Isew komentáře u knih
Podle anotace jsem čekala něco víc. Děj sice příjemně utíkal, ale bylo to takové nijaké. Nezanechalo to ve mě nic. Dočetla jsem a za pár dní už jsem nevěděla, o čem to vlastně bylo.
Trochu mi chyběl ve výčtu osobností Oldřich Nový. Jako kdyby v té době nebyl. Měl tam několik fotek, ale v textu se o něm autor nezmínil snad ani jednou. To samé Jaroslav Marvan, sice v textu zmíněn byl, ale jeho činnost za protektorátu zmíněna nebyla. Kniha mi přišla rozumně poskládaná, nepřišlo mi, že by autor nějak moc skákal. Přišlo mi to srozumitelné a přehledné.
Milá dětská knížka. Dobrodružství čtyř kamarádů, kteří jsou každý jiní a proto se doplňují. Doporučeno knihovnicí pro dceru ve druhé třídě. S chutí jsem si knížku přečetla a vůbec nelituji. Hezká dobrodružství. Musím souhlasit s tím, že je až nepravděpodobné, že by se to dělo v současné době. I to skládání uhlí mi spíš evokovalo dobu minulou. V současnosti jsou menší děti pod dohledem rodičů a starší děti sociální interakci zažívají kromě školy pouze na sociálních sítích. Snad se to zlomí a mé děti budou také zažívat taková hezká dobrodružství v reálu a přírodě.
Od mala jsem se v knihovně dívala na knihu nazvanou Gold za všechny peníze. Byla v úrovni očí, takže můj pohled na ní vždy padl. Mnohokrát jsem si říkala, že bych si ji měla přečíst, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. Když jsem ji zahlédla v nabídce Českého rozhlasu načtenou, tak jsem si řekla, že konečně zjistím, o čem vlastně je. Poslouchala jsem první díl, druhý, třetí - bomba. Od čtvrtého dílu to bylo jak přes kopírák. Díl čtrnáctý jsem přeskočila a šla rovnou nakonec k dílu patnáctému. Evidentně přeskočení vůbec nevadilo. Konec předvídatelný. Nevím, asi nechápu, jak se někdo může nechat tak dlouho vodit za nos. Mám splněno, ale tím, že jsem si ji nepřečetla už dříve, jsem o nic nepřišla.
Eduard Fiker je mým oblíbencem již od školy. Jeho Stráž na Psí skále je nezapomenutelný zážitek. Série C-L byla velmi dobrá. Jako kdyby tuto knihu napsal někdo jiný. Vleče se. Často jsem se ztrácela v postavách, nebavilo mě to a konec mi byl tak nějak úplně jedno.
Velmi povedená kniha. Poprvé jsem se někde dočetla, z čeho konkrétně byl Jan Hus na Kostnickém koncilu obviněn. Že se v ději skáče mi nijak nevadilo. Doba byla složitá a v jednu dobu se zkrátka dělo víc věcí najednou. Vůbec jsem netušila, že Jan Želivský byl takový fanatik fatálně zneužívající moc. To, že ho komunisté oslavovali bylo v knize vysvětleno, ale to proč se stále jedna stanice metra jmenuje po takové ne příliš pozitivní osobnosti, mi zůstává záhadou.
To naštve. Spácháte dokonalé zločiny. Nikdo vás nechytí a ani nepodezírá, a přesto vždy přijdete o lup. To je pech. Když se to stane jednou, je to zajímavé, podruhé je to zvláštní a potřetí je to divné. Ale proč ne. I to, že nikdo nikdy nic neviděl, záznamy se smazaly ... Uvidíme, jaký bude třetí díl. Jako oddychovka je to fajn. Jen u toho moc nepřemýšlet. Pak si to můžete i užít.
Nejlepší odborná knížka, kterou jsem kdy četla (a nebylo jich málo). Škoda, že pan Disman již není mezi námi, protože bych mu chtěla napsat, že se mi to zkrátka líbilo. To se mi nestalo ještě nikdy s žádnou jinou knihou. Když mi vykradli auto tak mezi věcmi, které mi vzali, byla i tato kniha. Její ztráta mě naštvala nejvíc. Hned jsem ji začala znovu shánět a nyní ji mám na čestném místě v knihovně. Děkuji vedoucímu katedry, že mě donutil si knihu sehnat. A to jen tím, že řekl: "Mohl bych vám vypsat 14 povinných knih, 20 doporučených a vy byste nepřečetli ani jedinou. Chci, abyste si přečetli tuhle, protože v ní je to, co opravdu potřebujete a bude vás to bavit." To podepisuji v plném rozsahu.
Bavila mě manželka pradědečka, která zavařovala téměř vše a zkoušela různé recepty. Když tato dějová linka skončila, nic mě nenutilo číst dál. Velmi kladně hodnotím obálku knihy, která mě opravdu zaujala a vlastně jen kvůli ní jsem knihu začala číst. Jestli je to nejlepší kniha se židovskou tématikou roku 2007, tak to byl, v židovských literárních kruzích, velmi mizerný rok.
Nedočteno. Překombinované. Zmatené. A to jsem velký fanda Shakespeara.
Dětem se knížka poměrně líbila. Mně moc ne. Podobných knížek je mnoho a s nosnějšími tématy. Jsem ráda, že konečně máme dočteno.
Knížka mě vůbec nebavila. Četla jsem ji dětem a často jsem se přistihla, že vlastně nevnímám, co čtu. Příběh by ještě ušel, ale ta zbytečná vata kolem hodně rozptylovala. V polovině knihy jsem řekla dcerám, že tu knížku nedočteme a raději se podíváme na film! A to nemám filmy podle knih v oblibě. Ale tohle se dočíst vážně nedalo.
Dětská knížka, která se potýká s problematikou šikany. Není špatná, ale dle mého je povrchní. Z tématu se dalo vytěžit víc. Dceři se však líbila a chce se přihlásit na karate.
Daisy Millerová, která neuznává zavedené konvence a žije si svůj život po svém bez ohledu na okolí. V době vzniku této novely (1878) to musela být velmi pobuřující četba. Dnes je jiná doba, Co dříve bylo provokující, je nyní běžné. Daisy žila svůj život naplno a užívala si ho. A to se mi na ní líbilo.
Když se bude Neotesánek dobře chovat, bude z něj opadávat kůra a piliny. Zajímavý nápad zvlášť pro malé děti. Mým dcerám se knížka líbila natolik, že jí chtějí koupit k narozeninám. Což samo o sobě o kvalitě knížky hodně vypovídá.
Knížka je i pro předškoláky velmi zajímavá a srozumitelná. Názorně jsou vysvětleny nejen značky, ale i křižovatky a pravidla chování na silnici i mimo ni. Dcerkám se knížka moc líbila. Když jedeme autem, nezapomenou mi hlásit všechny značky co míjíme a někdy i to, kdo má na křižovatce přednost. Kéž by takto byly psány všechny vzdělávací knížky pro děti.
Na malém prostoru vás tato kniha vtáhne do historie i současnosti vlaků. Odkývání obrázků děti moc bavilo a teď již víme mnoho zajímavých faktů o lokomotivách i životu na kolejích.
Zpočátku byla kniha velmi roztříštěná. Příběh se věnoval mnoha různým liniím. Prokousat se první třetinou bylo poměrně náročné na pozornost. Mnoho jmen, postav, vazeb. Následně příběh dostal neuvěřitelný spád a četl se jedním dechem. Ke konci už knize začal docházet dech. Doslov byl zajímavý, až na jednu drobnost hned na jeho začátku - "Kniha měla být vlastně o Rudolfu II, který si zvolil sídlo v srdci Německé říše". Autor si dal hodně práce nastudovat dobové reálie a drobnosti té doby, ale že by Praha kdy srdcem Německé říše? Pokud tímto způsobem autor zachází s historickými fakty, možná by měl začít psát fikci a nevěnovat se historickým románům.
Starosta Bodo, smolař Kuba, správňáci Puci, Muci a Ludva a spousta dalších trpaslíků, kteří žijí na veliké louce, zažívají dobrodružné příběhy, které jsou doplněny krásnými obrázky. Děti byly z knížky nadšené.