Jana_Hlus komentáře u knih
Po přečtení čtyř "povídek" jsem chtěla knihu odložit, text mi přišel neuvěřitelně povrchní, ale pak jsem si řekla, že jí dám ještě šanci a pokračovala dál. A dobře jsem udělala. Ne, že by text šel nějak do hloubky, ale musím uznat, že autorka má vynikajícící smysl pro zachycení drobných kousků různých životů a dokáže z nich poskládat zajímavou mozaiku. Je znát, že má velký přehled také o psychologii, to oceňuji a také to, že píše čtivě. Škoda jen, že její texty nepřekročily rámec vyprávění, jsou vychrleny velmi rychle, autorka si s tím vůbec nepohrála, nevypilovala a dost velký problém jí činil závěr "povídek". Jako když vám bude někdo vyprávět příběh své sousedky a místo, aby ho vypointoval, usekne ho jednou, často nesmyslnou větou. (3/6).
Moje hodnocení je trošku přísnější s ohledem na to, že kniha vyhrála Literární cenu Knižního klubu.
Zápletka se mi zdála přitažená za vlasy, oba hlavní hrdinové mají dokonalé rodiče, kteří však ve stejnou chvíli selžou a tím dojde k finálnímu zkratu. Obě hlavní postavy jsou si hodně podobné a tím, že se střídají ve vyprávění, kdy každá vypráví příběh ze svého pohledu, ještě více vynikne fakt, že se příliš neliší ani ve způsobu vyjadřování či přemýšlení. A musela jsem se při čtení ptát, opravdu tak tato věková skupina přemýšlí, jedná a mluví? Působilo to na mě jak lifestylová pohádka bez happyendu.
Pozitivně hodnotím to, že text se četl dobře, škoda jen dvou chybiček, kterých jsem si všimla hned ze začátku knihy, to bych u knihy vydané v renomovaném nakladatelství nečekala. (3/5).
Ze začátku velmi příjemné překvapení, skvěle vykreslené postavy i jejich myšlení, každá z jiné generace a přesto naprosto uvěřitelné. Závěr bohužel poněkud připomíná červenou knihovnu, což je škoda, ale i tak dávám 4/5.
Po nepříliš vydařeném „Zkurveném příběhu“ jsem byla ráda, že se autor vrátil k sérii se Servazem. Ani tento nejnovější díl nebyl špatný, ale nějak je z celého textu cítit úporná snaha, aby byl příběh hodně zamotaný, komplikovaný, občas mi z toho všeho balastu kolem hlavní dějové linie šla hlava kolem. Podle mého názoru si autor tentokrát ukousl větší krajíc, než bylo záhodno, a celé to překombinoval. Přitom hlavní linie byla zajímavá, i se mi líbilo, jak se vyvíjel Hirtmannův příběh. S hodně otevřeným koncem nemám problém, aspoň se mohu těšit na dalšího Servaze, stále tuto sérii řadím mezi nadprůměr. (3/5)
Skvělá práce s češtinou, zajímavé postřehy, schopnost pozorovat své okolí, a to vše výborně zapracované v textech povídek, mi zejména v první části pidiknížky přinesly nečekaný čtenářský zážitek. Dále už to bylo slabší, ale i tak je tato autorka pro mne milé překvapení. (3/5)
Trošku trpčí text, než jsem byla u této autorky zvyklá, a ani vložené "anekdoty" určitý smutek za uprchlým mládím a životem, který se již nevrátí, neskryjí. Některé texty se mi líbily více, jiné méně. Každopádně, pokud očekáváme další nenáročnou oddechovku, tak zklamané nebudeme. Jen mi chvilkama přišlo, jako by HP docházela slova, možná svůj život už textově vytěžila maximálně... (3/5)
Trošku naivní a po povrchu jdoucí oddechovka, která neurazí, ale ani moc nenadchne, ideální třeba na dovolenou nebo před spaním:-). (3/5)
Tak tuto knihu bych připodobnila k situaci, kdy si představuji, že si dám výbornou kávu v příjemné kavárně a místo toho se ocitnu v hospodě IV. cenové skupiny. Od autorky jsem četla více textů, líbil se mi její styl, úroveň, nadhled, psychologické postřehy i to, jak dokázala vystihnout své postavy. A teď se sama sebe ptám: Proč ta změna? Jsou tyto "brakové" knihy prodejnější? Frčí Hartlové a spol? Nedotažené pointy a jen takové nic neříkající nahození hlavně ale s použitím vulgární nahoty? To zabírá? No, podle komentářů níže zřejmě ano. Není to ale škoda? (3/5)
Podle mého názoru je tato kniha slabší než Obsazeno. Z křehké dívky vyrostla rebelka, nic proti ní, ale nějak to všechno sklouzlo do vulgarity, chlastu a sexu, tu vnitřní čistotu jsem tam už nenašla. Možná, že se opravdu v pohraničí takhle tenkrát žilo, ale tenhle text mě prostě oslovil méně než druhá kniha trilogie. 3/5
Na "Obsazeno" jsem narazila náhodně v knihovně a musím říci, že jsem byla mile překvapená. Osudy dívky, která se vydá do Prahy v době normalizace hledat své tvůrčí i lidské štěstí, mě velmi oslovily. Pavla má v sobě obrovskou morální sílu, nesklání hlavu před funkcionáři, prospěcháři a rádoby umělci, jde si svou trnitou cestou, přestože by mohla díky svému mládí a kráse zvolit úplně jinou cestu a v Praze zahnízdit v útulném hnízdečku, nechat si vydávat své básničky jako na běžícím pásu, tvrdě jít za svým cílem stejně jako její "kamarád" Joska. Silný příběh, který je o to působivější, že pokud si odmyslíme komunistickou diktaturu, tak si uvědomíme, že podobně to funguje v podstatě dodnes. Jen málo umělců najde v sobě vnitřní sílu skutečně tvořit, většina se spíše vydává cestou "řemesla", které jim přinese obživu.
Úplně nadšená jsem nebyla ze stylu, jakým je text psán. Ćhápu, že příběh vypráví básnířka, která prostě používá zvláštní obraty, věty ale často působí úsečně až tvrdě, trošku mi formou připomínal texty Emila Hakla. Četla jsem v komentářích, že si čtenáři tak bohatou češtinu chválí, mě to ale trošku rušilo. 4/5
Joona Linna je zpět. Hurá. Příběh se čte dobře, Joona i Saga jsou ve formě, tak se nemusíme ničeho bát. Trošku nadbytečná mi přijde dějová linie s teroristickou vložkou, možná to mělo být propojení na aktuální dění ve světě, ale vyznělo poněkud hluše. Klasická konstrukce, kdy psychicky narušený pachatel mstí svou matku. Zápletka mi připomněla Minierův Kruh. Kniha nezklame, ale ani nijak zásadně nenadchne. Jako odpočinkovka, proč ne. A ten konec? Důrazné upozornění, že se máme těšit na další díl... 3/5
Jednotlivé povídky jsou výborně napsané. Bavily mě. Jen jsem očekávala, že na konci se více propojí, zůstalo vše otevřené. Prostě jeden den na farmářském trhu, který je mi blízký i tím, že tam také chodím:-). A určitě si přečtu další autorovy knihy, zaujal mě. 4/5
Pro mne velmi příjemné překvapení. Na autora mě upozornila paní v knihovně a dokonce mi ho ukázala:-).
Začátek knihy je sice spíše pomalejší, průměrnější, ale pak to přišlo! Tři velmi pěkné povídky, které mám v hlavě ještě teď - více než týden po přečtení: Skutečnost, Pan Klíšťák a Identita. Všechny tři jsou skvěle napsané.
Autorův styl mi sice přišel chvilkami maličko neohrabaný, ale i přesto dokáže svými písmenky vytvářet ve čtenářově fantazii obrazy či stvořit sousoší, abych zůstala u jeho oboru, zachytit detail nebo popsat způsob myšlení povídkových hrdinů a některé postřehy jsou více než zajímavé. Určitě si ráda přečtu jeho další texty. 3/5
Tak tohle byla parádička, čtení jsem si skutečně užila. Napadlo vás někdy, jak mohou být ovlivněny životy spousty lidí tím, že někdo něco neudělá? Mě teda ne. Pohled z této strany je nezvyklý, spíš máme asi tendenci všímat si toho, jak někdo něčím ovlivnil ostatní životy. Velmi na mne zapůsobila logika textu, kdy jednotlivé reakce na sebe přirozeně navazují, vůbec to nepůsobí jako umělé šroubování akce a reakce. O hvězdičku méně snad jen za Pippu, nějak mi prostě nesedla a Chris/Xavier byl na můj vkus až moc velký klaďas. :-) 4/5
Možná by mě zajímalo se dozvědět, jak to vlastně dopadlo, ale to bych se musela dostat přes prvních třicet stránek, což se mi nepodařilo. Slovenský režisér a alibistický narcis scénarista - to bylo pro mne nezkousnutelné. Od autora jsem četla všechno, něco bylo lepší, něco horší, ale vše jsem dočetla. Tohle jsem však nedala. Tak třeba příště. 2/5
Příběh hlavního hrdiny mi připomínal spíše českého Steva Jobse. Román je psán svižně, a pro člověka, který si tu dobu pamatuje, je to skutečně zajímavý retro-pohled. Perfektně popsaný systém, jak vznikaly mega firmy, které dnes kralují českému byznysu. Navíc jsem si při čtení uvědomila, jak moc se nejen IT za tu dobu změnilo. 4/5
Díky této útlé knížce jsem se vrátila do doby před maturitou, autor dokázal skvěle zachytit atmosféru dospívání, nejistotu, nudu, tápání, očekávání, hledání sama sebe. Po delší době prvotina česky píšíčího autora, která mě skutečně oslovila. Podle mého názoru byla jeho kniha oceněna po zásluze:-). 4/5
Video, které sdílí čím dále více lidí, jako domino pozvolna rozjíždí sled dalších událostí vedoucích k tomu, že po dopadu poslední kostky už nic není jako dříve. Nejedná se o nějaký vyfabulovaný nereálný příběh, text je uvěřitelný a rozhodně stojí za přečtení a uvědomění si rizik spojených s používáním sociálních sítí, nebezpečí zneužívání internetu je stále dost podceňováno. S hlavními hrdinkami jsem se úplně neztotožnila, soudkyně a její dvě dcery jsou hodně zvláštní, ale v zásadě mi to nevadilo. Každý jsme nějaký:-). Knížka se čte velmi dobře, děj se rychle odvíjí, nejsou tam žádná hluchá místa. 4/5
Pokud je David Nobbs poslední velký humorista anglické literatury (z anotace knihy), tak je to dost smutné. Čekala jsem text psaný s nadhledem, ironií a nadsázkou, i když o smutných věcech. Našla jsem jen v podstatě banální román. Škoda, doufala jsem, že kniha mi připomene úspěšná anglická díla Čtyři svatby a jeden pohřeb či Lásku nebeskou. Tak to opravdu ani náhodou. 2/5
Chápu, proč autor napsal takový příběh a musím ho za to ocenit. Velmi těžké téma, které ženě v podobné situaci možná otevře oči, aby to začala řešit. Ale za sebe musím přiznat, že jsem nedočetla, text mě hrozně deprimoval. Autor je dobrým pozorovatelem života, o tom není pochyb, některé obrazy, které popsal řečí sedmnáctileté dívky působily velmi realisticky. Na druhou stranu jsem tam narazila i na nějaké neobratnosti, to mi přišlo škoda, stejně tak, jako styl psaní v krátkých úsečných větách. Nemám ráda rozvláčné texty, ale tohle už mi přišlo příliš, občas nějaké souvětí by to očím čtenáře rozhodně oživilo. 2/5