jana.hud komentáře u knih
Velice čtivě napsaný příběh na základě skutečné události. A to je na tom to nejhorší...šílené, co někteří dokážou převážně ženám dělat.
Doporučuji...jen ať se o tématu ví víc a víc!
Je to sice příběh z konce 20 století, ale nevěřím, že v dnešní době je na tom společnost o moc lépe.
Kniha vyšla roku 2007 a jedna informace z ní:
38% žen v ČR má zkušenost s domácím násilím.
Na policii se obrátí jenom desetina z nich a z toho pouze ve 3% je proti útočníkovi vzneseno obvinění.
Jak je toto možné?
Nádherná kniha o velice statečné ženě trpící nemocí motýlích křídel a jejím psím společníkovi Tedovi.
Je neuveřitelné, co ty dva spolu dokáží...v čem on jí umí pomoci, aby mohla žít běžný život a dělat věci, které jsou pro zdravého člověka bežné.
Nechci víc prozrazovat - knihu doporučuji si přečíst.
Pěkné vyprávění o jedné z cest Pouti do Santiaga, doplněné nádhernými obrázky.
Jediné, co bych autorovi vytkla bylo to, že popis dnů pouti vzal až moc šupem....víc textu by neškodilo,ba naopak.
V druhé části knihy jsou rady pro ty,co se na pouť chystají.
Díky paní Ivě se lehkým perem dozvídáme o zvěrstvech, které dokáže původně milující človek páchat na své ženě.
Děkuji za knihu a budiž ona výstrahou a poučením pro ženy, které by se chtěli pustit do podobného dobrodružství. A nemusí to být dobrodružství jen s muslimem.
Začítek knihy pohodový, cestopisný. Po zajetí v Somálsku už bylo psaní drsné, smutné, ale moc čtivě napsané.... Jen bych si přála,aby to nebyl autobiografický román.
Čtu a jsem už skoru v půlce....když vidím ty hodnocení, tak se snažím číst po troškách dále, že třeba v té knížce něco zajímavého bude. Ale nelíbí...
Přijde mi to jako postřehy soukromého deníku,aby si autor vzpomněl až o tom bude chtít za dvacet let vyprávět.
Nádherná kniha příběhů autorky s vlky, doplněná informacemi o vlcích.
Fotografie jsou exkluzivní. Obdiv autorce nejen za její práci se zvířaty, ale i za její fotografickou činnost. Kdo někdy fotit byť jen psa, tak ví, jak obtížné to je.
Zvláštní to kniha.....Četla se lehce, byť neměla nijak oslnivý příběh, byla vlastně tak trochu o ničem.
K hrdinům jsem si díky stylu psaní nevytvořila žádný vztah, což se mi u ostatních knih nestává.
Vynikající kniha, čtivě napsaná.
Hrůza je, že je postavená na reálném tématu.
Díky autorce za seznámení s ním. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné až v takovéto míře.
Velice zajímavá a praktická kniha.
Má jediné mínus z mé strany a to, že úplně nesedí zobrazení barvy bylin. Možná je to způsobeno tím, že obrázky jsou na jemně žlutém podkladu.
Kniha o paní Guttě se mi moc líbila, četla se sama...jediné malinké mínus dávám za úplný závěr, ten bych tam mít nemusela. Bez něj by to bylo hezčí zakončení.
Nedalo mi to a díky této knize resp. autorce už vím,kde se nachází hrad resp. zřízenina hradu Buben.
Taková oddechová kniha na reálné téma, které bych nerada zažila.
„Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout“
Touto zásadou se sir N. Winton řídí celý život a celý život se v rámci svých možností snaží pomáhat.
Jak? Tak o tom a ještě o mnohem více je tato velice zajímavá biografie.
Spolu s knížkou S malířem kolem světa má nejvíce čtená knížka. Cokoliv jsem v dětství potřebovala zjistit, tak byla první po které jsem sáhla. Krásně ilustrovaná.
Kniha se ke mne dostala náhodou v knihobudce a protože lékařské prostředí mám ráda a od autora jsem doposud nic nečetla, tak jsem po ní sáhla.
A byla jsem víc než mile překvapena a na dovolené se od ní nemohla odtrhnout.
Úžasně vykreslené prostředí nemocnice a hlavně patologie, které vůbec nepůsobilo strašidelně spíš tak,že jsem měla chuť přijít se podívat, tak jako sestřičky žákyňky. Sympatičtí i méně sympatičtí hrdinové, i když ne vždy je vše černé a bílé. Prostě nelze než doporučit.
Knihu jsem nakonec nechala na dovolené na ubytování, aby si ji mohli přečíst a potěšit se s ní i další dovolenkáři. A těším se, že si do budoucna přečtu další knihu tohoto autora.
Vůbec nevím, jak tuto knihu hodnotit. Některé pasáže mi sedli a říkala jsem si, je to fajn. Ale některé byli pro mně až do scifi, které ráda nemám. Někdy mi přišlo, že čtu pohádku..Ale je pravda,že knihu si asi pamatovat budu. Popřemýšlím, zda číst její další pokračování,abych věděla, jak příběh pokračuje. Ale rozhodně ne hned teď, teď mne to vůbec neláká - 2,5 hvězdy.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
Motto Sotheavy:
Není nic, co nemohu dokázat, když hledám cestu jak.
Knihu musela přečíst dcera do čtenářského deníku a protože se mi hodně ptala na výrazy v ní uvedené nebo vysvětlení toho,co tím autor vůbec myslel,tak jsme se rozhodla,že si ji také přečtu.
Má přece pár stran, tu bude hned....no nebylo. Do čtení jsem se musela nutit a za normálních okolností bych knihu brzy odložila.
Ta spousta košatosti vlastně o ničem, to není nic pro mě.
Století moudrosti je kniha nejen o vynikající klavíristce, ale hlavně o úžasně pozitivní ženě. Škoda jen stylu psaní - raději bych více rozpracovaný příběh než výčet všech možných osobností se kterými se potkala.
Na závěr knihy je pár stránek s nádhernými životními moudry Alice např.:
Buďte laskaví. Laskavost je zadarmo. Nic vás nestojí a odměna je pro všechny velká.
Stěžovat si ničemu nepomůže. Člověk se pak jen cítí špatně.