iveta3689 komentáře u knih
Zajímavá kniha povídek. Tak jako jinde, i zde jsou povídky lepší a slabší, celkově je ale úroveň velmi dobrá. Jsou psané různým stylem, v různých žánrech, jako by ani nebyly od jednoho autora (což myslím jako poklonu, ne jako výtku). Člověk má asi pořád snahu srovnávat s otcem, je to ale škoda. Joe Hill je jiný a skvělý.
Jak už píší komentáře přede mnou, nejde o horor. Ale když se oprostíme od škatulkování, kniha špatná není. Zápletka je hodně průhledná, ale příběh je napsaný dobře, čtivě. Hodnocení je lehce přes tři hvězdičky, je to knížka, kterou s chutí přečtete, ale už se k ní nebudete vracet.
Velmi čtivé, i když se vlastně dlouho nic neděje. Trochu mě mátlo množství postav, možná zbytečně popsaných a rozvedených. Neubírá to knize ale na zajímavosti. Závěr byl trochu rychlý a zkratkovitý, ale celkově je kniha velmi dobrá.
Příběh je napsán poutavě, dobře se čte a rychle odsýpá. To se autorovi upřít nedá. Thriller to ovšem není ani omylem. Je to velmi tenká detektivní linka obalená tlustou vrstvou milostného románu. Hlavní hrdinka je neskutečně protivná a ruší celkový dojem z knihy. Obě hlavní postavy se neustále babrají ve svých pocitech, litují se, jsou ufňukané. Detektivní část je napsaná dobře, bohužel až do samého závěru. Ten je dost naivní. Kniha mě zklamala a po dvou dílech s touto sérií skončím. Autor má zajímavější díla, kterým se můžu věnovat.
Mix romantického/společenského románu a detektivky zní zajímavě. Tady bylo té detektivky méně, než by se mi líbilo. Některé popisy byly jak z červené knihovny. Dost věcí bylo zbytečně košatě vylíčené. Ale příběh je čtivý a rychle odsýpá.
Zajímavé je vyprávění ze dvou pohledů, pachatele a vyšetřovatelky. Mínusem pro mě byly osobní příběhy. Detektivní pátrání prakticky v knihe nebylo, pořád se jen řešily problémy hlavních hrdinů.
Námět zajímavý, je to celkem čtivé. Zápletka kolem hlavního padoucha a jeho odhalení jsou dost okaté, chvílemi je příběh trochu přitažený za vlasy.
Čtivě napsané, krátké kapitoly nutí číst dál, děj pěkně ubíhá. Vytkla bych osobní roviny jednotlivých hrdinů, hlavně u Riska toho bylo na můj vkus příliš. Kniha má ale neotřelého padoucha, to bylo hodně zajímavé. Konec byl strhující, i když tam bylo všeho moc.
Na knize mi hodně vadily dvě věci. Autor často zmiňuje českou zahraniční politiku kyselým způsobem. Skoro to vyznívá, že za celý konflikt může Česká republika. Když ponechám stranou míru českého zapojení, takto subjektivní pohled autora se do reportážní literatury rozhodně nehodí. A druhou věcí bylo jeho stěžování, že na místě války byl jako jediný novinář. Bylo to až dětinské fňukání, dost mi to čtení otrávilo. Téma je samo o sobě hodně silné, ale zpracování mu velmi ublížilo.
Styl, jakým je kniha napsaná, je takový neslaný, nemastný. Nemohla jsem se začíst, nic mě neupoutalo. Postavy nebyly ničím zajímavé. Dočetla jsem, ale bez velkého zájmu.
Napínavé, ale to asi dá předpokládat. Velmi čtivé, přesto že není autor povoláním spisovatel. Některé technické detaily jsou pro laika trochu nudnější, ale myslím že do knihy patří.
Autorčin styl není zrovna z nejčtivějších. Děj sice ubíhá, ale není to úplně pohlcující. Námět je neotřelý a vyprávění z více pohledů (jednotlivých postav) je zajímavé. Chování hlavních hrdinů bylo občas nesnesitelné. Tatérka je náladová a protivná, policie dost neschopná. To na čtivosti také moc nepřidá. Závěr je dost zkratkovitý a dělá to z knihy takovou, co neurazí a zanedlouho si ji člověk nebude pamatovat.
Pokud mám parafrázovat Cimrmany, knížku jsem dočetla ze zvědavosti, jestli příští kapitola bude tak špatná, jako předchozí. Srovnání s Příběhem služebnice je nesmysl. To, že jsou obě knížky dystopie, ještě neznamená, že si jsou podobné. Hlavní hrdina mi už od začátku byla dost nesympatická. Ufňukaná, ublížená, protivná. Autorčin styl byl pro mě špatně čtivý. Nezáživný, v textu pletla páté přes deváté. Některé věci neustále opakovala, někde odbíhala do zbytečných odboček. Když si odmyslíme fakt s náramkem a 100 slovy na den (který se u hlavní hrdiny stejně odehrává jen na pozadí), pak jde jen o velmi nudný společenský román. Postavy nebyly nijak rozpracované a popsané. A konec? To měla být červen knihovna? Jako by to napsalo dítě.
Jsou to krátké střípky ze života, jakoby deníkové záznamy. Je to oddychové čtení, lehce napsané. Je vhodné ji číst jako zpestření mezi jinými žánry, protože při čtení v kuse mi připadají příběhy na jedno brdo. Pokud ale má někdo rád tento druh literatury, pak je to dobrá volba.
Knize hodně ubližuje marketingová hláška na obálce. S Brownem, Larssonem nemá nic společného ani z dálky a čtenáři tak mohou být zklamaní. Přitom není špatná, čte se dobře. Autor má takový oddechový styl. Vadily mi ale některé slovní obraty. Například kam zmizely normální barvy? Oči jsou smaragdové a safírové, červená je malinová atd. Chápu, že chce příběh oživit, ale méně je někdy více. Působilo to na mě, že nám chce předvést, jak dokonalou slovní zásobu má. Také bych seškrtala historickou linku. Mohla být méně rozpitvaná a příběhu by to neubralo, spíš by víc odsýpal. Konec byl trochu přeplácaný. Celkově jsem ale s knihou spokojená, je rozhodně lepší průměr (3,5*).
Jsem spokojená, kniha je velmi čtivá a napínavá. Není to žádný přehnaný krvák, ani se tam neobjevují superhrdiné, jak je poslední dobou bohužel zvykem. Překvapilo mě, že to vlastně není moc o Lisbeth a Mikaelovi, ale nevadilo mi to.
Střídají se dvě časové linie, to mě baví. Linka z minulosti před několika dny sleduje skupinku žen ztracených v lese. Druhá linka je pak vyšetřování zmizení jedné z nich. Ze začátku to bylo napínavé, střídání dějů bylo v zajímavých okamžicích, takže kniha nutí číst dál. Bohužel je ale děj rozvleklý. Linka v minulosti popisuje pořád dokola šly - zastavily se - pohádaly se. Linka v přítomnosti není o vyšetřování, je to spíš čekání na to, až druhá linka vše vysvětlí.
(SPOILER) Nechala jsem se zlákat spoluautorem, zajímalo mě, jaký otisk Billa Clintona kniha získá. Zřejmě to byly detaily fungování Bílého domu. Ale klidně mohly být naprosto vymyšlené a nikdo by to nepoznal. V tomto ohledu jsem žádný přínos neviděla. Neskutečně mě rozčilovaly reklamy. Věty typu "sundá si kozačky Gucci a obuje si tenisky Nike" jsou fakt strašné a dost to bije do očí. Thriller má být strhující, tady se napětí nějak nekonalo. Přišlo mi, že je to jen samá omáčka a žádný děj. Každá postava byla popsaná i s její minulostí, koho kdy potkala, jaká je politická minulost a její názory na všechno možné, co si myslí o jiných lidech (kteří ani v knize nevystupují) apod. Nemělo to význam pro příběh a ohromně to zatěžovalo děj. A hlavní linka byla dost přitažená za vlasy. Prezident USA má jistě velkou moc ve světě, ale aby se pustil do boje s teroristy sám, utekl tajné službě a na vlastní triko něco kutil, to je opravdu příliš. A vrcholem bylo, jak na rozdíl od nejlepších programátorů přišel na to, jak zneškodnit počítačový virus. I přesto, že se vytahoval svou naprostou negramotností v IT oblasti. A co mě dostalo nejvíc, že geniální programátorka viru vytvoří heslo, které může uhodnout prakticky kdokoliv, protože je to název rodného mšsta. Tomu jako vážně autoři věří? Kdyby mi nebylo líto toho, že je to na konci knihy a že jsem tomu věnovala tolik úsilí, tak knihu odkládám. A to nepočítám to, že dcera prezidenta zná supertajné kódové slovo. Ano, je to jen román, ale tolik nesmyslů na tak malém místě je vážně moc.
Napsané velmi čtivě. Krátké kapitoly, střídají se pohledy, včetně ich formy, to přispívá napínavému ději. Trochu problém vidím v počtu postav. Některé se objevují jen nakrátko, přesto jsou podrobně představeny. Je to zbytečné a mate to čtenáře. Celkově je ale kniha velmi dobrá.
Námět není zrovna originální, ale to vůbec nevadí. Kniha je zajímavě napsaná, ať už dělením na části a jednotlivé kapitoly. Také oceňuji střídání příběhu (vyprávění) a poznámek hlavní hrdinky. Na můj vkus se nás autorka moc snažila navést na myšlenku, že hrdinka je blázen, takže je od začátku jasné, že rozuzlení půjde jiným směrem. Celkově je ale příběh velmi čtivý a napínavý.