Jacck komentáře u knih
V dnešní době manipulací a politického marketingu důležitá kniha. Autorka je novinářka a vysvětlí nám historii propagandy, to jaké sofistikované psychologické metody se dnes k ní používají. Pochopitelně se soustředí zejména na aktuální desinformační kampaň z Ruska, které se snaží působením lží a korupce rozložit západ včetně České republiky. Obávám se, že ti co by to nejvíc potřebovali a co nás svou hloupostí táhnout do srabu, si to stejně nepřečtou.
Kniha napsaná 500 let před Kristem a stále má co říct a stále oslovuje lidi i dnes? Ano. Tato kniha patří dodnes mezi základní výukovou literaturu ruských tajným služeb (viz KGB přeběhlík Yuri Bezmenov), dodnes ji studují firmy a řídí pode ní svou strategii při boji s konkurencí atd. Tato kniha je totiž nadčasová kniha o konfliktech, válce, soupeření a o taktikách a strategiích. A lidi se za těch 2500 let nezměnili, proto je ta kniha pořád nadčasová.
Toto je opravdu dobrá kniha o lidském podvědomí. My lidé máme tendenci si myslet, že jsme racionální bytosti, které se rozhodují racionálně. Dokonce jsme sami sobě dali jméno homo sapiens neboli člověk rozumný. Jenže jak ukazují výzkumy, tak jsme ve skutečnosti ovládání mocným podvědomím. Toto podvědomí nám zkresluje vnímání světa i sebe sama, zkresluje vzpomínky. Často se rozhodujeme na základě nevědomých motivů, a zpětně si své jednání racionalizujeme a svých skutečným motivů si nejsme vědomi. Máme narcistickou představu o sobě samých, kterou máme potřebu neustále hájit. Autor (Mlodinow) není profesionál v dané oblasti, je to fyzik, přesto odvedl celkem slušnou práci ve shromáždění solidní porce seriozních vědeckých studií a výzkumů podvědomí. Knihu určitě doporučuju k přečtení všemi lidem, kteří chtějí trochu líp poznat sami sebe.
Sám jsem neurovědec, provádím fMRI studie, orientuju se v mozku a ta kniha nebyla uplná. Řekl bych že autor se dotkl pouze povrchu. V celé knize důsledně rozlišoval mezi tzv. starým podvědomím (viz Freud a psychoanalýza) a novým podvědomím (založeným na důsledných experimentech). Kopat dnes do Freuda a psychoanalýzy je trochu mimo, protože i psychoanalýza se za těch 100 let hodně posunula a vyvinula a k otázce podvědomí má hodně co říct. Osobně považuju za fascinující oblast podvědomí tzv. obranné reakce ega (ego-defenzivní mechanismy), které jako první popsala Freudova dcera Anna Freud. Ty jsou podloženy rozsáhlým výzkumem a přesto je autor ani nezmínil. Pro zájemce doporučuju třeba anglickou knihu The Wisdom of the Ego, která je celá o podvědomé moudrosti ega a jeho obran. Určitě existují potlačené vzpomínky a psychotraumata, intrapsychické konflikty, skryté komplexy a pocity méněcennosti, Freudovské konflikty mezi potlačenou sexualitou a společenskými normami, teorie objektních vztahů atd. Tj. přestože kniha není zdaleka uplná, tak svou práci odvede - přesvědčí vás, že vaše vědomí je jen povrchní vír na hladině, a že se tam taky nachází spodní nevědomé proudy. Určitě doporučeno všem, kdo se chtějí něco dozvědět o lidské mysli.
čteno až v dospělosti. Osobně moc nechápu, proč je tato kniha plná triviálních myšlenek a dialogů a považována za jakési hluboké dílo. Jednu hvězdičku navíc dávám za to, že kniha byla tak krátká :-)
vrchol české poezie, nádherný jazyk, nádherné obrazy přírody, romantický děj.
Nechápu ta relativně negativní hodnocení. Podle mého je to myšlenkově nejhlubší dílo české liratury. Svět je zde alegoricky popsán jako labyrint a poutník v něm putuje a velmi vtipně popisuje celou lidskou společnost. Doporučuju číst verzi v jazyce 21. století, přeci jen ta staročeština dělá trochu problémy.
toto je prostě mazec, to by měla být povinná četba na všech středních školách. Čte se to jedním dechem jak najnapínavější thriller a děsivé je to, že je to skutečnost
kvalitní mafiánská kriminálka. Mapuje vztestup jednoho ganstera, jak se mu podařilo k majetku přijít a predátorsky za pomocí zkorumpovaných politiků ovládnout několik klíčových firem, jeho boje s kmotrem Mrázkem o Setuzu, jeho kontakty na ČKA. Holt agenti STB měli po převratu nejlepší informace ze všech, a proto měli v dobách privatizace náskok. Dnes jsou z těchto veksláků, STBáků a gangsterů vážení oligarchové, miliardáři, a premiéři.
Docela dobré, dám tak 4.5 hvězdičky. Jedná se životopis Howarda Cartera, anglického amatérského archeologa, která objevil v Egyptě hrobku Tutanchámona a nastartoval na západě mezi válkami celou modní vlní egyptologické mánie. Životopis se v obecnosti drží známých fakt z Carterova života, ale mezery vyplňuje fikcí. Např. jeho láska k jeho učitelce, Sáře Jonesové, je nejspíš fiktivní. Naproti tomu osoby jako Naville, Petrie, Chaplin a spousta dalších jsou reálné historické osobnosti.
Totální schíza, jak je u Dicka zvykem. Protidrogový agent Bob Arctor, který je pověřen sledováním sebe sama a pár svých kamarádů, drogové mejdany, feťácké vyhulené řeči. Nakonec toxická psychoza, rozpojení mozkových hemisfér, ztráta smyslu pro to, co je realita a co není, paranoia. U některých těch feťáckých dialogů jsem se celkem bavil, např. když se Luckman snažil zabít a místo heroinu si vzal silný halucinogen a pak potkal monstrum plné očí zpoza známých dimenzí, které mu začalo předčítat všechny jeho hříchy. Toto spolu s Ubikem jsou jedny z jeho nejlepších děl. Film jsem viděl už dávno a rozhodně jsem si nepamatoval pointu.
Je to bezpochyby dobré dílo plné duchovní moudrosti, přesto mám po dočtení trochu smíšené pocity. Může za to zejména dějová linie týkající se okultismu, astrálního cestování, setkání s ďábly a anděly, jasnovidectví, přestav nebe a pekla, theosofie. Toto si autor mohl odpustit, protože jsou to nemysly a kazí to prožitek z jinak skvělého díla. Pokud jde o samotné duchovno, tak v knize není převratného, co by člověk nenašel jinde, třeba u Mistra Eckharta (kterého Larsen bezpochyby znal), a kterého v knize reflektuje zejména skrze postavu Holgera Vdovina - nic nemít, nic nechtít, nic nevědět. Prostě Bůh je tam, kde není ego.
Jedna z mých nejoblíbenějších básní. Výborný je na ytb anglický přednes v podání Christophera Lee (filmový představitel Drákuly)
Kniha je perfektně napsána. B. Greene má dar jazyka a a schopnost objasňovat složité myšlenky jednoduchým názorným jazykem (viz časoprostor jako bochník chleba, kdy různí pozorovatelé jej řežou různě). První půlka knihy líčí víceméně standardní fyziku, zvláště její dvě perly 20. století, relativitu a kvantovou mechaniku. Druhá půlka knihy líčí teorii strun, která je dost kontroverzní. Přes obrovskou komplexitu a matematickou bohatost pro ni není žádné experimentální potvrzení. V posledních letech je tu i zklamání z LHC, které zatím krom potvrzení Higgsova bosonu nenašlo vůbec nic, ani náznak supersymetrie ani žádné fyziky za hranicemi Standardního modelu. Je otázka, jestli strunová teorie do budoucna přežije či nikoliv.
Podobně jako v případě 1984 se jedná o antiutopický román. Huxley však k tématu přistupuje trochu jinak než Orwell. Huxley spíš zkoumá otázku, jak by vypadala civilizace, která by odstranila všechno utrpení a ponechala lidem jen štěstí, uspokojení a nekonečný konzum požitků a zábav. V této dystopické společnosti už neexistuje rodina, lidé jsou industriálně produkování v inkubátorech, hned od narození jsou predestinováni, tj. psychologicky i fyzicky programování pro určitou společenskou roli, aby v ní byli spojeni. Z života lidí je odstraněn stres, odstraněna smrt, odstraněna samota, odstraněny jakékoliv překážky. Lidé si donekonečna navozují pocit štěstí sledováním virtuální reality nebo braním drogy zvané soma. Jedná se vlastně o tyranii věčného štěstí, kterého bylo dosaženo za tu cenu, že bylo nutné obětovat svobodu, pravdu atd. Když ze života odstraníme bolest, život se stane mnohem chudším. Kniha měla několik zajímavých myšlenek. Čtyři hvězdičky dávám proto, že nebyla dle mého dobře napsaná, špatně se četla a neměla moc dobrý příběh, nebyly tam žádné kladné postavy a ty postavy co tam byly se chovaly nelogicky.
Je to už dlouho, co jsem to četl a pamatuju si jen, že to bylo dobré :-) V živější paměti mám film Jméno růže se S. Connerym. To však byla spíš mysteriozní kriminálka ve středověku. Kniha je mnohem víc vrstevnatá, filosofická.
První půlka knihy byla trochu nudná. Od časového skoku 200 let do budoucnosti to však začalo být velmi napínavé. Osobně mi na té knize vadí nejvíc různé logické nesrovnatelnosti, např celé chování trisolaranů. Kdyby se svou technologií chtěli, tak mohli lidstvo vyhubit dávno. Např. jim nedělalo problém navrhnout biologickou zbraň specifickou pro Luo Ťiho genom, proč potom lidstvo nevyhubili nějakým virem a nepřiletěli si jen vyzvednout prázdnou planetu? Apod. Radši na tím moc nepřemýšlet.
Nedávno jsem znovu prečetl pár knih z této série a napíšu svůj dojem z celé série. Nejlepší je prvních 5 knih (jako nejlepší bych viděl Vzpomínky ledu), poslední 2 považuju naopak za velmi slabé. Ke konci ságy je děj neopodstatněně natahovaný, člověk čte stovky stránek popisů o tom, jak nějaká armáda pochoduje z bodu A do bodu B a stovky stránek se de facto nic neděje. Vyprávění skáče mezi desítkami různých postav, z nichž většinu zná člověk přílis krátce na to, aby o ně nějak stál (všichni ti Smíšci, Krátkonosové, Koryci, Polibti a Sladkyšpeci), navíc autor zabředává v neúnosné míře k pseudofilosofování. Pokud jde o samotný závěr: pochybuju že Erickson to měl takto plánované od počátku, spíš improvizoval. Spousta postav se zcela měnila v průběhu ságy, např. samotný chromý bůh z vychytralého arcizlouna v oběť, Tavore z bezcitné pobočnice Laseen na nové vtělení Krista. Celé dějové linie byly zapomenuty a vyšuměly do ztracena: co se stalo s Malazskou říší a Laseen a Mallikem Relem? Prvních pár dílů to vypadalo, že se série bude točit hlavně kolem trůnu malazské říše a nakonec autor v posledním dílu ságy vytáhne jakési pitomé Forkul Assail. Stejně tak neuspokojivě bylo vysvětleno, kdo nebo co je Ben, celá Icariova linie měla neuspokojivý konec, protože na počátku slibovala zápletku kolem časově aspektovaných azatských domů, jen aby tam nakonec azathy nehrály žádnou roli a vůbec nijak dál nebyly vysvětleny atd. Takže na rozdíl od většiny hodnotících tady nemám pocit, že Erickson měl celou knihu dokonale promyšlenou, spíš myslím že improvizoval jak se dalo, pořád vymýšlel nové postavy, nové kontinenty, nové dějové linky, až už to nakonec nebylo možné nějak se ctí ukončit, protože vepsal sám sebe do koutak. Takže v rámci možností ten konec nebyl špatný, ale nadšený z něj nejsem.
S hodnocením kriminálek nemám moc zkušenost. Přišlo mi to lepší než Carl Morck, kterému jsem dal 3 hvězdy, tak tomuto dám 4. Od filmu se to dle mého zas tak neliší, a protože jsem film viděl jako první, tak jsem od počátku znal vraha. Niemanse jsem si představoval jako Jeana Reno, zato Karima jsem si nepředstavoval jako Vincenta Cassela. Kniha je napínavě napsaná a dobře se čte.
Nemám pochyb, že se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, o mistrovské dílo světové literatury, které je kvalitou srovnatelné s giganty jako Bratři Karamazovi. O čem to však celé bylo? V knize je vzájemně propleteno taková spousta různých tématických vláken, že se zdá nemožné vypíchnout je jedno. Pro někoho to může být meditace o podstatě času, života a smrti, pro jiného "zdlouhavá nuda o tuberacích a smrti", pro dalšího alegorie Evropy před první světovou válkou, nebo Bildungsroman nebo parodie na Bildungsroman. Více ke svým dojmům z knihy jsem si poznamenal do blogu
https://www.databazeknih.cz/blog/ocarovan-carovnou-horou-8566
kniha v současnosti vysoce aktuální. Pomůže pochopit, co se aktuálně ve světě děje. Rusko vede psychologickou válku proti Západu. Korumpování politiků (Zeman, Klaus a další agenti), korumpování najatých novinářů, webové brigády tzv. trollů v diskuzích po celém internetu, desinformační weby a blogy. Abych citoval šéfa BIS Michala Koudelku, tak cílem ruské propagandy a desinformace je "ovlivňování nálad široké veřejnosti, neustále vyvolávání pocitů, že všechno je jinak, že za vším je něco nekalého, demokracie je slabá, západní společnost v čele s EU a NATO prolezlé korupcí a byrokracií a tak dále. Cílem je zahlcení veřejného prostoru spoustou informačního balastu, který běžným občanům má sebrat pevnou půdu pod nohama. Nic není jisté, existují alternativní pravdy… Na reálný základ se pověsí nebezpečná dezinformace, takže pro laika je zpráva věrohodná."
Rusko mistrně využívá uprchlické krize k rozkládání EU, létá vede subverzní podrývací kampaň proti EU
Pokud vás zajímají prakticky ruských tajných služeb v psychologické válce proti západu, tak si pusťte na ytb vynikající videa s Yuri Bezmenovem, což je přeběhlík z KGB, který létá pracoval jako desinformační expert pro Ria Novosti (předchůdce dnešní RT). Rusko je s námi dnes ve válce a jeho psychologická válka na značnou část občanů docela dobře funguje. Výsledkem takové psychologické války je třeba zvolení Trumpa, což de fact ochromilo a paralyzovalo USA. Takže bych to rozhodně nepodceňoval.