intelektuálka komentáře u knih
A tohle bude poslední komentář z oblasti zdravé výživy...
Autor patří mezi uznávané znalce léčivých rostlin.
V knize zpracovává podle jednotlivých ročních období sběr bylinek a jejich využití.
Zabývá se i přírodní kosmetikou.
Tady jsem přemýšlela, zda vůbec napsat komentář, když se dívám na 95 %...
Alex je psychopatem zatažen do hry, která zasahuje jeho nejcitlivější místo...
Nemůžeme čekat,že v boji o životy svých nejbližších bude Alex dodržovat pravidla slušnosti...
Nezbývá než doporučit - kdo četl předchozí tituly, nebude zklamán.
Na knihu jsem narazila náhodou a zaujalo mě téma narkolepsie...
Nakonec jsem příběh Vee přečetla na jeden zátah a opravdu to nemusí být pouze čtení pro mládež...
Kromě detektivní zápletky jsou zde popisovány i starosti dospívajících...
Přesně jak píše Atanone - vzpomínka na romantické mužské postavy, ztělesněné Jeanem Maraisem...
Ale já se k ní budu muset vrátit, protože můj vnuk se o šerm zajímá...
Hezky napsaný příběh o chlapském přátelství - tak, jak by mělo vypadat...
Lincoln a Ed - dva kamarádi z dětství... i když stojí každý na jiné straně - přátelství se nezapomíná...
Ve snaze obhájit Edovo obvinění se Lincoln dostává do boje s korupcí a násilím...
a podaří se mu najít pravdu a očistit přítelovo jméno...
Líbilo se mi a přečtu další knihy autora.
Je to tak ... krásný příběh - krásná píseň a láska ....
My si rozumíme ...
Tady mne zaujala hlavní a aktuální myšlenka - zneužití informací v sítích...
Ovšem zdlouhavý styl vyprávění se závěrem, který jsem tipovala po pár stránkách ....
Koho jsem chápala, to byla Karla se svou úzkostí o bezpečí svoje a svých dcer...
A s manželem,který nebyl ochoten sdílet její obavy...
Ale pokud bude autorka pokračovat, ještě ji zkusím přečíst.
Zvláštní styl psaní - jedna velká kapitola a dialog...
Kdo všechno může být náš soukromý nepřítel...
Tak jsem opět díky svým oblíbeným našla autorku, kterou neznám.
A píše psychologické romány, což je moje doména.
Přečetla jsem Setkání v Paříži a chystám se na Dopisy lásky - ale až za chvíli, protože jde o přežití ve varšavském ghettu... na to musím najít čas.
Psychologický román polské autorky o zralé ženě, která je nečekaně postavena do situace, kterou vůbec nepředpovídala...může mít láska s o 20 let mladším partnerem budoucnost ? Je již dnešní společnost k tomuto tolerantní, nebo se setká s předsudky a nepochopením ?
A co názor její dcery - mají děti, které samy chtějí žít po svém, právo ovlivnit štěstí svých rodičů ?
Pěkné čtení , pro ženy doporučím.
Velmi kvalitně zpracované dílo ruského historika N. A. Kuna.
Dnes jsem si připomněla bájnou plavbu Odyssea - mnoho strádání prožil a mnoha nebezpečími prošel při svém návratu od Tróje na svou rodnou Ithaku- za svou věrnou ženou Pénelopé...
To je další poklad v mé knihovně - dárek od mého otce.
Tuhle sbírku jsem chvíli sháněla a vím proč:
Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít si v hodině...
Proroctví
Kdo k sobě radost připoutá
žití křídla otrhá
kdo ale radost v letu políbí
žije v rozbřesku věčnosti
Kdo radost pojistí si klíči
okřídlený život zničí
kdo ale radost v letu políbí
žije v rozbřesku věčnosti.
Věčnost
Překlady Zdeňka Hrona
Všecko plyne vesmírného zvonu hlas
jako ponocný ve své kápi kráčí čas
vytrubuje podél kolébek a hrobů
časně za jitra i v pozdní noční dobu
Proč bych nechtěl žít v té jasné zeleni !
Všecko plyne radost sen i kvílení
melancholie jak oblak nad růžemi
proč bych nechtěl žíti na té krásné zemi
na té zemi z které není odchodu
zemi moří hor a národů
kohout času bdí a střásá kuropění
všecko plyne jako život
vše se mění
Kuropění
Já nejsem smuten, to jen písně moje
melodii snad mají bolavou
když protrhnou se v srdci zdroje
a zatopí je jarní záplavou.
Já nejsem smuten. Nemám žádný žal.
Má píseň radostně jak jarní míza tryská.
Jak smutna byla krása kráčící opodál
oč smutnější je blízká
tak strašidelně blízká...
J. K. Cassius - Já nejsem smuten
Podle mne průměrné dílo.
Připadá mi, jako by bylo psáno na efekt - upozornit na sebe prvotinou.
Příliš mnoho sexuálních scén, brutality a vyšetřovatelka nesrovnaná se svou minulostí,
která se promítá do děje....
Sbírka i méně známých českých básníků.
Barvy sépiové -Vincens Furch
Jsem jak rosná krůpěj
na květu visící
širou zem i nebe
v sobě zrcadlící
Setřese mě bouře -
částkou v zem pak splynu
částkou povznese mě
slunce na výšinu.
Divno, věru divno
jsem tak osamělý
avšak ve srdci mém
kryje se svět celý
Prostoru mé srdce
tají nepřehlednou
nebe nedosáhlé
hlubinu bezednou.
Když melancholie
rouchem svým mě kryje
teskně ve své noci
moje srdce bije -
tu se hvězdy jeví
tu se budí zpěvy
duše má v své noci
není bez úlevy...
Tak tohle za to určitě stálo....
Byl jsem jako zanedbaný sad
byl jsem žen a všeho mládí chtivý
pít jsem přestal přestal jsem se rvát
neprobíjím už ten život vrtošivý.
Jenom tebe chci mít před očima
vidět očí zlatošedý svit
abys mi ač dávná láska dřímá
nemohla už s jiným odejít.
Přijď jen křehký stíne, přijď jsi vždycky zván
až mě poznáš, odpustíš mi hříchy:
umí milovat i ten tvůj chuligán
umí též být pokorný a tichý.
Navždy šel bych za tvým obrazem
do známé i do neznámé dáli.
To dnes prvně zpívám o lásce
to dnes prvně kašlu na skandály.
Bojovnice Irena Sendlerová - "Schindler v sukních"
Kniha víceméně dokumentární, o nástupu fašismu v Polsku, o židovské otázce, o statečnosti polského odboje.
"Než ji zatklo a mučilo gestapo, zachránila Irena Sendlerová více než dva tisíce židovských dětí. Opatrovala seznamy s jejich jmény, aby je rodiče po válce zase našli.
Nemohla vědět, že skoro všechny jejich matky a otce nacisté zavraždí v plynovýchkomorách v Treblince".
Kniha prochází životem této ženy, popisuje válečnou Varšavu a poté osvobození Rudou armádou.
A končí citátem Mahátmy Gándího: I několik odhodlaných jedinců poháněných neotřesitelnou vírou ve své poslání dokáže změnit historii"
Pro protiválečný náboj a hrdinství člověka doporučím.
Je to memento mori.
Říkala jsem si, že už nebudu nic psát...
Někoho tu překvapilo, že hledám na databázi knih čtenáře...
Ale o tohle vás nemůžuochudit:
To mám tak ráda
to tedy mám moc ráda
ten jed co vjel mi pod kůži
když spávala jsem na růžích
co z toho mám
To mám tak ráda
mám z toho stíny na duši
a říkat se to nesluší
že kam se hnu
tam za mnou stesk se vkrádá
a že tu nejsi strádám
kdo ví
snad tě mám ráda...
Jak píše autorka - nemusíte znát noty, abyste byli na stejné vlně...
To je teď celá moudrost moje:
milovat hlučnou vřavu boje
za noci vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen
pískat si jak mi zobák narost
vínem si plašit z čela starost
svůj život rychle utratit
nic nezískat nic neztratit.
Vypadá to na životní krédo tohoto bohéma...