iška komentáře u knih
Takové jednoduché připomenutí klíčových okamžiků z historie Českého rozhlasu. Nečetlo se to špatně, ale asi jsem čekala něco trochu propracovanějšího.
Kdyby můj hlas měl nějaký význam - také prosím a volám po pokračování. Krásná knížka. Vystavením i jazykem. Prostě bych chtěla pokračovat.
Takové pohodové, poklidné čtení.
Ještě jsem přemýšlela, co mi na knize úplně nesedlo. Je velmi dobře napsaná, dobře se četla, ale musím si přiznat, že jinak mi nic nedala.
Hladomor na Ukrajině v letech 1932 - 33, dnes mnoha státy uznán jako akt genocidy, přestože o tom mnozí historikové polemizují, je velmi tíživé téma. K této otázce bych doporučila knihu T. Snydera Krvavé země. Zde, i přes nahlédnutí do této kruté historie, působí kniha jako čtivý romantický příběh. Za přečtení ale určitě stojí.
Zajímavý začátek nové série. Byly momenty, kdy mi to přišlo lehce zmatené, no jsem zvědavá na pokračování. Tato vyšetřující trojka - Madison, Nate, Brody - by mohla být fajn.
Původně jsem byla přesvědčena, že tento bod letošní ČV vynechám, ale díky alnahu jsem objevila tento útlý titul a jsem ráda. Hlavní hrdina, který jako malý chlapec měl potenciál vyrůst v úspěšného muže, měl bohužel smůlu na ty, kteří jeho život formovali. Rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení.
Možná byla chyba, že jsem pro první setkání s obyvateli Pickaxu zvolila 27. příběh. Když jsem přemýšlela, co o knize napsat, napadlo mne: nenápadná, slušně vychovaná - to se asi ale pro popis knihy moc nehodí. Bylo to prostě takové hodně uhlazené. Hodně o knihách a kočkách, jen velmi okrajově detektivní. Ale má žlutou obálku a to se pro letošní ČV počítá.
I když má kniha pouhých 219 stran, rozhodně to není čtení na jedno odpoledne. Styl napsání jakoby umocňoval dramatičnost. Uvažovala jsem, jak bych asi reagovala v postavení Marianne a Seana. Asi stejně, ale je to hrozně náročné. Jeden souhlas a vzdáváte se veškeré naděje. Kéž bych se do takové situace nemusela nikdy dostat. 219 stran a bude to ve mně rezonovat ještě hodně dlouhou dobu.
Pokud pominu ty kudrlinky starých tajemství, tak jsem se tu našla. Jen se stále cítím jak ten sendvič, ale třeba se to jednou také změní jen na obložený chlebíček. Moc pěkně se to četlo a určitě stojí za doporučení.
Elizabeth zaujímá k životu vědecky přímočarý postoj, který nastavuje nekompromisní zrcadlo společnosti. Četba které nechybí romantika, humor, ale i příležitost k vážnějšímu zamyšlení především o otázce postavení ženy ve společnosti. A i když je kniha zasazena do 60. let 20. století a dnes je mnoho věcí jinak, ne vše je dnešní době až tak vzdáleno. Konec byl, jak už tu psala dagmar7365, tak nějak tuctový, no budiž. Užila jsem si to a pokud se s autorkou ještě setkám, rozhodně si ji nenechám utéct. Rozhodně budu doporučovat.
Delphine de Vigan si pro svá díla rozhodně nevybírá lehká témata. A vždy je to úžasně a do hloubky zpracováno. Měla jsem nutkání citovat zde kráťký úryvek z knihy, který je pro ni dost charakteristický, ale pročítáním zdejších komentářů jsem zjistila, že jej tu již uvedla intelektuálka a tak se nebudu opakovat.
Tak to bylo po roce opět příjemné setkání. Fidelma patří prostě mezi mé srdcovky a jenom to zase potvrdila.
Tento dystopický titul je jiný než předešlé dvě u nás vydané autorčiny knihy. Ale opět perfektně promyšlený děj a vykreslená psychologie jednotlivých postav. Asi nejvíc mě mrazí, jak moc je to podobné věcem známých i z naší historie.
Dva švédští autoři, švédské reálie - ale rozhodně to nezapadá do našich představ severských drsných detektivek. Je to vlastně takový typ klasické anglické detektivky. Četlo se mi to velmi příjemně a nebude to jediný mnou přečtený titul z této série. Rozhodně budu doporučovat.
Izrael - pro mě země plná rozporů. Tento titul mě nezaujal tolik jako knihy pana Etzlera či Řezníčka. Hodně politiky, podstatně méně o životě a kultuře obyčejných lidí.
Ten příběh se tváří jako příjemné letní romantické čtení. A nejen tváří, on jím je. Ale pod tím prvním dojmem je krásný příběh především o sesterské lásce, který skrývá mnoho podnětů k zamyšlení a nechybí mu napětí. Opět mám co doporučovat.
Jela jsem za dcerou do Prahy a hledala, co si vezmu na čtení na cestu. Volba padla na Deník tramvajačky. Útlá knížka, po Praze se pohybuji hlavně tramvajemi - volba byla jednoznačná. Zajímavé nahlédnutí do této profese, zvlášť z pohledu ženy řidičky. I já mám slabost pro historická vozidla, ovšem moje kyčle se tetelí blahem, když vidí přijíždět novou bezbariérovou soupravu.
Jen mi to ke konci přišlo již lehce monotónní.
To jsem si ale opět krásně užila. Minulý týden se na Goodreads.com objevil další díl a já opět lituji, že jsem se v mládí nevěnovala pořádně jazykům. Budu muset být prostě trpělivá a počkat si na český překlad, ač bych se do čtení nejraději pustila již dnes.
Taková klasická úsměvná šabachovka. Dobře se to četlo, ale za mě nepatří ke špičce autorovy tvorby.
Přesně vím, kterým svým čtenářům knihu doporučit a vím, že jim udělá radost. Nečetlo se to špatně, ale ve mně to zrovna žádné výrazné nadšení nevyvolalo.