jahlina
komentáře u knih
Sněží, sněží...
Lauren Myracle
Měla jsem trochu problém, protože jsem tuhle knížku začala číst po Haně od Mornštajnové, a tak mi ten první příběh přišel dost přitažený za vlasy. Ale nakonec se mi líbil asi nejvíc. Jedná se o nenáročné čtení, s kterého dýchá atmosféra amerických vánočních filmů. O Vánocích je prostě možné všechno, protože je to čas zázraků.
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Napínavý příběh čtivě napsaný. Hlavní postava právnička Tóra zase neměla lehkou práci, ale nakonec pravda vyšla najevo.
Trojhra
Blanka Hošková
Četlo se dobře, ale čekala jsem víc. Závěr mohl být asi trochu víc vygradovaný. Nicméně se nebudu bránit zkusit ještě něco dalšího od této autorky.
Bůh v renaultu
Michal Viewegh
Souhlasím s předchozími komentáři, že se Vieweghovi vrací jeho smysl pro humor a nadhled. Ačkoliv z povídek dýchá i smutek. U některých jsem až pojala podezření, zda nejsou ze šuplíku psané dříve.
Zasněžená svatba
Abby Clements
Miluji tenhle typ příběhů, kterými si proložím svůj obvyklý krimi žánr. Skvělé odpočinkové čtení. Jednu hvězdu sundavám za překlepy a úplný závěr jsem úplně nepochopila. Jinak jsem si to užila.
Deníček prince George
Clare Bennett
Nenáročné čtení. Jedná se o fiktivní deníček prince George, vykreslující britskou kralovskou rodinu jako bláznivou rodinku, která si potrpí na černý humor,miluje nekonečné seriály a jako rodina drží při sobě.
Moje cesta za Scarlett
Klára A. Samková
Čtivé čtení, které láká k navštívení tamního kraje. Vyprávění drobných mnohdy úsměvných příhod z cest se střídá s postřehy a komentáři na život v současné Americe, které se prolínají do minulosti do časů války Jih proti Severu. A v neposlední řadě je knížka o splnění dětského snu.
Děvče na ocet
Anne Tyler
Knížku jsem si vybrala kvůli výzvě, hodí se do kategorie Kniha od autora oceněného Pulitzerovou cenou. A jsem mile překvapená. Jedná se o čtivé dílko s kapkou ironie a nadsázky a se šťastným koncem. Četla jsem jedním dechem. Asi se poohlédnu po dalších knížkách od této autorky.
Bábovky
Radka Třeštíková
Četlo se mi dobře, téměř jedním dechem. Občas jsem se musela zorientovat, kdo je kdo. Jednotlivé příběhy jsou tak provázané, že jsem se v tom trochu ztrácela. A konec mohl být trochu optimističtější.
Melouch
Michal Viewegh
Knížka se mi četla dobře. Poslední autorovy knížky mě příliš neoslovily, ale tahle mi kupodivu sedla. Svižný děj. Líbil se mi nápad, ze příběh byl vyprávěním autora producentovi jako scénář k filmu. Bavil mě producentuv sarkasmus. Dokonce jsem se asi dvakrát zasmála nahlas.
Samotář
S. R. White
jedná se spíše o psychologiccký román s detektivní zápletkou. Tempo vyprávění je pomalejší a většina prostoru je věnováno výslechu podezřelého. Přitom nechybí čtivost. Někoho sice možná odradí nedostatek akce, ale já jsem byla spokojená.
Prokletí Mabiny farmy
Matthew J. Costello
Prokletí Mabiny farmy je šestým pokračováním knižní série Vraždy v Cherringhamu. Jedná se o takové klasické detektivní jednohubky, které lze číst i samostatně. Já je ale čtu postupně a ráda se k nim vracím i díky sympatické dvojici amatérských detektivů webdesignérky Sarah a bývalého policisty Jacka, který se na anglický venkov přistěhoval na důchod z USA.
Opět se jedná o odpočinkové trochu staromilské čtení, nic náročného nečekejte. Pro někoho může být anglický venkov nuda, jiný si tam najde to své. Tento příběh je okořeněný duchařskými historkami, což se mi moc líbilo. A závěr, ten mě docela překvapil.
Pokud hledáte čtení na jeden, maximálně dva večery, a máte rádi příběhy, ve kterých se řeší nějaká záhada, pak neváhejte a Prokletí Mabiny farmy zkuste.
Královna Alžběta II.
Andrew Morton
Ačkoliv nejsem skalním fanouškem královské rodiny, osobnost královny Alžběty je natolik fascinující, že jsem neodolala a v nepřeberném množství publikací, které o Alžbětě a celé její rodině vychází, jsem sáhla právě po této.
Knížka zachycuje život Alžběty od jejího narození až po 70. výročí její vlády. Jsou zde zmiňována všeobecně známá fakta i věci, které až tak v širokém povědomí nejsou. Když se Alžběta narodila, nikdo nepředpokládal, že by se mohla stát královnou. Přesto bylo zřejmé, že se jedná o výjimečné děvčátko, které postupně vyrostlo ve výjimečnou ženu. Její život nebyl procházkou růžovou zahradou, musela překonat různé obtíže, ale všech svých úloh se zhostila s pokorou a grácií.
Knížku jsem nečetla na jeden zátah, není to úplně odpočinkové čtení. Text obsahuje spoustu informací. Ale určitě jsem se u čtení nenudila. Naopak jsem si to moc užívala. Autor čerpá z různých zdrojů, které jsou v textu citované. Dostáváme tak představu, jak na Alžbětu pohlíželi různí lidé, kteří měli možnost se s ní v různých etapách jejího života setkat. Vše je napsáno bez příkras a snahy o hledání senzací… Co se mě hodně bavilo, bylo prohlížení fotografií.
Vůbec o nic nejde
Barbora Vajsejtlová
Drobná knížka Barbory Vajsejtlové s názvem Vůbec o nic nejde se „tváří“ dost nenápadně. A to jak svými rozměry, díky nimž si ji snadno přiberete i do menšího zavazadla třeba na cestu do práce, tak obálkou, která mě nijak zvlášť nezaujala. A přitom by měli zbystřit všichni ti, kteří si rádi přečtou kratší příběhy, tak říkajíc ze života. Knížka je sbírkou 20 povídek, ve kterých vůbec o nic nejde. Nebo je to právě naopak a jde o strašně moc?
Povídky jsou skvěle vypointované, psané se smyslem pro humor, i když často jsou spíše k pláči. Jsou takové hořkosladké. Dějí se v nich věci, které nevymyslíš, které prostě přináší život. Jsou hravé a psané s lehkostí a při tom se dotýkají i vážnějších témat. Ale jedná se spíše o odpočinkové čtení.
Hned první povídka mě zaujala, a pak další a další… A kdybych nemusela knížku odložit kvůli svým povinnostem, měla bych za chvíli přečteno. Samozřejmě jsou některé povídky povedenější, nebo lépe řečeno mě osobně oslovily více jiné méně, ale celkově knížku hodnotím jako hodně povedenou.
Četla jsem od autorky i její předchozí knížku Bokovka, která se mi také líbila. Styl autorčina psaní mi tedy prokazatelně sedí a ráda si přečtu něco dalšího.
Zahrada bez zalévání: Chytré zahradničení se 44 rostlinami, které dobře snášejí sucho
Annette Lepple
Knížka nese název Zahrada bez zalévání a jejím poselstvím je předat tipy, jak zahradničit udržitelně, bez plýtvání a pro zdravou planetu, ale přitom vytvořit příjemné místo pro sebe i obyvatele zahrad z řad živočichů. Pokud Vás tato myšlenka oslovuje, je tato knížka určená i Vám.
Knížka začíná pěkně od základu, seznamuje čtenáře, co všechno hraje roli při zahradničení – kvalita půdy, stanovitě, mikroklima…velký význam pro vybudování udržitelné zahrady, která lépe hospodaří s vodou, je chytré mulčování. V neposlední řadě je důležitý výběr vhodných a na vodu nenáročných rostlin. Knížka nabízí výběr 44 odolných trvalek, keřů a popínavých rostlin.
Inspiraci knížka nabízí také v chytrých projektech – dešťová zahrada, zalesnění zdí, apod.
Najdeme zde i tipy k řešení nejčastějších problémů – škůdci, choroby, či škody způsobené počasím.
V závěru jsou uvedené odkazy na prodejce potřeb pro zahradničení, literaturu a weby, kde můžeme hledat další informace a inspiraci.
Knížku jsem zatím spíše prolistovala, ale už tak mi poskytla pár zajímavých nápadů, a hlavně chuť a elán se pustit do některých úkonů na naší zahradě, které mi budou přinášet radost. A to je další poselství této knížky: „Zahradničení je cestou ke štěstí.“ Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že práce na zahradě přináší radost, zvlášť pokud se daří. A k tomu se autorka knížky snaží napomoci.
Kateřina z Poděbrad: Zkouška lásky
Oldřiška Ciprová
Jedná se o romantický příběh, který je oblečen v historickém kabátku. Té historie se není třeba bát. Vystupují zde skutečné postavy, vše se odehrává v mantinelech skutečných historických událostí, ale žádná suchá fakta vás zde nečekají. Jedná se o, skoro bych řekla, ryze holčičí záležitost. Já si čtení užila, knížka zahrála na mou romantickou strunu a já si na chvíli odpočinula od drsnějších příběhů, které obvykle čtu.
Knížku jsem zhltla za dva dny. Stránky jsem obracela a ke konci skoro nedýchala, jak to dopadne. Je to skvělé odpočinkové čtení.
Autorka v epilogu uvádí některé skutečnosti na pravou míru. Já jsem si také googlila nějaké informace okolo, proto je mi jasné, že většina příběhu je smyšlená. Každopádně fakt, že se dříve dívky v rámci politických zájmů vdávaly tak brzy a volbu za ně provedl někdo jiný, mě asi nikdy nepřestane udivovat.
Od Oldřišky Ciprové jsem četla ještě Drahomíru a Vládkyni Vikingů, ale tahle o Kateřině Poděbradské se mi líbila jednoznačně nejvíce.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
U téhle knižky jsem s hodnocením dost rozpolcená. Pomaleji jsem se začítala, ale od cca 6. kapitoly mě knížka chytla.
Seznamujeme se s jednotlivými postavami, postupně zjišťujeme jejich slabůstky a tajemství. I vzájemné poznávání, hodnocení na první dojem a pak postupné přehodnocování mě bavilo. Prostě taková ta práce s postavami a jejich psychologií je zde odvedena výborně. Autorka se zde dotýká tématu deprese, skrývaných výčitek, které nás ničí uvnitř, zkresleného pohledu na sebe sama, láska (neláska) k vlastnímu tělu, apod. To vše za mě super!
Děj se odehrává v Domě pohody, což jsou takové lázně, kam lidé přijíždějí s cílem něco změnit ve svém životě - především zhubnout, podstoupit párovou terapii nebo vyléčit duši... Majitelka Máša připravuje svým klientům dost nekonformní zážitky. Tohle všechno mi přišlo dost ujetý. Zároveň mě zajímalo, co za tím vším bude. A to mě pohánělo ve čtení dál, i když jsem na tím kroutila hlavou...
Balancuju mezi 3/4.
