Isew komentáře u knih
Pokud bych byla nepolíbená knihami o Sherlockovi Holmesovi, tak bych byla nadšená. Takhle jsem rozuzlení tušila a wow efekt se nedostavil. To ale neznamená, že to není zajímavý příběh. Conan Doyle nezklame, ale na Psa Baskervillského to nemá.
Knížka, kterou by si měli přečíst všichni, kteří hrají bojové počítačové hry. Možná by se pak na takové hry dívali jinýma očima. Každá akce způsobí reakci a tady byla ta reakce hodně moc mrazivá.
Mám jen jedinou výtku, jinak výtečné knihy.
SPOILER Adam říká, že neví, proč se tam objevil. Evidentně to byl hráč, který vystřílel město ještě před tím, než ho vystřílel hlavní hrdina. A chtěl Marka varovat, aby nedělal stejnou chybu. Stejně tak, jako se o to chtěl pokusit Marek. Myslím, že menší děti tuto skutečnost nerozklíčují. Podle mě je velká škoda nevyužít takový potenciál.
Jako cílovou skupinu vidím mladé teenagerky, které se už trochu stydí, že se jim líbí pohádky, ale pořád je ve skrytu duše mají rády. V téhle knížce je jedna hodně slavná pohádka zakuklená (jak už je zřejmé z názvu). A sice už dávno nejsem teenagerka, přesto stále miluji pohádky, a proto se mi tahle knížka líbila.
SPOILER
Chtěla jsem znát detaily toho, jak princ (císař) bude hledat Cinder všude možně, bude mávat v ruce její robotickou nohou a až ji najde, tak ji tu nohu romanticky nasadí. Trošku mě mrzí, že mi to autorka nedopřála. Ale co, nevadí.
Nesebevědomá obézní hrdinka, která žárlí na svého manžela, protože on je na rozdíl od ní hubený. Její frustrace dostoupí vrcholu, tak odjede do lázní na redukční dietu. Tam potká vyděrače, což ovlivní její návrat do běžného života. Popis socialistické reality mi nedělal moc dobře, což ale není chyba této knihy. Naopak. Vystihuje dobu naprosto věrně.
I s populárními ozdravovnami zaměřenými na dietu. Podle popisu této diety (drastické hladovění) se dalo za tři týdny určitě hodně shodit, nehubly se však tuky, ale svaly, což znovu vedlo k následnému jojo efektu. A tak to bylo vlastně v hrdinčině práci i v domácnosti. Všechno jen na efekt. Zůstává ve mně pachuť té doby.
Po nadšení z prvního dílu, trochu vystřízlivění u dílu druhého, tak tady to byl sešup o několik pater. Mě to tak nebavilo, že ani to slavné finále, které mělo dojmout, se mnou vůbec nic neudělalo. Proč taky, když to bylo avizováno tak dlouho dopředu? Pokud by se udělovala cena za nejotravnější literární postavu roku, u mě (za tento rok) vítězí s přehledem Dillon. Ale adeptů tam bylo víc.
Na této sérii se mi nejvíc líbí, kromě pohledu do internátního školství v Anglii, jak se holky strašně těší do školy a mrzí je, že kvůli podezření z infekční choroby, musí přijít o celý jeden týden školy. Jak úplně jiný obrázek lásky ke škole než který známe z našich luhů a hájů. Pro českého školáka slušná sci-fi.
Tohle David Walliams opravdu umí. Nebyla to taková emocionální ždímačka, jak jsem od něho zvyklá, ale vůbec to nevadí. Další z mnoha variant na téma, peníze nejsou všechno a štěstí si za ně nekoupíš. Krásně ukázáno, že hodně peněz přitahuje hlavně parazity a přísavky. Byl to dost prvoplánový příběh bez překvapení, ale dětem se to líbilo, a to je hlavní.
Mám neodbytný pocit, že autor této knihy je velkým fanouškem Járy Cimrmana a zejména jeho skvělé hry Vichr z hor. Jak jinak si vysvětlit tak báječný konec, za který by se ani náš velký génius nemusel stydět. Dokonalosti Cimrmana nedosahuje, protože jak by se někdo mohl vyrovnat takovým skvostům jako je:
"Nedělej si výčitky synu, nejsem totiž tvůj otec, jsem tvůj syn." "A maminka?" "Je tvá babička."
Ale Gareth P. Jones má slušně našlápnuto a při troše snahy, kdo ví. Za ten konec naopak jednu hvězdičku přidám, protože jsem velkou ctitelkou Cimrmana a připomnělo mi to báječnou dobu, když jsem Vichr z hor viděla poprvé.
Ale vážně. I když je to psané pro děti a mládež, asi bych tuto knihu svým dětem nekoupila. Těch vražd, vrahů, zloby a chamtivosti je tam, podle mého, na děti poměrně hodně.
Druhý díl přečtený s dcerami. První jsem nečetla, ale nijak to nevadilo. Nakouknutí do anglické internátní školy bylo poměrně zajímavé. Vztahy mezi děvčaty autorka popsala poměrně přesně. Jsem ráda, že jsem se v dětství kamarádila víc s klukama a mými oblíbenými spisovateli byli Foglar, Seton, Verne a May. Teď díky dcerám čtu i tyto knihy a vlastně mi to nějak nevadí, ale v dětství bych to do ruky asi nevzala. Ale to nijak neubírá na kvalitě této knihy. Brzy se pustíme do třetího dílu.
Velmi zajímavá knížka. Nečekala jsem, že se mi bude tak moc líbit. Popis pekla, temtpánů, gorgonů a dalších obyvatel pekla byl velmi strhující. Pokud by existovalo peklo, tak by mohlo takhle opravdu vypadat. Každý je svého štěstí strůjcem a co nás po smrti čeká, je jen na nás.
Četla jsem knihu dětem před spaním. Chtěla jsem tak kapitolu, dvě. Jenže nás to tak vtáhlo do děje, že moje případné námitky, už je hodně hodin, musíme jít spát, byly přehlasovány a já četla a četla a najednou byl konec. A musím přiznat, že mě to mrzelo. Četla bych klidně dál.
Co opravdu musím pochválit je kvalita knížky. Velmi kvalitní papír i nádherné obrázky. Příběh tak objevný není, ale protože nejsem cílová skupina, tak to zohledním. Úvod byl velmi slibný, pak se to trochu zadrhlo. Oceňuji přidané boxy s vysvětleními, které knihu odlišují od jiných podobných.
Nekonečný zacyklený kruh. Rodiče řvou na mě? Tak já si svou frustraci vybiji na někom jiném, třeba na někom s větším nosem. To, jak se cítí oběť šikany je v této knize velmi dobře ukázané. A to, jak taková šikana v dětství může ovlivnit celý život, je zase vidět u tety Amélie. Postavit se šikaně je nutné a tato kniha s se s touto problematikou vypořádala velmi dobře. Stačí jedna kamarádka, která se za šikanovaného spolužáka postaví proti všem. Někdy stačí jen ukázat, co šikana s křehkou dětskou duší dokáže udělat. A že "nevinná" dětská sranda může mít nedozírné následky. Tuto knihu vřele doporučuji.
Bezdětná herečka, její otravná matka a naštvaná novinářka s malou dcerou. Mají toho společného víc, než se na první pohled zdá. Jeden neautorizovaný rozhovor spustí lavinu událostí. Kniha o tom, jak nás minulost dožene v ten nejneočekávanější okamžik. Uvěřitelný děj a velmi dobré vykreslení postav.
Někde jsem četla, že Zimní pohádka je populární mezi rodiči. Velmi rádi na tuto hru berou své děti do divadla. Protože jí neznají! Kdybych byla v mládí jako Sněhurka (což jsem nebyla, spíš jako Ronja) a kdyby mě rodiče vzali do divadla na Zimní pohádku, tak po návratu domů rozstříhám všechny záclony, které byly jako závoj, zavřu je do krabice a strčím hluboko pod postel. Přestanu snít o nádherné svatbě a úžasném princi na bílém koni. Tolik žárlivosti pro nic a tolik utrpení pro žárlivost. Já mám tak ráda Shakespeara, ale tohle je mimo mé chápání. Někde jsem četla, že mé znamení je žárlivé asi z 1 %. Asi na tom něco bude, protože tohle bylo naprosto něco iracionálního. A kohokoli, kdo žije se žárlivcem, velmi lituji. To musí být hrozné utrpení.
Kdysi dávno mi ji maminka koupila, protože v názvu bylo mé jméno. A to se mi líbilo, protože hrdinek, které by se jmenovali Mirka v knížkách opravdu moc není. Maminka by měla radost, že mi tato kniha pomohla splnit další kolonku ve čtenářské výzvě. Byl to moc hezký výlet do dětství. Mirka s Jirkou a Milanem stráví prázdniny u babičky a zažijí bezva dobrodružství. Taky bych chtěla být zase malá, trávit prázdniny u babičky na vesnici a zažívat ta velká dobrodružství. Fakt bych si to přála.
To se tak krásně čte. Velká písmena. Velké obrázky. Dobrodružství. Za půl hodinky přečteno v herně pro děti. Ani to všeobecné pištění dětí, když se zavírala obrovitá hlava krokodýla, mě od čtení nerušilo. Dobrodružství pokračuje, tentokrát v podzemním labyrintu. Na konci jsem byla napjatá. Získají to semínko? Neztratilo se? Má ho Murda? Tak kde je? Jé, já si to fakt užívala, jako kdyby mi bylo osm. A atmosféra té herny to krásně dokreslila.
Napínavý prázdninový příběh. Představuji si, jak bych se asi zachovala já, pokud bych se stejně jako Monika setkala v podzemní chodbě s tajemným mnichem. Nevěřím tomu, že když se dostala ven, že by to na ní nezanechalo téměř žádnou stopu. Já bych z toho měla noční můry dost dlouho. A to nejsem žádný strašpytel. Monika to přešla více méně jen popisem situace (je to malá holka, takže je to fakt nepravděpodobné). No, je to dětská knížka, tak musím být shovívavější. Ještě ten poklad... Trochu mi to přišlo odbyté. Ale ať jen nekritizuji. Knížka se četla moc dobře, za jeden večer přečteno a byl to příjemně strávený čas.
Jak kdybych četla dvě knihy. První, napínavou a zajímavou do doby, než se chlapci ponořili do hromady listí. Pak to byla část psychadelická, která mě moc nebavila. Až v poslední kapitole se to znovu vrátilo do původních kolejí a znovu to bylo zajímavé. Zvlášť rozhodování, zda se chlapci, pro svého kamaráda, vzdají každý roku svého života.
Dürrenmatt je moje srdcová záležitost, přesto se pokusím být objektivní...... Je to skvělé! Obdivuji, jak dokonale v každé své hře dokáže propracovat psychologii postav. Klára je nádherně mnohovrstevná. Alfred III má také své momenty a lidé v městečku? Po prvotním šoku se začali chovat ... no jako lidé. Sobecky, egoisticky, podle. Nádherná studie lidských charakterů.