Jája92
komentáře u knih

Útlá knížka vyplněná emocemi, psaná rukou, která tušila, že se konec blíží... Jde poznat, že autor byl novinář, uměl každou situaci dobře popsat. Z některých mrazí po zádech...
Kniha obsahuje dobové fotografie.


O knize jsem delší dobu věděla, ale nelákalo mě si ji přečíst, až jsem nakonec přeci jen u ní skončila.
Jak už tu mnozí zmiňují, je rozdělená na čtyři části s vlastními kresbami od autorky.
Mnohdy se na stránce vyskytují pouhé tři věty, jindy je zaplněná téměř celá stránka.
Zajímavá zpověď autorky. Mnohdy syrová, bez příkras. Často jsem se přistihla, že souhlasně přikyvuji. Některé stránky mi však nic neříkaly.
Přece jen jsem od knihy čekala trochu více, na druhou stranu si troufám tvrdit, že každý čtenář v této sbírce nalezne alespoň jednu báseň či uvědomění, které ho víc zasáhne.


Další knížka od autorky, která patří mezi ty povedenější díla.
Zajímavá a netradiční zápletka, kdy hlavní hrdina rozhodně není svatoušek, ba naopak právě po pěti letech opustil vězení.
Nečeká ho však klidné období, brzy se zaplete do hry, která ho může stát i život.
Za mě napínavé čtení, postupně gradující, dost často skončila kapitola takovým způsobem, že jsem hned musela číst, co bude následovat.
Hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a čekala jsem, jak cela kniha vygraduje. Pár výtek by se možná našlo, ale nejednalo se o nic, co by mi kazil příjemný zážitek ze čtení.


Za mě příjemné, odpočinkové čtení o veterináři, který je pro velký okruh lidí velmi známým jménem.
Obdivuju p. Herriota, jak si bravurně poradil v době, kdy nebyly technické vymoženosti a mnohdy léčil metodou pokus omyl, přesto si zachoval laskavé srdce a tvrdošíjnou houževnatost.
Malinko mě nezaujalo vyprávění o jeho nalodění a o ovcích, ale mnohonásobně to vyvážily ostatní kapitoly.


Milence z Temnot jsem nečetla, tudíž mi ze začátku unikaly souvislosti. Dlouho jsem nečetla romantickou historicky laděnou knihu, kde je hl. hrdina upír. :-) Mohu směle tvrdit, že se jednalo o odpočinkové čtení, s odvážnou hrdinkou, upíry, ale i napínavými scénami.
V poměrně krátké knížce jsem našla humorné čtení, s dávkou erotiky i nebezpečnými chvílemi.
Nebylo to úplně typické klišé o upírech, viz konec Juliana...


Knížku jsem měla přečtenou za pár hodin, ale upřímně není to kniha, na kterou bych zůstala v úžasu.
Hlavní hrdinka mi v podstatě celou knihu lezla na nervy svou sebestředností a namyšleností. Celé to bylo jen, jak ona je dokonalá, ona dokázala a bla bla bla. Wyatt samozřejmě dva roky čekal, až se znovu setkají, aby se z ní znovu posadil na zadek a hned si plánoval jejich společný život...
Detektivní zápletka nebyla až tak špatná, sem tam se objevil i vtipný dialog či napínavá scéna.
Ale celkově je to průměrná kniha, ke které bych se už určitě nevrátila.


Knihu jsem si vybrala náhodně, takže jsem začala rovnou druhým dílem, občas mi unikaly některé souvislosti a střípky z minulosti.
Přesto se jednalo o poutavé čtení, naplněné romantikou, detektivní zápletkou. Ke konci jsem už knihu přečetla na jeden zátah, protože jsem chtěla vědět, jak kniha skončí.
Doufám, že se mi povede dostat i k ostatním dílům.


Příjemná odpočinková historická romance :-) Přečtenou jsem ji měla takřka za pár dní, u takového typu knihy je předem jasné, jak příběh asi skončí, ale to mi vůbec nevadí.
Líbily se mi poměrně krátké kapitoly, tudíž čtení ubíhalo rychle.


Film jsem kdysi dávno viděla, tudíž jsem tušila, co mě zhruba bude čekat v samotné knížce.
Zatím je to jedna z těch zdařilejších knih, četla se dobře, i když mě občas vytáčely rozhovory Kvida a nakladatele, prozrazování děje dopředu..
Přesto se jedná o zajímavé postavy, některé jsem se velice oblíbila. Snaha o vykreslení tehdejší doby.


Autorka patří mezi mé oblíbené a jak jsem pocítila zklamání u knihy Růžový víkend, Alibi to zcela jistě napravilo.
Klasická kniha od autorky, napínavá, s dávkou romantiky, ale i s detektivní zápletkou.
Přiznám se, že jsem vraha vůbec neodhalila a závěr knihy mě překvapil. Steffi jsem úplně nesnášela a nechápala jsem, proč je tak podlá a hnusná na všechny.
Alex jsem od začátku fandila, tušila jsem, že nic nebude takové, jak se na první pohled zdá, přesto jsem nečekala takové rozuzlení děje.
Odpočinková kniha.


Ačkoliv se jedná o osmý díl této série, jednalo se o mé první čtení knihy od autora. Byla jsem na něj zvědavá, neboť jsem o něm mnohé slyšela.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl autora, ale brzy jsem se ponořila do napínavého čtení, kouzelné češtiny a dávných časů v Praze.
Sama jsem byla zvědavá, jak si Jiří Adam z Dobronína poradí a vychutnávala jsem si historickou dobu, kterou tu autor popisuje.
Jen tu občas bylo na mě mnoho postav a jmen. Jestli se někdy dostanu k dalším dílům, přesto si je mile ráda přečtu.


Autorka se řadí mezi mé oblíbené autorky, ale konkrétně u této knížky se dostavilo mírné zklamání.
Příběh jako takový mi přišel vystřižený jak z harlequinky, zrychlený, červená knihovna, trochu drama, aby nakonec vše dopadlo růžově.
A konec už jen vyvolal pousmání. Prostě jako odpočinková kniha možná ano, ale jinak za mě průměr.


Obálka vyloženě nalákala k mrazivému čtení a těšila jsem se, že se budu u toho tak trochu bát. Bohužel byla pro mě kniha zklamáním.
Nejspíš bych ji dala na jeden zátah, nebýt toho, že jsem ji četla o přestávkách v práci.
Hlavní myšlenka autora nebyla vůbec špatná, ale to provedení. Měla jsem celou dobu pocit, jako bych se dívala na béčkový horor. A hl. hrdina Grady mě neskutečně štval, jak pomalu na každé stránce prozrazoval děj dopředu. Knížka sice končí tak, aby chtěl čtenář sáhnout po dalším díle, ale v mém případě se tomu tak nejspíš nestane.


Mám vydání z roku 2023, kde jsou obsaženy oba díly plus předmluva.
Na knihu jsem se chystala již nějakou dobu, ale letošní ČV mě konečně přiměla si ji přečíst.
Viděla jsem filmové zpracování, tudíž jsem tušila, co mě čeká a při čtení jsem si představovala herečky, které jednotlivé postavy ztvárnily.
Není to příběh, který bych přečetla na jeden zátah. Postupně jsem se seznamovala s rodinou Marchovych, s jednotlivými charaktery hlavních postav.
Některé jsem si oblíbila více, některé méně.
Je to v podstatě taková přeslazená romance, kde jsou všichni uvědomělí, vždy nakonec vysvitne sluníčko, až mi tu scházelo opravdové drama.
Občas mi opravdu lezlo na nervy neustále vědomé či podprahové ukazování, že jediný úděl ženy je dobře se vdát, porodit dítě a být dokonalou hospodyňkou. Bohužel ale taková byla doba prostě.
Na konci knihy jsou vysvětlivky k různým heslům, názvům apod., které se v knize objevily.
Celkově se jednalo o odpočinkové čtení.


Za mě odpočinkový příběh, kouzelný, laskavý. Vyprávění stromu a jeho zvířátkových přátel doplněný pěknými kresbami.


Tento rok se mi povedlo narazit na několikero knížek o autistech, Oční kontakt je jednou z nich a byla jsem zvědavá, jakým způsobem autorka téma uchopí.
Musím říct, že knížka zaujala od počátku, pomalinku se před námi utvářel svět autistů, ale i i jejich příbuzných a lidí žijících v jejích blízkosti.
Je to v podstatě příběh v podobě skládanky, kdy nám autorka předkládá jednotlivé dílky a nápovědy. Schválně nás mate a předestírá různé možnosti, kdo by mohl být vrahem malé holčičky.
Vraha jsem do konce příběhu neodhalila.
Je to ovšem mnoho důležitých témat, od šikany, začlenění mezi běžnou společnost, vztahy mezi lidmi.
Co mě ale na této knize nesmírně štvalo, byly kapitoly. Hned první kapitola má tuším okolo padesáti stránek. A celkově jsou v celé knize jen čtyři, jestli jsem si všimla správně.
A to byla věc, která mě při čtení hodně překážela. Protože jsem zvyklá na rozčlenění do vícero kapitol a tím pádem se i snadněji příběh čte. Ubírám jednu hvězdičku za to.


Kdybych četla knížku ve svých "nácti", asi bych dala autorce vyšší hodnocení, ale takto zůstávám spíše u průměru.
Nápad měla dobrý, ale provedení poněkud pokulhávalo. K hl. hrdince jsem moc nepřilnula. Po sté stránce jsem byla šokovaná vulgárností jistého odstavce.
Když jsem knížku dočetla, usoudila jsem, že nepotřebuju číst pokračování. Až tak moc mě hl. protagonisté nenadchli.
Deidre byla velice naivní dívenka, mimochodem jistá událost okolo její babičky se na konci děje poněkud vytratila, jakoby se nic zvláštního nestalo. Stejně tak zvláštní vztah mezi Deidre a její maminkou...


Ke knížce jsem přišla zdarma... a byla jsem tuze zvědavá, co zajímavého se dozvím.
Prolistovanou jsem ji měla během hodinky, líbí se mi, jak je kniha uspořádaná a snad tam nechybí nic, co se tyká kolem vánočního období a dokonce mnohdy i s humorem.
Mnoho věcí čtenář nejspíš ví odmalička nebo se je postupně dozví. Některé maličkosti byly pro mě novinkou.
Musím říct, že mě kniha příjemně naladila. Protože co si budeme.. dnešní vánoční šílenství je hlavně o zbytečně velkém množství jídla a předražených dárků... Samozřejmě netýká se všech :-)


Musím se přidat na stranu těch, kteří byli z této knihy zklamaní.
Chtěla jsem se dozvědět o herečce, o které se mluví občas i v současnosti, přesto, že je to již řádka let, kdy skonala.
Ovšem autorův výklad mě naprosto zklamal.
Chaotické vyprávění, neuspořádané.. V jednu chvíli jsme například v r. 1943 a najednou zase v r. 1940?!
Mnohdy prozrazoval osud Adiny dopředu.
Je to má první životopisná knížka o této herečce, ale příště si raději přečtu autobiografii přímo od paní Mandlové..


Když knihkupectví Dobrovský nabídlo tuto knihu zdarma ke stažení, neváhala jsem a hned se pustila do čtení.
Knihy od japonských autorů příliš nečtu, přesto tato útlounká knížka je přímo pohlazení po duši.
Sledovala jsem s napětím příběh Takako, její první zklamání, prohry, ale i objevování světa knih a nových přátelství :-) Je tu tolik zajímavých myšlenek a mouder..
Kniha se čte s lehkostí, je znát že tu je prostě japonská kultura. Záviděla jsem hl. hrdince její čtvrť plnou knihkupectví a antikvariátů.
