Janadvorackova komentáře u knih

Žít bych v tom nechtěla, ale zprostředkovaně vždy zaujme :).

9 31.07.2022

Byla jsem zvědavá, jak se autor porval s tématem hladu. Poté, co jeho předchozí dvě knihy se hodí spíš jako čtivo na wc, a když dojde papír, nevadí... Ne, já fakt musím, to nejde. Zkrátka říkala jsem si, že hladové téma bylo aktuální vždy, co člověk po světě chodí, napadlo mě, že by příběh mohl mít něco do sebe.

Výsledek mě překvapil.
Velmi.

Zajímavé shrnutí nechvalně proslulého smýšlení uplatňovaného v mnoha zemích.
Někde se nacismus vytratil, jinde se ale rozjel na plné obrátky.

9 15.01.2022

Asi k tomu nemám víc co říct, než kolik se zmiňuje v předchozím komentáři. Měla jsem stejné "problémy." Ale je to dobrý příběh.

9 24.07.2021

Horší i lepší texty pro žánrové zvědavce.

9 28.10.2020

Taková bravíčková romantika pro roztoužené slečny.
Nebyla jsem roztoužená :).
Hloupé to není, jen nejsem cílovka. Ale pokud už, ráda si podobnou věc přečtu od našich autorů, než zahraničních.

9 27.06.2020

Povídky různorodé kvality.
Celkový dojem: jako bych četla míšence Clarka a Asimova, což vůbec není na škodu. Nejvíc se mi líbily povídky (Test, Albatros a Lov).
Hloubavé a místy dobrodružné, vizionářské. Pirx mi ale k srdci nepřirostl. Právě od první povídky "Test," ho považuji prostě za poděsa :).

9 19.06.2020

Hustá kuchařka. Před dvaceti lety jsem ji dostala k Vánocům od rodičů. Dali mi k tomu věnování "Hodně úspěchů, štěstí, snahy a finálních výrobků v příštím roce z tého, pro tebe neznámé sci-fi literatury, přejí rodiče."
Sci-fi já totiž ráda. Existenci kuchařek jsem nebrala na vědomí :).

Díky onomu vynalézavému, nenásilnou psychologií nadívanému věnování, jsem z knihy vytvářela převážně pomazánky a různé studené mňamky.
Dodnes jsem ovšem spíše zastáncem názoru, že sníst se dá všechno a prdel si to přebere. Naštěstí mám dva tisíce možností, jak to zjistit. I teď do ní občas mrknu. Recepty jsou jednoduché, obvykle z ingrediencí, kterým říkám "normální."

9 05.06.2020

Tak třeba Dita Saxová mě nebavila. Psána náznakově někým, kdo "to" zažil.
"Lea" je naopak napsaná velmi věcně. Autor věděl. Hrdina (ne)tuší. Čtenář by nejraději zapomněl.

9 04.06.2020

Já ty divné moderní styly nemusím, proto se s jejím nadšením nedokážu ztotožnit.
Ale kniha to byla pěkná a určitě jako náhled do života zajímavé ženy stojí za to.

9 21.04.2020

Věděla jsem, jak to dopadne.
Zpracování působilo jako jeden velký výstup. V sále se setmělo, z hlediště je slyšet šepot. Všichni upírají oči na podium, kde se odehrává poslední scéna.
Ať potlesk trvá co nejdéle.
Ať naděje umře jako poslední.
Bude to stačit?
Sugestivní, smutné, odporné a zlé.

9 16.04.2020

Styl paní autorky je horší, než mučící techniky všech darebáků, kteří je za Druhé války používali.
Sorry, ale víc k tomu říct nejde.
Chci si to doposlechnout, snažím se. Příběh si nepřízeň nezaslouží.

Později: Doposlechnuto za cenu vlastního života.
Film od Angelíny byl spíš podprůměrný.

9 11.03.2020

Zajímavé rozbory leteckých katastrof. Kdy, kdo, proč, jak...
Nikdy jsem letadlem neletěla a po tomhle knižním zážitku se mi ani nechce :).
Některé kapitoly, tedy pouze události v nich popsané, vám můžou být povědomé z nejrůznějších článků na různých vědecko-technických webech.

9 05.03.2020

Dala bych knize spíš o deset procent méně. V kontextu mnoha podobných knih je tahle o trochu slabší v tom, že se:
- nejedná o rámcový příběh o čičinách, chronologie jen tak naznačena. Velká škoda.
- je prokládán úryvky životů autorů - proti tomu nic, ale:
- mnohdy tyto části kapitol působí trochu nabubřele. Větší škoda.
Ve výsledku na mě kniha působí mile, jako pokec se sousedkou přes plot. Nic nevezme, nic moc nedá.
Kočičí stravovací návyky, respektive to, co jim majitelé dovolili, mě kolikrát donutili kroutit hlavou. Durman a spol., těsto na rohlíčky, bez komentáře. Nedá se tvrdit, že "si to kočky vzaly samy."

Kočičí obrazy autorů (můžu mluvin jen za kalendáře), vyprávějí lepší kočičí příběhy. Fakt se mi líbí.

Kapitolky s "Kokosem" pobavily velmi.

9 24.01.2020

Zajímavá a z hlediska obsahu asi i jedinečná kniha na podobné téma. Nahlížím do ní nepravidelně, najednou se číst nedá. Ne proto, že by to nešlo. Jde zkrátka o jiný druh informací, které se nedají konzumovat jako příběh.

9 19.12.2019

Zajímavé náměty: vývoj robotů, krize víry, cestování časem, vznik atomové bomby... Ale autorův styl psaní se mi jeví krapet těžkopádně. Zpracovává "šťavnatá" :) témata až moc suše.
Příběhy nemají příběh.
Ale jinak asi věděl co a proč chce napsat. Jen to udělal trochu odtažitě.

9 28.10.2019

Audio:
Jako předpověď války, chování lidí, následujících režimů: děsivé a přesné.
Lidé jsou furt stejní. Někdo psal "alegorie." Ano, to sedí.
Ve škole mě kniha nebavila, člověk musí k takovým námětům dospět.
Jsem ráda, že jsem si ji konečně poslechla, ale styl a forma nebyli úplně pro mě.

9 05.10.2019

Začátek úplně dýchá atmosférou dávnověku. Temnými lesy se všemi svými děsíky, které číhají na poutníky, táhnou lidé. Loupeživé bandy, které tam číhají doopravdy, přepadávají a hromady poutníků, kteří courají skrze středoevropský porost a nenapadne je nic jiného, než třeba založit Čechy :), prošlapávají pěšinky, chrastí zbraněmi a vesele obchodují.

Sámo v knize ani moc nevyčnívá. Je takový nemastný, neslaný. Sice bojovník a stratég a frajer, protože měl asi čtyřicet dětí s dvanácti manželkami. Takhle se upevňuje postavení - ženitbou s nějakou knížecí dcerkou, kterou králi tatík sám nabídne -:))).

Příběh se vlastně točí kolem příchodu Sáma, několika bitev, problémů v rozrůstající se zemi, neškodné domácí magie a rodinného života našeho prvního krále :).

Vlastně by mi nevadilo v takové době žít. I autor si představil, jaké to asi bylo, protože o Sámovi se moc neví. Ideální látka pro malý experiment.
Minulost je taková nedostižná potvora, která se táhne daleko za obzor toho, co jsme dnes schopni vidět, nebo pochopit.
Přesně proto jsou historické fikce super.

9 04.10.2019

Když jsem už i předešlou hodnocenou knihu vytáhla ze vzpomínek na školní, zde zatím nehodnocenou četbu, nesmím vynechat ani tuhle.

Od té doby, co čtu, mám ráda spíš dobrodružné věci. Pamatuji, že učitelka rozdělovala knihy na referát a já strašně chtěla něco od Clavella. Měla ve výběru "Krále krysu" a dala ho nějakému spolužákovi (asi že byl kluk, nebo co).
To mě vytočila poprvé.
Pak mi přiřadilo tohle "dílo" a naštvala mě znovu.
Pootřetí, když jsem to četla a topila se ve stylu, který mi vůbec neseděl.

"Hrdina byl kurevník," pravila jsem, když jsem začala odříkávat svůj referát. Ve třídě to zašumělo.
Definovala jsem všech sedm vztahů, jimiž si projel, protože on si jimi ani neprošel, když furt jezdil vlakem :).
"Nudila jsem se k uzoufání a jediný důvod, proč jsem to dočetla, byla představa popisu sexu," dodala jsem na konec a dostala dvojku. Upřímně nevím, jestli autor v příběhu soulož popsal. Možná jen nastínil, protože kdyby mě to tehdá šokovalo, vzpomenu si.

Uznávám s odstupem času, že jsem dílo, ani autorův popis hrdinova života nijak extra nerozebírala, protože až takhle zoufalí muži mě spíš odpuzují, ale je fakt, že jsem také uvedla, že hrdina je nemorální dobytek, jehož bych za otce nechtěla. Zdálo se, že můj pohled na věc v kontextu mých nácti let tehdy stačil.
A asi je na každém, co si z "těžké životní situace" nebohého hrdiny odnese. Jen mám pokaždé dojem, že když autor - muž napíše příběh podobného hrdiny, měla bych ho politovat. A rychle zmizet.

9 21.09.2019

Jako by to psal někdo jiný, než předchozí dvě knihy.
Chvílemi měl příběh dobrou atmosféru, ale většinou ne.

9 11.09.2019