Jacck komentáře u knih
Edmontova posedlost pomstou je očividně silnější než jeho láska k Mercedes. Napsané je to mistrně, plné napětí, stránky se jen otáčí.
Série Nadace u mě nefungovala tak dobře jako série o robotech. Nelíbil se mi totiž ústřední nápad s psychohistorií, kolem které se celá ta série točí. Psychohistorie (vymyšlená Hari Seldonem) je fiktivní matematická metoda, jak předvídat vývoj společnosti v budoucnosti. Škoda že Asimov neveděl nic o deterministickém chaosu, efektu motýlých křídel a teorii chaosu. Často drobné náhody rozhodují o tom, kterými ze dvou zcela rozdílných větví se vývoj vydá. Např. v minulosti je prokázáno, že nedávno žilo na zemi jen pár tisíc jedinců homo sapiens. Stačíl menší virus a dnes bychom tu nebyli. A tato vědecká nevěrohodnost mi bránila sérii naplno si užít.
Klasika žánru scifi. Užil jsem si celou tetralogii (Ocelové jeskyně, Nahé slunce, Roboti úsvitu, Roboti a impérium) a za celou sérii dávám jasných pět hvězd. Země je přelidněná a lidé žijí v obrovských ocelových městech (proto ocelové jeskyně). Naproti tomu vesmířané, tj. bývalí kolonisté ze země, co žijí na jiných planetách, mají dost prostoru, dokázali se zbavit nemocí, prodloužit lidský život. Elijáš Baley je detektivem na zemi. Poté co je zavražděn jeden vesmířan na zemi, je pověřen vyšetřováním. Partnerem v tomto vyšetřování se mu stává robot Daneel Olivaw. Vypátráním pachatele končí první díl. V knize je skvělě zpracovaný vztah mezi Elijášem a Daneelem, kdy od počátečního odmítání robotů se z nich stanou přátelé. Další díly se pak odehrávají na planetách kolonistů, kde Asimov popisuje jiné formy uspořádání společnosti. Celé dílo je nadčasové a nejde na něm vůbec vidět, že bylo psáno před mnoha desetiletími.
Tuto knihu jsem vygoogloval na nějakém anglickém webu, kde byl přehled TOP knih fantasy, které nejsou série. Tato byla na prvním místě. Pěli na to chválu, jaké je to umění a že člověka emocionálně roztrhá (vygooglujte si anglické recenze). Se mnou to nějak nerezonovalo. Bylo to patetické. Byl tam jakýsi zlý dobyvatel, co dobýval říší, a vražedkyně co ho měla zabít se do něj zamilovala. Za vší tou svou brutalitou to byl vlastně romantický citlivý člověk, haha. Připadalo mi to, jakoby někdo psal o Hitlerovi, a pak psal o tom, jaký je to romantik s citlivou duší a celý patos byl vytvořen o tom, že Hitler po válce musí být souzen za své zločiny a láska tak nemůže dojít naplnění. Umělá snaha o citové vydírání, která u mě nefungovala.
Mám tu čest ohodnotit tuto knihu jako první. Četl jsem ji už před lety (anglicky), stejně jako další knihy od Varely a Maturany a Batesona. Je to jedno ze základních děl konstruktivismu, tj. jedné z teorií lidského poznání. Podle této teorie si svou "realitu" konstruujeme ve svém vědomí. Žádná objektivní realita neexistuje. Existuje pouze sdílená realita, kterou si my lidé jako živočišný druh vytváříme v procesu jazykování (languaging) uvnitř svých mozků. Např. realita takového kapra vypadá úplně jinak, protože používá odlišný mozek a zcela jiné smyslové orgány, tj. má i zcela jiné vjemy a jeho konstrukce reality vypadá úplně jinak. Doporučeno všem zájemcům o teorii poznání (=epistemiologii)
Je to už dlouho, co jsem to četl a pamatuju si jen, že to bylo dobré :-) V živější paměti mám film Jméno růže se S. Connerym. To však byla spíš mysteriozní kriminálka ve středověku. Kniha je mnohem víc vrstevnatá, filosofická.
Užitečný přehled pro ty, kteří si chtějí udělat obrázek o tom, co je a o čem bádá analytická filosofie. Analytická filosofie je možná dominantní filosofií 20. století a byla vytvářena zejména logiky, matematiky, jazykovědci. Klade si otázku jaký je vztah jazyka ke světu. Její hlavní proponenti jsou např. Frege, Carnap, Wittgenstein, Quin atd. Knížka je napsaná srozumitelně i pro ty, co filosofii primárně nestudovali nebo nestudují na vysoké škole (můj případ)
kniha je dobře napsaná, ale toto roubování východní mystiky na fyziku mě moc nepřesvědčilo. Všechny Caprou uvedené "paralely" mezi východní mystikou a fyzikou jsou vágní analogie a nic víc.
Knížka, co měli doma v knihovničce rodiče, takže jsem s ní vyrůstal od malička. Frič byl dobrodruh, co prožil život mezi indiány Jižní Ameriky, dokonce tam měl několik potomků. V knize popisuje jejich život, rituály, víru, nezkaženost, obsahuje spoustu krásných černobílých fotografií.
Román z doby, kdy Rusko bylo ještě jakžtakž normální zemí, než to tam zdecimovali bolševici a jejich dnešní kágébáčtí pohrobci. Tolstoj psát umí.
Masnáví je geniální dílo. Obdivuju, že překladatel ten překlad dokázal zveršovat, nadruhou stranu je očividné, že nepochopil, a tím pádem se mu ani nepodařilo správně přeložit, duchovní význam některých veršů. To člověk zjistí, pokud si najde některé zahraniční překlady, např. ten od Whinfielda
http://www.omphaloskepsis.com/Library/masnavi.pdf
Šak ja ... slivovica a kapku čaje do ní, to je ten pravý medikament!
Proti Josefovi K je veden proces, je dlouze vyšetřován, je popotahován, nakonci zastřelen na mostě. Po celou knihu se nedovíme, proč je proti němu veden proces a čeho se týká. Tato absurdita a nemožnost poznat pravdu je pro Kafku typická. Všechna jeho díla jsou o tom samém. Občas každý z nás v životě zažívá absurdní kafkovské situace.
V této útlé knížečce je formou alegorie vysvětleno, proč komunismus nikdy nebude fungovat. Ono se vždycky najde nějaké to prase Napoleon, které tvrdí, že všechna zvířatka jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.
Klasika všech dystopických románů, aneb jak se Winston a Julie naučili milovat Velkého bratra. Hlavní motto Ministerstva pravdy zní "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla."
Původní Dracula. Z upírů, vlkodlaků a zombií už se za tu dobu stala naprostá klišé a není to můj šálek čaje. Tato kniha mě však bavila. Dracula už byl asi 1000x zfilmovaný, od roku 1931 až po filmy typu Underworld. Knize nejvěrnější je asi Dracula z roku 1992 a pak drákulovky od studia Hammer
Pokud je vám pod dvacet let, tak si dejte hvězdiček pět, pokud je vám nad třicet, tak hvězdičky tři. Četl jsem to v 90. letech jako náctiletý když to vycházelo a byl jsem z toho unešený. Rozhodl jsem se k tomu vrátit o 15 let starší a zjistil jsem, že k některým věcem z mládí by se člověk vracet neměl. V tomto smyslu to bylo podobné jako májovky, kde je tento efekt ještě mnohem dramatičtější.
lehce nadprůměrná detektivka pro čtení na dovolenou a na zabití času, která však nijak zásadně neobohatí. Jedinou originální věcí byla ta hyperbarická komora. Docela se mi líbily postavy Karla Morcka a Asada a Karlův černý humor. Přečetl jsem i následující knihy série oddělení Q a hodnocení bych dal podobné, protože všechny ty knihy jsou si podobné.
Nehodnotím první knihu, ale celou sedmidílnou sérii. Dle mého je to jeden z vrcholů fantasy žánru, odehrávající se v originálním univerzu bez klasických klišé. Kdysi světu vládly 2 mocné rasy - Sartani a Patryni. Při jakési magické katastrofě před tisíci lety svět potkala magická apokalypsa, která svět rozštěpila do říší vzduchu, vody, ohně a země. Sartani Patryny uvěznili do Labyrintu, což je smrtíci magické bludiště. Haplovi se podaří uprchnout a postupně začně odhalovat, co přesně se v minulosti stalo. Ukáže se, že věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdály.
Sherlockem Holmesem jsem byl zklamán. Po všech těch filmech a seriálech jsem si řekl, že půjdu přímo ke zdroji a přečtu si originál. Všechny příběhy SH jsou krátké povídky bez valného napětí, kdy slovutný SH používá své téměř nadpřirozené schopnosti dedukce k řešení případů. Nebavilo mě to.