ivetka859
komentáře u knih
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Když jsem knížku brala do rukou, neměla jsem tušení, do čeho jdu, ale teď můžu říct, že to rozhodně není můj šálek čaje.
Přítomný čas vyprávění se četl spíš krkolomně, děj jsem musela vyšťourávat v tuně popisů a metafor, a když už jsem se konečně ve čtvrtině knihy začala chytat, o co vlastně jde, přišlo zklamání, že nic veselého čekat nemám. A to ani coulem.
Předčítač
Bernhard Schlink
Celá první třetina byla "obyčejný" milostný román, pro mě bez hloubky a otázek. Věřím, že právě tahle romantičnost knížce přilákala širší publikum a podnět k zfilmování.
Na jednu stranu obdivuju, jakou má knížka strukturu a co všechno dokáže na 150 stranách příběhu postihnout, že se z romance překlene v polemiku, kolika témat a oborů se dotkne, kolik slepých uliček příběhu nechá doznít do ztracena. Na druhou stranu bych uvítala větší rozmach druhé a třetí části - té, která vám pak vrtá hlavou. Když vezmeme v potaz autorům vědomostní background a anotaci, čekala jsem to jiné a prvních 60 stran byla zklamaná. Rozhodně se ale chystám dát autorovi další šanci s jeho novějšími knihami.
Až přijde noc
Favel Parrett
Trvalo mi hodně stránek, než jsem se chytla. Chyběl mi kontext, chybělo mi pojítko mezi dvěma linkami příběhu, chyběla mi časová osa mezi dvoustrannými kapitolami. Byla jsem říčná z těch krátkých a jednoslovných vět, které
mi vlastně nic neříkaly. Trvalo mi to třetinu knihy, než jsem se dočetla, že zápisky z lodi vypráví Bo a to je ten muž, co jednou přišel k rodině Isly.
Pak to najednou celé krásně plynulo a bylo něžné a hezké a uklidňující, tak jako asi Nella Dan. U spousty příběhů jsem cítila porozumění a byly mi jakoby známé.
Teď když vím, že jednotlivé kapitolky jsou korálky vzpomínek z dětství, že nemám čekat žádné drama, ale jenom to nechat plynout jako moře, určitě by se mi knížka četla dobře už od začátku.
Na druhou stranu mě neláká číst tuhle knížku znova. Je taková hezky zvláštní, je vám s ní dobře, ale nedrží vás.
Krvavý Bronx
* antologie
Antologie je neskutečně rozmanitá; střídají se formy vyprávění, doba, do které je povídka zasazená, nářečí s hovorovou češtinou, vážný příběh s úsměvnou ironií osudu. Kromě jedné nebo dvou povídek kdesi uprostřed mě každý kousek něčím zaujal a bavil, nápaditým zpracováním, zápletkou, jazykem, některé se prostě jenom velmi mile četly.
Líbily se mi zveřejněné předlohy - novinové články, stejně jako medailonky o autorech na konci každého dílka. Ty jsem nakonec zařazovala vždycky před samotnou povídkou, lépe se mi četlo, když jsem si umělá představit, z čí pera povídka vyšla. Zároveň pro mě antologie byla hezkým představením a přehledem českých autorů.
Příhody nebyly tak drastické, jak jsem čekala. Čtení bylo ideální dávkovat po večerech před spaním jako takové dospěláčtější pohádky.
Kráska a zvíře
František Hrubín
Knžka, co má duši. Bylo pohlazení jí číst, je krásná a vznešená, i s ilustracemi.
Robinsonka
Marie Majerová
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst hlavně pro doplnění přehledu, jak vypadala povinná četba pro generaci nade mnou. A když jsem jí našla v knihobudce, tak jsem po ní bez tlaku sáhla. A stejně tak bez tlaku jsem jí tam před koncem dovolené odložila, ačkoli jsem nestihla přečíst posledních 30 stran.
Je to čtení pro dopívající, ale jazykem vlastně dost vznešené a krkolomné. Každým coulem je knížka silně prorežimní, Marie Majerová je kapitolou sama o sobě. Nechybí výrazy jako pokroková a reformovaná instituce, stejně tak chápání ženy jako tvůrce domácnosti pro pracující lid je v dnešní době úsměvná, úcta především k práci, apod...
Autorka byla prodloužená ruka strany, takže řekněme, že jako spisovatelka a novinářka své doby (a režimu) odvedla dobrou práci.
Tchaj-pan
James Clavell
Ačkoli je těch 750 stran asi nejvíc, co jsem za svoje čtenářství absolvovala, ani jednou jsem se nenudila, nepotřebovala kontrolovat, kolik mi ještě zbývá nebo nechtěla přeskakovat. Tak skvěle čtivý, srozumitelný a napínavý román člověk jen tak nepozná.
Autor vedl děj na vícero frontách, vždy napínavě, držel osobitost a výrazné charaktery postav. I přes jazykovou bariéru člověk chápal každou zápletku díky kontextu a vysvětlivkám.
Dějiny tu nepíší panovníci, ale obchodníci, tedy běžný lid. I proto je asi tenhle román o Hongkongu na začátku 19.století tak poutavý.
Tajemství Viléma Storitze
Jules Verne
(SPOILER) Je to pohádka s velkou dávkou dramatičnosti, napětí a zášti. Vážnost dodává ději i doba samotného příběhu a akurátnost Verneova jazyka, jeho zevrubné popisné pasáže i smysl pro detail.
Byť se jedná o román z přelomu 19. a 20.století, našly by se i některé otázky přenosné do dnešní doby - napr. jak se změní společnost, pokud lidé přijdou o svoje soukromí, pokud budou žít s pocitem, že je může kdykoli někdo sledovat?
Také mě zaujal cit pro město a jeho tradice, vnímání svého okolí s pýchou a poznáním.
Spousta komentářů knížkum odsuzuje jako chabý pokus o detektivku, jako nejslabší Verneovku nebo jako primitivní počin, v němž výsledek znáte hned v úvodu. Mně se ale jako příjemná oddychovka líbila. Krátké kapitoly, bohatý slovník a pro tu dobu velmi zajímavá zápletka.
Místo nahoře
John Braine
Román propracovaný, barvitý na přirovnání, ale přitom čtivý a svižný. To, jak autor zvolil jména - pan Wales jako synátor vyšší třídy, Alice živoucí a Zuzana cudná a spořádaná...
O Rozhněvaných mladých mužích si ze školy pamatuju akorát jejich pojmenování a že jsme se mu smáli. Mladá generace ztracená v předurčení třídním systémem a ohavnost cesty vzhůru k pozlátku.
Skvěle jsou vystižené typologie postav - mladé dívky jsou hysterické, zato zralé ženy jsou tolerantní. Mladý muž je ambiciózní, ale ti ještě mladší jsou nesmělí a uhrovití.
Šlo to číst jak bedlivě a obdivovat všechny narážky, tak letmo, odpočinkově a mít z toho dobře popsanou lovestory.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Myšlenka krásná a hluboká, zpracování tragické - tak bych shrnula knížku do jedné věty.
Všechny zásady jsou pravdivé, přínosné, i když opravdu si myslím, že jejich 100% naplnění a tedy dosažení osvíceného života je v dnešní době utopie, spíš by mě to vyčerpávalo. Nicméně třeba technika srdce růže mě zaujala, líbí se mi zaměření na vděčnost za všednosti a občas jsem mohla metodu porovnat s reiki.
Nicméně forma dialogu nemá návaznost, je až americky kýčovitá a často mi přišlo, že mi ty moudra za to utrpení nestojí.
Dům na předměstí
Karel Poláček
Spousta prvků byla okouzlující, učaroval mi jazyk, zachycení poměrů na předměstí, ta prostota lidu. Ale někde v půlce jsem si říkala, jestli toho patosu není až moc, že už by se to raději mohlo pohnout z místa.
Nicméně celkový dojem byl dobrý, nejspíš se rovnou vrhnu na další Poláčkovu knihu
… stačilo jen říct Jáchymov
Anna Strnadová
Není to jen popis Jáchymova a režimu 50.let. Je to o vnímání všedností a o denních myšlenkách , o snech a vzpomínkách na dětství, o tom, co s mladým člověkem něco takového niterně udělá.
Četlo se to samo, bylo to úsečné a přitom tak obsáhlé. Číst to víc dní, asi bych měla depku. Takhle mi to ale prostě dalo silný zážitek ze čtení.
Mlhy na Blatech
Karel Klostermann
Krásně psané, krásně čtivé, vtáhlo mě to, fandila jsem i nesnášela. Škoda, že to rozuzlení bylo takové hopem.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Zpočátku se mi to četlo blbě - tři dějové linky na přeskáčku a autor mi přišel theatrálně dramatický, až póza, jo, a navíc pochmurný jako prase. Po pár desítkách stran se člověk chytne, je to lepší a lepší.
Nejlepší jsou ty části, kde se odkrývají souvislosti, společné otázky, linky mezi příběhy a člověka to nutí měnit úhel pohledu na postavy a jejich životy. Budilo to ve mně dojem, že závěr bude velký terno - a přišlo zklamání.
Ve výsledku jsem ráda, že jsem z české tvorby přečetla něco jinačího, že jsem se seznámila se stylem J. Š., vlastně zpola to bylo super, zčásti čtivý, zajímavý. Ale nemám asi motivaci brát do rukou jeho další knížky.
Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
Ze začátku to moc nešlo, nechytala jsem věty, verše, krkolomné obraty; přišlo mi to jako jeden velký mišmaš. Pomohlo mi si uvědomit, že S.K.N. používá volný verš, že mám číst po větách. A ve chvíli, kdy jsem si zjistila kontext, něco o životě autora a proč mu příroda byla útočištěm a jaký měl vztah k ženám, se mi básně začaly číst a pobírat výrazně lépe. Určitě si chci někdy sbírku přečíst znovu, porozumět lépe.
Bavilo mě dohledávat synonyma a významy slov, které se dneska už moc nepoužívají, stejně tak jako lidové názvy zvířat a rostlin.
Morová rána
Betty MacDonald
Odpočinková knížka, dobře se mi četla. O různosti lidí a lidského chování, o tom, jak se kdo staví k životním překážkám. S nadhledem, humorem, nenuceností.
Bála jsem se, o čem může být 250 stran o jednom roce na lůžku, že to bude nuda a fňukání - ani omylem, plyne to hezky a barvitě.
Sebrat klacek
Petr Borkovec
P. B. Sebral klacek a začal mě s ním šťouchat do žeber. Vyšťoural že mě zvídavost, vzpomínání, poťouchlost, masochismus číst dál a dál. Usínala jsem s ním, zdálo se mi o něm, probouzela jsem se s ním. Jo, a jezdili jsme spolu tramvají.
Četlo se to moc hezky, i když si ze mě často dělal srandu a já mu to baštila i s navijákem.
Chtěla bych taky znát tolik slov a názvů. A taky bych chtěla jít do Café Fra a číst víc poezie. A chtěla bych číst další a další stránky, i když vlastně myslím, že takhle toho vlastně bylo tak akorát - od všeho něco.
Obrazy, dojmy, vzpomínky. Hodně mě to probudilo k životu.
Ohlas písní českých
František Ladislav Čelakovský
Nejdřív jsem přečetla Tomana a lesní pannu a první reakce byla "Cože? To je všechno, nic navíc? Tohle je dneska celá jedna otázka na maturitu??" Ale přátelé, ono to chce kontext!
Když víte, že Písně jsou součástí národního obrození, že šlo o snahu po více než 200 letech germanizace a topení se v oceánu monarchie vnést do naší společnosti kus češství, když zjistíte, že Čelakovský se věnoval svým širokým dílem především popularizaci českého jazyka, protože jazyk, to je jeden z prostředků národní identity, pak si uvědomíte, jak potřebné a jak promyšlené tyhle písně jsou. Jsou melodické, líbivé, nenáročné, nemusíte nic hledat mezi řádky.... Jde o to, aby se vám písně dobře četly, aby vás potěšily, abyste zjistili, že čeština je zpěvná a jednoduchá; F. L. Čelakovský předložil lidem češtinu na zlatém podnose. Geniální! Některé písně prý dokonce zlidověly.
Tahle poezie se dá přečíst na jeden zátah stejně jako dávkovaně před spaním na uklidnění. Prostě plyne. A mně se moc líbila.
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Vracím se k téhle knížce už po několikáté za posledních 10 let. Je to příjemná jednohubka, umí být o milém vyprávění, o humoru, o pochopení a pokoře, o vztazích... Čte se velmi příjemně a rychle.
Vždycky si přečtení říkám, že musím zavolat babi a nechat si vyprávět.
Úsměv klauna
Jan Werich
Je to krásné, ale není to jaksi moje. Jan Werich je ikona, s jeho jménem si představím i a hlavně jeho přednes, jeho slovní zásobu, slovosled, a to je pohlazení. Ale tahle knížka potřebovala až moc úsilí za to pohlazení ve třetí a čtvrté části. Možná jsem měla špatná očekávání a měla z toho vykřesat víc hloubky. Jenomže od Wericha já prostě sosám něco jiného.
Ze čtyř částí mě samozřejmě nejvíc hladily pohádky. Pak povídky. Zážitky z cest mi připomínaly Čapkovo Cesty Evropou. Je to spíš otázka pojetí cestopisu jako takového. Dnešní čtenář porovnává svou znalost zemí s autorovým zážitkem, dříve tohle byl právě ten zdroj oné znalosti. Klauni pro mě jsou úctou k řemeslu, ale odbornosti bylo moc.