JanzPardubic komentáře u knih
Musím uznat, že je to jedna z nejlepších detektivek, kterou jsem četl; možná vůbec nejlepší. Autor naprosto skvěle buduje napětí tím, jak pozvolna a postupně odhaluje spolu s Mikaelem Blomkvistem dávný temný příběh. Ten moment, kdy mi došlo, o co vlastně jde, byl velmi silný. Nejsem příznivcem rozsáhlých detektivek, ale tady to vůbec nevadilo. Naopak se to skvěle snoubilo s konstrukcí a rozvojem příběhu. Další silnou stránkou knihy je popis profesionální novinářské práce, kterou Stieg Larsson – sám uznávaný novinář – výborně ukazuje.
Knihu jsem četl kdysi a až nyní, když jsem ji přečetl podruhé, jsem ocenil její velikou literární kvalitu. Je to skvělá „road movie“, která postupně vtáhne a pro mě graduje s přistoupením Jeana-Baptista Adamsberga ke svérázné skupině pronásledovatelů. Za silnou stránku knihy považuji to, jak v příběhu historická venkovská mentalita a moderní racionalita vedou zvláštní dialog, který ukazuje hloubku lidského ducha. V tom se opět hezky odráží autorčina profese medievistky.
Kniha se velmi dobře čte, je svižná a v podstatě zaměřena jen na děj. Když pominu zásadní vědecko-technickou stránku vyšetřování, trochu mě rušila odlidštěná, a tím pádem dost jednoduchá laboratorní kauzalita přírodního vědce při vyšetřování. Zajímá ho jen dopadení pachatele, vůbec neřeší motiv. Ten je zcela mimo uvažování hlavního hrdiny. Rozdíl mezi Crayem a sériovými vrahy, které honí, je tak opravdu jen v morálním pohledu na jejich činy, jinak jsou to stejní lovci. Na druhou stranu toto zploštělé vidění světa hlavního hrdiny – přírodovědce oceňuji, protože splňuje klasický literární postulát na charakteristiku hlavního detektiva, který ve své genialitě musí mít nějakou vadu, a zároveň tím nastavuje zrcadlo přílišné víře v pozitivní exaktnost přírodních věd. Někdy rád sáhnu po dalším dílu.
Fred Vargas (medievistka Frédérique Audouin-Rouzeau) patří mezi hvězdy současné francouzské kriminálky, a to právem. Její knihy jsou dobře charakterizované spíše jako detektivní romány než čisté detektivky. Základem jsou propracované charaktery postav a zasazení do prostředí a samotné vyšetřování se odehrává jakoby mimochodem. Zde vidím vliv Georgese Simenona, ovšem zásadní rozdíl od „maigretovek“ je v tom, že postavy u Freda Vargase jsou přinejmenším psychologicky svérázné a nestandardní. Nicméně byla to moc příjemná četba a samotná zápletka „muže s modrými kruhy“ byla výborná.
Jestli se Česká televize rozhodla nenatočit závěrečný díl trilogie o Runovi, Sumarovi a Šímové, nedivím se. Je už hodně přitažený za vlasy a autor si nedělá moc hlavu s několika málo historickými reáliemi, které v konstrukci příběhu užívá. Na druhou stranu bych se i na tento díl docela rád podíval, a to hlavně kvůli vtipným dialogům Sumary a Šímové, při jejichž četbě jsem si vysloveně představoval skvělého Jiřího Dvořáka a Aňu Geislerovou. Nadto Jindřichův Hradec je perfektní místo pro natáčení takovéto mysteriózní detektivky. Celkově je kniha napsaná „jako předloha pro film“. Je svižná a čte se dobře. Samotný příběh je oproti předchozím dvěma výrazně slabší a už moc bizarní. Ale jako oddechovka, u které se moc nepřemýšlí nad smysluplností obsahu, mě to bavilo.
Tak tohle byla velmi osvěžující záležitost! Příjemné překvapení, za něž musím poděkovat paní knihkupkyni z Jindřichova Hradce, která mi tuto místní detektivku doporučila. Je to kvalitní moderní česká detektivka s dobrým spádem, přirozenými dialogy a bez překombinované zápletky, která se ale naopak dobře rozvíjí. Jsem rád, že autor po této své prvotině pilně pokračuje v psaní příběhů o Matěji Mlynářovi, a těším se, jak budu pokračovat v četbě série.
Ačkoliv jsem u Strážců Varadínu psal, že mi výborně seděl poměr historických a fantasy prvků (tj. hodně historického a špetka fantasy), a Brána Irkally je výrazně fantastická, jsem z ní naprosto nadšený. Je to totiž parádní dobrodružná jízda Kornela Báthoryho Osmanskou říší až téměř k perským hranicím. Nadto je hlavní hrdina obklopen skvěle napsanými, životnými postavami, a to především okouzlujícím Čelebim, svérázným a sympatickým Kuzgunem (neboli Stěpanem Voroninem z Černogradu) a bezskrupulózním vezírem Kirmizim. Když si navíc Juraj Červenák začne „pohrávat“ s prolínáním náboženských systémů, vyjde z toho vždy skvělý fantasy příběh.
Brilantní! Výborný dobrodružný historický román se špetkou fantasy (v poměru, jaký mám rád). Jako vždy strhující a dynamický děj, kdy mě hodně zaujala "odbojová" epizoda v Jágru (Eger) a samozřejmě závěrečná bitva. Velice oceňuji autorův důraz na historické reálie. Juraj Červenák rozjel epické dobrodružství kapitána Báthoryho krásně v duchu dobové literatury 17. století.
Klasický dobrodružný rytířský román 19. století určený pro mládež, který si ale z nostalgie rád přečtu i nyní v dospělosti a zaručeně mě pobaví (v kladném slova smyslu). Robert Louis Stevenson byl výborný vypravěč, který dokázal vykreslit živě a uvěřitelně postavy z různých sociálních vrstev, a to včetně jejich motivací. A fascinující válka růží (jedno z mých oblíbených historických období) mu pro to v Černém šípu poskytla ideální prostředí. Především sir Daniel Brackley mě nadchl, jak perfektně zosobňuje dravého, schopného a bezskrupulózního nižšího šlechtice v dobách domácí války. I Richard III., tehdy ještě vévoda z Gloucesteru, se mi už v dětství vryl do paměti, jak je to skvěle napsaná literárně silná postava.
Nečetl jsem Aristokratku, takže mě neovlivňuje porovnávání s populárnější sérií (má nejdražší četla obě díla a Deníku si cení výš). Čtivost knihy je úžasná. Není jen tak čistě zábavná, jako je dle všeho Aristokratka, a to zde Deníku očividně ubírá hodnocení, ale autobiografický rozměr a skvělé vystihnutí 90. let a jejich atmosféry knize dávají sílu a hloubku. Navíc předkládá krásné poučení: Chovejte se s citem k památkám, ony vám to vrátí.
Po epické trilogii je to osvěžující soubor povídek, který vůbec neztrácí na energii, naopak přináší pestrost a občas i jiné polohy (např. Nad temným hrobem zelený očí svit, Noc šelem). Líbí se mi časový posun děje do doby počátků Velké Moravy. Opět musím ocenit gradaci povídek, která vrcholí v závěrečné nitranské.
Vyvrcholení Roganovy cesty za pomstou a ovládnutím Kančí hory. Opět plné napětí, epických bojů a střetů magie jednotlivých bohů se silnou gradací, jak to Juraj Červenák umí (jeho líčení závěrečných bitev jsou vždy fascinující). Celou trilogii jsem přečetl jedním dechem.
Výborný apokryf na luckou válku! Moc se mi líbilo Červenákovo propojení Roganova příběhu se starými pověstmi českými, kdy oživil známé postavy a skvěle prohloubil a trochu pozměnil jejich charaktery. Postavil proti sobě vlastně dva archetypy vládce, bojechtivého vojenského vůdce Vlastislava a prozíravého (moudrého, až machiavelistického) vladaře Neklana (který si zcela ve shodě se středověkými medailonky moudrých vládců zvolil tuto "image", protože mu tělesná konstituce nedovolovala plnit i roli vojevůdce). Opět musím konstatovat výbornou gradaci děje. Ještě bych chtěl ocenit doslov Miloše Ferka a jeho velmi zajímavou tezi o písni o Vlastislavovi jako základu pověsti o lucké válce.
Mám raději opačný poměr fantasy prvků a historie (jako je v sérii o kapitánu Báthorym), takže můj první dojem byl, že příběh je na můj vkus málo historický a přílišně oplývající magií. To se ale velmi rychle změnilo! Roganovo a Goryvladovo dobrodružství mě po několika dalších stránkách pohltilo a vtáhlo do svého světa. A byla to parádní fantasy jízda se skvělou gradací!
Čtivě napsaná snaha o popularizační výklad průběhu třetí křížové výpravy, kterému ale chybí vědecká erudice autora (kritický přístup k pramenům, prostě historikovo řemeslo). Podtitul je poněkud zavádějící, neboť hlavními postavami knihy rozhodně nejsou čeští bojovníci na třetí kruciátě, ale císař Fridrich Barbarossa. Ostatně o nich prameny opravdu moc neříkají, takže se autor někdy uchyloval k fabulaci. Tím se kniha chvílemi lehce dotýkala žánru historického románu. Osobně bych dal přednost, kdyby se býval Karl von Wetzky rozhodl napsat čistě historický román o Češích na třetí křížové výpravě. Základní ponětí o pramenech a průběhu tažení měl, ty by mu dobře posloužily pro historický rámec příběhu, ale na plnohodnotnou popularizaci to prostě nestačilo. Knížku však neodsuzuji, byla to příjemná a hezky napsaná oddychovka.
Nová kniha od Johna Grishama a opět jiné prostředí. Tentokrát vedle černého obchodu s knihami poodhaluje i pozadí spisovatelské činnosti, a to je pro mě nejsilnější stránka knihy. Nevím, jestli to lze brát jako Grishamovu "zpověď", ale nahlédnutí do spisovatelovy dílny a práce není tak obvyklé a rozhodně bylo v tomto případě - alespoň pro mě - zajímavé a obohacující. Někomu se může zdát Obchodník málo akční, ale mně se konstrukce příběhu i závěr líbily.
Autor konstrukcí příběhu a stylem vyprávění opravdu připomíná velkého Alexandra Dumase, ale na něj mu chybí ta úžasná hravá lehkost Dumasových děl. Na detektivku je řešení vyjeveno příliš brzy a je příliš jasné, ale jedná se o příjemný dobrodružný historický román, který má velmi dobrý spád. Problém pro mě je, že Babylon doby Chammurapiho tvoří pouze kulisu, která nemá na příběh žádný vliv. Mohl by se odehrávat v téměř jakémkoliv jiném prostředí a jakékoliv jiné době, chybí sepětí s konkrétní historií. To považuji u historické knihy za chybu.
Další klasický Forsyth. Opět velmi dobrý špionážní thriller s poutavým a přesným popisem ideového základu Al-Káidy a moderních afghánských dějin (jak je to Forsythovi jakožto kvalitnímu bývalému novináři vlastní). Nejvíc se mi líbily právě tyto popisné pasáže a přípravná fáze akce. Naopak vyvrcholení příběhové linie o Afghánci bylo na můj vkus poněkud překombinované. Jinak je to ale výborná kniha, ač znám i lepší Forsythovy romány (Spis Odessa, Mistr klamu, Mstitel).
Opět skvěle napsaný příběh, tentokráte vložený do úst samotného hlavního hrdiny. První část o soudu s násilníkem a vrahem je strhující, poté děj zpomalí a poměrně klidně plyne až k posledním pár stránkám, kde příběh vrcholí pro mě dost předvídatelným koncem. Přesto knihu nekritizuji, naopak. Moc se mi líbila. Právě dokonalý popis atmosféry malého jižanského města v 70. letech, a to jak v době krize, tak v klidném období, se mi na knize líbil nejvíc. Není to "obyčejná" napínavá detektivka nebo soudní thriller (jak by asi mnozí čekali a chtěli), ale má přesah svým komplexnějším vyprávěním umocněným barvitou charakterizací postav.
Lépe vystavěný příběh než u prvního dílu, ale na detektivku tomu stále chybí zajímavější, propracovanější a překvapivější zápletka. Třeba ji přinese poslední díl trilogie. Spíše bych sérii zatím označil jako historický román nebo thriller. "Dobovou" atmosféru mi kazí nevyrovnanost jazyka. Snaha o rozvrstvení postav podle úrovně jejich mluvy (nerespektující však společenské vrstvy) a užívání archaismů a vedle nich naopak ahistorických, zcela současných slovních spojení mě při četbě dost rušily. Knížku jsem dočetl spíš ze zájmu než pro radost z její četby. Nicméně asi neodolám trilogii dočíst, až vyjde poslední díl.