Isew komentáře u knih
Kniha se čte jedním dechem. Zajímavý námět a pár dobrých nápadů (Laterna magica). Nikde zřetelně nedrhne. Solidní čtyři hvězdičky. Hodně překlepů a chyb v textu jsem tolerovala, ale zývat - 2x už mě nadzvedlo. MOBA by měla vyměnit korektora. Jedna hvězdička dolů za pravopisné hrůzy.
Příjemně to odsýpalo. Nenudilo. Ale asi od detektivky očekávám víc. Byla jsem pouze nezúčastněný pozorovatel dění. Nijak mě to nevtáhlo. Zajímavé byly nečekané motivy trestných činů.
Velmi zajímavý pohled na soumrak socialistického Československa z pohledu faráře. Na pozadí běžných lidských osudů věrně vykresluje změny nálady a uvolnění ve společnosti. Příjemná četba.
Je mi jedno, že je to pořád stejné. Vždyť to píše jeden autor a je to jedna kniha na pokračování. Proč by to mělo být jiné? Je to vtipné. Několikrát jsem se hlasitě smála. To je pro mě důležité. Aristokratka mi zpříjemnila den, a to oceňuji plným počtem hvězdiček.
Z celé knížky na mě dýchala atmosféra pohody, přátelství a krásné přírody. A je mi jedno, pokud si někdo myslí, že je to naivní. Myslím, že když se k sobě děti i dospělí chovají slušně, bez hrubostí, tak to naivní není. A snaha napodobit Foglara? Copak Foglar jediný měl patent na psaní o skautech? Kniha odráží dobu i skutečný život. Smrt, vizi budoucích koncentračních táborů, problematiku šikany ... a na druhé straně kamarádství, čestnost a slušnost. Myslím, že i současným dětem má tato knížka co nabídnout.
Výtku mám k chybám v textu. Překlepy, dokonce hrubky. Pokud se mají učit děti český jazyk čtením, tak tady toho pochytí hodně špatného.
Pro minirock: Myslím, že autor je skaut Martin.
Agatha Christie je zkrátka špička svého oboru. Píše tak, že nenudí ani chvilku. Čtenář musí být pořád ve střehu, aby mu neuniklaly šikovně schované náznaky. Vyhýbá se zbytečným popisům. Čte se opravdu moc dobře.
Eduard Fiker je mým oblíbencem již od školy. Jeho Stráž na Psí skále je nezapomenutelný zážitek. Série C-L byla velmi dobrá. Jako kdyby tuto knihu napsal někdo jiný. Vleče se. Často jsem se ztrácela v postavách, nebavilo mě to a konec mi byl tak nějak úplně jedno.
Pokud chcete knihu číst a nechat se překvapit, nečtete komentář pobijecemuch. Z nepochopitelného důvodu vyzradí pointu, a ani to neuvede jako spoiler. Naštěstí jsem knihu přečetla dříve, než tento komentář, protože bych byla nesmírně naštvaná.
Kniha mě bavila od začátku do konce. Odsýpala a nenudila. Ano, hlavní hrdinové zvládli víc, než by asi zvládli ve skutečnosti, ale co, je to beletrie a ne literatura faktu. A pointa se mi moc líbila. Nečekala jsem to.
Velmi povedená kniha. Poprvé jsem se někde dočetla, z čeho konkrétně byl Jan Hus na Kostnickém koncilu obviněn. Že se v ději skáče mi nijak nevadilo. Doba byla složitá a v jednu dobu se zkrátka dělo víc věcí najednou. Vůbec jsem netušila, že Jan Želivský byl takový fanatik fatálně zneužívající moc. To, že ho komunisté oslavovali bylo v knize vysvětleno, ale to proč se stále jedna stanice metra jmenuje po takové ne příliš pozitivní osobnosti, mi zůstává záhadou.
Anotace slibuje, že se rozpoutá bitva muže proti ženě, při níž se nikdo neubrání smíchu. Tak nevím, mě to směšné moc nepřišlo. Ani nevím, jestli jsem se během knihy zasmála. Myslím, že ne. Ale to neznamená, že by kniha byla špatná. To vůbec není. Překvapivě. Líbila se mi.
Karel IV. se v tomto roce na nás valí ve velkém a neunikla tomu ani má sedmiletá dcera. Chce o Karlovi všechno vědět. V knihkupectví mi padla do oka tato kniha. Otevřela jsem ji a byla jsem nadšená. Ucelené informace, které jsou podané čtivou formou. Nejsem moc velkým zastáncem komiksů. Ne každý malíř mne upoutá tak, abych si komiks přečetla. Tento mne upoutal na první pohled. Obrázky mne neiritují. Naopak se mi velmi líbí. Spojení psaného textu a komiksu je výborný nápad. Díky tomu je kniha přístupná i malým dětem, které louskají své první knížky. A vůbec mi nevadí, že komiks je jen stručným shrnutím vybraných událostí Karlova života. Naopak. Nepřehání, nezveličuje a je věrný historickým faktům. I díky tomu mohou menší děti získat kvalitní informace o životě Karla IV. velmi příjemnou formou.
To naštve. Spácháte dokonalé zločiny. Nikdo vás nechytí a ani nepodezírá, a přesto vždy přijdete o lup. To je pech. Když se to stane jednou, je to zajímavé, podruhé je to zvláštní a potřetí je to divné. Ale proč ne. I to, že nikdo nikdy nic neviděl, záznamy se smazaly ... Uvidíme, jaký bude třetí díl. Jako oddychovka je to fajn. Jen u toho moc nepřemýšlet. Pak si to můžete i užít.
To je tak, když život v pečovatelském domově není žádný med. Pak může i výhled na pobyt ve vězení (kde je to lepší než v pečovatelském domě) být dostatečnou motivací k páchání zločinů. Byla to zajímavá sonda. Nejen u nás, ale dokonce i ve Švédsku, jsou vypočítavci, kteří si na "péči" o seniory vydělají jmění. Nejzranitelnější jsou vždy ti nejslabší. Děti a senioři. Hezké, že tady se senioři vzepřeli a chtěli žít po svém. Kniha chvílemi (tedy dost často) přitažená za vlasy, ale ve výsledku docela milá.
Odpočinková knížka. Krátké kapitoly a svižně plynoucí děj. Táta, máma, brácha a hlavní hrdinka. Jejich život od dětství až po ranou dospělost hrdinky. Aspoň mi to znovu připomnělo, jak moc ovlivňuje pohoda v rodině život dětí. Pak už je škoda litovat toho, že většina hádek byla úplně zbytečných. Děti si to v sobě nesou.
Očekávala jsem hodně, dostala mnohem méně. Skoky v ději, zvláštní navazování, nesympatická hrdinka. Téma zajímavé, ale zpracování mi moc nesedělo. Žítkovské bohyně se mi líbily mnohem více.
Druhá kniha Davida Walliamse, kterou jsme s dětmi přečetly. Byly nadšené a ani nedutaly. Už se těšíme na další z Davidových knih. Jsou čtivé, zábavné, trošku smutné a poučné. Takový ideální mix.
Arto Paasilinna je můj oblíbený autor, ale tahle knížka mě zklamala. Začátek byl nápaditý, tak jak je u něj zvykem, ale později to ztratilo dech. Nápad na modlitební mlýnek, do kterého kdokoli může nahrát modlitby a pak si je kdykoliv pustit? Nějak mi ten úžasný nápad nepřišel tak úžasný. Možná mi něco uteklo, ale nefunguje takto diktafon? Pokud by ta kniha byla napsaná v roce 1850, tak by to možná byl skvělý patent, ale v roce 2007, kdy byla knížka vydaná?
Nejlepší odborná knížka, kterou jsem kdy četla (a nebylo jich málo). Škoda, že pan Disman již není mezi námi, protože bych mu chtěla napsat, že se mi to zkrátka líbilo. To se mi nestalo ještě nikdy s žádnou jinou knihou. Když mi vykradli auto tak mezi věcmi, které mi vzali, byla i tato kniha. Její ztráta mě naštvala nejvíc. Hned jsem ji začala znovu shánět a nyní ji mám na čestném místě v knihovně. Děkuji vedoucímu katedry, že mě donutil si knihu sehnat. A to jen tím, že řekl: "Mohl bych vám vypsat 14 povinných knih, 20 doporučených a vy byste nepřečetli ani jedinou. Chci, abyste si přečetli tuhle, protože v ní je to, co opravdu potřebujete a bude vás to bavit." To podepisuji v plném rozsahu.
Bavila mě manželka pradědečka, která zavařovala téměř vše a zkoušela různé recepty. Když tato dějová linka skončila, nic mě nenutilo číst dál. Velmi kladně hodnotím obálku knihy, která mě opravdu zaujala a vlastně jen kvůli ní jsem knihu začala číst. Jestli je to nejlepší kniha se židovskou tématikou roku 2007, tak to byl, v židovských literárních kruzích, velmi mizerný rok.