JanzPardubic komentáře u knih
Biggles pátrá v západní Africe po záhadně zmizelých vojenských letounech, které přepravovaly významné armádní představitele. Při svém úkolu, který ho zavede do Libérie, táhne Biggles celou akci i přes přítomnost ostatních členů týmu (jako obvykle především Gingera a částečně Bertieho) v podstatě sám. Ostatní tentokrát spíše pasivně sekundují, aniž by sami nějak posunuli řešení případu. Silnou stránkou tohoto dílu je tak zaměření na Bigglesovo jednání jako velitele a jeho vůdčí a bojové schopnosti i na to, jak zvládá fyzické vyčerpání, které na konci příběhu pociťuje a které je velice dobře tematizováno. Jde o další z kvalitních „poválečných“ Bigglesových dobrodružství. Přítomnost von Stalheina nadto vždycky příběhu prospěje.
Překlad názvu není přesný ani výstižný. „No rest for Biggles“ odkazuje na to, že tentokrát leželo veškeré břímě řešení případu na Bigglesovi a ten se při jeho řešení přiblížil k hranici svých fyzických sil.
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): Hadley Page Hastings, Auster.
Velmi povedený díl, v němž Biggles s ostatními pátrá na základě von Stalheinova tipu po ztraceném zlatě, které v Ohňové zemi jako svou kořist z britské lodi ukryla za 1. světové války německá válečná loď. Příběh tentokrát není nabitý akcí a zvraty, základem je psychologická hra o získání zlata a rozhodně to neubírá na jeho napínavosti, právě naopak! Rostoucí napětí mezi soupeřícími skupinami a jejich intelektuální souboj, které posiluje líčení nehostinného prostředí a podnebí nejjižnějšího koutu Ameriky, jsou výborné. Takovéto „bigglesovky“, v nichž je kladen důraz na popis jeviště příběhu a místní reálie a kde není děj přespříliš překotný, mám rád.
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): obojživelník Gadfly [Ovád] (jeho první užití a podrobnější popis).
Ultimátní špionážní román! Fascinující detailní popis jedné operace Mosadu od jejího samotného počátku až po finále mě naprosto dostal. Oceňuji vhled do všech aspektů plánování tajné operace a také do psychologie jejích aktérů. To, spolu s výborným vypravěčským talentem Johna le Carré, řadí jeho romány mezi naprosté špičky ve svém žánru. A Malou bubenici považuji za jedno z jeho nejpovedenějších děl.
Detektivka prosycená oceánem. Další příjemné detektivní čtení o působení bývalého pařížského komisaře Dupina v Bretani, které jej tentokrát zaneslo na souostroví Glénan. Popis letních ostrovů obklopených oceánem a mořských specialit vysloveně láká k návštěvě Glénan, posazení se do vylíčené restaurace a pochutnání si na humrovi se sklenkou bílého. Oceňuji, jak autor v každém díle představuje jednu problematiku vlastní pro Bretaň, jíž okouzlení prozrazuje každý autorův řádek. Už se těším, až se s dalším příběhem přesunu znovu do Bretaně a poznám další aspekt bretaňské kultury a svébytnosti.
Měl jsem obavu, zda dokáže německý autor do detektivky vložit tu francouzskou (ó, pardon, bretaňskou) atmosféru, která je základem výjimečnosti francouzských detektivek. A zbytečně! Bretaňské reálie a život v Concarneau jsou nejsilnější stránkou knihy. I detektivní zápletka je dostatečně zajímavá. Ačkoliv bývají první díly sérií ještě takové neusazené (než autor "vyladí" svého vyšetřovatele i směřování série), tato detektivka je zdařilá a rozhodně budu pokračovat ve čtení o komisaři Dupinovi, a hlavně o kouzelné Bretani.
Pro spojení starých mýtů a pověstí s fantasy, a zvlášť v podání Juraje Červenáka, mám prostě slabost. Je nadto zábavné, jak si Červenák pohrává s tradičními hlavními hrdiny bájí, jejichž vlastnosti mnohdy využívá k tomu, aby z nich udělal záporné postavy svého vyprávění. Sekera z bronzu, rouno ze zlata sice nedosahuje kvalit Roganovy série, ale stále je to velmi příjemné čtení, které má správný spád a vše, co k žánru patří.
Moonraker se vysloveně povedl. Škoda, že se film zcela odchýlil od knižní předlohy, protože knižní zápletku se skrytými nacisty považuji za výbornou. Příběh je povedený - v mnohém komorní - a nese v sobě kouzlo charismatického hrdiny 50. let, který patří do světa hazardních her, rychlých aut i luxusní gastronomie.
Možná za to mohlo i prostředí Bondova dobrodružství, ale tento díl mi moc nesedl (ani filmové zpracování s Rogerem Moorem se mi i přes titulní píseň nelíbilo). Trochu mi to zavánělo šestákovým románem.
Chtěl jsem zkusit příběhy nejslavnějšího agenta si také přečíst, abych získal představu, jak vypadá knižní předloha filmů. Překvapilo mě, jak přesně film s Danielem Craigem vychází z knihy (a obohacuje jej samozřejmě o další akční rovinu). Oproti jiným autorům špionážní literatury jde o jednoduchoučké čtení, ale knížka měla své kouzlo a člověk pozná další charakterové rysy agenta OO7, které se ve filmech neobjevují. Casino royale tak rozhodně nepatří mezi výborné špionážní romány, ale za přečtení stálo.
Jedná se o další výborný špionážní román od klasika Johna le Carrého, který se vrací k ději jedné z jeho nejznámějších knih - Špion, který přišel z chladu - a jeho hlavním hrdinům. Jako vždy mistrně ukazuje temnější stránku špionážní práce, tentokrát optikou interního vyšetřování. Příběh je vyprávěný až nebývale jednoznačně kladným hlavním hrdinou – vysloužilým agentem Peterem Guillamem. Ačkoliv i tato kniha patří do tzv. Smileyho série, samotný George Smiley zůstává jen vedlejší postavou v pozadí.
Je to kniha, která propojuje špionážní zápletku s akademickým prostředím Cambridgeské univerzity, a to hned ve dvou rovinách. Jednak v „současnosti“, kdy se hlavní hrdinka a hrdina zapojí do hledání ruského špiona a vraha, a jednak v retrospektivní rovině, která prostřednictvím vědeckého výzkumu hlavní hrdinky sleduje osudy Kima Philbyho a tzv. Cambridgeské čtyřky. Nejsilnější stránkou knížky je to, že obsahuje řadu autobiografických rysů, neboť autorka je sama historičkou špionáže za studené války a strávila část své badatelské kariéry na Cambridgeské univerzitě, takže její akademické prostředí a atmosféru dokáže trefně vylíčit.
I druhý případ Harryho Holeho je zasazený do zahraničí, tentokrát do Thajska. Stejně jako v prvním díle přidal Jo Nesbø do příběhu tamější reálie a problémové jevy. Graduje tu buldočí zarputilost osamoceného vyšetřovatele, s níž Harry Hole postupuje na cestě k vyřešení případu. Příběh má opět drajv, tentokrát byl závěr snad až trochu moc akční.
Úvodní díl série o Harrym Holem, který je překvapivě zasazen do Austrálie. Musím se přiznat, že jsem zpočátku trochu bojoval s tím, že se první díl série severských detektivek neodehrává v detektivově domovském mrazivém Norsku, ale na druhém konci světa. Považuji ze nezvyklé umístit první příběh do zahraničí. Nicméně díky spádu a dynamice příběhu jsem se rychle začetl a zvykl si. Za nejsilnější stránku knihy (a následně celé série), považuji to, že hlavní hrdina není žádný geniální detektiv, ale „normálně“ inteligentní policista, který se mnohdy mýlí a mění vyšetřovací teorie dle vývoje případu. K cíli ho ale vede vnitřní zvědavost a zarputilost, které z něj dělají výborného vyšetřovatele. I když bych měl ke knize dílčí výhrady, celkově to je jako autorova prvotina a počátek série výborné.
Stripy jsou rozhodně nejlepší část (samozřejmě nejsou všechny třeskutě vtipné). I rozdíl líčení plavby pro ságu oproti "skutečně" popsané plavbě byl zábavný.
Biggles se tentokrát s kompletním týmem vydává do oblasti Velkých jezer ve střední Africe, aby pátral po zločineckém gangu tak zvaného Černého slona, který terorizuje obyvatelstvo v rozsáhlé oblasti mezi Jižním Sudánem na severu a Tanzánií a Kongem na jihu. Jde rozhodně o jeden z povedených „poválečných“ nebo „policejních“ dílů, kdy W. E. Johns velmi dobře rozpracoval samotnou metodu pátrání po Černém slonovi, která tvoří nejsilnější stránku příběhu.
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): De Havilland Mosquito, Percival Proctor, Auster, De Havilland Puss Moth.
Předchozí dva díly trilogie nebyly příliš dobré, ale tento poslední je bohužel naprostá bída. Jak literárně, tak historicky. Prvních 40 stran je zcela bez energie, pak se děj trochu rozpohybuje, nicméně nepovedený závěr to opět drtí. Knížka je plná jednoduchých klišé. Pro vytvoření životné literární postavy opravdu nestačí jen jí přisoudit některou negativní vlastnost, to chce mnohem hlubší psychologické promyšlení daného charakteru. Po historické stránce to je taky dost „svérázné“. Autor se sice v doslovu zaštiťuje prameny a odbornou literaturou a tím, že není historik, ale spisovatel, který má právo na fabulaci – dodávám, že nejen právo, ale i literární povinnost, aby historický román nebo detektivka měly kvalitu –, ale z Kalendovy knihy čiší nepochopení doby a takový ten „mělký“ pseudostředověk, plný ahistorických nesmyslů a zbytečných chyb, kterých se lze vyvarovat mnohdy i minutovým vyhledáním na internetu a za něž by se styděl snad i Vondruška. Profesionální práce kvalitního spisovatele historických románů spočívá v poměrně důkladných rešerších o pojednávané době, které ostatně mnohdy pomohou rozvinout dílčí nápady v krásné literární příběhy. Pokud to Kalenda, který je stále velmi mladým autorem, myslí se svou spisovatelskou dráhou a historickou literaturou vážně, doporučil bych mu například díla Františka Niedla či Antonína Polácha, která přesně ukazují kvalitní propojení historie, vycházející z důkladných rešerší, s barvitou literární fabulací.
Biggles hned po svém povýšení na leteckého inspektora dostává další úkol v arabském světě. Spolu s Gingerem a Bertiem pátrá z Adenu na obou březích Rudého moře po plantážích nové nebezpečné drogy gurra a drogovém gangu, který ji pěstuje a distribuuje. Jedná se o jeden z kvalitnějších poválečných dílů s výborným finále, v němž exceluje Bertie. Určitě stojí za přečtení. I pro Johnsovu snahu o širší kontext rodícího se „drogového problému západního světa“ (poněkud naivní) a obhajobu britské koloniální vlády a vlivu v arabském světě. Zajímavý je i bezděčný odkaz na fungování britských tajných služeb v zahraničí (Jerry Norman).
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): Percival Proctor, De Havilland Gipsy Moth.
Biggles ve špionážně laděném dílu dělá pilota poněkud záhadnému zprostředkovateli spojenecké smlouvy mezi dvěma malými státečky v Kurdistánu na hranicích Turecka a sovětské Arménie. Teprve postupně se dozvídá, o co vlastně jde (na rozdíl od anglického originálu český název prozrazuje celou pointu). Pro mě jde tentokrát o poněkud slabší Bigglesovo dobrodružství, které trochu postrádá spád a gradaci.
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): Merlin [zřejmě Swearingen Merlin II].
Mám slabost pro příběhy, kdy Biggles pátrá po historických pokladech. Tentokrát se jako soukromá osoba vydává spolu s Gingerem a Bertiem za ruinami biblického města Ophiru, údajně ležícího při pobřeží Rudého moře nedaleko Adenu. Kvalitně vykreslenou postavou je jejich kolega pilot RAF Squadron Leader „Dizzy“ Digswell, který je na výpravu zláká. Jeho charakteristika v úvodu knihy je výborná. Nejsilnější stránkou knihy je přirozený tok příběhu, který se logicky rozvíjí bez zbytečných dějových zvratů. Jde o kvalitní a příjemný pozdnější bigglesovský díl.
Letouny (užívané Bigglesem a jeho týmem): Douglas mk. IV Dakota, Percival Proctor.
Vůbec se nedivím neutuchající slávě románu. Nečekal jsem, že mě kniha tak vtáhne a bude se mi tak líbit. Je to vynikající literatura, která rozhodně neztrácí sílu ani dnes. Epistolární forma dodává ještě víc na viktoriánské a napínavé atmosféře stejně jako výborně funguje při konstrukci příběhu. Prostě strhující i v „poklidnější“ prostřední části.