imczechgirl
komentáře u knih
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
Horor to není ani náhodou. Ale jinak je to slušné psycho. Ten otec byl odporná bytost, happy end chybí, některé věci zůstanou nedořešené, ale přesto jsem přečetla jedním dechem a nelituji.
Rozum a cit
Jane Austen
Četla jsem hned po „Pýše a předsudku“, což byla má první kniha od Austenové a byla jsem z ní opravdu nadšená. Uvažovala jsem, jestli vůbec další knížku číst, protože mě i tak trochu ovlivnily zdejší komentáře, že „Rozum a cit“ už prostě není to „ono“. Navíc jsem znala děj z filmového zpracování, což mě taky odrazovalo. Nakonec jsem do toho šla a zatraceně mě to dostalo. Možná proto, že povahově mám k Elinor blízko a tak jsem občas měla pocit, že mi Austenová mluví z duše. Chvílemi mi jí bylo opravdu líto. Oproti tomu mi občas Mariana s celým svým duševním utrpením a emocionálními výbuchy lezla pěkně na nervy. Ale budiž. Líbil se mi i humor a ironie – zvláště ono hašteření se nad roztomilostí dětiček Middletonových mi přišlo mimořádně nadčasové :) Příliš mnoho romantiky jsem tam nenašla, ale v mém případě je to spíše plus a i tak tam toho bylo dost. Toto období mám ráda, tak oceňuji i popisy každodenního života té doby. Upřímně by se mi asi mnohem víc líbilo, kdyby Elinor skončila s plukovníkem Brandonem (Edwarda mám za pěknýho troubu), takže pro mě svým způsobem happy end jen tak napůl. Ale člověk asi nemůže mít všechno :)
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Byla jsem zvědavá, proč se o té knize tolik mluví, tak jsem po ní taky sáhla. Nečekala jsem nic moc a vlastně jsem počítala s tím, že jí stejně asi odložím. Nakonec jsem přečetla všechny díly. Prvních cca 200 stran mi přišlo opravdu dost „ulítlých“, něco jako milostný příběh z Bravíčka, co by se dal smrsknout na článek o dvou stranách. Pak to celé dostalo trochu jiný směr a to mě donutilo vydržet. Obecně mi námět zase tak hrozný nepřijde – příběh maniaka, který sice dokáže být dostatečně tvrdým obchodníkem a vybudovat impérium, ale na úrovni běžných mezilidských vztahů je lehce mimo, najde konečně světlý bod v životě - ženu, kvůli které je ochoten porvat se svými „démony“. I když mu to moc nejde. Kdyby to bylo jinak napsané, mohla by to být dobrá kniha. Jazykově to není nijak bohaté, neustále se tam opakuje to samé, postavy trochu ploché, sexuální scény až „nefyziologické“ :), ale je to čtivé a občas i vtipné. Některé scény působí trochu jako pěst na oko. Jak už jsem psala, dočetla jsem. Proto nechci hodnotit nějak mimořádně negativně, protože netrpím knižním sebemrskačstvím a co mě nebaví, prostě nedočtu. Pro mě je to kniha, u které nemusíte moc myslet. A to je někdy zatraceně potřeba. Takže volím zlatou střední cestu – tři hvězdy.
Satyrikon
Gaius Titus Petronius
Je to prostě "antická knihovna". Těžko jí posuzovat podle dnešních měřítek. V porovnání s ostatními díly jsem si v ní jistě našla díla (pro mě) zajímavější, ale i mnohem nudnější. Hostina u Trimalchiona se mi ale líbila dost, tak se po zaváhání, jestli 3 nebo 4 hvězdy, nakonec přikláním ke 4.
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Když jsem tuto knihu četla, bylo mi asi 14 a úplně mě dostala. Po přečtení jsem několik let nebyla schopná číst nic jiného než romány z antického Říma. O pár let později se mi ale dostalo do ruky Quo Vadis (divím se, že až po pár letech - takové zásadní dílo z tohoto období) a nemůžu si pomoci (nevím, jestli to bylo věkem nebo to tak prostě bylo), ale Sienkiewiczův Petronius se mi líbil mnohem víc. Připadal mi takový více "skutečný" a ne tak po všech stránkách dokonalý. Přišlo mi, jako by se J. Loukotková do Petronia zamilovala a toužila napsat svou vlastní, lehce zromantizovanou představu o něm. To ale na kvalitě díla nic neubírá. Dávám pět hvězdiček, protože svého času mě opravdu velmi okouzlila, ačkoliv na tom pomyslném (mém) piedestalu stojí Quo Vadis.
Anna krví oděná
Kendare Blake
Jako nápad to není špatné, ale je to takové nedotažené a postupně se z toho stane taková podivná fantas magorie, kde si mísí všechny možné čáry a kouzla. Čte se to dobře, ale celkově je to pro mě zklamání. Druhý díl asi zkusím (když už ho mám doma, koupila jsem oba díly najednou), ale rozhodně od toho nic nečekám.
Carrie
Stephen King
Nevím, mám z toho trochu rozporuplné pocity. Nepřišlo mi to nijak výjimečné, ani strašidelné, ani napínavé. Takové nijaké. Prostě nenadchne, neurazí.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Jednoduše úžasné! Dostala jsem knihu k Vánocům, druhý den po obědě začala číst a skončila další den nad ránem. Přestat prostě nešlo. Ano, postavy jsou možná trochu černobílé, začátek trochu více popisný, ale děj strhující (a konec až pohádkový). A mezi tím vším prostě báječný Petronius :)
