Jana_Z komentáře u knih

Jednoznačně chválím. Pokud se někomu zdálo prostředí příběhu málo barevné, ať nezoufá a přečte si další díly. Začne vidět duhově :) A ano, musím se připojit ke všem těm, kteří by chtěli Elinor za vlastní tetičku, ke které by jezdili aspoň na prázdniny.

5 18.03.2014

Ve své době to jistě byla naprosto výjimečná kniha. Z dnešního pohledu má pár nedostatků, ale nelze srovnávat jablka s hruškami, že?

4 15.10.2023

Pro mě je ta kniha trochu jako zjevení. Spousta věcí, které jsem někde slyšela nebo četla, najednou začala dávat smysl. Pro hlubší pochopení je potřeba přečíst další texty, ale základ je jasný.

4 23.01.2022

Samotná kniha mě zprvu moc nezaujala, asi to nebude můj šálek čaje. Tak ve třetině už to bylo lepší a začalo mě zajímat, jak se příběh vyvine. Nicméně z mého pohledu je to slabší kniha, na které ale oceňuji tu všude vzpomínanou Bradburyho poezii. Ještě musím zmínit doslov od Františka Vrby (ve vydání z roku 1963), který byl snad zajímavější než celá kronika. Je to velmi dobře napsaný text o tom, jak je ta Amerika špatná a CCCP nejlepší. Prostě dobový doslov, na kterém můžeme krásně vidět, co to tenkrát bylo za dobu. Trochu mě z toho mrazí.

U téhle knihy jsem se ani nenudila, ale ani zvlášť nebavila. Příběh je spíš plochý a vcelku předvídatelný. A autorův soudobý pohled na ženy jako na přihlouplé girls... No, prostě taková detektivka k vodě.

4 03.05.2021

Texty Juliana Barnese jsou prostě dokonalé. Je to radost číst.

4 03.03.2021

Několik instagramových fotek a pár krátkých a dost povrchích rozhovorů. Přečteno tak za hodinku. Doporučuji prolistovat v knihovně, doporučenou cenu 499 Kč bych za to opravdu nedala.

4 04.07.2020

Milá knížka na jedno odpoledne. Ráda si občas něco takového přečtu, abych si utřídila svoje myšlenky a nenechala se zlákat k nákupu nových věcí, které stejně nepotřebuji.

4 18.01.2020

Tohle je opravdu zajímavá kniha. Některé věci už znáte, ale tady se na ně podíváte z nečekaného úhlu. Doporučuji.

4 27.05.2019

Tyhle humoristické románky nejspíš nejsou můj šálek čaje. Z mého pohledu je to takové nemastné, neslané. Přesto jsem ráda, že jsem dílko přečetla, protože jednou je to klasika a tu je třeba znát :) Navíc mi posloužilo jako bod do čtenářské výzvy :)

4 20.01.2018

Hezká knížka. Jako autorova prvotina ještě nemá tak vytříbený styl, ale už v druhém díle je to mnohem lepší. S každou napsanou stránkou se Markus Zusak zlepšuje. Rozhodně jí chci podstrčit svému náctiletému synovi, protože si myslím, že mu má co nabídnout, i když komentáře tu nejsou zrovna nadšené (jenže z padesáti komentářů jen čtyři patří mužům, kterým už je přes třicet). Jestli se mi podaří toho puberťáka přesvědčit, dám vědět, co si o knížce myslí on :)

4 29.03.2017

Tuhle knížku nám čítával táta. Dodnes vzpomínám třeba na operaci slepého střeva... Kam jsme ji jen založily? Musím se k ní vrátit :)

4 14.03.2017

Krása. Tohle je přesně můj šálek čaje. Nečekejte příběh, co má spád a užijte si tu spoustu malých, přesto hlubokých, pravd.

4 04.10.2016

Tahle kniha je citlivě podaná zpráva o životě v Osvětimi. Antonio G. Iturbe se nevyžívá v popisech všech těch hrůz, dotýká se jich tak nějak lehčeji než jiní a pro mě je to takhle mnohem přijatelnější. Také se mi moc líbí, jak (a že vůbec) španělský autor píše o československých hrdinech. Další chvalozpěvy netřeba - stačí stisknout šipku dolů :)

4 05.09.2016

Anotace knihy výše je přímo strašná. Podle té bych knihu nikdy neotevřela! Nalákat další čtenáře by spíše mohla poznámka na přebalu knihy samotné:

Mistrovství vnějších popisů, hlavně přírodních scenérií, nebylo jedinou vrcholnou dovedností Klostermannovou. Se stejnou spisovatelskou suverenitou se dovedl zmocňovat i různých citových poloh lidského srdce, s noblesou, ale nesmlouvavě, dovedl odkrýt zlo, ale znal také obvazovat rány. V románu Ecce homo! máme toho nejlepší doklad.

Právě Klostermannovo spisovatelské umění je to, co může přitáhnout dnešního čtenáře k dílům z minulého i předminulého století. Dnešní díla jsou nejspíš akčnější, ale Klostermann i bez téhle dnešní "vymoženosti" dokáže udržet čtenářovu pozornost každou svou větou. Nikdy předem neprozradí, jak se příběh rozvine a jednomu nezbývá než dočíst do konce.

4 23.04.2016

Těžké téma, které nám Remarque předkládá s obdivuhodnou lehkostí. Kniha se čte sama. Je naprosto celistvá, nic jí nechybí ani nepřebývá. Jednoduše geniální dílo. Pomůže nám nezapomenout.

Četla jsem knížku asi vše třetí třídě a samozřejmě jsem chtěla být jednou z Vlaštovek. A četla jsem knížku minulý týden (pomalu po třiceti letech) a na mém přání se nic nezměnilo. Dnes navíc oceňuji, jakou tohle dílko nabízí slovní zásobu - kdy jste naposledy použili slova jako chronometr, šlem, řeřavý nebo vyrudlý?

4 28.01.2016

Když jsem nové vydání knihy zahlédla v knihovně na polici s novinkami, hned jsem po ní skočila. Četla jsem jí tak ve třetí třídě ( což znamená dávno v minulém století) a vlastně už jsem její příběh zapomněla. Ale nezapomněla jsem, že se mi moc líbila. Znovu jsem jí přelouskala a líbí se mi pořád. Jdu shánět další ransomovky :-)

4 10.01.2016

Vše už tu bylo řečno. Přidávám tedy jen své "vyznání lásky" téhle útlé knížce.

4 06.01.2016

Rezistenci jsem přečetla v jednom tahu. To se u knížek vždycky cení. Na rozdíl od jiných, jsem byla ráda, že se vztah hlavních hrdinů vyvíjel právě takhle, protože jsem vůbec nebyla zvědavá na nějakou prvoplánovou romatiku. Celému příběhu by to vzalo atmosféru a rozbilo by to jeho napětí, které nás nutí číst tak rychle. A zběsile :)

4 24.04.2015