J.P.S. komentáře u knih

Poprvé jsem tuto knihu četl na střední škole, když mi bylo 16 let. Tehdy mě upoutal především popis totalitního zřízení v románové Oceánii vyplněné osobním příběhem hlavního hrdiny. Znovu jsem se k tomu románu vrátil po dalších šestnácti letech a po druhém přečtení oceňuji především popis způsobu manipulace s lidským vědomím a hrozivou promyšlenost celého systému. Právě vysvětlení toho, proč tvrzení očividně rozporná s realitou mohou být schopna ovládat davy a udržovat vládnoucí systémy, představuje největší poselství této knihy a činí ji skutečně nadčasovou.
Až dnes mi dochází, že "doublethink" není žádný Orwellův výmysl, ale běžná manipulační technika, kterou používají mnozí lidé i v našem reálném světe, a to nejde zdaleka jen o politiky - na doublethinku stojí i mnohé korporátní marketingy.
V dnešní době plné dezinformací je poselství tohoto Orwellova románu více než aktuální.

68 27.12.2020

Předně bych chtěl vynadat všem recenzistům v médiích, kteří tuto knihu označují za "ženský román", protože to spolehlivě odradí mužské čtenáře (jako chlap říkám, že to je strašná škoda).

Jde o úžasnou kombinaci mysteriózního románu se sociálně-politickým dramatem. Pokud nevíte, co mohou mít společného regionální pověry o čarodějnicích s STBáckými sledkami, tak čtěte!

52 21.08.2020

TOTO JE KNIHA, KTEROU SE VYPLATÍ PŘEČÍST SI S ODSTUPEM LET ZNOVU.

Poprvé jsem Pána prstenů četl na sklonku školní docházky. Kniha mě tehdy zaujala, ale obdivoval jsem hlavně propracovaný svět a dobrodružný děj. Příliš jsem ale nechápal, proč je na rozdíl od jiných fantasy řazena do klasické literatury, neboť fantasy přeci píší i jiní ( lepší) autoři. Až dnes, po více než dvaceti letech, už to chápu. Při přečtení s tímto odstupem let v ní totiž nacházím něco, co jsem tam jako školák neviděl. Jsou tam totiž skryta skutečná nadčasová moudra: Nenechávat být důležité věci. Nepodceňovat hrozící nebezpečí, když ho lze ještě zažehnat. Nenechávat se ukolébat tím, že „mě se to netýká“, protože „jsem daleko v bezpečí“. Nebát se převzít odpovědnost. Neustupovat zlu, i když vítězí. Nevzdávat se a nepodléhat beznaději, i když je to vypadá sebevíc beznadějně. To všechno tam je vyjádřeno tak nějak „v pozadí“, ale zato velmi silně. Dnes na rozdíl od doby před nějakými 22 lety už chápu, že to není „jen fantasy“.

A teď jedno velmi osobní sdělení: Když jsem knihu (podruhé) dočítal, došlo k vypuknutí války na Ukrajině. V den, kdy se objevila zpráva, že Rusko uvádí do pohotovosti jaderný arzenál a kdy jsme si v rodině říkali, že není možné, čeho jsme se to dožili, tak jsem zrovna uklízel knížku do knihovny a náhodou (sic!) se mi otevřela na straně 69, kde je tento text (cituji):
"„Rád bych, kdyby se to nebylo stalo zrovna za mých časů“, zašeptal Frodo.
„Já taky,“ přikývl Gandalf, „a každý, kdo se takového času dožije. Ale my o tom nerozhodujeme. Rozhodovat můžeme jen o tom, co udělat s časem, který nám byl dán.“ " (následuje Gandalfovo vysvětlení, že nás čekají těžké časy, ale že nepřítel udělal několik chyb a stále jej lze zastavit).

… k tomu opravdu není co dodat.

40 05.03.2022

Četl jsem všechny dosud vydané díly série a tenhle zcela suverénně vede a všechny překonává. Obavy, že při sedmé knížce začne série upadat do stereotypu, se ukázaly jako liché, naopak úroveň opět poskočila o něco výš. Za mě zatím nejlepší díl ze všech.

Dlužno upozornit, že jde zároveň také o díl zřejmě nejdrsnější, který občas balancuje mezi historickou detektivkou a historickým thrillerem. Kromě tradiční porce „krve a železa“ se zde dočkáme také pořádné dávky drsné sexuality (v tomto je překonána i scéna v kobkách Drachschlossu z dílu Ohnivé znamení).

SPOILER: Při odhalování plzeňského případu se všichni naši hrdinové ocitnou velmi blízko smrti. Stein schytá kulku vpálenou přímo pod žebra, Barbarič se proti své vůli vykoupe v zamrzlém rybníce a jen taktak se nestane potravou pro ryby, a chudáka Jaroše znásilní stryga se sadistickými choutky a nakonec se mu ještě budou vrtat v lebce (to poslední však k jeho dobru). Také více než kdy předtím se našim hrdinům dostane podpory „seshora“, tentokrát od prince Maxmiliána Habsburského, bez jehož „politického krytí“ by patrně všichni tři skončili na plzeňském popravišti. A mimořádně zajímavý je konec, který naznačuje, že se možná (!) dočkáme sólového dílu s Jarošem.

38 14.02.2021

Naprosto úžasné zpracování příběhu Kubiše a Gabčíka. Správná směs historie, napětí, odvahy a hrdinství. Zaujaly mě i části psané z pohledu Gestapa. Vrcholem byl popis bitvy v kostele - i když jsem věděl, jak to dopadne, tak přesto četl s napětím a držel našim klukům palce až do posledního náboje! Jedna z knih, kterou jsem si krátce po přečetní musel přečíst znovu :))

Kniha, která potěší všechny zájemce o historii druhé světové války, ale která zároveň zaujme a nadchne i čtenáře, které téma druhé světové války jinak nebere či o něm nic nevědí (příkladem budiž ženy v naší rodině, které přes počáteční skepsi knihu nakonec přečetly jedním dechem a se slzami v očích na konci:)).

38 21.08.2020

Kniha musela působit velmi silně v době svého prvního vydání, kdy podobné věci byly tabu (a to i ve svobodném světě, tím spíš u nás v někdejší ČSSR). Přesto jde o velmi realistický a syrový popis prostředí narkomanů vyprávěný přímo dívkou, která tímto prostředím prošla. Není překvapivé, že hlavní hrdinka pocházela z rozvrácené rodiny a tíživých sociálních poměrů, které byly zjevně na počátku všech jejích problémů. V tom se sedmdesátá léta neliší od dnešní doby, která je přeci jen ve většině věcí dost jiná.

Přestože kniha končí zdánlivě šťastně (hlavní hrdinka se odstěhuje z Berlína a dostane se do jiného prostředí), tak v reálném životě tomu tak bohužel úplně nebylo. Jak jsem zjistil, autorka (či spíše vypravěčka) příběhu se po letech opět vrátila k drogám a v posledních desetiletích je z ní životní troska na prahu bezdomovectví. Už to samo o sobě ukazuje, jak je pro bývalé narkomany těžké vrátit se do normálního života a že s tvrdými drogami je lepší si raději nikdy v životě nezačít...

33 05.03.2022

Tato kniha ve mě před lety probudila zájem o období římského císařství. Autobiografie císaře Claudia je sice románovou fikcí, nicméně velmi věrnou a realistickou. Dovedu si představit, že vztahy mezi členy císařské rodiny i jejich chování se v realitě velmi blížily tomu, co je vylíčeno v knize. Pro Claudia coby člověka s tělesným postižením i vadou řeči muselo být psychicky náročné vyrůstat v prostředí zvnějšku "dokonalých" (leč vnitřně často zcela prohnilých) lidí z patricijské nobility.

Příběh však není jen o intrikách v císařské rodině, jak se v souvislosti s touto knihou často zmiňuje. Při líčení životních zážitků budoucího císaře autor popisuje i reálie všedního římského života z počátku prvního století - např. dětské zásnuby, život v konkubinátu s propuštěnou otrokyní paralelně s oficiálním manželstvím s římskou občankou, vztah pánů k otrokům a jejich propouštění na svobodu v rámci tzv. pecullia, hry a gladiátorské zápasy, poměry v legionářském táboře i preotoriánské gardě, vztahy se sousedními národy (velmi mě potěšil popis bitvy v Teutoburském lese, o němž Claudius vyprávěl zprostředkovaně).

Za mě jeden z nejlepších historických románů.

33 09.04.2021

Za prvé se musím ohradit proti kategorizaci "Pohádka", protože tohle dílko je regulérní historická fantasy říznutá lužickým folklórem a špetkou hororu. Určitě je to mnohem méně pohádkou než třeba Tolkienův Hobit (který se obecně už řadí k fantasy, ačkoliv v porovnání s preusslerovským Krabatem je až skoro "dětinský" :)).

Tajemné, příjemně ponuré, a taky trochu romantické. Oproti filmovému zpracování od Karla Zemana je zde rozběhnutých více příběhových linek. Zaujala mě především ta s tajemným cizincem, který přijíždí do mlýna vždy o silvestrovské noci, kdy se v mlýně místo mouky melou kosti. Právě skrz tohoto cizince se odhaluje (nebo spíš naznačuje) i vliv nějaké vyšší organizace, jejíž skutečná povaha však zůstává obestřena tajemstvím. Oproti filmovému zpracování se také více dozvídáme střípky o původu a motivech čarodějného mistra, byť i zde nakonec zůstává většina zahalena nikdy nezodpovězeným tajemstvím. A samozřejmě krásný konec v podobě vítězství lásky dvou mladých lidí nad mocí černé magie :)

(Poslechnuto jako audiokniha, brilantně načetl herec Lukáš Hlavica)

33 14.01.2021

Žasnu, jak autor dovede stále držet vysokou laťku. Podobně jako u předchozích dílů, i tento jsem doslova "zhltnul" během víkendu. A rozhodně tu nejde o žádný stereotyp, protože vztahy mezi hlavními hrdiny se vyvíjejí a speciálně v tomto díle je to hodně znát. Zejména u postavy Jaroše nastal velký posun, a to velmi zajímavým (a do značné míry logickým) způsobem. Vyšetřování kremnického případu je oproti těm předchozím specifické v tom, že naši vyšetřovatelé tentokrát netáhnou všichni tak úplně za jeden provaz, neboť jeden z nich sleduje i vlastní zájem, který s cílem vyšetřování dosti koliduje.

Oproti jiným dílům (zejména předchozímu) mi tento přišel trochu méně drsný, přeci jen zde neteklo tolik krve (ale i na to samozřejmě došlo), zato přibylo více "klasické" detektivní práce, navíc okořeněné o intriky jednoho z hlavní trojice. Na pozadí příběhu se také velmi otevírají sociální otázky, kdy pod leskem bohatství majitelů hutí a mincoven se skrývá bída velké části obyvatel Kremnice, z nichž mnozí nezchudli tak úplně vlastní vinou. Není divu, že se v takovém prostředí objeví někdo, kdo začne brát spravedlnost do vlastních rukou ve stylu Robina Hooda, jemuž kremničtí začnou říkat "Paví oko". Naši hrdinové si tak často během vyšetřování musejí nejednou položit otázku, zda ten, po kom pátrají, je opravdu zločinec v pravém slova smyslu. A jak se nakonec ukáže, tajuplným Pavím okem je ve skutečnosti....nechte se překvapit ! :))

32 20.07.2022

Druhý díl se nese ve stejném duchu jako první - v rámci autobiografie císaře Claudia se kromě podrobného popisu poměrů na císařském dvoře a vztahů mezi členy rodiny čtenář dozví velmi mnoho i o všedním životě na počátku prvního století.

Oproti prvnímu dílu je rozdíl ve vnímání událostí: Zatímco v předchozí knížce byl Claudius utlačovaným otloukánkem a musel čelit dominanci ostatních členů rodiny (kteří jím leckdy téměř opovrhovali), tak v tomto díle naopak jakožto "princeps" musí čelit podlézání a falešnému přátelství dvořanů (z nichž nejhorším spiklencem se nakonec ukáže jeho manželka Messalina). Zajímavý je též charakter judského krále Heroda Agrippy a speciálně obsah jeho korespondence s hlavním hrdinou, z jejíhož obsahu se dozvídáme, jak z pohledu tehdejších lidí vypadalo rodící se křesťanství.

Skvělou částí je popis invaze do Británie, kde se kromě samotného průběhu tažení dozvídáme i spoustu o druidech a vůbec o životě tamních keltských kmenů. V hlavě mi utkvěla scéna, kdy z Afriky dovezení sloni vyplašili britské válečníky a následně proklestili legionářům cestu skrz hustý les (sice jsem se později v knize "Legie římského impéria" od J. Kovaříka dočetl, že při dobývání Británe k nasazení slonů ve skutečnosti nikdy nedošlo, ale čert to vem - do románu tohle patří! :))

31 09.04.2021

Za mě asi nejlépe zpracovaný knižní horor, který jsem kdy četl. Ve skutečnosti je to spíše "komorní" horor, ale o to intenzivnější :) Přiznám se, že jsem si až do poslední chvíle nebyl jistý, jestli hlavní hrdinka opravdu není jen hysterka a celé to není jen projev jejích paranoidních představ - jenže ...(!!!)

V šedesátých letech, kdy tato kniha poprvé vyšla a kdy masmédia ještě nebyla přeplněná hororovým žánrem, to muselo být pro čtenáře něco neskutečného!

30 14.01.2021

Detektivní příběh z renesanční Vídně a jejího okolí. Za mě asi dosud nejpropracovanější zápletka ze všech dílů série. Barbarič, Stein a Jaroš opět válejí :))

Ocenil jsem historický exkurs o masakrech rakouských protestantů. Přeci jen mám někde (snad ještě ze školního dějepisu) zafixováno, že Rakousko byla bašta katolíků, tradičně nepřátelských k "našim" českým protestantům - jenže tak jednoduché to samozřejmě nebylo. To, co se později odehrávalo "u nás po Bílé Hoře", byl jen slabý odvar toho, co zažívali o čtvrt století dřív protestanti v samotném Rakousku (a to ještě nezuřila žádná třicetiletá válka!).

Proto jsem si v závěru knížky zcela upřímně přál, aby fanatický zmetek Giorgio "Slavík" Basta uhořel (jenže jde o historickou postavu, takže ho autor "musel" nechat přežít...). Barbarič coby luterán naopak mohl být po tomhle díle opravdu rád, že se i nadále těší arcivévodově přízni :))

Pokud nevěříte, že by v moderním světě 21. století mohla někde žít skutečná Baba Jaga, tak si přečtěte tenhle kousek. Oproti pohádkové Babě Jaze se tahleta liší přesně v těchto bodech:
- nelétá na koštěti, ale jezdí v kamionu;
- nesídlí v chaloupce na kuří nožce, ale v odlehlé farmě ve švédských lesích daleko od civilizace;
- neloví malé děti, ale výhradně dospívající holky ze všech koutů Švédska;
- ulovené holky zavírá do chlívku ne kvůli vykrmení, ale jako zásobárnu sexuálních otrokyň;
- namísto plůtku z lidských kostí má okolo svého brlohu igelitky s uťatýma končetinama některých holek, které se pokoušely zdrhnout.
A tady rozdíly končí, jinak je to Baba Jaga se vším všudy. Dokonce má i velkou pec, ale radši nechtějte vědět, čím v ní topí...
(Není divu, že podobnost věznitelky s Babou Jagou si uvědomí jedině holka původem z Rumunska, přeci jen běžné švédské teenagerky východní mytologii neznají, takže Jagu běžně nazývají "Babička"... ).

Jak s reálnou Babou Jagou souvisí příběh životem těžce zkoušené architektky ze Stockholmu, která před lety přišla o dceru a jejíž manžel se od té doby léčí na psychiatrii? Víc, než si myslíte.... :))

Zpočátku mi dělalo problém si zvyknout na styl popisu děje, který je celý psán v přítomném čase a působí spíše jako reportáž než jako román. Brzy jsem si ale zvykl a nechal se pohltit příběhem, která je opravdu nervydrásající. Podobně jako v jiných žánrech severské krimi, ani zde nechybí náhled do psychologie postav, ale je to v naprosto vyváženém poměru vůči odsýpání děje (je to ve výrazně menším měřítku než třeba v sérii Sebastian Bergman od Rosenfeldta a Hjortha - což kvituji). Rozuzlení jsem opravdu nečekal, celou dobu jsem měl podezření na někoho úplně jiného.

29 25.07.2022

Historických detektivek a příběhů z rudolfínské Prahy už bylo napsáno bezpočet, ale tenhle je opravdu jedinečný.
Atmosféra nejen staré Prahy, ale vůbec konce 16. století je zde vylíčena dokonale. Dozvíme se, jak to bylo ve skutečnosti s golemem, a také že kromě astrologů a alchymistů se tehdy v Praze usadily bandy vraždících Taliánů (které si Jaroš pěkně podá na mučidlech:))

Moc se mi líbilo rodinné propojení jednoho z hlavních hrdinů se skutečným (historicky doloženým) pražským katem Václavem Jarošem, jenž byl učitelem slavného Mydláře.

28 20.08.2020

K této knize jsem přistupoval se značnou skepsí, protože samotného Barbariče jsem si bez Steina a Jaroše nedovedl představit.

Ale o to víc jsem byl nakonec překvapen - Barbarič sám funguje naprosto skvěle! Naopak, bez neustálých hádek s věčně mrzutým Steinem může naplno využít svůj intelektuální potenciál a konečně vést vyšetřování bez toho, aniž by se neustále oháněl pověřením od arcivévody a vyhrožoval šibenicí za odmítnutí spolupráce (jako Stein:)). Sice se nejednou dostane do situací, kdy by se mu "silová" podpora Steina či Jaroše hodila, dojde i na použití "sedmičky", ale nakonec si vždy zdárně poradí.

Na rozdíl od ostatních dílů série je tenhle jediný psán v "ich" formě, příběh je podáván jako Barbaričovo vyprávění. Je to zas něco "nového", série neupadá do stereotypu a mě to velmi sedlo :))

Speciální pochvala za způsob, jak byl čtenáři podán popis hradu: Vždy, když Barbarič uvažuje nad tím, kudy a přes co museli či naopak nemohli projít zmizelá kastelánova dcera a její únosce, tak v rámci popisu jeho úvah čtenář dostává po malých dávkách velmi detailní historický popis dnes již zaniklého Sitna. Zkrátka popisy prostředí, jež by jinak musely působit zdlouhavě, jsou zde umně "zakamuflovány" pod napínavou vyšetřovací rekonstrukci. Vskutku spisovatelský majstrštyk, už jen za tohle si kniha zaslouží plný počet hvězdiček:))

28 20.08.2020

V pořadí série třetí, pro mě však vždy "první" díl, neboť právě tato kniha mě poprvé seznámila se Steinem, Barbaričem a Jarošem. A nadchla mě tak, že jsem si hned šel sehnat další díly série! Osobně tedy mohu potvrdit, že jednotlivé díly na sebe navazují jen volně, takže klidně můžete začít kterýmkoliv z nich a nemusíte je číst nutně "popořadě" (všechny končí uzavřeným případem).

Příběh tajemný, atmosféra by se dala krájet, finále naprosto úchvatné - ale rozhodně ne happyendové (měšťané beroucí spravedlnost do vlastních rukou byli náhodou sympaťáci a nemuseli skončit tak, jak skončili - na rozdíl od těch tří šlechtických čarodějnic :)))

Velmi mě zaujal motiv zaniklého římského (pardon - pohanského! ) města v lesích za hradbami Bratislavy (pardon - Prešpurku!)

26 20.08.2020

Povídky z této knížky pro mě budou asi navždy představovat to nejlepší, co kdy bylo v žánru fantasy vydáno.

Bylo to přesně podle mého gusta: Žádná kýčovitá high-fantasy s přehršlem magie a fantastických tvorů, ale decentní temná fantasy říznutá pověstmi a legendami. Žádné vítězství dobra nad zlem, ale drsný svět, který se v mnohém podobá tomu našemu (v tomto směru mu mnohem víc porozumí spíše čtenáři z postkomunistických zemí než čtenáři ze západní Evropy či USA, jež jsou zvyklí na triumf dobra).

Povídky z této knížky si čas od času přečtu znovu a i po letech jsem schopen v nich najít něco nového, co jsem dříve přehlížel. Brilantní dílo, jemuž dávám šest hvězdiček z pěti :))

(P. S.: Vyšlo též jako audiokniha, která není pouze načtena jedním hlasem, ale nadobována několika herci. Geralta naprosto úžasně nadaboval herec Jiří Dvořák. K tomu úžasný zvukový doprovod a hudební podtext. Luxusní zážitek, doporučuji všem fanouškům zaklínače :)).

25 01.10.2020

Čím je pro žánr dramatu W. Shakespeare, pro žánr dobrodružného historického románu A. Dumas, pro žánr sci-fi Jules Verne, pro žánr fantasy J.R.R.Tolkinen, pro žánr (proti)válečného románu E. M. Remarque a pro žánr indiánek K. May - tak přesně tím je R.L. Stevenson pro žánr pirátských příběhů.

V jeho díle nalezneme všechna klasická pirátská klišé v té nejlepší podobě: Jednonohý pirát s papouškem, pirátský poklad zakopaný na ostrově, vzpoura na lodi, souboje na šavle a muškety, trojhranné klobouky proti šátkům, vlajka "Jolly Rogers" (kterou nakonec Jim Hawkins hodí do moře). Přijde mi, že všechny pozdější pirátské žánry jsou vždy tak trochu kompilátem tohoto Stevensonova díla, byť asi ani on sám jistě nebyl zcela originální. Nicméně v pozdějších pirátských žánrech sotva najdete něco, co v nějaké podobě nenaleznete již v tomhle nesmrtelném dílu.

Když jsem tuto knížku četl poprvé v 11 letech, představoval jsem si sám sebe jako Jima Hawkinse (který byl asi o dost straší). A doufal jsem, že kdybych byl na jeho místě, zachoval bych se stejně (teď po letech uznávám, že bych se v sudu s jablky nejspíš po**al strachy :)) Nebylo špatné si tuto knihu po letech připomenout, na spoustu věcí se dnes dívám jinak. Třeba jako dítě jsem Johna Silvera považoval spíše za kladnou postavu, protože i když to byl pirát, tak se přece kamarádil s Jimem. Dnes to chápu spíš tak, že to byl hnusný manipulátor, jehož přátelství s Jimem nebylo nijak upřímné, ale byl v tom čistý kalkul - kluk byl pro něj jen prostředkem coby most k "těm druhým", až všechno selže. Zatímco jako děcko jsem doufal, že Silverovi jeho závěrečný útěk dobře dopadl, tak dnes bych mu spíš přál anglický soud a šibenici :)) Nojo, asi je to tím, že dnes už holt nejsem ve věku Jima Hawkinse, ale spíše ve věku doktora Liveseye či kapitána Smolleta, kteří pro Silvera přesně tohle chystali :))

24 07.08.2023

Při čtení jsem přemýšlel, kdo je v konečném důsledku větší zrůda, zda ten nacistický dědek, nebo ten kluk. Dědek byl sice v mládí nacistická bestie a těžko s ním mít slitování, nicméně po změně své identity a odchodu do USA vedl v zásadě spořádaný život. Naproti tomu kluk je na první pohled vzorný studentík ze spořádané rodiny, ale jakmile zjistí, s kým má tu čest, tak ho začne v podstatě psychicky terorizovat a sám se tak stává zrůdou, o které původně jen chtěl udělat referát. Až mi toho starého nácka bylo chvílemi skoro líto...

Jakoby by autor nenápadně naznačoval, že v určitém věku v sobě každý může probudit zrůdu, ale jen někomu systém umožní praktikovat zrůdnosti reálně (aneb není těžké si představit, k čemu by Teddy Bowden směřoval, kdyby nevyrůstal v USA v osmdesátých letech, nýbrž o půlstoletí dříve v Německu…).

Poměrně zdařilá (i když zdaleka ne tak působivá) byla i filmová adaptace z roku 1998, kde se v epizodní roli izraelského vyšetřovatele objevil Jan Tříska.

24 29.11.2021

První část legendární ságy mistra Sapkowského.
Pro mě to sice němělo už takovou "šťávu" jako předchozí samostatné povídky, ale to nic nemění na tom, že jde o velekvalitní dílo drsné fantasy, jak to mám rád. Popis zaklínačského výcviku na Kaer Morhen, nebo dramatická cesta kolony strážené sympatickou trpasličí bandou skrz lesy plné krvelačných scoia'tael mi navždy zůstanou v paměti.

24 01.10.2020