jahlina komentáře u knih
Trochu jsem se obávala vojenského prostředí, které mi není moc blízké. Ale tady mi to vůbec nevadilo. Naopak. Tohle prostředí dodalo knížce na zajímavosti, příběh byl opět velmi čtivý a krásně ubíhal. Sama se sebou jsem se dohadovala, kdo je pachatel. Nakonec jsem nebyla daleko od pravdy. Závěr byl na můj vkus malinko uspěchaný, což mě mrzelo, protože to pokazilo celkový jinak velice dobrý dojem.
I ve Fordově soukromí došlo k posunu. Konečně chápu celý rozměr Fordova trápení ve vztahu k jeho mrtvé ženě.
Doufám, že pokračování bude brzy.
Tahle část je ještě lepší než ta předchozí. Od začátku nevíte, komu můžete věřit. Atmosféra je značně napjatá a rozplétání skrytých tajemství je hodně překvapivé. Krátké kapitoly se dobře čtou. Na své si přijdou i milovníci psů, protože Brody je opravdový miláček.
4,5 *
Patříte mezi vyznavače detektivního žánru? Potrpíte si na poctivou detektivní práci?
Pak by Vás neměla minout novinka norského autora Jørn Lier Horsta s názvem Otázka viny. Jedná se o další případ vrchního komisaře Williama Wistinga, sice stárnoucího ale zato stále velmi činorodého detektiva s bystrým úsudkem.
Co mě zaujalo od prvních stránek byla vlastní zápletka, která dokázala vzbudit moji zvědavost. Tempo je pomalejší, ale to nevylučuje čtivost knížky. Vychutnat si zde můžete spíše poklidnější atmosféru, bez popisu krvavých scén, ale zato se seznámíte s nevšedními policejními postupy. Autor nezapře, že práci kriminalistů rozumí. A pachatel je zde zákeřný. Nebude jednoduché ho odhalit.
Ačkoliv je knížka součástí série, lze ji číst i samostatně. U nás ani všechny díly nevyšly. Jestli jsem se dívala správně, Otázka viny je již patnáctá detektivka s Williamem Wistingem, ale zároveň je to čtvrtý díl uzavřené série, kde se otevírají staré případy.
Pro mě je to druhé setkání s touto svým způsobem specifickou postavou vrchního komisaře, která se malinko odlišuje od současného trendu různě traumatizovaných vyšetřovatelů. Věřím, že se k němu ještě vrátím v jeho dalších případech.
3,5 *
Temné dědictví je druhým dílem detektivní série s inspektorem Henry Fordem. Z prvního dílu (Temná hra) jsem byla poměrně nadšená, takže když na mě v dubnové nabídce novinek vykouklo pokračování, neváhala jsem ani chviličku. Po přečtení už nadšení nedosahuje takových výšin, ale i tak hodnotím Temné dědictví jako velice slušnou a poctivou detektivku.
I v tomto díle bojuje Ford se svými démony, smrt své ženy si dává stále za vinu, navíc se o nehodu zajímají i jiní V pátrání mu pomáhá kolegyně Hannah, její postava zde ale byla k mé lítosti trochu upozaděná. Více prostoru naopak dostal Fordův syn Sam.
Ačkoliv samotná zápletka je zajímavá, neubíhalo mi čtení tak rychle, jako v minulém dílu. Je zde kladen důraz na systematickou detektivní práci, což mi obvykle nevadí, ale tady to trochu ztrácelo šmrnc. Závěrečné odhalení mi přišlo zbytečně natahované.
Přesto jsem zvědavá na další pokračování, co Temného nás příště asi čeká? Jak se bude vyvíjet situace kolem Fordova problému? Zkrátka jsem polapená a chci číst další díl. A snad nebudeme čekat dlouho, protože v originále třetí díl již vyšel.
Tuhle sérii se jednoznačně vyplatí číst od prvního dílu právě kvůli dějové lince okolo smrtelné nehody Fordovy ženy.
Příběh je plný znepokojivé mysteriózní atmosféry vybudované na legendách o čarodějnicích, dočkáte se nevysvětlitelných úmrtí a rozuzlení je takovým přemetem, že ho prostě nemůžete dopředu odhadnout.
Knížka je ohromně čtivě napsaná. Během čtení jsem neustále balancovala mezi přesvědčením, že je ve Smrthoře něco nadpřirozeného a tím, že vše bude mít reálné vysvětlení. Autor si se čtenářem skvěle pohrává. Rozhodně jsem neočekávala to, co přišlo na závěr. Ale nevím, jestli jásat z takového překvapení nebo se chytnout za hlavu a nevěřícně s ní kroutit. Celkově jsem si čtení užila a určitě si budu chtít přečíst i to Útočiště.
Tahle série je opravdu hodně čtivá. Autorka se s tím moc nemaže. Vražda se odehraje hned v první kapitole a už se rozbíhá vyšetřování. Kapitoly jsou krátké, formát textu také přispívá k tomu, že stránky se obrací skoro samy.
Trochu mě tady štval Noah. Ačkoliv se dá pochopit, že smrt matky ho hluboce zasáhla. Zatímco Josie její přirozenost přímo žene zjistit, co se Collete, kterou znala jako laskavou a spořádanou ženu, stalo, Noah se stáhl do sebe a brání se vyšetřování.
Jinak jsem si ale čtení užívala. Měla jsem své tipy na pachatele, ale v celé šíři jsem to vůbec neuhodla. Napnutá jsem byla až do konce. A to i proto, abych se dozvěděla, jak to dopadne mezi Noahem a Josie.
Když jsem knížku V příboji pochyb brala do ruky, neměla jsem tušení, že se jedná o převyprávění románu Jany Eyrové zasazeného do současných kulis, a navíc na americký kontinent. To pro mě bylo překvapení. Kromě toho se jedná o působivý thriller s mrazivými scénami. Knížka se četla příjemně lehce.
Děj se odehrává v odlehlém sídle bohatého byznysmena Evana Rochestera, kolem kterého se vznáší tajemná aura. Je podezřelý z vraždy své manželky slavné modelky Beatrice, která trpěla psychickými problémy a která beze stopy zmizela. Jane přijíždí do Evanova domu, aby doučovala jeho dceru. Dům se nachází v blízkosti skalnatých útesů, na něž doráží mořské vlny. Do nich právě údajně skočila Beatrice, její tělo se ale nenašlo.
Jane se do Evana zamiluje, a o to víc se snaží přijít na to, co se s Beatrice stalo. Občas totiž mívá pocit, že ji někdo sleduje, dokonce zahlédla jakýsi přízrak. Je to živá bytost nebo duch Evanovy manželky?
Při čtení mě bavilo sledovat paralely se slavnou knižní předlohou. Přitom se autorce podařilo vybudovat atmosféru, která mi mnohdy způsobovala mrazení. Užívala jsem si to tajemno, které se nad sídlem a celým jeho okolím vznášelo. Zvědavost mě hnala ve čtení dál a stránky pod rukama doslova mizely. Nastalo sice pár okamžiků, kdy jsem byla už trochu netrpělivá, ale konec stojí za to.
Užila si i moje romantická duše, protože ačkoliv se jedná o slušný thriller, stále je to i příběh velké lásky, která překoná mnohé obtíže.
Knížka je vemi čtivá, krátké kapitoly ubíhají pod rukama skoro samy. Téma není ničím neobvyklým, vyprávění z pohledu zavražděné Quinn však dodává příběhu na zvláštnosti. U knížky jsem se rozhodně nenudila a doporučuju. Jen nečekejte klasickou detektivku nebo thriller, knížka nese označení psychologický román.
Knížka se nečetla špatně, zajímalo mě, jak to ve finále dopadne a to mě ve čtení táhlo dál. Jen jsem čekala, že se trochu budu i bát. Byl to spíš smutný příběh s duchařskou zápletkou...
Z knížky jsem nadšená. Je velmi čtivá. Zpracovává poměrně citlivé téma mateřství z různých úhlů. Hodně jsem jsem fandila nekomformní Mie. Ráda si přečtu i předchozí knížku autorky.
Čtivé, stránky ubíhaly celkem lehce. Nakonec ale hodnotím jako průměr. Některé dialogy mě úplně iritovaly.
Knížka je to útlounká, jedná se spíše o detektivní novelku z anglického venkova vhodnou do kabelky nebo k odpolední kávě. Dvojice vyšetřujících je celkem neotřelá a sympatická. Případ, který vyšetřují, je přímočarý bez zvratů a překvapení. Ale je to takové milé čtení, oddychovka.
Pro mě strhující čtení, knížka, kterou jsem nechtěla odkládat.
Tenhle thriller přináší spoustu detailů z práce soudní patologie, což bylo docela zajímavé, ale díky tomu děj příliš neodsýpá. Dost dlouho není jasné, kam to všechno směřuje a která mrtvola je relevantní pro hlavní linku příběhu. Chvílemi mě to moc nebavilo a s knížkou jsem se trápila déle než obvykle.
Všichni sou trapní jsou momentky z normalizačních 80.let zasazené na Žižkov. Starý Žižkov ustupuje nové zástavbě a život zde se mění. To vše se děje na pozadí povídání o spolužácích z 8.B žižkovské základky a pár dalších postavách ze školy i mimo ni.
Z počátku jsem byla trochu na rozpacích ze surové pražštiny, kterou autorka používá. Postupně jsem si ale zvykla, postavy si mě začaly získávat a se směsicí smutku ale i veselí jsem knížku dočetla. Příběhy mají atmosféru, která mě nakonec pohltila.
Asi můj první gamebook v životě. Prošla jsem několik možných verzí příběhu a něco mi asi ještě zbývá. Nevím, na horor mi to připadá docela slabé, ale na druhou stranu jsem se dobře pobavila, a to je asi hlavní účel gamebooku, ne?
Četla jsem s klukama 8 a 10 a všem třem se nám to líbilo. Jak už tu bylo napsáno atmosférou Prašina připomíná Stínadla z Rychlých šípů. A to jsem podobným knížkám v mládí moc neholdovala.
Přečetla jsem asi pět knížek od této autorky a tahle se mi zatím líbila nejvíc. Pro mě byla velmi čtivá, čtení jsem si naprosto užívala.
Knížka mě naprosto pohltila, hlavně druhá část nabrala rychlý spád a já se nemohla odtrhnout. Zpočátku jsem si říkala, že Schwartzovu vilu asi nepřekoná, ale v závěru už to tak s jistotou říct nemůžu. Nechybělo tady kromě tajemna také dobrodružství a romantika, od každého kousek pěkně s citem dávkované. Jen bych ráda věděla, co se stalo s Lianou. Že by látka na další příběh?
Je to nekomplikované, předvídatelné, ale moc příjemné čtení. Pozor ale, při čtení roste chuť na sladké:-)