Ita komentáře u knih
Nejlepší kniha poslední doby.
Trochu mi vadilo skákání do minulosti a přítomnosti. Ale bez něj by příběh nedával smysl.
Knihu jsme nemohla odložit, zamilovala jsem si ji. Hlavně Buzz je příjemným oživením děje.
Jen mě mrzí, že to neskončilo happy endem. Klidně mohlo, na sympatiích ke knize by to vůbec neubralo.
Tohle je život.
Teď.
Teď.
A teď.
Úžasná knížka. Klidně i pro dospělé. Odpočinula jsem si u ní a zároveň pobavila.
Takový malý víkendový zákuseček. Parádně napsáno, Bea má mé plné sympatie. Už se těším na další díl!
(SPOILER) Přečteno během pár hodin. Nějak nechápu vsuvku českého lva, ale budiž. Dala bych 4 hvězdičky, ale rybička v kávě, ani zakončení příběhu mi Teda vůbec nesedlo.
Wow! Přečteno za den. Kniha přesně podle mého gusta, odkládala jsem ji jen nerada...
Nuda! Moc neoslnilo... Škoda! Těšila jsem se moc. Obálka je nádherná, i když mám problémy s tím, pokud ilustrace obálky nesedí k příběhu. Asi dotyční nemají potřebu začíst se do knihy, které vytváří obrázek. V tomto případě netuším, kde přišli na černobílou kočku. (Do očí bijící je to v případě Anny ze Zeleného domu, kdy v jednom z dalších dílů je na přebalu černovláska, ač hlavní hrdinka je zrzavá!)
Páni! ♥
Čtení jsem si moc užila a brzy se k této knížce opět vrátím.
Děkuju, Veroniko!
Přečteno za dva dny. Poslední stránky jsem téměř hltala pozdě do noci. Zajímavé počteníčko. Jsem mile překvapena a děkuji "výzvě", že mi tahle docela napínavá detektivka přišla pod ruku.
Těžká literatura.
Svědčí o tom i fakt, že jsem ji měla rozečtenou přes půl roku. Ještě přesněji - před několika měsíci jsem ji odložila s tím, že je to na mně moc silný kafe.
Předevčírem jsem po ní sáhla znovu.
Vyndala jsem ji tedy z poličky a řekla si, že to přeci jen zkusím dočíst.
Vyplatilo se to. Přinutilo mě to zamyslet se a konečně VIDĚT věty (černé na bílém), které se několik týdnů nazpátek vynořují z okolního světa a snaží se dostat do mého podvědomí.
Přečtu si ji ještě jednou, aby se mi pořádně dostala pod kůži.
Jedna z nejlepších knih Aninna pokračování. K této knize se určitě ještě vrátím, na čtení jsem se vyloženě těšila a užívala jsem si každou kapitolu.
Podle mého názoru se kniha měla jmenovat jinak. O Anně to totiž vůbec není, hlavní roli tady hrají děti z fary, které se do Glenu přistěhovaly s otcem. S Annou se tady setkáme jen v situacích, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Na druhou stranu je i tak kniha napsaná velice poutavě a jen těžko se mi s ní po dočtení loučilo.
Prima odpočinková knížka na dlouhý zimní večer s čajem v ruce. Potěší každého pejskomilce.
První velká kniha mého dětství. Díky ní jsem objevila dosud nepoznaný vzrušující pocit, kdy se nedokážete odtrhnout od řádků, i když je už noc a vy musíte jít spát. Měla jsem ji tehdy půjčenou od kamaráda, červené vydání s drahokamem na titulní straně (1998). Těžko jsem se s ní loučila. Jako dospělá jsem si ji pořídila i do své knihovny. Pán prstenů mě zatím moc neoslovil, ale tuhle knížku si vždycky ráda znovu přečtu.
Tohle že je můj milovaný Nicholas Sparks? Nevěřím...
Jak mám v oblibě Osm hor a Cognettiho, tak tohle je utrpení!
Druhá půlka byla o něco lepší, ale celkově jsem z téhle knížky zas až tak nadšená nebyla. Dočetla jsem jen díky výzvě.
Milý příběh, který mi v této nelehké době zvedl náladu.