IvcaK98 komentáře u knih
Ještě jsem se pořádně nerozhodla, jestli je knížka zajímavá, nebo jenom nudná. Charakter postav mi nepřišel dostatečně rozvinutý, knížka postrádá jakoukoli akci a v některých místech mi přišla zkrátka divná. Jestli ale něco oceňuji, tak to, že Maggie Stiefvater píše jinak. Vyčleňuje se z řady obyčejných fantasy knih, které jsou jedna jako druhá a má svůj vlastní osobitý styl :) Takže i když na mě Mrazení až tak nezapůsobilo, ocenit si zaslouží :)
Už ani nevím, kolikrát jsem něco podobného četla. Občas jsem měla dokonce pocit, že autorka vykrádá dílo někoho jiného. Andělé, hlavní hrdinka=vyvolená, samozřejmě nějaký ten „bad boy", který se jako zázrakem změní a přeformuluje se na toho nejzamilovanějšího a nejdokonalejšího kluka pod sluncem. No. A. Co. Mě to bavilo a ostatní ať se jde bodnout :-)
V první polovině jsem měla chuť odhodit knížku do kouta a dělat raději něco jiného. Allyson byla přesně taková, za jakou se pokládala-nudná, a že bych z jejího jediného dne s Willémem šla do kolen? To sotva. Navíc jsem se musela prokousat několika kapitolama, kdy hlavní hrdinka upadla do těžké deprese a upřímně i když mi jí bylo líto, četlo se to fakt špatně. Jenomže co se nestane, v poslední třetině knížky autorka přeřadí úplně na jinou úroveň a i když se jedná o typický román ve stylu hledání sebe sama, mělo to určitou jiskru a já jsem prožívala každičký okamžik s Allyson. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Na závěr jsem se nemohla od knížky ani na okamžik odlepit a moje reakce na poslední sránky? Chci víc.
Souhlasím, že když se mi kdysi knížka líbila, nebylo by spravedlivé dávat nízké hodnocení. No, jenže ona mi i tehdy připadala strašná :) Nemám problém s tím, že je zařazená mezi nejhoršíma knihama.
Přišlo mi, že Sandra Lanczová pouze těží z popularity své maminky, protože upřímně, tahle knížka je dost děsná. Na její obranu je jediná, kterou jsem od ní přelouskala, protože mě od toho dost odradila. Dneska už by mě její tvorba nebavila určitě, ale i na základce, kdy jsem tenhle román četla, jsem u toho kroutila hlavou. Slabé 3*.
Už je to nějaká doba, co mě braly románky od Lanczové, ale rozhodně jich měla spoutu lepších než tenhle. Dobře, byly jsme poučeni, že anorexie je špatná, ale to, že největší problém hlavní hrdinky je, jestli náhodou není „lehká holka" (je), mi dost lezlo na nervy. Když Lanczovou, tak rozhodně jinou ;-)
SPOILER
Pro mě trošku zbytečné. Příběhy Willa a jeho přátel zbožňuju, ale líbilo se mi, že autor nechává prostor naší fantazii o tom, jak to vlastně všechno skončilo. No upřímně, komu nebylo jasné, že se Will ožení s Allys a Horác s Kassandrou...? Můj názor je takový, že mnohem důstojnější by bylo skončit desítkou a vyvarovat se tomuhle brnkání na city, kterým je celá knížka přímo prošpikovaná.
I když moje období, kdy jsem četla Stmívání, už dávno přešlo, většinou se téhle knížky zastávám, protože kolem sebe vidím mnohem větší literární braky, které jsou ještě ke všemu uznávány. No, u Rozbřesku mi dochází argumenty, protože ta knížka je vážně přesně taková, jak se říká. Budu jako malé děcko, protože řeknu jenom jedno: Blééééé.
Můj nejoblíbenější díl série :-) Jedna z věcí, které na těhle knížkách miluju, je, jak se děj, atmosféra a i způsob psaní přizpůsobují vývoji hlavních postav. V prvním díle byl Harry malý čaroděj, kterému se otvíral nový svět a připomínalo to spíš pohádku, než nějaké drama. Naproti tomu v závěru celé téhle ságy už stojí vyspělý jedinec, kterého čeká nejedna těžká volba a uznejte, jaký kontrast vytváří styl prvního a posledního dílu. Právě proto je čtyřka můj favorit. Zlatý střed, řekla bych :-)
Je mi líto, že zatím jako jediná kazím knížce jinak stoprocentní hodnocení, ale bohužel s tím nesouhlasím. Rick se neustále pohybuje ve smyčce, podle které napsal Percyho a je smutné, že mu začínají docházet i antické nestvůry, takže recykluje ty staré. U Hádova chrámu jsem se dokonce přistihla, že kontroluju, kolik stránek zbývá do konce! Myslím, že by autorovi pomohlo odpoutat se alespoň na nějaký čas od polokrevných a zkusit zase něco úplně jiného, protože psát umí skvěle. Jak se tak koukám, jsem se svým názorem asi sama, tak aspoň to mě utěšuje.
Pořád jsem se ještě úplně nerozhodla. Hodně se mi líbil autorův styl, myšlenky a citáty, ale trochu proti srsti mi je takové to hraní na city, které doprovází každou tragickou knížku. Ono to jinak nejde, avšak i kdyby se mi knížka moc nelíbila, asi bych jí do komentářů nenapsala, že jde o brak, když je o něčem takhle vážném. U Hvězd to řešit nemusím, protože mě dostaly, ale stejně. Nechci se opakovat, jak je tenhle příběh krásný, dojemný a nepředstavitelný, protože je, a já rozhodně nemám problém s tím, že jsou Hvězdy knihou roku. I tak si stojím za svým, že jestli i v další knížce od autora bude někdo umírat, dost se mi tím zprotiví. Chci vidět, že dokáže napsat i něco jiného, než příběh, kde čtenáři přes samé slzy ani pořádně nevidí na text ;)
Škoda že Mayovky už jsou záležitostí minulou a čte je čím dál tím méně mladých lidí. Kdybych se k nim dostala dnes, nic moc by mi to neřeklo, ale vyrůstat na Vinnetouovi? Krásné dětství :-)
Nepřijde mi to jako zas takový brak (to přijde až u Rozbřesku), jak někteří říkají. Znám mnohem horších knížek, které jsou dokonce vyhlašovány za knihy roku. Neoriginální? Ano. Předvídatelné? Taky ano. Lehce stupidní? Ovšem. Ale vážně ne tak hrozné. Dobře, četla jsem to v páté třídě, zatímco některým fanouškům (fanynkám) je už podstatně víc. Pro náctileté holky je to fajn, ale že to baví i dospělé? Uff.
Když já prostě nevím. Knížka mě na jednu stranu baví, na druhou stranu mě ale nenutí nad ničím se zamýšlet a že by mi její postavy zrovna přirostly k srdci? Asi ne. Hodně lidí tuhle sérii srovnává s Hunger Games, protože, ruku na srdce, ty knížku jsou jiné a zároveň úplně stejné. Rozhodně si ale první přečtěte Divergent, protože jinak vám bude připadat jako pouhý stín Her o život. Asi bych se měla vyjadřovat spíš ke knížce, kterou hodnotím, místo abych dělala reklamu něčemu jinému, ale k Rezistenci toho bohužel není zas tak tolik co napsat. Upřímně, jsou to asi 3 měsíce, co jsem knížku četla a už bych ani přesně nedokázala popsat její děj, což mě trošku děsí. Nelituju ztraceného času, ale k sérii se vracet nebudu. A ještě prosbička (výhružka) na závěr. Prosím, označujte prozrazení děje SPOILERAMA, protože jestli si ještě jednou omylem přečtu, jak celá série skončí, jenom tím, že jedním okem mrknu na první komentář pod knížkou, opravdu se naštvu. A to byste nechtěli.
Myslím, že v nějakých deseti letech, kdy jsem četla tenhle komiks, by mě nikdo nedonutil sáhnout po knížce od autorky, která žila ještě dvě století přede mnou. Takže děkuji, že mě navedl správným směrem :)
„Když hraješ hru o trůny, buď zemřeš, nebo zvítězíš. Žádná střední cesta neexistuje.“ Někdo by možná mohl říct, že na prvním místě v žebříčku nejlepších knih by měla stát nějaká klasika a dobře, jsou díla, která si to zaslouží víc, ale zkuste si to přečíst. Nepamatuju si, že by ve mně nějaké knížka vyvolala takové emoce. Ono to není jenom další řadové fantasy, kde někdo mávne hůlkou a dobro zvítězí nad zlem (promiň Harry, ale je to tak). Je v tom mnohem víc. Mohla bych tu vyjmenovat hromadu kladů a záporů Hry o trůny (jo, přiznávám, má i své zápory, třebaže klady je několikanásobně převáží), ale to prostě nestačí. Jestli se vám nechce pouštět do skoro devítisetstránkové knížky, pusťte si alespoň seriál, který je také výborný. A ještě jedna věc. Můžete mi někdo vysvětlit ten smysl, dávat komentář pod první díl série, kde všem prozradíte, co se stane v těch dalších? Ať vás vezmou Jiní!!!
Jodi Picoult je prostě skvělá a rozhodně nelituji, že jsem se do knížky pustila. Ve všem, co jsem od ní zatím četla, se autorka pouští do dosti neobvyklých situací souvisejících se smrtí, přesto mi ale tenhle příběh přišel nejtragičtější, nejdepresivnější a místy mě chování postav opravdu znechucovalo, což na mě zároveň dělalo dojem a zároveň mě od knížky odrazovalo. Právě proto jsou mé pocity tolik rozporuplné. Objektivně hodnotím jako další originální, napínavou a zajímavou knížku od této skvělé autorky, subjektivně říkám, že ve mě zanechala až příliš negativních pocitů na to, abych ji patřičně ocenila. Už jsem od ní četla lepší, hlavně konec nebyl až tak překvapivý jako u jiných jejích děl a myslím, že si teď od Jodi na chvíli odpočinu, než se k ní vrátím :-)
Asi je to moje chyba, že jsem se do knížky pustila, i když mi její anotace zněla dost lacině, ale říkala jsem si, tak co, hlavně že mě to bude bavit. Ha ha ha. Přišlo mi to ještě horší, než to znělo. Proti oddechovkám nic nemám, ale ne když jsou takhle stupidní a špatně napsané. Prostě jeden velký omyl.
Moje bezpostřední reakce reakce na dočtení knížky byla taková, že jsem si ji pročítala ještě další týden (a upřímně, táhne se to doteď). Jestli tohle není důkaz o kvalitě, pak už nevím co. Nejde o to, jestli takových knížek byly napsány desítky (byly), ani o to, že je to romantika jako blázen, která mi většinou nesedí (teď trochu kecám, někdy je to přesně to, co potřebuji). Je to o tom, že nějaký svazek papíru, vymyšlený od začátku až do konce a bezpochyby na několikrát upravovaný ve mě probudil natolik silnou reakci, že mě nezajímá pravdivost ani uvěřitelnost knížky, ani že žádný Nastya ani Josh ve skutečnosti neexistují. Pro mě jsou to skutečné osoby, skutečná garáž, lavečka i židle, které sice nikde na světě nenajdete, ale zkuste si tvrdit, že nejsou. Protože ony jsou. Sama nevím kde, jak a proč, ale prostě odmítám uvěřit, že žádný Josh, Sluníčko ani Drew není. Ne, prostě ne.