intelektuálka komentáře u knih
Mám člověka rád, že se nepoddává
že ubíjený celá tisíciletí
i z hrobečku se vydrapká
i z ohně vyletí
ať už jak fénix nebo holoubátko
on ví, že žít je sladko
ach tak sladko...
Čím v lásce zhloupne hlouběji
tím zároveň je větší
v úterý zvedal pohoří
ve středu něhou ochoří
ve čtvrtek v mlčení prodlévá
v pátek ho kladou do dřeva
a smrt ho nevyléčí...
Člověka hořce mám rád
Je to moje třetí kniha tohoto autora a pořád mi má co sdělit.
Hory, příroda, láska ke zvířeti- to je pojítko jeho příběhů. A hlavně mezilidské vztahy, hodnota života, životní pochybení, smíření a odpuštění.
Tady se jedná o smrt dítěte a to dokáže člověkem pořádně otřást.
Doporučím.
"Oplakávali život, který spolu zplodili, milovali
a nakonec ztratili".
Pět aktérů v boji o život - téma geocachingu je pro mne nové a zajímavé.
Ale další knihy této autorky mne více zaujaly.
Když už člověk je, tak má koukat, aby byl.....To se snad Werichovi podařilo.
Vlastním v ydání ve slovenštině z roku 1973 - a je to klasika, k níž se kdykoliv mohu vrátit. A Scarlett je opravdu nevypočitatelná....
Jeden z mých literárních pokladů.
Hrdinkou této povedené prvotiny je adoptovaná dvacetiletá dívka, která hledá svou identitu.
"Ode dne, kdy dítě pochopí, že se narodilo jiné matce nad tím přemýšlí každý den
svého života. Věnuje bezbřehou duševní energii tomu, aby pochopilo samo sebe".
Kniha odkrývá otázku mateřství u mámy, která adoptovala, u ženy, která zoufale touží po mateřství a u dívky, která se teprve hledá.
"Najednou naprosto jasně víš, že to, co dělá mámu mámou je jen a pouze to,
že ona svoje dítě nikdy neopustí".
Konec knihy je trochu otevřený, ale já věřím, že Malinka splní své mateřské poslání. A doporučím.
Vždy je smutné rozloučit se s milovaným člověkem. A ještě smutnější, když odchází máma od malého dítěte. Bohužel se to stává.
Knihu jsem přečetla jako vzpomínku na svou přítelkyni z dětství, která prohrála boj se stejnou diagnozou a kterou jsem vyprovodila na cestě poslední.
"Typickou známkou lítosti je to že přichází znovu a znovu
příliš pozdě a nikdy včas".
Nespoutané Irsko - odsud odplouvá mladý chlapec do Ameriky - velké země, aby si plnil své sny. Chlapec se zkaženými zuby a bolavýma očima. A Amerika mu neukazuje vlídnou tvář. V této autobiografické knize popisuje autor vykořeněnost přistěhovalců a jejich touhu po začlenění. V jádru zůstává Frankie pořád ten malý irčan. Je to krásné čtení, poučné.
"Myslil jsem si, že znám zármutek dospělého muže, to jemné důstojné smutnění, ten elegický smysl přiměřený situaci. Nevěděl jsem, že se budu cítit jak podvedené dítě."
Kniha mi dala to, co jsem od ní očekávala. Je psána ve stylu klasických ruských románů s odkazy na kus ruské historie, na ruské literáty a ruský balet.
Autorka nás seznamuje s nelehkým životem postav, jejimi láskami a soužením. A ruští klasici jsou mistři ve vyobrazení bolestí lidské duše.
Tímto dílem bude čtenář buď nadšen, nebo ho neosloví. Já doporučím.
Odpočinkové čtení pro ženy. Jagqueline je městské dítě a když se vydá s mužem na plavbu do Austrálie, netuší, co ji čeká. Zůstává sama a musí se poprat s životem na australské farmě. Není to pro ni jednoduché, ale podaří se jí začlenit mezi domorodce a najít své štěstí. To se někdy stává, že hledáme hodnoty tam, kde nejsou. Pro romantičky doporučím.
Cestička k domovu známě se vine
hezčí je, krásnější než všechny jiné....
a kdybych ve světě bůhví kam zašel
tu cestu k domovu vždycky bych našel....
Tyto verše se mi vybaví, když se vracím ze zahraničí
a přejíždím naše hranice ....
Krimi s vtipnými postřehy, které vás i rozesmějí. Originální skotský styl. Sympatický detektiv a tolik zločinů. Zase jiné oživení policejní práce. I když nemám ráda vulgární vyjadřování, zde to udrželo únosnou hranici.
Bude se vám líbit!
Ano, to je vzpomínka na dětské čtení. Děti ve válce - to je vždy smutné.
Vtipně pojaté vyprávění o boji s nemocí.Kdo přečetl, může autorce jen fandit.
Fan club masového vraha, modrovlasá advokátka - to je děj, který se zde odvíjí.
Je Hamish vinen? Dokáže ho advokátka osvobodit?
Coben patří mezi mé oblíbené autory, je svůj. Dokáže dobře vystavět zápletku.
DOPORUČUJI.
Myslela jsem, že knihu odložím, ale vzhledem k recenzím jsem se jí prokousala. Určitě najde svůj okruh čtenářů, ale pro mě to není to pravé. Život v Neapoli je jistě popsán realisticky, takže z tohoto pohledu zajímavé.
Ráda si přečtu příběh z oblasti, kterou neznám. Na mapě najdu místo děje, abych se orientovala. Tenhle autor mě oslovuje.
Komorní vyprávění o lásce dvou mladých lidí na počátku 20. století - o jejich snech a nadějích...
Roli tu sehrají hodiny, které tiše odtikávají svůj čas - ten který přinese tragedii...
A po letech se v deníku další obyvatel domu seznamuje s historií příběhu...
"Hodináři si zasluhují prvořadou pozornost . Po celý svůj život pozorují neúnavné plynutí času...konečnost všeho v porovnání s vesmírem..."
Podzim je tu a mne čeká přesazování kytiček - některé už mám hodně dlouho...
V této knize se dozvíme,jak o ně pečovat, jak je rozmnožovat, přesazovat a vůbec se o ně postarat...
Kniha má pěkné barevné ilustrace a názorné návody o péči...