Janadvorackova komentáře u knih
Archeologické dohady, ale sepsané určitě moc zajímavě.
Naneštěstí se ale asi už nikdy nedozvíme, k čemu sloužily stavby, které archeologové prolezli.
Hromady kamení, z nichž stavby byly, sloužily později jako stavební matroš. To město teď připomíná spíš rozsypané puzzle bez možnosti ho dát dohromady.
To jsem zase jednou zlá. Prostě mě to nebavilo.
Asi za to může spíš autorův styl, než autorův příběh.
Kniha není ani tak znepokojivá, jak je v anotaci zmíněno, jako spíš divně napsaná. Autor si minimálně první povídku po sobě nepřečetl, jinak by poznal, že mít skoro v každé druhé větě jméno hlavní hrdinky, je otrava. Hrozně mě to rušilo. Pokud to byl záměr, zajímalo by mě, čeho se týkal.
Nadaná slečna přijde na to, jak vytvořit umělou inteligenci. Ta si řádí na síti a něco se stane...
To je tak zhruba námět první části. Dál to neprásknu, jelikož námět, jako takový, díky němuž jsem to kupovala, je sice opsaný, ale furt sympatický.
Jenomže další dvě části knihy mi i z hlediska myšlenky a pokračování přišly v několika ohledech prazvláštně uškrcené a protiřečící si. Postavy ve světě, který "nějak" fungoval, jednaly v rozporu s tím, co si mohly dovolit.
Nešlo ani tak o touhy, to se dá pochopit, jako spíš o možnosti.
Nejspíš měl příběh vyvolat přesně takové přestavy, nebo debatu?
Jako... nebylo to úplně blbé, ale dva metry do stropu jsem z toho radostí taky neskákala.
Doporučení tak pro 20-25 let. Jsem holt už starší můra, ale furt mi to svým způsobem vyhovovalo.
Slabota. Oproti minulým dvěma dílům to dost kleslo.
Margaret je buď nadržená, nebo opilá. Li je takový nemastný, neslaný.
Mrtvol je sice několik desítek. Jsou pěkně rozložené, rozčtvrcené a nechutné. Detailně popsaná pitva nesmí chybět.
Ale důvod, proč ty nebohé chuděry zabili, mi byl jasný hned od začátku. Ne, fakt nejssem prostě žádný expert, ale jistá vodítka by k závěru dovedla snad i nevidomého :). Sice se ke konci k objasnění skutečností objevila ještě taková kulturní dovysvětlující perlička, ale ani ta už to nezachránila.
Hlavní podezřelý je divný a dáváte si na něj pozor.
Nepoznala jsem, kdo z dalších postav zemře - některé ano.
Neměla jsem možnost šmírovat v čínském prostředí tak, jak to autor čtenářům umožnil už dříve.
Všecko se to odehrává prostě buď v pitevně, na hotelu, na policejní stanici, jen výjimečně v ulicích měst, ve spleti dalších příběhů, v hlubinách kulturních odlišností.
Ale teda autorovi odpouštím, protože většina knih od něj se mi zatím líbila.
Tahle sága mi fakt snižuje krevní tlak. Vypnu a přežiji den, nebo nějaké ty drbny v práci a jejich blbé nápady. I když se přiznám, že je mi někdy vážně líto, že je nemůžu seřezat a vyhnat do mrazu. Ne, že bych na to měla postavení, ale... Dnešní chudina je prostě poměrně drzá...
Kupodivu hrdinové knih se mnohdy nechovají jinak. Drbou a škodí. Fanny by člověk jednu vrazil, ne-li hned po narození, pak určitě při jejím prvním hysterickém záchvatu, (to je Jamesova dcera).
Héloisin život je jako horská dráha. Jednou málem skoro umírá hlady a pak si žije v přepychu, i když na dobu chudoby nezapomíná. Žije si s Jamesem na Morlandu a i nějaké to dítě se narodí.
Jenomže panství bylo odkázáno Fanny a ta si nebere servítky a nestydí se strýci a otci s macechou naznačovat, že až jí bude 21, všechny je vyrazí.
Strejda Edvard dře jako kůň, aby panství běželo a ta holka se s ním furt dohaduje.
Uvědomí si také, že je hlavní dědičkou svého dědy a patřičně se lísá, můra jedna.
A všechny ty povrchní ženštiny kolem vznešených dam :), nádhera!
A naopak obdiv zaslouží prosté služky a ženské rolníků. A sirotci, kteří pro Fanina dědu - vydřiducha makají v přádelnách až 14 hodin denně, (to by mi hráblo, já dělám 24 týdně), ježkovy voči, Kristova noho.
A chuděry děti dřou od sedmi let, i když za jejich práva se občas i někdo postaví.
No a Napoleon "Bony" prudí celou Evropu. Kniha končí v době, kdy zdrhne z Elby a všichni se bojí, co si zase vymyslí, když tuhle třeba nechal v Rusku pomřít půl milionu svých věrných, zatímco on sám si před krutou ruskou zimou frnknul v kočáře, mizera jeden.
Už se těším na nástup královny Viktorie, i když to bude ještě nějakou dobu trvat. Z pohledu knihy se ještě nenarodila.
No, je prostě super sledovat dějiny přes nějaký takový příběh :).
Moc se mi zamlouvá autorčin jazyk a cit pro detail. Líbí se mi její trpělivost, s níž zabíhá do nejmenších detailů i u maličkostí. A líbí se mi také jistá originalita, s níž přistupuje k jednomu každému příběhu těch kterých hrdinů. Jak dokáže rozpitvat kde co a pak to za půl knihy spojit dohromady, byť tedy některé události se dají poměrně snadno odhadnout. Je vidět, které postavy jsou od začátku odsouzeny k záhubě :), a kterým bude naopak přáno.
James je takový proutník. To si představte, má děti se třemi ženami.
Jeho starší bratr má raději společnost mužů, přičemž kolem něj se motá Lucyin Chatwyn se svým kolouškem Robertem. No a... ono to nějak dopadne :).
Lucy si moc nevšímá svých dětí, zato ale docela dost času tráví s milencem. A proč ne, když dva se rádi mají, že ano :)? I tohle nějak dopadne.
I proměna Mary Ann byla zajímavá.
Hlavními motivy je bitva u Trafalgaru, přičemž autorka přiznává už v úvodu, že si minimálně jednu loď vymyslela a kdo ví, jak si pohrála s těmi ostatními. Ale je to představitelné a zájemci o nějaké bližší info. si snadno vyhledají podrobnosti.
No a pak se řeší problémy pracující chudiny, kam bych se asi řadila i já, vzhledem k tomu, že makám rukama v takové dílně. A jsem moc ráda, že tam nemakám před dvěma sty lety. Popis podmínek, v nichž ti chudáci žili, ve mě budí revoluční myšlenky. Brousím nože, píšu neoslavné sprosté básně na kde co a mám chuť kde koho vyzvat na souboj.
No ale ono mě to přejde :).
Moje hodnocení berte s rezervou. Nejsem cílová skupina, takže mám k tomu pochopitelně asi více výhrad, než by si příběh zasloužil.
Jde o klasickou romanci, jíž nepřejí společenské poměry. Totiž Max a Carys žijí ve světě, který se našemu podobá jen málo. Část planety je zničena válkami, Zemi navíc ohrožuje asteroidový pás, přes který se dostanou jen ti nejlepší. A až se to stane, lidé se vydají ke hvězdám.
Společnost převážně na evropském kontinentu žije zvláštně. Do nějakých pětatřiceti se dvojice nesmí párovat a zakládat rodiny. Jejich životy řídí cyklus rotací, v důsledku nichž každých pár let žijí, pracují a učí se v jiné zemi. Poznávají nové lidi, zejména také díky čilému životu na sociálních sítích a mají možnost rozšiřovat si obzory, dá se říct zajímavým, ale společností vynuceným způsobem.
Dvojice hrdinů, jak už to v romancích bývá, má s tímhle zřízením pochopitelně problém. Zvolí proto možnost, která by mohla jejich osud zvrátit. A to se stane, ale asi trochu jinak, než by čekali.
Autorka pracuje ve filmových studiích, což jsem věděla předtím, než jsem knihu začala číst. Bohužel jsem při čtení mívala často dojem, že čučím na film a nejednou mě tahle skutečnost spíš popudila, protože část příběhu tím zásadně trpí.
Jak už je z anotace jasné, děj se odehrává částečně ve vesmíru, když se dvojice ocitne mimo loď a má hodinu a půl na to svou situaci napravit.
A částečně v jejich minulosti, kdy se autorka propracovávala událostmi od jejich setkání, až po různé trable ve vztahu způsobené právě zmíněným společenským tlakem.
Obě části místy trpí naivitou, plusem pak je zajímavý svět a jedno dilema zmíněné ke konci.
Kniha je vhodná spíš pro mladší čtenáře. Milovníkům výplodů současné mládežnické kinematografie, jako je např. Divergence, Hostitel, apod., se to určitě líbit. bude.
Už třeba také proto, že se podle všeho mohou těšit i na filmové zpracování.
Haha, tento díl byl lahůdkový - hlavně díky Lucy. Ta holka je prostě hustá. Sbalí si raneček, ušmikne si cop a nechá se najmout na loď jako pomocník chirurga. Urozenému děvčeti dělá největší starost, aby kvalitně zašilo námořníkům řezné rány způsobené opileckými bitkami :), než nějaká nebezpečí, do kterých by se mohlo dostat. Žije si na lodi se stovkami mužů, aniž by se nějak znepokojovala, zatímco její matka na Morlandu předčasně šdiví, protože holka vzala roha :). No ale ona to matce říkala. Nechápu, že se tehdá předpokládalo, že ženská je jenom děloha, dopr... kený vohrady!
Muži v tomto díle slušně zaostávají, ve francii řádí paní gilotina :) a na Morland přijíždí dcera levobočka rodiny, aby tam našla domov :). Tady trocha genealogie:
Hraběnka Anunciata - sama levoboček, sice královský, ale stejně, má dceru Alienu (ta byla snad také parchant). Ta má dceru, jejíž jméno si už nevybavuji. A ta má syna Henryho. Ten je nevlastním bráchou Jemimy, protože její taťka je taky číslo, to se ví.
No a Henry si vezme francouzskou měšťanku, aby tedy neměl parchanty, (ono je to složitější, ale co bych vám prozrazovala děj) a holku vychovává, (s nemalou pomocí kláštera a tety, která vlastně není dívčina biologická teta, ale koho to zajímá -:))).
No a francouzská revoluce jaksi postihne všechny kolem Henryho dcery, která si říká Elois, což paní Čechová v knize čte příšerně jako "EloáááZ," čímž mě děsně vytáčí...
Elois musí prchnout, protože... trhněte si, přečtěte si to sami :).
A zase se peleší mezi sebou, ježkovy voči!
P.S. A Lucyin jeden bratr je námořní kapitán, tak si to přeberte :).
Povedený díl, anotace mi tentokrát mluví z duše.
A ani hlavní hrdinka už není tolik protivná, naopak. Je z ní žena, která dostává a ztrácí - nejednou to nejcennější.
Navíc tragikomická situace na panství mě velmi pobavila.
Historické události zahrnují rodící se jakobitskou rebelii. Jsou velmi přehledné a k mnohým poměrně nespravedlivé.
Dobrá, další díl zkusím, i když se musím přiznat, že větve rodinného stromu se mi rozrostly tak strašně do široka, že v genealogii rodiny jsem se ztratila. Tuším, samozřejmě, ale jistota mizí v propasti času :). Každopádně osud tomu chtěl, že v určité fázi příběhu rodina téměř neměla šanci se rozrůst a musela do krve vmísit trochu té jiné. Ještě že tak :).
Ještě v minulém díle mi byla hrdinka sympatická. Teď bych ji s chutí propleskla. Jenomže ona by se mi s nepochopením podívala do očí a jízlivě by se ptala, jestli jsem normální.
Ne jednu stranu se zpočátku docela slušně vypořádala se vším, co se jí postavilo do cesty, ale pak, jako by se zdálo, že na svou nezkaženost zapomněla.
Historické pozadí řeší náboženské nepokoje a problémy s tolik potřebnou plodností panovnické rodiny.
To mají za to, že se berou mezi sebou. Asi jako Morlandovi.
U tohoto dílu jsem si říkala, kdy už s tím autorka přestane, protože místy se mi prostě zvedal žaludek.
Všichni máme předky, ale jestli už před x staletími takhle mršili genetickou výbavu, duševního úpadku společnosti se nevyhneme.
Autorka v úvodu knihy píše, že pročetla hromadu literatury zabývající se životem ve středověku. A jedině tohle - obrázky prostých zvyků - mě bavily.
Třeba když se Annunciatě narodilo x té dítě a nějak se mu po porodu nedařilo, protože odmítalo kaši. Boha jeho, krmit novorozeně kaší, protože prý bohatí rodiče nepošpiní své novorozeně tím, že by je někdo kojil. Natožpak matka!
Takže hromada těch princátek a urozených mláďátek vlastně umřela hlady, protože rodiče byli idioti.
Ale dobře, doba byla taková, lidi tomu věřili. Jenom mi to hýbalo žlučí a zároveň mě to neskutečně zajímalo.
Malé genealogické okénko: (nemůžu si pomoci, ale prostě když nevím, kdy kdo a s kým měli koho, jsem z toho nesvá).
Ne, vůbec mi z toho nehrabe. Ani trochu :). Už proto, že jsem nepodchytila všechno. Autorka má ve zvyku hrát si s početným příbuzenstvem, všemožně jej křížit a strašně mě tím trápí :).
Píše se rok 1630. Synové herce Willa si otevřeli hospodu „U zajíce a vřesu.“
Pak se tamtudy prohnal mor. A kudy ne.
Jejich sestra Mary si vzala Gabriela, syna Jana – bastarda (to byl ten, jehož měl starý Paul s vdovou Uršulou) a měli spolu jediné dítě – dceru Mary Ester.
Mary Ester vychoval strýc Ambroz, - ten z hospody, syn herce Willa.
Mary Ester má dvě dcery: Henrietu a Ann. A příběh čtvrtého dílu se v podstatě točí kolem nich a velkou měrou kolem dospívání a osudu dívek.
Ukázalo se, že Mary Ester tak nějak slouží jako "matka" všem na Morlandu. Dětí jí tak říkají, byť většině z nich matkou není. Navíc vychovává Richarda, syna Edmunda, což byl zase syn Thomase a Douglas. Edmund jí sem tam připomene, že je jen holka z hospody, ale jako pán, oproti předchozím, je takový nevýrazný a celkem moc se neprojevuje. Bohatě ho ale předčí ostatní.
Richard už v patnácti slušně chlastá, peleší se (jasně, že jsou z toho děti) a prudí a svou macechu nesnese. I jeho příběh zaujímá v knize velké místo a tedy musím fakt smeknout před autorčinou fantazií, protože mě snad ještě žádný z hrdinů vyloženě nenudil a nepřipadal mi nezajímavý. Zejména pak jeho druhá žena, tuším že druhá. Ta je ukázkovou předlohou pro středověký zmatek v sexualitě v konfliktu s vírou.
No a jedna větev Morlandů se odstěhuje do Ameriky a tam si zkusí svoje. Tahle linie mě dost bavila, byť jí nebyl věnován takový prostor.
Co vám budu povídat. Samozřejmě ústředním motivem knihy je občanská válka v Anglii a kniha končí rokem 1648.
Kudyma se neprohnal mor, tam prošli Skotové a pak i různé jiné živly. Rodinka se v pravidelných intervalech rozrůstá a zase chřadne, jak tak postupuje čas.
Lituji, že jsem hned od začátku jednotlivé členy rodiny nenaházela do nějakého genealogického programu. Byl by to zajímavý experiment.
Další díly si určitě poslechnu, ale proložím to teď asi nějakým tuzemským autorem.
POZOR, MOŽNÉ SPOJLERY:
Tohle je fakt hodně rozmanitý díl. Paul, vnuk první Eleonor má vnuka Paula a ten má deset dětí. Čtenář by čekal, že se někdo z nich panství ujme. Jenomže příběh je samé překvápko, plný nejednoho krvesmilného svazku a množství osobitých a osobních příběhů.
Nanette, vdova po starém Paulovi stárne a pendluje mezi domovem a dvorem, kam ji vždy zavedou povinosti vůči královské rodině. Na trůn usedne Alžběta, ale nárok na něj si dělá i její sestřenice Marie. Jak dopadla, víme všichni (hlavu jí sekali na třikrát, protože kat byl začátečník).
Jedna z Paulových dcer se po znásilnění ocitne ve svazku plném kombinace chtíče a strachu.
Jeden ze synů zase ve vztahu s mužem a mezi herci.
Jeden roky žije ve Skotsku, skoro mezi barbary a ten život se mu zalíbí.
Jeden Paulův potomek vypluje na moře s Drakeovou výpravou.
A někteří zemřou a jiní zůstanou doma, ale bez mužských dědiců.
No a příběhem se táhne i linka nejstaršího Paulova vnuka - bastarda Jana, který byl počat na konci minulého dílu, když Elizabeth v kapli znásilnil Paulův nevlastní syn (teď myslím starého Paula). Jo, tak je to zašmodrchané :).
I když se zdá, že příběh bude "furt o tom samém," poslouchá se to dost dobře. Autorka má cit pro detail, a když se věnuje některému konkrétnímu příběhu, dělá to s až takovou jako mateřskou láskou a pečlivostí, až prostě i rejpala, jako jsem já donutí si občas nad tou dobovou mizérií povzdechnout.
Historické pozadí je samozřejmostí a možná právě linka skutečnosti dělá z těch příběhů živé kapitolky, jako výtahy z deníkčů dávno mrtvých předků.
Tak, a teď jsem se z toho úplně rozněžnila a rozplynula -:))).
Který z nich je ten divoký princ? Toť otázka. Ale tipovala bych Thomase, Johnova syna - John, to je ten ze Skotska.
Do toho všeho Morlandovi furt chovají ovečky a na konci i koníčky. A ovečky a obchod se suknem a vlnou udržuje jejich životy ve stavu, dá se říct blahobytu. Poznamenaná dnešní dobou furt čekám na nějakou majetkovou tragédii :).
Ještě je třeba zmínit, že knihy načetla Heda čechová, která mívá sice místy problémy s anglickou výslovností, ale zase má příjemný hlas, přímo ušitý na historické romány.
Tohle je peklo i pro fanoušky genealogie -:))). Jako fakt v dobrém, ale místy mi z toho mírně hrabalo.
"Drahý bratranče, milá sestřenice," přičemž se fakt neřeší, ze kterého kolena to je :).
Znám to z vlastní zkušenosti, zrovna o víkendu jsem poznala příbuzenstvo, přičemž náš nejbližší společný předek je pra prababička. Nářez - to u ž je lidí, to by naplnilo... minimálně hospodu :). No a ještě uvažovat, jestli bychom dostali od papeže povolení k sňatku :). V knize no problém :).
Hrdinové příběhu spadají do třetí a čtvrté generace - vnuk zakladatelky rodu a jeho početné příbuzenstvo se tu parádně vyřádí, někteří zemřou na různé příjemné středověkké nemoci.
Příběh z doby Jidřicha Vlll a jeho snad až oblibě všemožně likvidovat manželky, se mi zamlouval. Ale Anny Boleynové mi bylo fakt líto. Kdyby tehdá ti zabedněnci věděli, že ženská neovlivní, co jí v děloze vyroste a že by se nastávající mamča neměla nervovat, kdo ví, jak by osud Anglie pokračoval.
Krásně popsaná poprava a lehce incestní vztah hlavních protagonistů. Hlavní hrdinka byla dvorní dámou zmíněné královny a furt se tak jako mrcasila mezi dvorem a rodným domem, ale osud jí jaksi moc nepřál, takže vlastně to, co si přála, bylo vždy někde na druhém místě.
Na tuto knihu jsem byla dlouho zvědavá, a protože teď v poslední době knihy hodně poslouchám, opatřila jsem si za příjemný peníz origoš audio (posílám dál, vis. bazar).
Příběh měl všechny prvky sympatické kombinace fantasy a westernu. Zaprášené město se svým otravným správcem, drsného hrdinu a trochu svérázné děvče, tajemné přízraky ve skoro neprostupných bažinách, divnou malou holčičku a tryskem pádící koně a splašené kravky :). Parné dny a studené noci, bitky na meče a stíny tam, kde byste je nečekali. A to není vše.
Western a fantasy, oboje v určité míře můžu a zajímalo mě, jak taková věc vypadá z pera našince. Musím říct, že autor má skvělý styl a způsob vypravování s prvky humoru mě vážně bavil.
Hrdinové byli slabší co do psychologie postav, to už tu nakonec padlo. Na druhou stranu jsou jednoduše odlišitelní a zapamatovatelní.
Dobré je, že abyste si příběh užili, můžete být klidně naprostí zelenáči a povede se to.
Sekla jsem s tím po čtvrtině knihy, což je tak nějak hranice, kam dokážu zajít, když zjišťuji, o čem to je. A kdy se ukáže, že vlastně - jako v tomhle případě - celkem o ničem.
Jak píše anotace: Ind si hlavního hrdinu najmul, babča v nemocnici, náhrdelník fuč. Dobrý, říkám si.
Další linka se točí kolem jeho bývalky, která se ho bojí, když o něm zjistí pravdu a dá mu kopačky. Pak mu zavolá, když se ztratí známá - pořád dobrý.
Jenomže to celé je nasáknuté takovým množstvím patosu, který se ovšem nemísí s ničím jiným - jako třeba s dějem. Buď je bývalka hrozně emocionálně nevyrovnaná, protože... proč? Navíc prvnlí linka se hodně dlouho neobjeví - tedy do čtvrtiny knihy.
Nemyslím, že by čtenář měl čekat tak dlouho, než se konečně začne něco dít. Ale za ten zajímavý začátek alespoň nějakou tu hvězdu dám.
Největěím nedostatkem audio podoby této knihy je fakt, že když to v KTN převáděli z kazet do mp3 formátu, nenasekali to na povídky, ale na stopy cca o délce od 20-24 minut. Zhruba. Takže povídka začne na začátku stopy - většinou ale ne a pokračuje třeba do poloviny stopy další. A pak v půlce začne další povídka. Je to škoda. Asi, až se budu hodně nudit, si to upravím.
Knihu zatím ještě poslouchám, některé povídky znám a našla jsem jen málo těch, které se mi nelíbily. Sbírka je to velmi povedná, tématicky hrozně rozmanitá a kolikrát i velmi vtipná.
Načtené pěkně, což o to, ale příběh měl předvídatelný konec. U takových knih polevuje ostražitost a děj už jenom plyne.
Hlavní hrdina měl někdy prima hlody. Průběh vyšetřování té události hezky kontrastoval s koncem příběhu. Vlastně trochu ironicky, protože... neřeknu :).
Jak už název napovídá, půjde o postapokalypticky laděnou sbírku. Jelikož mám tenhle žánr ráda, knihu jsem si užívala. V každé povídce totiž zažijete jeden možný, nebo i na první pohled nemožný konec světa. Vlivem jaderné války, biologického zamoření, špatných rozhodnutí, nebo fikaného způsobu, jak zlikvidovat lidstvo během pár let, který představila autorka "Racoona Sheldon." Její povídka se mi líbila nejvíc.
Bavilo mě to tak do poloviny. Hezky to odsýpalo, hlášky mi sedly, představivost pracovala a celé to navozovalo spíš pocit odpočinku.
Vlastně docela divný postřeh, když tolik lidí umřelo -:))).