavy jsou plastické, vidíte je před sebou, cítíte vůně, struktury. Pokud nemáte rádi moc popisného stylu, zřejmě Vám kniha moc nesedne, Iva Pekárková šetří přímou řečí, ale já se v těch krásných barvitých popisech docela vyžívala. Je to kniha, která je napsaná moc milým způsobem, není zde nouze o nějakou tu trefně užitou vulgárnost, není zde nouze o akci, psychologii ani o nějaké ty vztahy. Za mě skvěle zpracovaná kniha.
Jakožto veliký fanda existenciální literatury nemohu jinak, než 5 *****. Jestli jste někdy přemýšleli nad životem brouka a nebo se vám hlavou mihla myšlenka typu: "Co tady vlastně dělám?", tak si se Sarterem určitě potykáte.
Chce to trochu emoční a nervovou odolnost, člověka by to mohlo dostat do blázince. Taky se musíte jenom tak jemně inspirovat, ne se tím řídit. Myšlenky jsou to velmi drsné. Ale stále lidské. Bohužel. Bohudík?
Musím se přiznat, malinko mi dělalo problém knihu dočíst. Hlavním důvodem bylo, že se celý příběh točil v neustále se opakujících cyklech, pořád to stejné dokola. Kriminál, náprava, drogy, průser. Kriminál, náprava, drogy, průser. Ale když se to vezme kolem a kolem, vždyť přesně takový je feťácký život. Pořád to stejné dokola, až najednou není nic, než droga. A na ničem jiném nezáleží. Droga je život.
Kniha je to velmi drsná, ledová, hrůzostrašná, rozhodně to není "krásná literatura", ale Memento si by si měl přečíst každý, kdo o drogách nemá moc povědomí. Tady je to osekané pěkně na dřeň, napsané je to tak, jak to doopravdy je.
Ano, uznávám, že dopisy by si měly zachovat svou tajnost a diskrétnost a ostatním lidem nepřísluší do nich nahlížet a číst si je. Korespondence by měla být vždy soukromá záležitost. Jenomže... díky těmto dopisům si o Kafkovi můžete udělat vlastní obrázek, vlastní názor a ohromnou spoustu věcí o něm zjistit. Jak žil, na co myslel, v čem se utápěl, do čeho se nořil, jak nahlížel na svět. Musím říci, že tohoto věčného pesimistu v něčem obdivuji. Jeho citlivost byla až zraňující a číst toužebné dopisy bylo velice emotivní. Upozorňuji, jste-li citlivější povahy, může se Vám stát, že po dočtení upadnete do menší deprese, či deziluze. Ale i tak knihu doporučuji, přeci jen, jedná se o skutečný příběh, o skutečný život a tento faktor dodá každé knížce (ale i filmu) úplně jiný ráz. :-)
Čpí z toho Čechy. Až jsem z toho byla opilá. Každopádně velice silný příběh, který se na první pohled tváří nevinně. A to je ono.
Velice působivá knížka. Obecně mám ráda toto téma a tak mě čtení velice bavilo. Je to velmi čtivě napsaná knížka a hlavně jde o svět, který je nám, ne-autistickým lidem zcela schován. Autisté žijí v neustálém strachu. Neustále se musí uklidňovat pravidelnými rituály jako je počítání prvočísel, počítání matematických rovnic a podobné zvláštní věci. Budete kroutit hlavou nad jeho strachem ze žluté a hnědé barvy. Ale stejně oceníte tu strohost a přímočarost hlavního hrdiny, zasmějete se nad detailními popisy a zjistíte, co se vlastně takovým lidem odehrává v hlavě. Menší knížka, ale působivá.
Snad jediná kniha, u které mi nevadilo, že jsem nejdříve viděla film. Je to tak impozantní příběh, tak čtivý, tak úžasný. Vůbe se nedivím, že HP tak oslovil celý svět. Říkám to pořád, Rowling prostě umí. A Harry Potter se pomalu stává moje srdcová záležitost...
Na jednu stranu jsem překvapená, že má tato kniha tak nízké hodnocení, na druhou stranu se tomu ani nedivím. Je to velice osobitá kniha, plná úvah, náhledů do lidského svědomí, cítění, myšlení... Kolikrát jsem ji chtěla odložit, říkala jsem si, že je to divná knížka, že jí nerozumím, nevím, proč autorka takhle skáče z postavy na postavu, ale nakonec se příběhy jistým způsobem spojí do jednoho a já jsem pochopila. Všechny postavy v knize se určitým způsobem hledají, jsou určitým způsobem mimo normy lidské společnosti. Každý jinak. A přesto všichni stejně.
Chceme sami sebe vidět jako vysoce vyvinuté spirituální bytosti, a přitom nás každodenní potřeby strhávají na úroveň stádních savců. Musíme hájit holou existenci, to znamená jíst, reprodukovat se a krmit potomky, musíme si ustavičně vybojovávat místo ve stádu tím, že ukazujeme agresivitu, ale zároveň potřebujeme soucit. Ceníme zuby a žebráme o pohlazení. Primitivní člověk vysílá jasný, čitelný signál, civilizovanej člověk je nečitelnej. To má být pokrok?
Neskutečně geniální věcička. Kdysi jsem poslouchala jako rozhlasovou hru a znovu, po letech, si oživila děj. Nelituji, jsem si jistá, že v budoucnu si Bílou nemoc přečtu znovu, protože to, co Čapek zahrabal, přikryl peřinkou, shoval mezi řádky, je geniální práce. Co dodat. Dle mého názoru, jedna z jeho nejlepších dramatických prací.
Chce to číst v klidu, pozorně, nechat se unést příběhem, který se čte tak hladce, jako by jste míchali smetanu. Velice čtivá kniha s úžasným příběhem. Je tam láska, manželství, život takový, jaký prostě je. U této knížky doporučuji neodkládat a prostě ji zhltnout na jeden zátah. Je psaná velice přesvědčivě, skoro se divím, jak to autorka dokázala!? Postavy jsou krásně vykreslené, moc jsem si čtení užila. Rozhodně se v budoucnu vrhnu na její ostatní knížky.
Manželovo tajemství mužů jedině doporučit :-)
Knížka doslova nabušená krví, akcí, vraždami, napětím...
Myslím si, že autoři naprosto skvěle vědí, kam dostat své čtenáře, jak je naladit na vlnu akce. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, úžasná čtivost, napínavost od začátku do konce. Autoři skvěle střídají linie klidu a linie šíleného napětí. Čtení jsem si prostě užila, přestože tento žánr nevyhledávám, jsem ráda, že jsem Písečnému muži dala šanci. Příběh je podle mě geniální, popisy naprosto bezchybné, postavy úžasně vykreslené. Doporučuji!
Lidi, vůbec nevím co si mám myslet. Hrozně ráda bych potkala partu lidí s tak jiskřivým (intelektuálním) humorem, ráda bych potkala teenagery, kteří mluví v metaforách, citují klasiky, čtou poezii a snaží se v ní najít jeden druhého. Když odsunu do pozadí nepravděpodobnost tohoto příběhu, zůstane mi v rukou úžasná kniha. Najednou jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych se sbalila, odešla (na místo, které neexistuje), nechala po sobě jen pár stop. Jaké by to bylo porozumět poezii natolik, že bych byla schopná porozumět lidem, vztahům, světu. John Green něco hluboko schoval, zašil to pod zdánlivě obyčejný příběh maturujících puberťáků ale přesto Vás nechal se pod vrstvu banalit podívat. Zamyslela jsem se nad knížkou, jako dlouho nikdy. Chápu, není to pro každého, je třeba se malinko zamyslet. Velice zvláštní, neobvyklé. A protože jsem to zhltla jako hladová, a protože to bylo (z mého pohledu) neobyčejně čtivé a zvláštní, musím dát plný počet, protože John Green mě velice překvapil.
Já nevím, knížka to byla velmi čtivá, dala se zhltnout za pár dní, jen to fiklo. A myslím si, že se za to zasloužil nápad. Právě nápad, že oběti budou mít krku nasypaný popel mě nutil knihu číst dále a nepřestávat. Ale rozuzlení mě zklamalo. Ve směs se prostě nic nestalo. Jenom se dozvíte, kdo je vrahem (ne, zahradník to není),...ale že by nějaké překvápko nebo šok na konec? Bohužel. Ale přes to všechno hodnotím knihu kladně, protože severskou literaturu, tu já můžu :-)
Jak tady někdo píše, že ho kniha naprosto rozválcovala....tak nevím nevím. Ano, je čtivá, hodně reálné situace, každý se v tom pozná. Lehké, pružné, svižné čtení. Sice mi vadila hovorová čeština, ale i ta svým způsobem napomohla autentičnosti knihy. Ke spisovatelce se nejspíš nevrátím, ale tato její kniha mě potěšila.
Tohle-není-můj-šálek-kávy. Knihu jsem četla snad proto, že má hodnocení Magnesia litera (2011), ale skutečně nechápu PROČ?! Hledala jsem mezi řádky něco, co tam možná nebylo, možná bylo, změť autorových myšlenek vpletená do slabé dějové linky. Vadila mi i forma textu bez uvozovek v "přímé řeči", to se mi prostě strašně špatně čte. Bohužel mě to zklamalo. Bohužel je to asi kniha, kterou neumím číst.
Malý princ je pro mě jako Bible...mám ho na nočním stolku, skoro každý večer náhodně nalistuji nějakou stránku a začtu se. Ta kniha je plná něčeho tajemného, hluboko ukrytého mezi řádky. Je tam moje dětství.
Rowlingová je prostě a jednoduše královna vypravěčka. Tu knihu jsem si oblíbila hned mezi prvními řádky. Nejde o žádné dechberoucí, strhující zápletky. Naopak. Jde o lidskou duši, ať už dobrou, či ne. Ale jde zkrátka o lidské společenstvo jednoho městečka, plného různých lidí, kteří jsou úžasným způsobem vykresleni, jako by stáli přímo naproti Vám.
Protože Harryho Pottera zrovna nehltám, tak jsem si k Rowlingové našla cestu skrze tento její první román pro dospělé. Úžasná kniha. Jednoduchá a tak přesvědčivě vykreslená. Plesám :D
Tohle je kniha, kterou je třeba číst tak trochu jinak. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu něco velice podobného Zločinu a trestu. Něco mi říkalo, že Hlad je úžasný realistický román, zároveň mi tam něco nesedělo. Tohle není tak úplně realistické dílo. Knut totiž hodně předběhl svou dobu. Nicméně Hlad je netradiční román, který jistě osloví i dnešní čtenáře.
Pro hlubší zážitek z četby doporučuji půl dne nejíst :D.
Velice čtivé a poutavé, u nejnovějšího vydání doporučuji přečíst i doslov, velmi zajímavé!
Mrzí mě, že je kniha tolik haněná. Podle mě je je to geniální dílo. A že Klíma píše trochu mezi řádky, je jedině dobře. Milostných povídek máme dnes spousty, ale málo které jsou takhle literárně kvalitní. Jazyk byl krásný, místy lyrický, což já mám osobně velmi ráda. A probudilo to ve mně emoce. Kniha, která ve mně vzbudí emoce, je dobrá kniha. Dávám plný počet, i když se jedná útlou knihu, dá vám toho dost. Pokud ovšem chcete... :-)