jaroiva komentáře u knih
Ach, tak tohle byla těžká romantika! Asi jsem to momentálně potřebovala (jako léčbu po dočtení 1984), protože se mi to moc líbilo. Samotná vražda je tu spíš na vedlejší koleji a vlastně ani Cadfael moc nezasahuje do příběhu, který rozehrávají ostatní postavy. Tohle je taková fajn "ženská detektivka" v tom dobrém slova smyslu.
Milý příběh, tentokrát stopy dost brzy ukázaly na vraha. Takže pro mě to nebylo překvapení co do viníka. Ale stejně příjemné čtení při ležení u vody.
Prostě to funguje...
S parkováním i ubytováním v zahraničí bych toho už měla na celou knihu, kdybych všechny případy zapisovala.
Malá přání mi fungují v pohodě, ještě to tak zvládat s těmi velkými...
Pro mě zatím nejlepší z pěti dílů, co jsem přečetla.
Nakonec i těžká romantika, celkem to pohladilo po duši. A nebo se mi to zrovna trefilo do nálady. Je za tím něco víc než jen detektivka, občas se hodí si uvědomit, že každý má své pohnutky, a i když se chvíli někdo může zdát přítelem, může mít jen dočasně stejnou cestu.
Oproti předchozímu dílu je to na můj vkus moc válečné a málo to ve mně vzbuzovalo zvědavost, jak to dopadne. Trochu jsem už měla problémy pochytit, kdo je s kým a proti komu se momentálně bojuje. Taky můj osobní problém s tím, že si pletu podobná jména, mě párkrát trochu zmátl. Původně jsem chtěla dát 2*, ale překvapivý konec to vylepšil a navíc Tak je prostě sympaťák
Jdu shánět další díl. Po první lehké dezorientaci v termínech z budoucnosti mě knížka chytla a nepustila až do konce. Byla to příjemná jízda, těším se na příští spoj. Takeshi je sympaťák a Morgan to má výborně promyšlené. A i přes dostatečné množství bojových scén a mrtvol (ať už dočasných nebo definitivních) to není žádný krvák, ale zábavné čtení.
Zaujala mě myšlenka, taková akademická otázka: co je vlastně nevěra... co když spí žena s tělesnou schránkou svého milence, ale uvnitř není on? Je to nevěra nebo ne?
Četla jsem to už dávno, ale pořád si pamatuju. Je to jedna z knih, která hodně ovlivnila můj náhled na svět. Otázka "co byste dělali, kdybyste měli jen, řekněme, půl roku života", mě čas od času napadne a vždy si vzpomenu na tuto knížku.
nejlepší na této knížce je to, že se ve vydání, které jsem četla, Tim už zmiňuje o knížce, kterou vydává na přání čtenářů této knihy - a sice Čtyřhodinové tělo. A to je opravdu bomba kniha. 4hodinový týden tedy beru jako předvoj a tedy jsem za něj taky ráda, i když je to takové... no, na mě až moc americké.
Už nic moc, od tohoto mají díly sestupnou tendenci.
Každopádně to mělo zajímavou atmosféru a to se mi u knih vždycky líbí, přestože celkově to vlastně nebylo nijak zajímavé.
No, občas vtipné hlášky, ale celkově mě to nijak neuchvátilo, asi mi tento díl stačí
je dobré si uvědomit, že žena je prostě "náladový" tvor :), a umět s tím počítat
Až na pár kousků knihy, které působí příliš americky, se mi to hodně líbí.
Silně mě kniha namotivovala odhodit boty a vyrazit svobodně bosky mezi lidi. Pár let už zkouším chodit v barefoot obuvi, ale vyzout se veřejně docela, k tomu jsem zatím nedostala odvahu. Až teď po přečtení. Něco už mám o barefoot načteno, ale poprvé vidím tak komplexní shrnutí problematiky včetně doporučení jak zvládnout psychologické bariéry. Doporučuji přečíst všem, kdo chodí po dvou nohách.
Je to psané tak nějak jinak, než jsem zatím cokoli četla, lehká oddechová četba, jsou tam některé zajímavé odkazy na knihy, některé z nich ani u nás snad nebyly přeloženy.
Po dlouhé době jsem zas ráda za konec, který jsem čekala. Jinak mě tato skutečnost spíš naštve. Ale tady by mě naštvalo spíš, kdyby to skončilo jinak.
Tyto povídky mi připadaly slabší než předešlé z knížky Když se žena svléká, možná trochu méně veselé.
Co mě ale vůbec nebavilo, byly vejšplechty. Asi to muselo být vtipné v reálu, ale napsané v souboru dohromady to nějak ztratilo na autentičnosti a vtipu.
Ostatní povídky byly určitě lepší.
Zápletka i rozuzlení se mi líbily. Jen jsem si nějak nedokázala oblíbit žádného z mladých mužů, nikomu jsem nefandila, vlastně mi bylo jedno, kdo byl pachatel a kdo nakonec "vyhraje".
Cadfael se tentokrát podle mě málo zapojil do pátrání. Nebo ne tak zajímavě. Ale i tak se mi knížka líbí. Určitě mnohem víc než předešlý Havran z Předklášteří.
Připadalo mi zezačátku, že to bude slabší díl... ale postupně mě to víc a víc bavilo. Fakt nechápu, kam na některé věci Terry chodil... I tak mě to nestihlo do konce natolik nadchnout, dala bych takové 3,5*, jsou to lepší 3* než u Pyramid, ale na 4 to není.
kus malého SPOILERu:
“A co jsi jim to dala doopravdy do toho cukru?” ...
“Senný list,” odpověděla Zlomyslena.
“Ale to není jed, že ne?”
“Ne, to je laxativum. Projímadlo!”
...
“A co si jim dala jako protijed?”
“Senný list.”
“Zlomysleno, ty nejsi hodná dívka.”
Zezačátku mě to chvíli i bavilo, ale čím dál dál jsem se víc a víc ztrácela a vlastně jsem to vůbec asi nepochopila.
Kdysi jsem hodně četla ruskou sci-fi - ono tady ani moc jiného nebylo - a často se mi to i dost líbilo ... takže bych neřekla, že je to národností autorů.
Spíš se tohle nějak nesešlo s mým chápáním.
Zdá se mi, že v knížce bylo pár dobrých nápadů, ale v textu se mi nějak už ztratily, takže po dočtení z knížky nevím vlastně nic, zbyl mi jen jeden dojem - rozsol...
Jednou za čas si asi potřebuju přečíst nějakou knihu "pro ženy", zdá se. Ani nevím, jak jsem přišla na Stingerův pád, protože normálně bych se podívala, že je to až nějaký 4. díl série a začala bych spíš od jedničky. Ale nikterak mi to nevadilo, protože o sérii jsem se dozvěděla tady až po přečtení.
Pro mě to bylo čtivé a fajn čtení samo o sobě, akorát odpovídající mému aktuálnímu rozpoložení, takže mi je úplně jedno, jestli je to nereálné nebo nějak jinak uhozené. Jediné, co mě zajímá, je, že mě to bavilo od začátku až do konce. Takže musím dát pět hvězd. Ale nemůžu říct, že bych se chystala v brzké době číst nějakou další knížku od autorky.