jaroiva komentáře u knih
Přečetla jsem o něco víc než třetinu, víc jsem nestihla, protože mi vypršela elektronická vypůjčka. Vzhledem k tomu, že jsem se za měsíc nedokázala začíst dál, znovu si ji půjčovat nebudu. Tedy se nedozvím, jestli ke konci nastala nějaká zajímavá změna.
Neoslovil mě styl psaní ani moc příběh sám, navíc v orientálních jménech se mi hůř orientuje.
Zjistěte, jak si jídlem uzdravit tělo.
Po přečtení knihy Jídlo na prvním místě jsem si půjčila i tuto knihu s tím, že tu už si nebudu kupovat. Po jejím přečtení ale zjišťuji, že ji chci mít taky doma, rozšiřuje tématiku o další aspekty, týkající se nejen jídla. Určitě si ji při nejbližší příležitosti koupím a všem doporučuji alespoň ji přečíst.
Tak nemusím přečíst úplně celou zeměplochu, že? Mám ráda vědecké knížky, mám ráda zeměplochu, ale tahle kombinace obou mi už nějak nesedla. Vydržela jsem asi desetinu knížky plně číst, zbytek jsem prolistovala a nenašla ani dál nic, co by mě zaujalo. Asi to p. Pratchettovi zkazili ti spoluautoři :) Zkusím ještě kousek Koule, ale už budu obezřetnější.
Jejdamáku, jemináku, tak tahle Tonička mi připadala tak "pohřebnější", až mě to zezačátku nebavilo.
Mile mě překvapilo opětovné setkání se slečnou "pro tuhle chvíli Novákovou", kterou jsem poznala kupodivu ještě předtím, než se představila ... a těším se na další pokračování, jsem zvědavá, jak se to vyvine s Přestůněm.
Sáhla jsem po této knížce, protože se mi v rámci žánru líbil Ostrov poslušnosti od stejné autorky. Ovšem tady se ukázalo, že do "porna" se asi nemá autor snažit nacpat nějaké psychologické řečičky, či snad se pokoušet o smysluplný děj. V tomto "románu" byly tyto snahy rozhodně na škodu.
ale jo... zatím jsem si ještě Petra tak neoblíbila jako Otu, vlastně se vždycky při vyšetřování někam "zdejchne", ale příběhy jsou dobré.
není tam už moc teorie, spíš příklady z "praxe". Tedy pro mě nic nového :).
Doporučuji spíš první knihu Jak si správně přát.
Ráda si ale přečtu i nějakou další knížku od P. Franckha s dalšími příběhy čtenářů.
Reklamní masáž začala příliš brzo, než jsem se stačila začíst a ocenit případný děj. Další čtení proto považuju za ztrátu času. Raději proto nehodnotím.
Četba, která neohromí ani neurazí. Příběh se mi zdá trochu slabší než minulé díly,ale dá se to číst.
jakožto prvorozenému dítěti mi vysvětlila kniha zajímavé souvislosti, na mě to sedí stoprocentně, tedy nemohu dát míň než 5*
i tato třetí knížka se mi moc líbila, doporučuji, i když první dvě (Jak drahé je zdarma a Jak drahá je intuice), se mi líbily ještě o kousek víc.
ale joo, nakonec mě to bavilo :) narozdíl od třeba 50 odstínů to má i děj :)
Výborná knížka. Přečetla jsem jedním dechem. A ještě i poslední kapitola mě přesvědčila o tom, že jsem vybrala správně, co si přečíst. Poutavé a zajímavé. Věřím, že to bude všechno pravda.
Trocha "technické archeologie" aneb pohled na vykopávky z poněkud jiné strany, který může vést (a taky vede) k zajímavým závěrům a osvětlení daleké historie.
Jako nadšený návštěvník planiny Nazca jsem hltala každé slovo knihy. A pan Sonnek dokázal i to, že jsem přehodnotila své přesvědčení o možném vzniku obrazců nejen na Nazce.
Editu Sipeky jsem měla možnost potkat osobně - byla skvělá a temperamentní, obě její knížky jsou fajn, ale naživo byla prostě nej...
U knih, uváděných na začátku, tj. těch starších, mi připadá text příliš stručný. Možná se hůř shání informace, ale ty by mě zrovna zajímaly víc.
U některých knih mi vadí spoiler, zejména u Jako zabít ptáčka. To jsem ještě nečetla a asi už ani nebudu.
Celkově je to hodně spíš jen o kontroverzích v USA, ostatní země jsou zmíněny jen jako doplnění, že konkrétní kniha byla zakázána i tam a tam.
Přesto je však kniha zajímavá. Je vidět, že ani takový "vzor svobody", jak se nám Amerika předkládá, není tak dokonale svobodný. A že její problém s rasovou otázkou hluboce zasahuje celou jejich kulturu.
Pro mě nečitelné. Pro příliš květnatou formu nejsem schopná vnímat obsah.
Poezii nečtu, tak jsem chtěla zkusit, co to udělá, a ano, potvrdilo se mi, poezii nečtu! :)
Tak tohle tedy ne, přátelé...
Jazyk, jakým je kniha psaná, mi připomíná něco mezi slohovými pracemi nepozorného gymnazisty a větami z google translatoru. Pravopisné chyby, hotentotské slovní obraty... Děj veškerý žádný. Hlavní postava (těžko bych ji označila za hrdinku) pořád jen někam leze, šplhá, případně plave, poté upadá do spánku. Nejslibnější je na knize název, lituji, že jsem se jím nechala zlákat. Dlouho jsem nečetla něco tak špatného. Vzhledem ke stáří (resp. spíš mládí) autorky je možné, že se rozepíše, ale jestli něco dalšího napíše, já už to zkoušet číst nebudu. Možná leda pod jiným pseudonymem.