ivanaga
komentáře u knih
Toskánsko: Peklo i ráj
Ivan Krejčí
Toskánsko mám ráda a proto jsem si knihu koupila. Byla to však pro mě vyhozená investice. Neměla jsem sílu ji ani dočíst. Způsob psaní mě hrozně iritoval. Nejde ani tak o obsah, jako způsob podání. Prostě nejsem cílová skupina, na kterou je tato kniha namířena. Laciný podbízivý nevkus. Brrr.
Loď v Bretani
Marta Davouze
Tato třetí kniha autorky ve mně dopředu vyvolávala zvědavost. Jak lze navázat na předchozí dvě? Měla jsem za to, že náboje jsou vystříleny. V první shrnut život s dramatickým prvkem rozchodu, ve druhé jeho nová, až trochu exoticko-romantická etapa ve Francii. Co dál? Bude to stejně nosné? Z mého pohledu mohu říci, že je to opravdu znovu hutné, nabité životní energií, lehkým sarkasmem, nadhledem a vtipem, ale ne tím za každou cenu, který člověka do smíchu násilně nutí. Tady se spíše usmívám pod fousy a lehce v duchu pokyvuju, že tohle přece v nějaké obměně taky znám.
Přitom to vypadá tak lehce. Psát o tom, co člověk prožívá. Jak bydlí, vaří, uklízí, cestuje, jak vnímá lidi kolem sebe. Jenže to je právě to. Nejenže to paní Marta umí kvalitně napsat, ona to hlavně umí žít. Tak, jako málokdo. Má odvahu, šarm, praktické dovednosti, jaké se už dneska mezi mladou generací snad ani nenosí, je organizačně schopná, diplomatická, a k tomu všemu sečtělá a vůbec vzdělaná dáma. Prostě nedostižná kombinace. Takže s jejím nabitým programem se kapitoly píšou samy. Tedy aspoň to tak vypadá. Člověk po těch jejích story má okamžitě chuť někam vyrazit. Když ne na loď či jinam do dálek, tak alespoň na nákup nebo na kafe. Dostane chuť na cigáro, i když nekouří. Stejně si myslím, že další kniha, která bude nutně následovat, by měla být kuchařka. Ty recepty na mleté maso zkrátka musím mít! Paní Marta je prostě naše česká Betty MacDonaldová a hrozně mě baví.
Smrt staré posluhovačky
Agatha Christie
Dobře napsaná klasická detektivka, jak se na Agathu sluší. Spousta postav na anglickém venkově, jejich mikropříběhy, pomalé odkrývání minulosti a jasná konečná pointa.
Kam na to chodím
Vlasta Redl
Milá knížka, která se čte jedním dechem, ve stejném ladění jako autorovy písničky. Užije si zvláště ten, kdo vyrůstal ve stejné době a zažíval cosi podobného. Jeden z mála autorů textů a písní, kdo jde na podstatu a zůstává ryzí a svůj.
Svět Maurice Utrilla
Peter de Polnay
Mám ráda jeho obrazy, tak jsem chtěla znát životopis. Dost jsem se s knihou prala, ale nakonec jsem se dozvěděla spoustu poměrně překvapivých informací. Autor si zakládá na faktu, že se drží skutečnosti, nefabuluje. Kniha je plná faktografických dat, jmen, místopisných názvů, což může pro čtenáře jako jsem já, který neumí francouzsky, dost náročné. Je celá složena z dobových historek a příběhů, pomocí nichž autor vykresluje hlavní charaktery postav.
Těmi jsou Maurice Utrillo, jeho matka Suzanne Valadonová a její přítel. Tato trojice tvoří hlavní rámec vyprávění. V jeho poslední třetině se objevuje ještě Valorová, prototyp matróny, která si Utrilla přivlastní a provdá se za něho, tedy spíše za jeho žádané obrazy.
Je velice zajímavé sledovat způsob života, komunikaci, charaktery postav a postaviček, které se tu objevují. Vše se většinou točí kolem pařížského Montmartru, kde se setkávali a působili vždy malíři a bohémové své doby. Kniha nic nezastírá, nikoho nešetří, snaží se být maximálně autentická.
Hlavní hrdina je v podstatě autista, od mládí psychicky narušený jedinec, celoživotní alkoholik, jehož jedinou smysluplnou činností je malování. Maluje s lehkostí a samozřejmostí, maluje jako stroj a stále, přičemž to, zda jsou jeho obrazy ceněné či žádané, nikdy neřeší, je mu to zcela jedno. Okolí na něm parazituje. Maluje a v prvních letech obrazy směňuje za víno. Časem jeho díla dosahují obrovských hodnot, jsou žádané a ceněné. Autor sám žije až do konce života pod dohledem své o mnoho let starší ženy v domácím vězení.
Jeho obrazy plné uliček a domů žijí vlastním životem.
Nůž
Salman Rushdie
Nádherná kniha. A už vím, že si musím přečíst i další od tohoto sympaťáka.
Transfer
Bianca Bellová
No moc se mi to líbilo. Dala bych i dvojnásobnou dávku. Myslím postav děje a tedy stran. Styl mi sedí. Přímočará autorka se s tím nepáře.
Arlington Park
Rachel Cusk
Pro mě nudná kniha. Přitom má být údajně oceněná..nedokážu si představit, že by tohle mohl číst jakýkoli chlap. Já to vydržela na stránku sto a dál to vzdala. Myslím, že to tohle mohou ocenit pouze ženy, které vedou podobný život a mají potřebu se v něm babrat. Chybí příběh, pointa, je to jen jednotvárný popis města a myšlenek pěti žen, které ubíjí všednodennost. Přirovnala bych to k sitcomu, kde by to možná mohlo být občas i zahráno komicky, ovšem smích by musel být přidaný. Chudák autorka, jestli takhle vidí život...asi se z toho potřebovala vypsat.
A. Slavíček - čtení o Antonínu Slavíčkovi
Václav Vilém Štech
Tahle kniha mě dokonale utahala, konec jsem už neměla sílu ani dočíst. Koncepci má dobrou, ale vlastní obsah je nudný, rozvláčný a hlavně bezobsažný. Chybí jakýkoli příběh, vše jsou rádoby odborné popisy obrazů, podané ale ze subjektivního pohledu. Čekala jsem, že se dozvím o životě malíře, ale zůstalo u nekonkrétních poetických obratů. Důvodem je pravděpodobně styl dřívější doby, který už je dnes překonaný. Nikdy více, Slavíček by si zasloužil lepší knihu.
