ja.s.knihou
komentáře u knih
Dědici Remiey
Anna Tausigová
Originální fantasy příběh z pera české autorky. Objevují se tam bytosti z mytologie jako jsou elfové, nymfy, upíři, zvěromágové, kouzelníci… Jednoduše, tento svět je velmi rozmanitý. Každý alf ovládá alespoň trochu magie, což se mi líbilo, protože většinou magii ovládají jen kouzelníci a maximálně nějaká vyšší vrstva.
V knize není žádná romantická linka, což mi vůbec nevadí. Upřímně nevím, kam by se vešla aniž by to nějak ovlivnilo tu atmosféru.
Příběh je rozdělen do tří částí. Už od začátku je kniha napínavá. Prostředí bylo popsáno dostatečně.
Postavy byly velmi dobře popsány. Nejvíce se mi líbilo jak postavy nebyly ani dobré ani zlé. Každý z nich měl své vnitřní démony s kterými se v průběhu děje musel potýkat. (Teda kromě hlavních záporáků. Tam by mě zajímalo proč to dělají.)
Většina postav mi byla sympatická, avšak nemohu úplně u všech říci zda mi úplně sedli nebo ne, protože dle mého nedostaly takový prostor. A i když jsem si je oblíbila, tak bych si přála, aby dostali více prostoru. Třeba mě teď napadá Hel, Nya, Cerim nebo Orion.
Asi nejvíce jsem si oblíbila Iliasiena, nemám specifický důvod. Prostě mi sedl.
Adriena se mi líbila ve směru, že chtěla dodržet svůj slib. Rozdala by se pro ostatní. Také byla statečná, šla si za svým cílem. Na můj vkus rychle odpouštěla. Také byla v některých věcech hodně moc zbrklá. Neříkám, v některých věcech jí to zachránilo zadek, ale ne vždy.
Nafriel byl zajímavý. Co se týkalo Adrieny, tak mi připadal žárlivý, především když byla ve společnosti Rowariana. Také mě štvalo jak furt říkal, že s Rienou jsou jako bratr a sestra, ale pak jí prostě opustí. Taky měl tolik možností, jak dokázat, že to obětování se není jen jednostranné. No… Beru ho tak nějak neutrálně.
Nejvíce smíšené pocity mám však z Rowariana. Nevím, přijde mi takový záludný. Ví o slabinách jak Rieny tak i Nafariela. Navíc má u Rieny jednu laskavost. Trošku se bojím, že by ji mohl někdy v budoucnu vydírat.
Já dávám 4,5/5. A těším se až se dostanu k druhému dílu.
Dívka z vyšší třídy
Hana Adler
(SPOILER) Příběh byl jednoduchý a čtivý. Určitě bych v tom nehledala nějakou vědu. Mohu říci, že prvních pár stránek mohlo působit nudně, ale v moment kdy se zjistí pro ni překvapující pravdu, což je mám pocit 2. kapitola, se to rozjelo a nešlo to zastavit. Já bych možná ocenila trochu více popsání prostředí, ale to píši u spousty knih.
Co se týče postav, tak příběh se zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy.
Na Margaret, což je dvaadvacetiletá studentka, která není spokojená se svým životem ve zlaté kleci. Jakmile zjistila pravdu, rozhodla se vzít osud do svých rukou. Za mě byla v určitých věcech dosti naivní, ale na druhou stranu mluvila někdy i velmi rozumně. Teda, já osobně bych asi hned nevyjela přes půl Ameriky s tak málo penězi, ale kdo ví co by se stalo, kdyby ty peníze měla. Také mi přišlo lehce divné, když odešla ze školy hned na autobusovou zastávku a pak si dva týdny nebo tři nevzpomněla, že sakra chodí do školy.
Druhou hlavní postavou byl Jeff. Čtyřicetiletý muž, který se rozhodl po určitých životních nesnázích vzít motorku a cestovat po Americe. Jeff byl sarkastický, většinu času veselý a také dosti žárlivý. Měl být i tvrdohlavý, ale nevšimla jsem si. Miluju jeho sarkasmus.
Co se týče vztahu mezi nimi. Může působit nereálně, ale já proti tomu nic nemám.
Rodiče Margaret za mě byli…zvláštní? Dle popisu byli hodně přísní. Ale po tom co Margaret utekla a nevrátila se bych očekávala jinou reakci. V reálu reagovali na můj vkus až moc klidně i přes několik námitek.
Celkově na mě celá kniha působila takovým spíše roztomilým dojmem. Kdybych měla nějaké očekávání, tak se asi nenaplní, ale pro mě to byla oddechovka, kterou jsem měla za dvě odpoledne přečtenou.
Také musím pochválit jednoduchou, přesto krásnou obálku.
Já dávám 4/5.
Zápisník smrti 1
Tsugumi Ohba
Jako první jsem viděla anime (2 epizody), které mě moc nezaujalo, proto jsem měla lehkou obavu, když se mi do rukou dostal první díl mangy.
Pro mé překvapení, bylo to skvělé. V moment, kdy se na scéně objevil L a začalo vyšetřování mě to bavilo o to více. Bohužel, Lightovi i přes fakt, že měl pravděpodobně dobrý záměr, se to celé vymklo z rukou a začalo mu slušně přeskakovat. A Rjúk byl skvělý. (I přes fakt, že mě trochu ze začátku děsil.)
Já manze dávám 4,5/5 a jsem opravdu mile překvapena.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Tuto knihu jsem viděla nejdříve jako film na doporučení od kámošky. V té době jsem o knize neměla ani ponětí. Film je má srdcovka a když jsem objevila knihu, neváhala jsem se ji pořídit. A jestli jsem milovala film, tak knihu jsem si zamilovala snad ještě více.
V knize se střídají pohledy dvou hlavních postav. Willa a Stelly. (Ale Poe je má nejoblíbenější postava.) Děj se odehrává především v nemocničním prostředí. A je to šílený. Číst o postavách, které trpí takto závažnou nemocí, bylo pro mě něco nového. Upřímně nedokážu si představit jak těžké to musí být.
Kniha mě zahrála u srdce, ale také mě přinutila plakat. Od jedné určité události skoro každou další kapitolu.
No... co více k tomu říci. Kniha skvělá. Obálka úžasná. Já hodnotím 5/5. A rozhodně doporučuji.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Ke knize jsem se dostala prostřednictvím maturitního seznamu. Za normálních okolností bych o ni nezavadila ani pohledem.
Nic moc pozitivního jsem od knihy nečekala, ale překvapila mě.
Kniha je psána ve formátu deníku, který píše Marie. Někdy se tam místo zápisu objevil dopis, ale to nebylo časté.
Už samotný začátek mě pobavil. Samozřejmě, že tam byly události lehce přetažené za vlasy. Ale nic po čem bych měla chuť knihu odložit. Bavila mě od začátku do konce. (Lepší jak film dle mého názoru.)
Velmi dobrá oddechová četba. Já bych ji hodnotila 5/5. a zajímá mě jaké budou další díly.
Volání temnoty
J. B. Zmek
Kniha obsahuje devět povídek a jednu báseň. A musím říci, že na to, jaké jsem měla obavy, jsem si to užila. Kniha byla vydána přes vlastní náklad, takže se tam maličké nedokonalosti objevily, ale není to nic co by zkazilo celý příběh.
Za mě osobně byla báseň úplně nejslabší.
Všechny povídky až na jednu měly opravdu atmosféru, až jsem se i chvílemi bála. Některé byly více či méně brutální. Určité prvky se v jednotlivých povídkách opakovaly, ale nemyslím si, že to příběhu nějak škodilo. Jednu povídku i přes to, že byla krásně napsaná a zahřála mě u srdce, bych neřadila do žánru horor i přes to že se tam nějaké podivné věci staly.
Jako celek knihu vnímám pozitivně a dala bych jí 4*/5