Janadvorackova komentáře u knih
Trochu mi neseděla hrdinka jako novodobá neurodoktorka a středověká písařka. Protože se mi zdálo, že k dědictví po bratrovi nemůže mít vzhledem ke své práci a času, který doktoři nemají, takový vztah. Chytila se rychle, věděla "o co jde a proč..." Jak to?
Druhá polovina knihy už mě moc nebavila, ale dočetla jsem, protože téma cestování v čase a různé popisy minulosti mě baví.
Ale i tady bylo málo moru :). Rok 1348, víme všichni, byl v Evropě morovým rokem. Musel to být mazec...
Jak to napsat... Některé děje si dokážete představit, i když jsou divné (třeba u H.P.L.). Tady jsou jednotlivé scény poměrně jednoduché, ale nedráždí to mou představivost, nepřináší to nic - a to tam například velmi často souloží, muchlají se a vyměšují nejrůznější tekutiny. A stejně mě to nebaví. Místy jsem vůbec nevěděla, kde se příběh odehrává. Krom ústředních postav tam snad jiné nebyly? Prostě velký omyl. Moment, vlastně semene jsem si všimla...
Alfík je pěkné čuně. K zubaři nechodí. Ty zuby, co nejsou bílé, jsou žluté. Ty, co nejsou žluté, jsou hnědé. A ty, co nejsou hnědé, tam vůbec nejsou :). Skandál.
A pak do školy dorazí nová zubařka, slečna KOUSAVÁ. Být dítě, vytvoří u mě kniha panické stavy a hysterii už jenom ze zubní pasty :), ty kráso.
Doktorka pochopitelně doufá, že jí její práce půjde co nejlépe, ale o dobro pacientů jí moc nejde :).
Děti mají proto před sebou horší věc, než noční můru.
A to synovec nedávno přišel o další zub a my mu říkali o zoubkové víle... Dětská představivost je úžasná, ale když jste dospělí a víte, jak děsivé "ty věci jsou," se dětským strachům vůbec nemůžete divit :).
Plavba působila krutě zejména kvůli neustálým problémům, které ji doprovázely.
Dvojice (ne)ztroskotá na širém moři a nečeká na záchranu. Většinou se nacházejí v blízkosti (ne)obydlených ostrovů a míst. Kulturní odlišnosti a spousta blbých náhod však jako by se na dvojici hrdinů domluvily :). A protože, jak ostatně i anotace říká, to dopadlo dobře, můžu se zážitkům manželů klidně smát. Určitě mají o čem vyprávět a to se počítá.
andrea7191 mě inspirovala k prohrabání starých pohádek, které jsem ještě jako prcek ráda četla. Disneyovky mi kupoval Ježíšek pravidelně.
V současnosti, pokud vím, studio Disney "napravuje" nekorektnosti v pohádkových světech. Na staré dobré verze nesmíme zapomenout :).
V komíně nepoužívaného krbu knihovny, krom mumie šunky, kterou tam někdo zapomněl, se našla i zlatá slza. Co a k čemu to je, se dozvíte v dalším pokračování této ujeté série pro děti, které autora neznají, i pro dospěláky, kteří tuší, "co čekat."
A velmi mě pobavila následující říkanka. Schválně, jestli uhádnete, odkud se autor asi inspiroval. Takže:
Když jsi strachy zmrz,
nech ho prjít skrz.
Pak ho kopni do prdele,
ať je z něj prachu hrst -:))).
Jé :).
Ze starého fénu po prababičce vyrobí Hubert zmenšovací přístroj, s nímž si s kámoši, které si teprve najde (nebo oni jeho), užije hromadu dobrodrůža.
Připomíná mi to trošičku "Křečka v noční košili," kterého jsem měla ráda jako mrňous. Vždycky jsem se chtěla zmenšit, cestovat v čase a prostoru, nebo být neviditelná a v krámě krást čokolády :).
No... dočetla jsem to.
Nečekala jsem, že je to ten typ "ošustit a opustit." Sem tam jsem měla až pocit, jako by mu bylo neustále patnáct. Bez ohledu na to, "jakej frajer" byl profesně, jako člověka bych ho asi znát nechtěla... uf.
Knihu jsem četla strašně dlouho. Začala jsem po tátově další operaci srdce.
Silný příběh z Norska počátku 14. století.
Netušila jsem, "co to bude," šlo o další náhodné setkání s knihou.
Odpočinkovka se špetkou mytologie a historickou vsuvkou ze života Kinky.
Setkání s neznámou cizí inteligencí na vzdálené exoplanetě je vždycky švanda :).
Ale moje první kniha od tohoto autora mě v mnoha ohledech zklamala. Styl psaní mi připomíná sledování akčního filmu - děj bez popisů, v knize nutnost, tady mnohdy chybí.
Některé náměty silně připomínají a lehce kopírují známější žánrové perličky. ALE jakého stupně jinakosti by muselo dosáhnout jakékoli dílo "jenom člověka," aby dalšího "jenom člověka" uspokojilo? Jak můžu chtít víc u dokola se omílajících podobných scénářů? Kdyby představivost přesáhla schopnost chápat, mělo by smysl se obtěžovat popisy?
To už by se rovnalo komunikaci s jiným druhem :).
Ale jo. Dětsky naivní. Naivně vtipné a (ne)vtipně realistické.
Jako asi tak.
Dají se vysledovat nějaké podobnosti s problémy "našeho mládí." A některé věci jsou trochu jinak.
Mám ale raději vzpomínky paní Glasserové. Byly takové... opravdovější.
Začátek působí jako naivní zpověď praštěné puberťačky, která potká zajímavého staršího týpka s tajemnou osobností a nechce nic než jeho.
Nojo, jenomže týpek je stoupenec Satanáše a holčinu zblbne tak dokonale, že mu dá... doslova tělo i duši.
Postupem příběhu přijdete na to, jak funguje takový pomalý vstup do spolku, který se neštítí vůbec ničeho. Myšlenkové pochody při zpovědích ve cvokárně vás možná přesvědčí, že "má, co chtěla." Ale zřejmě to není tak jednoduché.
Lidé z neúplných rodin, nebo s různými problémy, často hledají něco, co dá jejich životu řád a smysl. A odpovědí může být dokonce i banda podivínů v kápích, která se schází k hromadným souložím, pařbám a rituálům.
Problém je, že sektu nejde normálně opustit. Jakože si řeknete, že už vás to nebaví. Jakmile začnete, je třeba všechny a všechno do smrti nenávidět a postupně přijít o všechno.
(SPOILER) V té zatáčce by vážně měla být svodidla -:))).
Místy trochu k smíchu, je mi líto.
No ano, mnohdy je dobré na nějakém příkladě, který se vás rádoby netýká pochopit, proč se třeba chováte jako vůl. Nebo přispět k řešení nějakého problému, jemuž brání blok, který máte v sobě. Třeba když se chováte jako vůl a před ostatními se tak musíte chovat dál, protože by se odhalilo, že jste vůl.
Jenomže... někdy je prostě nejlepší všechno rozkopat a odejít. Také se uleví (pokud vás nikdo nevidí -:))).
Bohužel nezaujalo. Nebýt pandemie, byla bych nadšená. Za poslední dva roky se mi už několikrát stalo, že mě některé žánry, nebo knižní styly už tolik neberou.
Mně se to líbilo. Originální námět, vůbec jsem netušila, že "tohle" někdo dělal. Údajně ještě počátkem 20. století. Vrtá mi hlavou, jak to pojídači dělali, když chtěli hubnout :).
Hezky popsaný vývoj postavy.
Na nudné knihy mám v poslední době štěstí. Většinu času se tam nic neděje. Duchařská atmosféra vyvanula do parku... Ach jo, doporučit nemůžu.
Pecka. Spousta nádherných představ, které jak doufám, se naplní. I přesto, co se může zvrtnout.
Chlapec je tak neuvěřitelně drsný a originální, samozřejmě citově vyšťavený míšenec částečně z vojenské rodiny, aby to jeho jedinečnému charakteru dodalo špetku exotiky... auvajs.
Za mě ne, ne a ne.
Nefungují hlášky, ani dojem z jakékoli postavy v knize. Nechápu důležitost toho prvního impulsu, který jej donutil jít proti proudu... Navíc příběh nemá to, co v knihách obdivuji - pořádnou atmosféru, ze které se autoři pomalu vynořují, aby do ní čtenář mohl začvachtnout a nevylézt.