jan7113 komentáře u knih
Docela příjemné povídky o spravedlivých Eldebranských katech. Některé i celkem vtipné. Jen jsem se trochu ztrácel v postavách.
Celkem dobré, chvílemi až mrazivé čtení. Tedy až na ten přítomný čas, ve kterém je kniha psaná. A úplně nejhorší věc - tisíce nesmyslných čárek ve větách, kam čárky vůbec nepatří.
Sice jsme se nedozvěděli, co celou apokalypsu způsobilo, ale slušné hodnocení si podle mě kniha zaslouží. Třeba se něco bližšího dozvíme v druhém dílu.
To se tak vrhnete na méně známou Verneovku, abyste v průběhu čtení zjistili, že se tentokrát nejedná o žádné sci-fi ani o dobrodružné putování exotickými kraji, nýbrž o detektivku!
Důležitou (ne-li hlavní) roli zde hraje vlastnost dnes téměř neznámá - čest. Kdo v dnešním světě dokáže pomoci příteli v nouzi i za cenu vlastního ohrožení?
Nějak mi to celé přišlo přitažené za vlasy. Jasně, je to fantasy, ale kniha mě prostě neoslovila. Navíc by se měl autor naučit skloňovat slovo Florenc, protože "před Florencem" je i na mě jako ne-Pražáka trochu moc.
Příjemné zpestření jednoho odpoledne. Ve vydání z roku 1919 je spousta krásných dobových výrazů, prostě "ženiální".
Asi jsem nepochopil, o co autorovi šlo. To ale nemusí být nutně chyba autora, možná jsem méně chápavý. Díky čtenářské výzvě jsem si trochu rozšířil obzory, ale do dalších knih Murakamiho určitě nepůjdu. Úžasné grafické zpracování tuto útlou knížku hodně pozvedá, takže celkem to vidím na 3 hvězdy.
Posledních sto stran se nešlo od knihy odtrhnout a musel jsem ji dočíst do konce, únava neúnava. Napětí i akce krásně gradují, dávka nadpřirozena je úplně ideální, čtení příjemně ubíhá. Jedná se sice o další z řady thrillerů, kde jakýsi objev může ohrozit existenci církve, která ve snaze získat vše pro sebe jde přes mrtvoly, ale ty já můžu. Tedy ne ty mrtvoly, ale romány :-)
Velkou předností této knihy je, že oním objevem není dnes už docela zprofanovaný svatý grál nebo nějaké x-té evangelium, ale existující záhadný rukopis.
"Nezapomeňte, církev by vždycky měla být váš služebník a průvodce, ale nikdy pán." - to by se mělo tesat.
Jedním slovem - zklamání. Byl jsem zvědavý na alternativní vývoj Československa, ale dostal jsem pár povídek, z nichž některé se tématu ani nedotknou. Přijde mi to jako totálně nevyužitý, ne-li přímo promarněný, potenciál. A ta hra na fiktivního spisovatele a "rekonstrukci" fragmentů textu na mě působí spíš jako umělé nafukování jinak chudé knížky a zároveň, jako když se autor(ři?) nedokáže rozhodnout, jestli má být kniha myšlena vážně, nebo má jít o jakousi parodii.
Tak nějak nevím, co si o tom mám myslet, co tím autor vlastně chtěl říct. Je to takový návod, jak se zničit. A to doslova. Hlavou zeď neprorazíš!
Výborné čtení s překvapivým rozuzlením. Asi se k panu Cobenovi ještě vrátím.
Velmi slušná kniha tak trochu ve stylu "Jak chudák ke štěstí přišel". Většina knihy se čte velmi dobře, ale bohužel obsahuje i pasáže, u kterých jsem vysloveně trpěl. Několikastránkový popis domu, podobně obsáhlý popis menu svatební hostiny, odbočky do římské i řecké mytologie s desítkami bohů, polobohů, jejich potomků apod. Autor má neskutečné znalosti a chápu, že se je snaží "prodat", ale nemusel by tolik tlačit na pilu.
Co ale musím pochválit, je autorova schopnost vtáhnout čtenáře do prostředí.
Ještě lepší než první díl. To, myslím, jako hodnocení musí stačit :-)
(SPOILER) Příběh samotný, řekl bych, nijak příliš nevybočuje z Verneových zvyklostí. Je zde tradičně i spousta fyziky a čísel. A to je tentokrát kámen úrazu. Proč si to po sobě překladatel nepřečetl, co proboha dělal korektor? Oba bych nechal bez milosti pověsit. Proč se pokoušíte poučovat čtenáře, když tomu sami nerozumíte?! Tahle jinak celkem slušná kniha je plná naprosto chaotických čísel. Přepočty rychlostí z m/s na km/h úplně mimo (ne o trochu, ale třeba i dvakrát tolik), navíc pokaždé jinak. Když se projektil blíží k Měsíci (a to pozvolné přibližování je několikrát výslovně zmíněno), je chvíli 1.400 metrů vysoko, chvíli 160, aby na následující straně byl už "jen 800". A vrchol v předposlední kapitole - projektil spadne do moře v místě, kde je chvíli před tím hloubka změřena na 3.429 m. O pár stran dále se dozvíme, že leží na dně v hloubce 1.853 m a hned na následující straně se jej chystají vyzvednout z hloubky 5.200 m. Doporučil bych pracovníkům z vydavatelství Omega buď vypnout generátor náhodných čísel, nebo omezit chlast. Čísla a jednotky jsou v této edici verneovek už tradičně slabým místem, ale v knize Okolo měsíce redakce našla ještě mnohem hlubší dno.
Těch shodných bodů s Hunger Games je tolik, že to skoro vypadá jako kopie. Ale nutno uznat, že velmi dobrá kopie. Uvidíme, co další díly, tenhle každopádně stojí za to.
Tak tohle vůbec není marný. Mnohými zatracovaný Viewegh je sice chlípník, ale když chce, psát dokáže. Ano, příběh je to jednoduchý, ale vtipně a čtivě napsaný. Chytlo mě to natolik, že jsem knihu přečetl za dva večery.
P.S. Souhlasím s ostatními hodnotiteli, že ten konec není úplně povedený.
Pokud sérii knih o soudci Melicharovi čtete a baví vás, dostanete v tomto dílu vše, co očekáváte: pár historických informací, trochu politických intrik, spoustu korbelů piva, nějakou tu číši vína, krásné svůdné holky, nenapravitelného sukničkáře a průšviháře Božetěcha a v neposlední řadě i nějaké to vyšetřování. Prostě další příjemné čtení.
Takový lehce dobrodružný příběh s prazvláštním koncem o tom, jak vidina zbohatnutí zatemňuje mysl.
Ve svých deseti letech jsem měl bohužel jiné záliby než čtení, a tak mě i tahle knížka minula. Je to asi škoda, protože tehdy by mě určitě dokázala oslovit víc.
Fiktivní příběh se skutečnými postavami. Oscar Wilde ovlivněný Doylovými příběhy o Sherlocku Holmesovi se "holmesovským" způsobem pouští do vyšetřování vraždy svého přítele. Děj se rozbíhá opravdu hodně pomalu (většinu knihy tvoří dialogy), aby alespoň ke konci získal svižnější tempo. Rozuzlení je pak dost překvapivé.
Čtení oddechové, celkem příjemné. Dlouho to vypadalo jen na 3*, konec to však trochu pozvedl.
Akční divočárna, kde krev teče proudem. Organizace magorů bojuje proti organizaci šílenců. Tolik nesympatických postav v jedné knize jsem snad ještě nezažil. Vyloženě špatné dílo to není, ale ani nic, z čeho bych se posadil na zadek.
Knihu tvoří dva samostatné příběhy. První (titulní) je v podstatě jen nudný popis plavby přes oceán a výletu na Niagaru. Jediným zpestřením je souboj dvou rivalů.
Druhý příběh "Prorazili blokádu" je mnohem zajímavější, dobrodružnější, záživnější. Jen ten strašný zmatek v označení válčících stran: převládá výraz Konfederace, bohužel pro obě strany. To nemůže po překladateli někdo udělat korekturu? Samozřejmě někdo trochu znalý historie.
Každopádně ze dvou transatlantických plaveb v této knize vychází vítězně ta, co je tam jen jako přívažek.