Janadvorackova
komentáře u knih
Mor
Albert Camus
Hm, nečetla jsem vyloženě knihu. Slyšela jsem rozhlasové zpracování. Příběh byl podán formou reportáže "poté," co mor z města zmizel, prokládané nahrávkami zaznamenaných událostí mnohdy už mrtvých protagonistů.
Obsah se dá vykládat různě, každý si v tom najde mor dle svého gusta a doby, v níž to čte/slyší.
Jatka č. 5
Kurt Vonnegut Jr.
Dala jsem autorovi druhou šanci, ale ještě jsem se u žádné knihy tolik nenudila. A napsat to o sci-fi, to je co říct.
Bohužel styl je příšerný. Rušilo mě neustálé omílání autorovy mantry. "Tak to chodí" - jako reakce na všechno, až jsem si v určité chvíli říkala, že kdyby mi z tohoto literárního zážitku povolily svěrače, dalo by se to tou větičkou prostě omluvit. Ani utírat bych se nemusela.
V každé x té větě jméno hlavního hrdiny. "Billy udělal tohle, pak zase tamto."
Též na povolení svěračů, ano.
Nedoposlouchala jsem, bohužel. Říkám si, že existuje spousta jiných příběhů, které si můj čas zaslouží. Tenhle to není.
Tak to chodí.
Klikatá cesta
Cynthia Harrod-Eagles
Další výborný díl. Anotace a čtenáři ovšem už všechno práskli :).
No... tak ne vše. Někdo důležitý zemře a pár lidí se narodí.
Autorka se ale nějak zasekla. Doufám, že se ještě nějakého dílu dočkáme, protože to by fakt naštvalo, štrádovat si to takhle přes celá staletí a skončit včera, myslím z pohledu historie :).
Byla to fakt jízda a čeká mě poslední díl.
Kdy přijde můj konec...
Cynthia Harrod-Eagles
Další parádní díl.
Jessie by chtěla svého bratrance na víc, než na to, aby jí dělal bratrance :). A on také furt tak jako lituje, že si vzal trochu divnou a tichou slečnu. Ta odjela k nějakým příbuzným do Irska, odkud přicházejí občas špatné zprávy. Hádám, že zárodky IRA už se formují, a že v knize ta zmínka nebyla jen tak pro nic za nic.
Tentokrát toho anotace práskla poměrně málo, protože příběhem se táhne pár drobných, stejně zajímavých linek různých lidí kolem hlavních hrdinů a nedá se, než některým držet palce. A nad osudy některých si povzdechnout :).
Pozastavíte se nad portréty mužů ze zákopů, nebo nad snahou armády najít a označit hroby padlých.
Violetin manžel je typickým příkladem zmetka z vyšší společnosti, jehož vliv mu ale sem tam umožní páchat různé zákeřné věci.
Venetia, mamča Violet, si musí zvykat na to, že stárne (v tomto dílu už je jí přes šedesát).
A na Morlandu strýc Teddy shromažďáje příbuzenstvo, protože dům je to velký a čím víc lidí tam s ním žije, tím je to lepší.
Chudáci sloužící, říkám si. Ale takového strejdu bych brala.
Knihu jsem opět poslouchala. Celou ságu, krom zatím posledního dílu, čte Heda Čechová.
Bouřlivé časy
Cynthia Harrod-Eagles
Tentokrát anotace knihy vyjadřuje i zhruba to, co bych o devětadvacátém morlandím díle napsala já :).
Autorka se do toho vrhla zase hrozně neúnavně a zaplavila čtenáře poměrně obsáhlým, detaily našlapaným vyprávěním z doby První světové války.
Ježišmarjá, doufám, že favoriti přežijou. Už si fakt připadám kolikrát jako moje babička při sledování slaďáků. Bestiím nadávám a čumáčkům roztomilým držím palečky.
No, ty bláááho :).
Popraviště
Čingiz Ajtmatov
Nevím, jak dlouhý je papírový výtisk, ale já knihu zrovna poslouchám.
Zdroj uvádí, že jde o "dramatizaci vybraných kapitol." Už tedy to dělá z příběhu asi krapet něco jiného.
Zároveň zdroj uvádí:
"Filosofický román varuje lidstvo s naléhavostí apokalypsy před opuštěním posvátných mravních zákonů a před ztrátou spojení s přírodou."
To asi znamená, že si někdo dal tu práci předělat román do podoby pánbíčkářského kázání.
A na to já z vysoka, víte co.
Líbí se mi popisy přírody, vlci a taková přirozená divokost, která z toho dýchá.
Souhlasím s tím, že když je člověk ve srabu, začne i trávu sklízet, míle za ní pojede a ocitne se v partě docela podivných existencí.
Ale už mi tam fakt nepasuje přesvědčovat ty existence o tom, že to, co dělají, je špatné. Pokrytec jeden, co si myslel? Že se plácnou do čela, kleknou na kolena a budou prosit o odpuštění?
No, jsem tedy zrovna v polovině, ale zatím mám spíš pocit, že mě hlavní hrdina silně štve a jeho motiv mi nesedí k vnímání reality.
Ať je to jak chce, realita nebývá opředená krajkou a vlídným slovem, ale je pěkně smradlavá a plná děr. A že je ten chudák nevidí, za zajímavé nepovažuji.
Doposlechnuto: Vlčí příběh se vyvinul podstatně zajímavěji, než lidský. Ne, že by některý z nich vyzněl radostně.
Román měl naštěstí několik rovin a druhá polovina mě zaujala více, než první a kdovíproč i lehce překvapila.
Konec vlka samotáře
Miroslav Žamboch
V pětačtyřiceti teda už žádný mladík, ale furt mu to jde, klukovi jednomu, zjizvenýmu :).
Námět novely je trochu pohádkový. Takový ten scénář o záchraně krásné panny. Ale je to plné překvapení. No a znáte tu báji o hledání panny v kupce sena, žejo :)?
Vetřelec - Probuzení
Tim Lebbon
No, byla jsem před třemi dny na nejnovějším filmovém vetřelci, který mě sice úplně nezklamal, ale v gatích naděláno z toho tedy taky nemám. Musela jsem si spravit chuť alespoň knihou a "Probuzení" se přímo nabízelo. Knihu jsem slyšela, v podání pana Pavla Rímského se zážitek ještě umocnil. To vám je tak zajímavé poslouchat hororové sci-fi v noci :), čtené hrubým hlubokým hlasem nasáklým pocity neodvratně se tenčící posádky :).
Přítomnost Elen na Marion mě spíš rozesmála. Mít takhle zákeřného zaměstnavatele, který vás pošle na jednu misi (Nostromo), pak na druhou (LV426), mezi nimi si schrupnete ve stázi, ale ještě vás nezapomene vzbudit na zajímavou brigádu věnující se možnosti odchytu pro vás toliko známého tvora, to je fakt na výpověď :).
S vetřelci je to jako s koťaty. Přejete si, aby nikdy nevyrostli, protože i když škrábou a koušou a občas i trochu poslintají, jsou ty malé formy obou zmiňovaných tvorů hrozně sympatické :). Ty větší, pokud jich je víc, už tolik ne :).
Přístav u řeky Styx
Pavel Fritz
Takhle nějak by mohl vypadat druhý díl „Zprávy o Europě“ (Europa report), na jejíž dabovanou verzi jsem v průběhu čtení narazila. Ani jsem ji nehledala, nejspíš zvířecí instinkt :). O ty jde v knize hodně – o instinkty :). Pár stránek po začtení mi bylo zhruba jasné, jak by mohl příběh pokračovat. A ačkoli se předpoklad více méně vyplnil, vůbec mě nezklamal. Naopak. Když se posádka na základně pod ledem rozkouká, začne to odsýpat. A sype se to slušně. Chvílemi jsem nevěděla, který ze známých hororů, pardon sci-fi hororů, to vlastně sleduji, ale bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Hrdiny jsem si oblíbila, hrdiny jsem nemusela. Pár prima charakterů se našlo, na druhou stranu i skupinka lidí, jejichž osud byl jasný :). Místy se mi na rukou vytvořila husina tak poctivá, že bych na ní mohla nastrouhat okurku :). Představy opravdu znepokojivých kontaktů v uzavřeném prostředí, fuj :). Ale přesně takové příběhy mám ráda.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Jé, i na tohle jsem kdysi natrefila. Hvězdu za zajímavě popsané erotické scény, protože nic jiného mě tam vlastně nezaujalo.
Možná by bylo lepší, kdyby hlavní hrdinové měli alespoň nějakou osobnost, pak by bylo jejich "trápení" určitě uvěřitelnější :). Takhle jsem se trápila jenom já.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Jsem trpělivá - čtu další díly, i když se mi vlastně nelíbí.
A náročná - nebaví mě divné příběhy, které by vlastně mohly kopírovat nějaké skutečné životní situace.
Ale až při čtení té série zjišťuji, jak strašně pitomé to je. Takhle se fakt lidé chovají a přemýšlejí?
Ne v mém vesmíru.
Co se stane dál
* antologie
Na první pohled obyčejné příběhy.
Na druhý zjistíte, jak neobyčejná je vlastně realita.
Katovny a mučírny
Vlastimil Vondruška
Příjemná prezentace práva útrpného a prostředí, v němž se vynucovalo.
Nádherné popisy ponurých prostor šatlav a mučíren. Představy o smrtících i nesmrtících formách trestů.
A zajímavé historické zmínky (žranice ve vězení v Kutné Hoře). Ráda bych věřila, že si ji užil i jeden z mých předků, který tam byl v kole lámán (tedy jako před tím).
Katovské řemeslo bylo zajímavé, načichlé nejen smradem krevním, ale i pravidly svázáno a od běžného lidského hemžení kapku odšoupnuto... velká škoda, že se nedochovalo.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Ty bláho, to je masakr.
Pokud se zrovna necítíte v životě dobře, duševně zdráví a šťastní, tak vás čeká trochu mučeníčko.
Analogií se svými životy a zážitky v nich se nevyhnete a polovina vás bude frustrovat.
Zpupnost
Adriana Krnáčová
Prostředí magistrátu je hrozně nezajímavé. Všechna ta jednání a vztahy a čachry mezi aktéry mi splývaly. Musela jsem se fakt pekelně soustředit.
Příběh jako takový byl ale parádně sestaven, vystavěn, zkrátka napsán nápaditě a od půlky i napínavě.
To by mě ale zajímalo, na kolik skutečné postavy byly. Předobrazy si autorka dost možná ani nemusela cucat z prstu :).
Tlustá tak akorát
Michala Jendruchová
Jednohubka o tom, jak je někdy fajn přijmout to, kým jste.
I když jste tlustá. A třeba tak akorát na to, abyste dala svemu životu nějaký nový směr.
Venuše v kožichu
Leopold von Sacher-Masoch
Čtenářka Nomia o pár komentíků níže to napsala krásně :). Ano, měla jsem stejný dojem.
Čas pomsty
Jeffrey Archer
Prvotní nadšení zkazily zapeklitosti následujícího děje. Neuvěřitelné, až divné.
