Janadvorackova
komentáře u knih
Zamrzlý vesmír
Martin Gilar
Život na Jupiteru už krásně popsal A. C. Clarke. Oběma autorům se povedl na můj vkus fantastický výkon - a tím nehodnotím žánr, ten je jasný :). Knihu jsem četla v létě 2015 (v době zhruba měsíčních odporných veder). Bohužel ani Zamrzlý vesmír nepřispěl k ochlazení, ale maximálně mi ten čas zpříjemnil.
Poselství věčnosti
Erich von Däniken
Hodiny jsem mohla luštit ty fotky.
Obsahově je to sporné.
Navíc autor byl ve své době poměrně populární, někdy až takovým vtíravým způsobem, který v přemýšlivé mysli sice jednak vyvolával zájem o tématiku, ale nahlodával rozum, takže člověk se zájmem pak většinou sáhl po dočista jiných publikacích.
To ostatně nakonec považuji za největší přínos autorových knih.
Zelňačka
René Fallet
Po třetině jsem už netušila, co poslouchám.
Nedokázala jsem odhalit příběh, bohužel.
Cinder
Marissa Meyer
Sešmoulit dohromady Smrtící epidemii, Blade runnera, A.I., Popelku a špetku mangy, rozhodně nebyl dobrý nápad.
Asi tak.
Navíc nejsem cílovka, ale to by při čtení teoreticky nemělo vadit. Vysvětlení tedy vidím v tom, že příběh obsahuje víc nelogičností, než kolik fanoušek fantastiky snese.
Proto běžná, fantastikou nepolíbená veřejnost, považuje tuhle literaturu za "blbou," protože si myslí, že všechna podobná tvorba vypadá právě takhle naivně.
Náctiletým holkám se to líbit bude. A také spíš fanouškům fantasy, než sci-fi. A také těm, kteří nemají moc načteno a budou proto obsažené myšlenky považovat za těžce originální.
Audio načteno pěkně, včetně doprovodných efektů, to ano - jediný důvod, proč jsem to doposlechla.
Tíwanaku – klenot And
Václav Šolc
Archeologické dohady, ale sepsané určitě moc zajímavě.
Naneštěstí se ale asi už nikdy nedozvíme, k čemu sloužily stavby, které archeologové prolezli.
Hromady kamení, z nichž stavby byly, sloužily později jako stavební matroš. To město teď připomíná spíš rozsypané puzzle bez možnosti ho dát dohromady.
Kolíbka
Kurt Vonnegut Jr.
To jsem zase jednou zlá. Prostě mě to nebavilo.
Asi za to může spíš autorův styl, než autorův příběh.
Čas budoucí
Adam Skořepa
Kniha není ani tak znepokojivá, jak je v anotaci zmíněno, jako spíš divně napsaná. Autor si minimálně první povídku po sobě nepřečetl, jinak by poznal, že mít skoro v každé druhé větě jméno hlavní hrdinky, je otrava. Hrozně mě to rušilo. Pokud to byl záměr, zajímalo by mě, čeho se týkal.
Nadaná slečna přijde na to, jak vytvořit umělou inteligenci. Ta si řádí na síti a něco se stane...
To je tak zhruba námět první části. Dál to neprásknu, jelikož námět, jako takový, díky němuž jsem to kupovala, je sice opsaný, ale furt sympatický.
Jenomže další dvě části knihy mi i z hlediska myšlenky a pokračování přišly v několika ohledech prazvláštně uškrcené a protiřečící si. Postavy ve světě, který "nějak" fungoval, jednaly v rozporu s tím, co si mohly dovolit.
Nešlo ani tak o touhy, to se dá pochopit, jako spíš o možnosti.
Nejspíš měl příběh vyvolat přesně takové přestavy, nebo debatu?
Game
Anders de la Motte
Jako... nebylo to úplně blbé, ale dva metry do stropu jsem z toho radostí taky neskákala.
Doporučení tak pro 20-25 let. Jsem holt už starší můra, ale furt mi to svým způsobem vyhovovalo.
Sál smrti
Peter May
Slabota. Oproti minulým dvěma dílům to dost kleslo.
Margaret je buď nadržená, nebo opilá. Li je takový nemastný, neslaný.
Mrtvol je sice několik desítek. Jsou pěkně rozložené, rozčtvrcené a nechutné. Detailně popsaná pitva nesmí chybět.
Ale důvod, proč ty nebohé chuděry zabili, mi byl jasný hned od začátku. Ne, fakt nejssem prostě žádný expert, ale jistá vodítka by k závěru dovedla snad i nevidomého :). Sice se ke konci k objasnění skutečností objevila ještě taková kulturní dovysvětlující perlička, ale ani ta už to nezachránila.
Hlavní podezřelý je divný a dáváte si na něj pozor.
Nepoznala jsem, kdo z dalších postav zemře - některé ano.
Neměla jsem možnost šmírovat v čínském prostředí tak, jak to autor čtenářům umožnil už dříve.
Všecko se to odehrává prostě buď v pitevně, na hotelu, na policejní stanici, jen výjimečně v ulicích měst, ve spleti dalších příběhů, v hlubinách kulturních odlišností.
Ale teda autorovi odpouštím, protože většina knih od něj se mi zatím líbila.
Neposlušná dcera
Cynthia Harrod-Eagles
Tahle sága mi fakt snižuje krevní tlak. Vypnu a přežiji den, nebo nějaké ty drbny v práci a jejich blbé nápady. I když se přiznám, že je mi někdy vážně líto, že je nemůžu seřezat a vyhnat do mrazu. Ne, že bych na to měla postavení, ale... Dnešní chudina je prostě poměrně drzá...
Kupodivu hrdinové knih se mnohdy nechovají jinak. Drbou a škodí. Fanny by člověk jednu vrazil, ne-li hned po narození, pak určitě při jejím prvním hysterickém záchvatu, (to je Jamesova dcera).
Héloisin život je jako horská dráha. Jednou málem skoro umírá hlady a pak si žije v přepychu, i když na dobu chudoby nezapomíná. Žije si s Jamesem na Morlandu a i nějaké to dítě se narodí.
Jenomže panství bylo odkázáno Fanny a ta si nebere servítky a nestydí se strýci a otci s macechou naznačovat, že až jí bude 21, všechny je vyrazí.
Strejda Edvard dře jako kůň, aby panství běželo a ta holka se s ním furt dohaduje.
Uvědomí si také, že je hlavní dědičkou svého dědy a patřičně se lísá, můra jedna.
A všechny ty povrchní ženštiny kolem vznešených dam :), nádhera!
A naopak obdiv zaslouží prosté služky a ženské rolníků. A sirotci, kteří pro Fanina dědu - vydřiducha makají v přádelnách až 14 hodin denně, (to by mi hráblo, já dělám 24 týdně), ježkovy voči, Kristova noho.
A chuděry děti dřou od sedmi let, i když za jejich práva se občas i někdo postaví.
No a Napoleon "Bony" prudí celou Evropu. Kniha končí v době, kdy zdrhne z Elby a všichni se bojí, co si zase vymyslí, když tuhle třeba nechal v Rusku pomřít půl milionu svých věrných, zatímco on sám si před krutou ruskou zimou frnknul v kočáře, mizera jeden.
Už se těším na nástup královny Viktorie, i když to bude ještě nějakou dobu trvat. Z pohledu knihy se ještě nenarodila.
No, je prostě super sledovat dějiny přes nějaký takový příběh :).
Slavné vítězství
Cynthia Harrod-Eagles
Moc se mi zamlouvá autorčin jazyk a cit pro detail. Líbí se mi její trpělivost, s níž zabíhá do nejmenších detailů i u maličkostí. A líbí se mi také jistá originalita, s níž přistupuje k jednomu každému příběhu těch kterých hrdinů. Jak dokáže rozpitvat kde co a pak to za půl knihy spojit dohromady, byť tedy některé události se dají poměrně snadno odhadnout. Je vidět, které postavy jsou od začátku odsouzeny k záhubě :), a kterým bude naopak přáno.
James je takový proutník. To si představte, má děti se třemi ženami.
Jeho starší bratr má raději společnost mužů, přičemž kolem něj se motá Lucyin Chatwyn se svým kolouškem Robertem. No a... ono to nějak dopadne :).
Lucy si moc nevšímá svých dětí, zato ale docela dost času tráví s milencem. A proč ne, když dva se rádi mají, že ano :)? I tohle nějak dopadne.
I proměna Mary Ann byla zajímavá.
Hlavními motivy je bitva u Trafalgaru, přičemž autorka přiznává už v úvodu, že si minimálně jednu loď vymyslela a kdo ví, jak si pohrála s těmi ostatními. Ale je to představitelné a zájemci o nějaké bližší info. si snadno vyhledají podrobnosti.
No a pak se řeší problémy pracující chudiny, kam bych se asi řadila i já, vzhledem k tomu, že makám rukama v takové dílně. A jsem moc ráda, že tam nemakám před dvěma sty lety. Popis podmínek, v nichž ti chudáci žili, ve mě budí revoluční myšlenky. Brousím nože, píšu neoslavné sprosté básně na kde co a mám chuť kde koho vyzvat na souboj.
No ale ono mě to přejde :).
Zadrž hvězdy
Katie Khan
Moje hodnocení berte s rezervou. Nejsem cílová skupina, takže mám k tomu pochopitelně asi více výhrad, než by si příběh zasloužil.
Jde o klasickou romanci, jíž nepřejí společenské poměry. Totiž Max a Carys žijí ve světě, který se našemu podobá jen málo. Část planety je zničena válkami, Zemi navíc ohrožuje asteroidový pás, přes který se dostanou jen ti nejlepší. A až se to stane, lidé se vydají ke hvězdám.
Společnost převážně na evropském kontinentu žije zvláštně. Do nějakých pětatřiceti se dvojice nesmí párovat a zakládat rodiny. Jejich životy řídí cyklus rotací, v důsledku nichž každých pár let žijí, pracují a učí se v jiné zemi. Poznávají nové lidi, zejména také díky čilému životu na sociálních sítích a mají možnost rozšiřovat si obzory, dá se říct zajímavým, ale společností vynuceným způsobem.
Dvojice hrdinů, jak už to v romancích bývá, má s tímhle zřízením pochopitelně problém. Zvolí proto možnost, která by mohla jejich osud zvrátit. A to se stane, ale asi trochu jinak, než by čekali.
Autorka pracuje ve filmových studiích, což jsem věděla předtím, než jsem knihu začala číst. Bohužel jsem při čtení mívala často dojem, že čučím na film a nejednou mě tahle skutečnost spíš popudila, protože část příběhu tím zásadně trpí.
Jak už je z anotace jasné, děj se odehrává částečně ve vesmíru, když se dvojice ocitne mimo loď a má hodinu a půl na to svou situaci napravit.
A částečně v jejich minulosti, kdy se autorka propracovávala událostmi od jejich setkání, až po různé trable ve vztahu způsobené právě zmíněným společenským tlakem.
Obě části místy trpí naivitou, plusem pak je zajímavý svět a jedno dilema zmíněné ke konci.
Kniha je vhodná spíš pro mladší čtenáře. Milovníkům výplodů současné mládežnické kinematografie, jako je např. Divergence, Hostitel, apod., se to určitě líbit. bude.
Už třeba také proto, že se podle všeho mohou těšit i na filmové zpracování.
Divoká růže
Cynthia Harrod-Eagles
Haha, tento díl byl lahůdkový - hlavně díky Lucy. Ta holka je prostě hustá. Sbalí si raneček, ušmikne si cop a nechá se najmout na loď jako pomocník chirurga. Urozenému děvčeti dělá největší starost, aby kvalitně zašilo námořníkům řezné rány způsobené opileckými bitkami :), než nějaká nebezpečí, do kterých by se mohlo dostat. Žije si na lodi se stovkami mužů, aniž by se nějak znepokojovala, zatímco její matka na Morlandu předčasně šdiví, protože holka vzala roha :). No ale ona to matce říkala. Nechápu, že se tehdá předpokládalo, že ženská je jenom děloha, dopr... kený vohrady!
Muži v tomto díle slušně zaostávají, ve francii řádí paní gilotina :) a na Morland přijíždí dcera levobočka rodiny, aby tam našla domov :). Tady trocha genealogie:
Hraběnka Anunciata - sama levoboček, sice královský, ale stejně, má dceru Alienu (ta byla snad také parchant). Ta má dceru, jejíž jméno si už nevybavuji. A ta má syna Henryho. Ten je nevlastním bráchou Jemimy, protože její taťka je taky číslo, to se ví.
No a Henry si vezme francouzskou měšťanku, aby tedy neměl parchanty, (ono je to složitější, ale co bych vám prozrazovala děj) a holku vychovává, (s nemalou pomocí kláštera a tety, která vlastně není dívčina biologická teta, ale koho to zajímá -:))).
No a francouzská revoluce jaksi postihne všechny kolem Henryho dcery, která si říká Elois, což paní Čechová v knize čte příšerně jako "EloáááZ," čímž mě děsně vytáčí...
Elois musí prchnout, protože... trhněte si, přečtěte si to sami :).
A zase se peleší mezi sebou, ježkovy voči!
P.S. A Lucyin jeden bratr je námořní kapitán, tak si to přeberte :).
Věrní kavalíři
Cynthia Harrod-Eagles
Povedený díl, anotace mi tentokrát mluví z duše.
A ani hlavní hrdinka už není tolik protivná, naopak. Je z ní žena, která dostává a ztrácí - nejednou to nejcennější.
Navíc tragikomická situace na panství mě velmi pobavila.
Historické události zahrnují rodící se jakobitskou rebelii. Jsou velmi přehledné a k mnohým poměrně nespravedlivé.
Dobrá, další díl zkusím, i když se musím přiznat, že větve rodinného stromu se mi rozrostly tak strašně do široka, že v genealogii rodiny jsem se ztratila. Tuším, samozřejmě, ale jistota mizí v propasti času :). Každopádně osud tomu chtěl, že v určité fázi příběhu rodina téměř neměla šanci se rozrůst a musela do krve vmísit trochu té jiné. Ještě že tak :).
Dlouhý stín
Cynthia Harrod-Eagles
Ještě v minulém díle mi byla hrdinka sympatická. Teď bych ji s chutí propleskla. Jenomže ona by se mi s nepochopením podívala do očí a jízlivě by se ptala, jestli jsem normální.
Ne jednu stranu se zpočátku docela slušně vypořádala se vším, co se jí postavilo do cesty, ale pak, jako by se zdálo, že na svou nezkaženost zapomněla.
Historické pozadí řeší náboženské nepokoje a problémy s tolik potřebnou plodností panovnické rodiny.
To mají za to, že se berou mezi sebou. Asi jako Morlandovi.
U tohoto dílu jsem si říkala, kdy už s tím autorka přestane, protože místy se mi prostě zvedal žaludek.
Všichni máme předky, ale jestli už před x staletími takhle mršili genetickou výbavu, duševního úpadku společnosti se nevyhneme.
Autorka v úvodu knihy píše, že pročetla hromadu literatury zabývající se životem ve středověku. A jedině tohle - obrázky prostých zvyků - mě bavily.
Třeba když se Annunciatě narodilo x té dítě a nějak se mu po porodu nedařilo, protože odmítalo kaši. Boha jeho, krmit novorozeně kaší, protože prý bohatí rodiče nepošpiní své novorozeně tím, že by je někdo kojil. Natožpak matka!
Takže hromada těch princátek a urozených mláďátek vlastně umřela hlady, protože rodiče byli idioti.
Ale dobře, doba byla taková, lidi tomu věřili. Jenom mi to hýbalo žlučí a zároveň mě to neskutečně zajímalo.